Často víc než celá hromada slov řekne pár čísel a faktů. Začněme tedy jimi: Vytápění Prahy dnes přispívá do ovzduší města každým rokem 24 400 tunami popílku, 63 900 tunami oxidu siřičitého a 18 900 tunami oxidu dusíku. Je to dáno především nepříznivou skladbou paliv, jež jsou k tomuto účelu využívána: 42 % tuhých paliv, tedy uhlí a koksu, 25 % paliv kapalných, a jen zbytek představují paliva takzvaně čistá, tedy zemní plyn a elektřina. Z celkového počtu 4 959 domovních a blokových kotelen jich 3 889 spaluje tuhá paliva, 486 paliva tekutá a jen 584 zemní plyn. Značná část těch posledních je rozmístěna po nových sídlištích postavených na výše položených a také dobře větraných okrajových částech, jako jsou Jižní nebo Jihozápadní Město, zatímco ve špatně odvětrávané centrální pražské kotlině patří téměř všechny do „uhelné skupiny“ a k tomu ještě valná většina lokálních topenišť, v nichž se také spaluje uhlí. To, spolu se emisemi způsobovanými automobilovou dopravou, vytváří z řady míst v centrální oblasti města prostředí, které přímo ohrožuje zdraví obyvatel.
Tyto skutečnosti nejsou nijak nové nebo nově objevené. Obdobná konstatování byste našli už ve výstupech výzkumu pražského životního prostřední, který koncem sedmdesátých let prováděl Útvar hlavního architekta Prahy. Roku 1979 byl také zpracován první energetický generel města. Situace se však nijak výrazně nezlepšila. Naopak odborníci dnes předpokládají, že zhoršování životního prostřední v centru Prahy bude kulminovat kolem poloviny devadesátých let, a to ještě jen pokud bude v praxi uplatněn generel nový, který od roku 1984 zpracovává po dohodě Národního výboru hlavního města Prahy, Útvaru hlavního architekta a ministerstva paliv a energetiky, Výzkumný ústav palivoenergetického komplexu v Běchovicích.
A řekněme si rovnou, že řešení, které generel nabízí, nebude laciné. Model vypracovaný na počítači hovoří o částce přes dvacet devět miliard korun do roku 2010. Při stavu, v jakém je zásobování města jednotlivými druhy energie dnes, je čtyřiadvacetapůl miliardy jen pojistkou proti energetickému kolapsu, tedy prostému nedostatku energie, který by jinak Prahu čekal už v devadesátých letech – regulace odběru plynu, vypínání elektrického proudu apod. Realizace generelu tedy nebude jednoduchá. Vždyť město si bude muset v budoucích letech na valnou část svých investic vydělat samo, a přitom zemní plyn bude stát, v souvislosti s přestavbou Rady vzájemné hospodářské pomoci, platit ve světových cenách a ve volně směnitelných měnách. Ale, jak říká inženýr Vilibald Zunt, vedoucí týmu odborníků, kteří na generelu pracovali, v ochraně životního prostředí Prahy je třeba postoupit od léčení důsledků k odstraňování příčin. Jinudy cesta prostě nevede.
V některých sdělovacích prostředcích, materiálech Národního výboru a vlastně i v usnesení vlády v květnu loňského roku byl program nazván plynofikací či gazofikací Prahy. Není to zcela přesné: nárůst spotřeby zemního plynu o dvě miliardy kubíků ročně je jen prvním, třebaže nezbytným krokem generelu. V této etapě se mají nahrazovat kotelny obytných domů, ale i závodů, obchodních organizací a institucí, které dnes spalují uhlí či koks, kotelnami novými, užívajícími zemní plyn. Plyn je totiž sice nepoměrně čistším palivem než uhlí stále však do ovzduší produkuje nežádoucí zplodiny hoření, především u bytových topidel, kde spalování neprobíhá za ideálních podmínek, a kde také nelze zplodiny odcházející do ovzduší čistit jako v případě kotelen velkých. Proto generel pro Prahu doporučuje jako cílový stav rozvětvený a propojený systém centrálního zásobování města teplem a v oblasti středu města, kam tento systém nepronikne, vytápět a ohřívat vodu ekologicky čistou elektřinou.
