Marek Odehnal MBA, investiční stratég a majitel investičně-poradenské firmy ODEHNAL & PARTNEŘI
Loňský rok patřil z pohledu investora mezi nejvolatilnější a nejhorší v historii. Unikátnost však nespočívala v absolutní výši propadů na trzích, ale v synchronizaci výprodejů napříč prakticky všemi třídami aktiv.
Tradiční učebnicové vyvážené portfolio 60:40 (60 % akcie, 40 % dluhopisy) zaznamenalo svůj vůbec nejhorší výsledek v historii (spolu s lety 1931 a 1969).
Zatímco v běžných dobách akciových poklesů jsou právě státní bondy tím, co drží celé portfolio nad vodou, v loni padaly dluhopisy na poměry své kategorie daleko drsněji než akcie, u nichž je korekce okolo ‒20 % poměrně běžným „medvědím trhem“. Jak je to možné?
Dluhopisy zažily krvavou lázeň
Zatímco standardně v dobách recesí, které doprovázejí poklesy akciových trhů, světové centrální banky snižují své úrokové sazby, aby chřadnoucí ekonomiku podpořily, aktuálně vstupujeme do globálního zpomalení ze startovací pozice více než dekády trvajícího abnormálního období nulových, nebo dokonce záporných úrokových sazeb.
A právě velkolepý návrat restriktivní monetární politiky je důvodem krveprolití, k němuž v minulém roce na dluhopisových trzích došlo.
Jak je známo, u dluhopisů panuje inverzní vztah mezi jejich tržní cenou a výnosy, které přinášejí investorům. V momentě, kdy nové emise stejného emitenta vyplácejí i dvojnásobně vysoký kupón, musí původní vlastník jít s cenou výrazně dolů, pokud chce svůj nyní neatraktivní cenný papír prodat na trhu.
A platí to i obráceně. V době, kdy se výnosy vrátí na nějakou rozumnou úroveň, budou mít současné emise s nadprůměrnými kupóny na trhu prémii ve své ceně.
Inflace krocená vysokými úroky
Všechny hlavní centrální banky na vyspělých trzích tak svým bezprecedentním tempem zvyšování úrokových sazeb způsobily dluhopisům poklesy ve dvouciferných hodnotách. A to je na konzervativní složku portfolia skutečně brutální.
Na druhou stranu, pro nové investory do dluhopisů nastává skvělé období výnosové normalizace tohoto roky mrtvého tradičního investičního instrumentu.
Měnové politiky byly v roce 2022 klíčovým faktorem nejen pro investiční svět, ale především v boji s nebývalou globální inflací obecně.
I kvůli ní tak z pohledu reálného zhodnocení (výsledek po započítání míry inflace) zažili investoři nejhorší rok od světové hospodářské krize třicátých let minulého století. A ne, ukrajinská válka v tom z celosvětového pohledu nehrála velkou roli. Tohle je ryzí ekonomie.
Zlato zklamalo, kryptozima bude dlouhá
Nemovitostní akcie, takzvané REITs, se loni rovněž ocitly pod velkým tlakem. Samostatnou kapitolu psaly kryptoměny, které si po několika masivních skandálech odepsaly víc jak dvě třetiny své hodnoty a v odvětví nyní probíhají tektonické otřesy definující budoucnost celé této třídy aktiv.
Dalo se tak vůbec někde schovat? Ano, ale pouze pro spekulanty. Jasným vítězem minulého roku jsou totiž komodity: například elektřina, plyn nebo ropa si připsaly zisky ve vysokých desítkách procent.
Na nule ale skončilo zlato, a tak se nabízí rýpnutí do všemožných prodejců tohoto žlutého kovu, kteří repetitivně opakují mantru o skutečné hodnotě zlata v obdobích zvýšené inflace. Dámy a pánové, kdy jindy než v roce s průměrnou globální inflací v hodnotě 10 % by se mělo zlato předvést v plné síle? No, to už je na jiné povídání.
Nový rok tak opět přinese řadu výzev i příležitostí. Jako vždy je potřeba být připraven na různé scénáře vývoje a držet se své předem naplánované investiční strategie. (11.1.2023)