Na otázky CzechIndustry odpovídá Jan Hamáček, ministr vnitra České republiky
Pane ministře, Česká republika je vnímána jako bezpečná země. Nežijeme však v izolovaném světě a toto příznivé hodnocení nevzniklo samo od sebe. Jak hodnotíte bezpečnostní situaci Česka a čím jsme se zasloužili o označení bezpečný stát?
Česká republika je skutečně jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. Je to mimo jiné i díky profesionálním bezpečnostním sborům, policie už není nástroj útlaku, ale opravdu plní své motto “pomáhat a chránit”.
Pandemie je dnes na prvním místě z pohledu vnitřní bezpečnosti České republiky. Nicméně řada bezpečnostních hrozeb nezmizela, ale trvají. Které z nich považujete za hlavní?
Určitě nezmizel organizovaný zločin, drogy, nelegální migrace, mezinárodní terorismus a v poslední době rostoucí kyberkriminalita.
Jsme na ně odpovídajícím způsobem připraveni?
Jsem přesvědčen, že ano. Policie i další složky disponují kvalitními profesionály, o jejich kvalitě svědčí i respekt zahraničních partnerů.
Vláda schválila v roce 2016 Audit národní bezpečnosti. V čem je jeho význam, není vzhledem k vývoji situace již s prominutím zastaralý?
Smysl Auditu byl právě v tom, že reagoval na změnu bezpečnostní situace v minulých letech. Čelíme novým bezpečnostním hrozbám a ty se za poslední roky moc nezměnily. Ano, svět, Evropa i Česká republika stále čelí tradičním bezpečnostním hrozbám, jako je extremismus, ale stále i relativně novým hrozbám, jako jsou informační válka, působení cizí moci, kybernetické útoky či organizované převaděčství. Díky auditu teď máme o těchto hrozbách přehled a víme, jak jim čelit.
Ministerstvo vnitra, v jehož čele jste, patří ke klíčovým institucím v souvislosti s COVID-19. Co vše máte takříkajíc na svých bedrech?
Ministerstvo vnitra je ze zákona v době krize rezortem, který koordinuje řízení všech resortů, je to klíčový pracovní orgán vlády, kde se mají soustředit informace a kapacity, ale i problémy a návrhy k jejich řešení. V první vlně vnitro především řešilo dodávky desítek milionů ochranných prostředků, protože koronavirus nás zastihl nepřipravené a zdravotnictví ani hmotné rezervy neměly roušky, respirátory, ochranné obleky nebo třeba rukavice. Potřebné množství v republice ani v Evropě nebylo k dispozici, podařilo se je zajistit v Číně. To znamenalo zorganizovat dopravu do České republiky a jejich distribuci. V současné době je to především zajištění dostatečných lůžkových kapacit, aby české nemocnice zvládly nápor pacientů a komunikaci s kraji.
Logicky se nabízí otázka, zda byl náš Integrovaný záchranný systém na podobnou situaci dostatečně připraven? Vyjádření chytrolínů, kteří by vše dělali lépe, efektivněji a rychleji, zaznělo víc než dost. Kdyby však měli odpovědnost, asi by hovořili jinak. Obstálo ministerstvo jako resort v této historické zkoušce?
Ministerstvo vnitra prokázalo připravenost na krizové situace a náš systém je vymyšlený dobře. Policie, hasiči a armáda jsou páteří většiny opatření a dokazují, že umí reagovat rychle a pružně v obrovské škále situací. Je pravda, že zákony i instituce byly připraveny především na situace živelních katastrof, protože nás v nedávné době zasáhly opakovaně rozsáhlé povodně. Proto jsme na vnitru připravili novelizaci krizové legislativy, která odráží zkušenosti s epidemií v době koronakrize.
Boj proti řadě bezpečnostních hrozeb, ale i v souvislosti s epidemií vyžaduje mezinárodní spolupráci. Daří se přenášet v dostatečné míře zahraniční zkušenosti do práce našich bezpečnostních složek a naopak, čím jsme inspirativní pro zahraniční partnery?
