.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
„Nemocné“ Německo se neuzdravuje, naopak
Německá automobilka Volkswagen zvažuje zavírání svých fabrik v Německu. Je to zlom. K něčemu takovému ve své takřka devadesátileté historii totiž nikdy nepřistoupila. Drtí ji vysoké ceny energií, těžké bruselské regulace, zelená agenda i nezachycený nástup elektromobility. Když Volkswagen byť jen zvažuje uzavření některé ze svých evropských fabrik, což nikdy neučinil, je to vysoce alarmující, soudí analytici autobranže…
Špatných zpráv přichází z Německa více. Jeho ekonomika i ve druhém letošním čtvrtletí stagnovala, ba mírně klesala. Německo tak „padá do krize,“ varuje prezident tamního prominentního Ifo institutu Clemens Fuest. Klíčovým důvodem je ochabování čínské ekonomiky, na níž je ta německá stále závislejší. Číně nyní navíc hrozí další potíže, a to s výrazným posílením její měny, jüanu, které může nastat v souvislosti s vyhlíženým zahájením snižováním úrokových sazeb v USA, jež oslabí dolar.
Nedávno sice probleskla zpráva, která měla vyznít pozitivně, že Německo vyváží do Polska více než do Číny. Prý je to „pozoruhodný úspěch“, tleskal tisk. A pobídka pro rozšiřování EU na východ. Je ale třeba říct pravdu celou. Německo do Číny přenáší celé své fabriky, masivně tam navyšuje své investice, takže tam pak už nemusí logicky tolik vyvážet… Vyrábí přímo tam. Naopak jde tedy o možnou známku určité deindustrializace Německa a ztráty jeho pracovních míst ve prospěch Číny.
Vždyť letos v prvním pololetí Němci přímo v Číně proinvestovali v přepočtu 184 miliard korun. Podobně silné by mělo být i pololetí druhé, takže Němci letos mohou v Číně investovat až 350 či 400 miliard korun. Loni to za celý rok bylo 164 miliard. Jde zhusta o investice problematické, což však od nich Německo neodrazuje. Pod palbou kritiky se podle Financial Times ocitá hlavně Volkswagen, který své závody má i v provincii Sin-ťiang, která je nechvalně proslulá tuhými represemi vůči Ujgurům.
Automobilky obecně jsou tahouny německých investic v Číně. V podstatě i právě na úkor německé ekonomiky a jejího dlouhodobého rozvoje. Jejich masivní investice v Číně totiž znamenají, že tam postupně přesunují výrobu a pracovní místa, na úkor Německa. A jistě i Česka, jakožto jeho klíčové subdodavatelské ekonomiky.
Přesun výroby do Číny je jedním z klíčových důvodů úpadku německého průmyslu, k němuž zřetelně dochází už několik let. Německo je stále i letos „nemocným mužem Evropy“ a jeho „nemocí“ je i přílišné a dost možná krátkozraké odevzdání se Číně. Odevzdání se Číně je podobné jako přechozí německé odevzdání se Rusku, hlavně jeho relativně levnému plynu. Krátkozraké budování silné závislosti na ruském plynu vlastně Němce nyní dovedlo do Číny. Protože bez ruského plynu není jejich domovská výroba konkurenceschopná, takže se právě stěhují do Číny, i za tamními levnějšími energiemi. Kdyby si Němci dále budovali jaderné elektrárny, nemuseli být závislí ani na Rusku, ani na Číně. Jádro si však místo toho zcela vypnuli…
Do toho se Německo stále potýká s nelegální imigrací a s obtížným začleňováním přistěhovalců na jeho pracovní trh. Jedno číslo za všechny. Loni v Německu došlo k takřka 3000 útokům na policisty, za většinou z nich stáli cizinci. Německá ministryně vnitra cifru označuje za „šokující rekord“. Země loni zaznamenala bezmála 40procentní meziroční nárůst nelegální imigrace, když do ní nezákonně přišlo zhruba 128 000 osob.
Obtíže německého průmyslu i potíže se začleňováním migrantů a značný rozsah ilegálního přistěhovalectví do Německa umocňují strádání vedoucí evropské ekonomiky, kterou navíc zatěžuje naznačená nezvládnutá energetická politika. Slabý národohospodářský výkon pak tenčí daňové inkaso, takže tradičně relativně spořivý Berlín šetří o to více. Což opět neblaze doléhá na tamní průmysl. V minulém měsíci například citelně klesaly akcie německých zbrojařů a výrobců vojenské techniky jako Rheinmetall či Hensoldt, neboť Berlín dal najevo, že v rámci snahy o úsporu veřejných výdajů hodlá omezit vlastní vojenskou pomoc Ukrajině.