Podívejme se teď na jednotlivé etapy realizace generelu podrobněji, i když právě v těchto podrobnostech možná dojde k řadě změn. V lednu letošního roku, právě v době, kdy vznikaly tyto řádky, se vytvářela na Národním výboru hlavního města Prahy komise, který by měla realizaci generelu na starosti. O její činnosti i o případných modifikacích způsobu uvádění generelu do života města vám přineseme informace v některém z příštích čísel našeho časopisu. Považovali jsme však celou záležitost za natolik významnou, že vás chceme seznámit s myšlenkami autorů generelu už v jejich původní podobě a hned.
Tedy především: všechny pražské teplárny, ať už se jedná o Malešice, Veleslavín a tak dále, buď už přecházejí, nebo v nejbližších letech mají přejit na užívání zemního plynu. Konkrétní harmonogram, jak říká inženýr Miroslav Tesařík, vedoucí ateliéru městského inženýrství Útvaru hlavního architekta, je už připraven. Zároveň je přestavována první část elektrárny Mělník na výrobu tepla, které bude dopraveno dálkovým teplovodem do Prahy, přesněji řečeno do dnešní teplárny v Třeboradicích, která pak bude užívána jen pro doplnění kapacity ve špičkovém provozu. Na pravém břehu Vltavy má začít vznikat ucelený a vzájemně propojený systém centrálního zásobování teplem, k němuž se mají připojovat podle dožívání blokových kotelen, i taková sídliště jako je Jižní Město. V delším výhledu má být vybudován takzvaný náběhový zdroj i na Jihozápadním Městě a ze systému centrálního zásobování Prahy teplem má být vytvořen okruh obepínající historické městské části.
Souběžně s tím by v Praze měla proběhnout akce přechodu jednotlivých kotelen, jež zásobují teplem domy, budovy či celé bloky, na zemní plyn. Především v centrální oblasti města. Ty by měly přejít především na užívání radiačních plynových kotlů ORK, které vyrábí JZD Lučany. Tyto kotle byly vyvinuty na základě výzkumného úkolu, a obsahují celou řadu československých patentů. Přitom ve srovnání s kotly, které vyrábějí někteří světově proslulí výrobci, mají mnoho předností. Zejména v tom, že při vysokoteplotním spalování plynu je účinnost jeho tepelné energie využívána kolem 95 %, a také jsou minimalizovány zplodiny spalování, které unikají do vzduchu. Kotle jsou tak lehké, že je lze užívat i v původních prostorách domů. Stejně tak by měly přecházet na plynové vytápění i kotelny nejrůznějších organizací sídlících ve městě. Ovšem, jak říká inženýrka Stanislava Jakubcová z Výstavby hlavního města Prahy, objevují se námitky některých státních podniků, že na rekonstrukci kotelen nemají.
I vytápění domácností by mělo, a – od zavedení zemního plynu s vyšší výhřevností nežli svítiplyn – už také přechází na plyn. Podle inženýra Zunta však rychlejší výměně spotřebičů na tomto poli ještě stále brání státní cenová politika. Ta totiž pořád dotuje cenu uhlí i spotřebičů, které je spalují, zatímco na ceny spotřebičů užívajících plyn, nemluvě už o elektřině, je uvalena luxusní daň. A jak už jsme si řekli, je to právě elektřina – po podstatném posílení příkonu a vybudování dalších trafostanic a podobně – která by se měla stát topidlem budoucnosti v nejvíce ohrožených centrálních oblastech Prahy. A to nejen klasickými akumulačními kamny, ale i spotřebiči, jež si odebírají energii částečně i během dne nebo kdykoli v době svého zapnutí.
