.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Akcie ČEZ by měly podle některých z nich stoupnout o 40 % během následujících 12 měsíců
Akcie firem z energetického odvětví patří historicky k těm aktivům, která porážejí i rapidní inflaci. Kromě právě energetických titulů budeme těžko hledat akciové tituly jakéhokoli jiného odvětví, které by v uplynulé zhruba stovce let tak spolehlivě zdolávaly právě i poměrně výraznou inflaci. Spolehlivější už je pak investice jen přímo do surovin či energií, třeba prostřednictvím termínových kontraktů na ropu či plyn. Zůstaneme-li však u akcií jako takových, těžko najdeme spolehlivější pojistku proti inflaci, než jsou právě ty energetické.
Důvod je zřejmý. Klíčovým zdrojem inflace bývá často právě citelný růst cen surovin či energií. Ostatně, právě v současnosti to pozorujeme v přímém přenosu.
Už od konce loňského léta je třeba evropský trh s plynem v nevídaném napětí. Dnes je přitom zřejmější než tehdy, proč tomu tak je. Gazprom, plynárenský monopol v rukou Kremlu, právě už loni dodával do Evropy méně plynu, než mohl. Své krátkodobé dodávky zkrátka přesměroval jinam. Položil tak základ panické situaci na evropském trhu s plynem, která následně vyústila v dramatický růst burzovních cen. V důsledku tohoto prudkého růstu loni v říjnu zkolabovala Bohemia Energy.
Bohemia Energy ovšem plyn, ale také elektřinu jen přeprodávala. Není to tedy energetická společnost v prvém smyslu slova. Sama žádnou energii nevyrábí. Takový ČEZ, to už je ovšem jiná písnička. Ten elektřinu vyrábí i prodává zároveň.
S panikou na trhu s plynem loni citelně na podzim zdražovala také elektřina. Proto, že podstatná část elektřiny se na propojeném evropském trhu vyrábí právě z plynu. Mohutný vzestup burzovních cen elektřiny umožnil ČEZ navýšit svoji ziskovost. K růstu ziskovosti ČEZ ale nedochází tak, že by se „pakoval“ na nebohých domácnostech, jimž rostou účty za elektřinu. Primárním zdrojem růstu ziskovosti podniku je vlastní výroba elektřiny. Zejména ta uskutečňovaná v jaderných elektrárnách – Dukovanech a Temelíně –, neboť k její výrobě není na rozdíl od elektřiny z uhelných či i plynových zdrojů třeba nákladného povolení v podobě emisních povolenek EU.
ČEZ vlastní vyrobenou elektřinu nedodává domácnostem a firmám přímo, tedy přímo z elektráren, neboť by šlo o porušení pravidel jednotného evropského trhu. Společnost vyrobenou elektřinu prodá na lipské burze, kde ji zpětně odkoupí její dceřina firma ČEZ Prodej. A teprve ta pak elektřinu prodává domácnostem a firmám v Česku.
Třeba v prvním letošním čtvrtletí ČEZ na vlastním prodeji elektřiny koncovým zákazníkům v ČR prodělával. Holt proto, že dcera ČEZ Prodej nakupovala na burze elektřinu velmi draho. Drahota plyne ze zmíněné loňské podzimní paniky na trhu s plynem, na niž letos navázala panika plynoucí z ekonomických důsledků války na Ukrajině a souvisejících sankcí. Jde ostatně o provázané věci. Zmíněné loňské nedostatečné naplnění evropských zásobníků s plynem, těch v rukou Gazpromu, bylo – zpětně dnes viděno – přípravou Ruska na válku. Kreml zamýšlel dostat Evropu – v čele s Německem – do kleští, aby se mu podvolila, až přepadne Ukrajinu. V tom se ovšem přepočítal. Zejména v prvních týdnech po invazi celý Západ držel v odezvě na ruskou agresi až překvapivě jednotnou linii.
Každopádně burzovní nákupy dcery ČEZ Prodej byly a jsou kvůli panice tak drahé, že dané ceny nelze zcela přenést na koncové zákazníky. Část z nich má ceny fixovány a ani ceníky pro ty ostatní nelze měnit ze dne na den.