Nejen my, ale i naši partneři v zahraničí jsme byli epidemií koronaviru do velké míry zaskočeni. Všichni se učíme, my vyhodnocujeme zkušenosti z evropských států a naše zkušenosti především z první vlny jsou jistě inspirací i pro naše partnery. V jiných oblastech se zahraničím dlouhodobě spolupracujeme a upřímně řečeno, extrémismus, mezinárodní terorismus, převaděčství, kyberkriminalita nebo třeba organizovaný zločin nelze potírat izolovaně. Spolupráce je nutná a funguje, Česká republika je respektovaným partnerem.
Méně úředníků, zdravější hospodaření a zvýšení výkonu, to jsou některé z výsledků veřejné správy v roce 2019, jak byly publikovány na webu ministerstva. Byrokracie, těžkopádnost, neochota přijmout rozhodnutí jsou přitom označovány za jedno z břemen, s nímž se potýkáme. Jste spokojen s tím, co bylo doposud uděláno pro zeštíhlení státní správy a samosprávy a její větší pružnost?
Změny ve veřejné správě jsou běh na dlouhou trať a jednotlivé krůčky nejsou příliš vidět. Pokroky jsou patrné v elektronizaci veřejné správy. V mezinárodním srovnání si Česko polepšilo o tři příčky v žebříčku využívání internetu při styku s úřady. Podle Českého statistického úřadu využívá internet při styku s úřady 53 % Čechů, čímž jsme se poprvé přehoupli přes průměr Evropské unie. Rovněž jsme překročili milník jednoho milionu založených datových schránek, kterými bylo celkově posláno již 713 milionů datových zpráv a jejich prostřednictvím občané nebo firmy podali jen za rok 2019 přibližně 27 milionů elektronických podání.
Ministerstvo představilo v minulých dnech vizi úřadů 21. století. Jaké by tedy měly být?
Úřady mají k občanům přistupovat jako ke klientům, ne žadatelům, budou vybaveny nejnovější technikou a velká část služeb bude přístupná online. Zjednodušeně řečeno, hodně věcí by lidé měli vyřešit z domova a nemuseli nikam na přepážku stát frontu. Řada úřadů již tímto směrem vykročila. Cestou je digitalizace, online aplikace a zvyšování profesionality úředníků. Úředník nemá být byrokrat, ale spíše poradce, který občanovi pomůže. Chci, aby úřady občany nezatěžovaly, ale byly vstřícné, někdy stačí málo - například nabízet předvyplněné formuláře, přizpůsobit úřední hodiny občanům tak, aby si kvůli úředním věcem nemusel brát dovolenou.
Co považujete za hlavní úspěch, který resort pod Vaším vedením dosáhl?
Ministerstvo nejsem jenom já, úspěchy vnitra nejsou jen mé, ale i všech kolegů. Určitě bych mezi úspěchy uvedl to, co paradoxně není úplně v naší gesci - nákup ochranných pomůcek v jarní vlně koronakrize, to bylo obrovské nasazení vnitra i hasičů. A jsem hrdý, že se mi podařilo napravit dluh předchozích vlád, podfinancované hasiče a policii. Vyjednali jsme nejen odpovídající platy, ale především investice a nákupy moderní techniky. Vždyť policisté jezdili v autech, která měla být dávno vyřazena v provozu, zahájili jsme masivní obnovu vozového parku. Policisté nemají jezdit ve vracích, to samé platí o hasičích.
Žít v bezpečné a dobře fungující zemi si přeje každý z nás. Řada spoluobčanů si přitom myslí, že je povinností státu to zajistit. Opak je pravdou, přispět k bezpečnosti země by měl každý občan a o vlastní bezpečnost se postarat sám. Zaznělo to na semináři bezpečnostních agentur. Jak konkrétně?
Povinností státu je zajistit bezpečnost, je to dokonce jedna z jeho hlavních funkcí! Pokud by se každý staral jen o sebe, tak nebudeme jedna z nejbezpečnějších zemí na světě, ale bude to tady jako na divokém západě v polovině 19. století. Ostatně koronakrize ukázaly, že potřebujeme silný stát a efektivní a profesionální bezpečnostní sbory. Ale na každém z nás je používat zdravý rozum, dodržovat pravidla, která jsme společně přijali a chovali se zodpovědně a ohleduplně k sobě navzájem.
Zdroj: CzechIndustry 3/2020