Jak má být celá akce organizována? Investory by měly být vlastníci objektů, v případě bytových podniků zřejmě za určité finanční pomoci Národního výboru hlavního města Prahy. Územní plány a harmonogramy přechodu na zemní plyn mají pro jednotlivé obvodní národní výbory vypracovat odborníci Pragokonzultu. Garantem akce, podle usnesení rady Národního výboru hlavního města Prahy z loňského léta, bylo určeno generální ředitelství Výstavby hlavního města Prahy. To však má být rozpuštěno. Kdo tedy bude provádět organizaci tohoto prvního kroku realizace energetického generelu, rozhodne zřejmě nově ustavená komise.
Na energetický generel města by měly navázat prováděcí generely především plynáren a rozvodných závodů v případě elektřiny. Ty by měly stanovit technické možnosti přestavby systému zásobování města teplem v reálných časových úsecích. Třebaže tvůrci generelu – a také rada Národního výboru hlavního města Prahy v loňském létě – stanovili určitý harmonogram přechodu celé této oblasti do roku 2010 (tak například na území pražské památkové rezervace by mělo skončit vytápění uhlím a koksem do roku 2000 a v ostatních centrálních oblastech města o deset let později), zdá se, že tyto termíny jsou poněkud příliš daleké. Už vzhledem k tomu, v jakém stavu se životní prostředí obyvatel těchto částí města nachází dnes. Tempo přechodu na zemní plyn, tedy první etapa řešení příčin špatného životního prostředí Prahy, však bude záviset především na finančních prostředcích, které bude mít město k dispozici. A také na autoritě, již dá Národnímu výboru hlavního města nový zákon o Praze. Na pravomoci, s níž bude moci přistupovat k organizacím ve městě působících. Aby se už nestávaly případy, kdy stopadesátimetrovou přípojku od rozvodu plynu ke komplexu Černé růže prohlásí plynárny za neekonomickou a nebudou ji budovat, nebo že naopak vybudují středotlaké potrubí v Jungmannově ulici, ale nikdo se na ně nenapojí. Něco takového by se mělo stát už minulostí, a to minulostí nechvalně známou. Vždyť takové velkoměsto jako Londýn se dokázalo zbavit smogu projevujícího se pověstnými londýnskými mlhami vyřazením uhlí z vytápění bytů během několika málo roků. A to, pokud si dobře vzpomínám, bylo koncem padesátých let.
O několik slov na závěr našeho dnešního vyprávění jsme požádali náměstka pražského primátora, ing. Milana Horského, který má ochranu životního prostředí v Praze na starosti:
„Především bych chtěl něco říci k termínům generelu. Tuhá paliva mají podle něj, vymizet z vytápění historického jádra města k roku 2000, z ostatních částí Prahy pak o deset let později. Vzhledem k současnému stavu životního prostředí především v centrální oblasti Prahy považuji tyto termíny za příliš vzdálené. Až bude generel posuzován v radě Národního výboru, bude nutné hledat cesty k podstatnému zkrácení těchto termínů“.
To je však otázka především finanční…
„Jistě, ale tyto investice přece patří mezi ekologické stavby, na něž stát přispívá dotacemi. To je i odpověď na námitky těch státních podniků, jako třeba ČKD, že v současné době nemají investiční prostředky“.
Jaké má vůbec Národní výbor hlavního města Prahy pravomoci donutit organizace ve městě sídlící k užívání ekologicky čistších paliv?
„Dnes velice omezené. Připravuje se však nový zákon o hlavním městě Praze, v němž by měla být pravomoc Národního výboru podstatně posílena. Co se pak týče ochrany čistoty ovzduší, vody a podobně, připravují se i tady zákony nové, zákony, které mají dát národním výborům možnost starat se opravdu účinně o životní prostřední svých měst“.
Dušan Pokorný, Praha 90