Zatímco tedy na prodeji vlastním koncovým zákazníkům ČEZ letos v průměru prodělává, více než velkoryse mu tento prodělek vynahrazuje prodej elektřiny mimo skupinu. V takovém aranžmá totiž už ČEZ plně těží z panicky vyhnaných burzovních cen. Česko patří mezi největší čisté vývozce elektřiny na světě a ČEZ je jejím největším tuzemským výrobcem. Ta podstatná část elektřiny, kterou nemusí zpětně nakupovat pro své koncové zákazníky, mu tedy pohádkové vydělává. Tak, že spolehlivě pokryje zmíněný prodělek – v letošním prvním čtvrtletí jde o bezmála 200 milionů korun – vzniklý prodejem vlastním zákazníkům za nižší než burzovní ceny.
Výroba a prodej elektřiny na burze jiným zákazníkům, než je vlastní dceřiná společnost, letos během prvních tří měsíců roku podniku ČEZ vydělaly o 19 miliard korun více než ve stejném období loňska. To značí nárůst o více než 200 procent. Nezdá se navíc, že by ceny energií měly v Česku, v Evropě, ba ve světě v dohledné době klesat. Naopak. Nelze se pak divit, že od začátku letošního roku jsou akcie ČEZ o nějakých 40 procent výše. A to ještě někteří analytici v nich spatřují další velký růstový potenciál. Třeba ti z J&T Bank míní, že během dalších dvanácti měsíců se akcie ČEZ vyhoupnou z nynější ceny necelých 1200 korun za akcii na více než 1600 korun, tedy o dalších 40 procent výše.
Navíc, ČEZ je dividendový titul. Letos management firmy navrhuje dividendu 44 korun na akcii. Při pohledu na výši dividendy v uplynulých deseti letech patří k těm vyšším. Leč vzhledem k přiblížené ziskovosti firmy, úrovni zadlužení i poměrně malým plánovaným investicím by mohla činit až třeba 90 korun na akcii. A tlak na navýšení dividendy tu je už nyní, a bude zřejmě i v příštích letech. Hlavně proto, že 70procentním vlastníkem ČEZ je stát, jenž by mohl z tučné dividendy přispívat na úhradu energií chudším domácnostem. Z tučné dividendy by se ale pochopitelně radovali také menšinoví akcionáři ČEZ. Sázka na zvýšení dividendy je tak dalším motivem v pozadí letošního citelného růstu ceny akcií firmy.
Pochopitelně, do energetických titulů lze s dobrou vyhlídkou investovat i za hranicemi. Třeba akcie maďarské petrochemické společnosti MOL na budapešťské burze minulý týden citelně rostly, bezprostředně o více než šest procent, v reakci na schválení embarga EU na ruskou ropu. Investoři totiž ve velkém nakupovali akcie druhého největšího provozovatele čerpacích stanic v ČR, neboť embargo se na jeho byznys vztahovat nebude. Bude ji mít navíc v obří slevě. Embargo EU na ruskou ropu je podle analýzy agentury Bloomberg právě pro MOL zvláště příznivé. Jeho marže proto prý dále porostou, nad historicky rekordní březnové a dubnové úrovně (ty už byly zřejmě tak vysoké, že je firma raději zatajila). MOL totiž dále bude zpracovávat extrémně zlevněnou ruskou ropu a tu prodávat za „západní ceny“, a to i českým řidičům.
Je ale radno se dívat i za oceán. S postupným ústupem ruského plynu z EU v příštích letech jej zřejmě ponejvíce zastoupí zkapalněný plyn dovážený z USA. Takže prudce rostou akcie amerických firem, které tyto dodávky zajistí. Třeba akcie firmy Antero Resources vylétly za poslední rok o skoro 230 procent. Jen od invaze Ruska na Ukrajinu o skoro 100 procent. Terno.
Cena výstavby rodinného domku za dva roky zdražila dramaticky, zhruba ze tří na čtyři miliony korun
Pozemky zdražily o 50 procent, hypotéky stouply též.
Cena výstavby běžného rodinného domku za dva roky dramaticky stoupla. Navíc vzrostly ceny pozemků a také zdražují hypotéky. Už zřejmě nikdy nepůjde postavit rodinný domek tak relativně levně, jak to bylo možné ještě před dvěma lety, a to i na hypotéku. Důvodem je obecná inflace, růst mezd i zdražování energií a stavebních materiálů a pozemků.
