A. Chvátalová: Univerzita třetího věku mládne

O tom, jak probíhá vzdělávání osob starších padesáti let na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, hovoří prorektorka UJEP Alena Chvátalová.

Na Univerzitě J. E. Purkyně funguje univerzita třetího věku již od roku 1994. Roste, nebo klesá zájem o toto vzdělávání?

Zájem o univerzitu třetího věku (U3V) se na naší vysoké škole rok od roku zvyšuje. Dokazuje to i současný vzdělávací cyklus, do kterého se zapsalo již téměř tisíc posluchačů. V porovnání s cyklem, který jsme zahajovali před 10 lety, je to nárůst o úctyhodných 100 %. Těší nás také, že se nám univerzitu třetího věku podařilo rozšířit i mimo město Ústí nad Labem a že máme již několik let dobře fungující pobočky v Kadani, Žatci a Roudnici nad Labem. I to myslím stojí za připomenutí.

Musejí si senioři toto studium platit?

Ano, senioři si musejí za vzdělávání platit, ale nikdy neplatí plné náklady, neboť univerzitám, které jsou stejně jako my v Asociaci univerzit třetího věku, přispívá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Nejvíce si na výuku připlácejí účastníci výtvarných kurzů, neboť do jejich nákladů je zahrnuto i nezbytné materiálové vybavení, nejméně pak posluchači na společných přednáškách, které se konají ve velké aule v univerzitním kampusu. Úhrada za jeden semestrální kurz se tak pohybuje od 300 do 3000 Kč.

O jaké obory je největší zájem?

Pro posluchače jsou největším lákadlem kurzy z oblasti umění, historie a cestovního ruchu a dále také vlastivědné přednášky vztahující se k regionu severozápadních Čech. K těmto kurzům se také často nabízejí i doprovodné programy, jako jsou exkurze nebo komentované výstavy a koncerty. Vysoké oblibě se těší i výuka jazyků a dále témata věnovaná zdravému životnímu stylu a psychologii.

Jak vůbec vypadá skladba vzdělávacího programu, jsou v něm také předměty povinné a volitelné?

V univerzitě třetího věku platí, že každý její posluchač si sestavuje svůj indivi­duální vzdělávací program sám, a to podle svého zájmu, časových a finančních možností. Spíše než o povinných nebo volitelných předmětech proto hovoříme o kurzech, které patří do základní nabídky vzdělávacího cyklu, a o kurzech rozšiřujících. Rozšiřující kurzy se zpravidla vypisují průběžně, například podle nabídky muzeí, galerií či koncertních síní.

Z našich dat vyplývá, že pro dvě třetiny seniorů nad 65 let je používání internetu zbytečná zátěž. Promítá se to do nabídky vašich kurzů?

Na základě zkušenosti si troufnu říct, že naši posluchači budou patřit spíše k těm, pro které je internet již běžnou součástí života. Nicméně znalost práce s internetem po nich nevyžadujeme. Těm, kteří by se chtěli v oblasti informačních technologií ještě dále rozvíjet, pak nabízíme jak základní kurzy informatiky a výpočetní techniky, tak i specializované kurzy multimediální tvorby a digitální fotografie.

Protože univerzita funguje už 23 let, inovuje se skladba kurzů i ve vztahu k vnějším socioekonomickým a technologickým prostředím?

To vnímáme jako samozřejmost, tedy i s ohledem na vnější prostředí vzdělávací nabídku proměňujeme. V současném vzdělávacím cyklu tak jsou zařazena nejen tradiční témata z oblasti umění, historie, filozofie, psychologie a cestovního ruchu, ale i nová témata z oblasti ekonomiky, techniky, přírodních věd a zdravotnictví. Za vše nechť mluví samotné názvy kurzů – Základy finanční gramotnosti, Vybrané kapitoly z medicíny, První pomoc v teorii a praxi, Sebeobrana v běžném životě, Sociální patologie, Duševní trénink hrou aj. Své nezastupitelné místo v současné skladbě nabízených kurzů pak mají již zmiňované jazykové kurzy a mezi nimi nově i ruština.

Nabízíte také programy, kdy studenti univerzity třetího věku mohou vyrazit na exkurze třeba do zahraničí podobně jako mladí v rámci Erasmu?