Počítejme. Za zasíťovaný pozemek se v roce 2020 platilo průměrně celorepublikově 4000 Kč/m2. Ve vilových čtvrtích v Praze šly ceny ale až třeba k 50 000 Kč/m2. Naopak v Moravskoslezském kraji šlo pořídit pozemek pod 1000 Kč/m2. Dnes jsou ceny až o 50 procent výše. Průměrně tedy jsme na 6000 Kč/m2. Nezasíťované pozemky jsou výrazně levnější a také cenový nárůst není tak markantní. Zasíťování pozemku (zajištění kanalizace, elektrické přípojky a přípojky vody) dnes vyjde průměrně na 240 tisíc Kč.
Postavit 1 m2 rodinného domu stálo v roce 2020 průměrně zhruba 21 000 Kč. Nyní je to přibližně 27 000 Kč. To je nárůst o necelých 30 procent. Průměrná cena výstavby rodinného domu činila v roce 2020 celkem 3,2 milionu korun. Dnes je to zhruba 4,1 milionu korun. Průměrná velikost domu se kvůli zdražování postupně snižuje.
Příprava stavby představuje nejčastěji šest procent hodnoty domu. V roce 2020 to tedy bylo průměrně zhruba 190 tisíc korun, dnes necelých 250 tisíc korun.
Základová deska představuje nejčastěji třináct procent hodnoty domu. V roce 2020 to bylo 420 tisíc korun, dnes 530 tisíc korun. Hrubá stavba představuje nejčastěji patnáct procent celkových nákladů. Tedy 480 tisíc před dvěma lety, 620 tisíc nyní. Výplně otvorů odpovídají průměrně sedmnácti procentům, tedy 540 tisíc tehdy, 700 tisíc nyní.
Rozvody, instalace, tedy elektroinstalace, topení, kanalizace a větrání činí zhruba třináct procent celkové hodnoty. Tedy 420 tisíc korun před dvěma lety, 530 tisíc korun nyní. Dokončení stavby a vnitřní práce představují průměrně 36 procent celkové hodnoty, tedy 1,2 milionu před dvěma lety, takřka 1,5 milionu korun nyní.
Průměrná sazba hypoték klesla v roce 2020 dokonce pod úroveň dvou procent. Dnes se blížící úrovni šesti procent. Hypotéky jsou tedy třikrát dražší než tehdy. To v praxi znamená navýšení měsíční splátky hypotéky na běžnou nemovitost třeba 6000 nebo 7000 Kč. Navíc se letos do dubna zpřísnily podmínky poskytování hypoték, takže hypotéku jsou i proto hůře dostupné než třeba v půli roku 2020 (žadatel nyní musí ze svého financovat větší procento hodnoty nemovitosti než tehdy).
Evropská centrální banka totálně zaspala v boji s inflací, signalizuje Bank of America, druhá největší banka v USA
Evropská centrální banka (ECB) bude muset už ve druhé polovině letošního roku razantně zvedat úrokové sazby. Ve své nové analýze tak míní experti Bank of America, druhé největší banky ve Spojených státech. Soudí, že ECB zvýší svoji základní úrokovou sazbu hned o 0,5 procentního bodu jak na svém červencovém, tak zářijovém zasedání. Navíc ECB přidá další zvýšení, to už by mělo být jen o standardní 0,25 procentního bodu, na svých zasedáních v říjnu a v prosinci.
Pokud by ECB zvýšila svoji základní (depozitní) sazbu naráz hned o 0,5 procentního bodu, jde o zcela mimořádný krok. V celé historii eurozóny jej podnikla pouze dvakrát. A to v listopadu 1999 a pak v červnu 2000. Za posledních 22 let se tedy k takovému kroku nikdy neuchýlila. Jestliže by ECB úrok v takovém rozsahu zvyšovala hned při dvou po sobě následujících zasedáních, činila by tak vůbec poprvé v celé své historii.
Stane-li se tak, znamená v překladu kapitulaci. Kapitulaci před inflací, resp. rezignaci na přesvědčení, že inflace je do značné míry přechodná a že si s ní přinejhorším poradí „jemné ladění“ prostřednictvím standardního, čtvrtprocentního navýšení základního úroku. Zmíněná prognóza Bank of America je prvním takto zásadním dokladem, že svět začíná být přesvědčený, že ECB v boji s inflací totálně zaspala. Rozhodně daleko více než třeba Česká národní banka, která svůj základní úrok začala zvyšovat už zhruba před rokem. (6.6.2022)