Dlouhodobé zahraniční výjezdy, které by odpovídaly programu Erasmus, bohužel nabídnout nemůžeme, i tak se ale s námi senioři do zahraničí podívají. Slouží k tomu jednodenní exkurze do přilehlých oblastí Saska, které jsou zařazeny jako rozšiřující kurzy vzdělávacího programu.

Kolik vyučujících z univerzity se podílí na této formě vzdělávání?

Stálých lektorů má naše univerzita třetího věku kolem třiceti. Další lektoři se pak na přednáškách objevují v roli hostů. Těmito hosty přitom nebývají pouze naši akademičtí pracovníci, ale častokrát jsou to hosté i z jiných vysokých škol nebo z ústavů Akademie věd ČR. Využíváme k tomu nejen osobní doporučení našich lektorů, ale i síť popularizátorů vědy, kterou si naše univerzita (mimo jiné i díky Café Nobel, tj. jakési obdobě Science Cafe) již vybudovala.

Dostávají absolventi U3V nějaký diplom nebo certifikát po absolvování studia? Mají své promoce?

Především je třeba říci, že univerzita třetího věku je zájmové vzdělávání, jehož cílem není získání kvalifikace stvrzené nějakým vysvědčením nebo protokolem o vykonané zkoušce. Jeho role je jiná. Vzdělávání umožňuje seniorům udržet kontakt s novými technologiemi, seznámit se s novými teoriemi, poznatky a zkušenostmi a poskytuje jim kvalitní náplň volného času. I tak ale mohou její absolventi získat osvědčení o jejím absolvování. Podmínkou pro jeho udělení je účast posluchače ve dvouletém vzdělávacím kurzu a úspěšné obhájení závěrečné práce vztahující se ke zvolenému oboru. Osvědčení jsou pak absolventům předávána při slavnostních promocích.

Jací jsou účastníci U3V studenti?

Lektoři, kteří na univerzitě třetího věku přednášejí, se vždy shodnou v tom, že atmosféra při výuce, nadšení posluchačů a jejich zájem jsou zcela výjimečné. Senioři se přístupem liší od studentů prezenčního studia a lektoři říkají, že předávat vědomosti takovým posluchačům je zážitek už sám o sobě. Všeobecně se ví, a není to žádným tajemstvím, že každý, kdo někdy vyučoval na univerzitě třetího věku, nezná vděčnější a pozornější publikum. Sami senioři pak velmi kladně hodnotí nasazení, trpělivost, přístup a v neposlední řadě i smysl pro humor těch, kteří je vyučují, a to se týká všech věkových kategorií od mladých asistentů až po zkušené profesory.

Co činí vašim studentům při studiu největší potíže? Přece jen se říká, že v pokročilém věku mozek nefunguje jako zamlada.

Pro seniory je zpravidla nejtěžší se vůbec rozhodnout, že k nám přijdou. Jakmile učiní tento první krok, je zpravidla vyhráno, neboť cestu ke kurzu, který jim svou náročností, oborovým zaměřením a celkovým pojetím bude vyhovovat, si každý najde. Nejdůležitější je tedy potlačit ostych a obavy z toho, že „na to nemám“. Od našich absolventů pak už naopak slyšíme povzbudivé „bylo to fajn a stálo to za to“.

Máte představu, z jakého prostředí pocházejí účastníci U3V? Jaká je jejich vzdělanostní struktura?

Podmínkou pro vstup seniora do univerzity třetího věku je středoškolské vzdělání ukončené maturitní zkouškou. Ze seniorů, kteří této podmínce vyhoví, pak k nám přicházejí ti, kteří byli zvyklí během života se vzdělávat a vzdělání si doplňovat, kteří se zajímají o nové věci a jsou rádi ve společnosti jiných. Co se týče genderového rozdělení, tak jednoznačně převažují ženy.

Jaký je podíl pracujících osob, které studium absolvují?

Stručně řečeno – nemalý. Univerzita třetího věku již dávno není pouze pro seniory – důchodce, ale se změnou vnějších podmínek, zejména s rozvojem konceptu vzdělanostní společnosti, se na univerzitu třetího věku hlásí stále více osob v produktivním věku. Ostatně věkový limit pro zapojení do univerzity třetího věku činí 50 let. A v 50 letech je dnes člověk přece mladý… S nadsázkou tak můžeme říct, že naše univerzita třetího věku mládne. (22.8.2019)