Přitom ani vyhlídky německé ekonomiky nejsou kdovíjak příznivé. Vedle již zmíněných neduhů může německé ekonomice uškodit možná obchodní válka EU s Čínou. Ta by dále omezila německý export do Říše středu a uspíšila popsaný exodus německých továren a pracovních míst právě do Číny.
Obchodní válka mezi EU a Čínou se přitom přibližuje. Peking totiž zahajuje vyšetřování dotační podpory mlékárenskému průmyslu v EU. Výsledkem by mohlo být uvalení nových cel. Podobně už Peking prošetřuje unijní produkci vepřového, kde má podezření z dumpingu. Nelze vyloučit, že Peking nakonec uvalí nová cla nejen na mléko a vepřové, nýbrž i na auta s velkoobjemovými motory. Taková auta jsou v EU doménou právě německých automobilek jako BMW či Mercedes.
Čína se možnými novými cly mstí Evropské unii za uvalení nových cel na její elektroauta, k němuž se Brusel uchýlil letos v červenci. EU se snaží ochranářsky bránit vlastní automobilky, které zatím nejsou dostatečně konkurenceschopné, aby samy čelily čínským rivalům. Státní dotace ovšem v Číně v průměru odpovídají pouze asi 6 % provozního cash flow čínských firem, spočítali začátkem tohoto měsíce analytici Goldman Sachs. Avšak EU zdůvodňuje svá nově citelně navýšená cla na čínské elektromobily jejich masivní dotační podporou v podání Pekingu.
Navíc, čínské dotace na elektromobily rapidně klesají. Z takřka 14 000 dolarů na vůz roku 2018 na necelých 5000 dolarů na vůz loni. Dotace na elektroauto je tak nyní v Číně znatelně nižší než v USA, kde v rámci Bidenova protiinflačního balíku opatření činí 7500 dolarů.
To, že čínské elektrovozy hrozí zaplavit západní trhy, včetně těch v EU, je tak nyní už spíše výsledkem jejich objektivně se lepšícího poměru „cena/výkon“ než masivního dopování čínskými veřejnými penězi. Což je ovšem jen další špatná zpráva pro německý autoprůmysl, nejen Volkswagen, tím pádem celou německou ekonomiku, takže i tu českou…
Za Babišovy éry mandatorní výdaje v poměru k HDP nenarostly
Takže Fialova vláda má stejný prostor k ozdravení veřejných financí jako vlády před deseti lety, přesto vykazuje schodek dvojnásobný
Často slýchaným steskem je ten, že Babišova vláda přenechala té současné veřejnou kasu s prudce narůstajícími mandatorními výdaji. Které se tedy nyní zásadně podílejí na varovném faktu, že výdaje Fialovy vlády za čtyři roky jejího působení překonají její příjmy o historicky rekordních zhruba 1100 miliard korun, tedy 1,1 bilionu korun. A které tedy zabraňují současné vládě prosazovat razantnější ozdravné kroky, neboť jí Babiš zúžil manévrovací prostor pro redukci výdajů.
Vskutku, pokud letos bude vláda hospodařit s plánovaným schodkem zhruba 250 miliard a v příštím roce pak s deficitem 230 miliard, za čtyři roky svého působení vytvoří souhrnný schodek přibližně 1,1 bilionu korun. To je suverénně nejvíce ze všech dosavadních vlád. Takový deficit předčí dokonce i souhrnný schodek předchozí, právě Babišovy vlády, třímající otěže veřejných financí v rukou v letech 2018 až 2021.
Babišova vláda vytvořila souhrnný schodek takřka 813 miliard, což znamená, že v očištění o inflaci hospodařila se souhrnným deficitem o zhruba 70 miliard nižším, než jaký podle všeho vykáže kabinet Fialův.
Právě za Babišovy éry ale údajně docházelo k výraznému nárůstu mandatorních výdajů, tedy výdajů ze zákona povinných a velmi obtížně redukovatelných, kvůli nimž nyní Fialova vláda nemůže razantněji ozdravovat veřejné finance.
Jenže samotné ministerstvo financí v rámci předevčírem zveřejněného návrhu státního rozpočtu uvádí, že podíl mandatorních výdajů na výdajích rozpočtu byl na svém mnohaletém dně v letech 2020 a 2021, kdy Babišova vláda končila, aby své nejvyšší úrovně dosáhl letos, kdy ta Fialova vládne třetím rokem (viz graf níže).
Navíc, a ještě podstatněji, podíl mandatorních výdajů státního rozpočtu na HDP činil v roce 2014 celkem 20,5 procenta. To byl rok, kdy se Babiš stal ministrem financí. Roku 2022, tedy v prvním roce po skončení Babišovy éry, činil týž podíl 21 procent, takže byl prakticky stejný jako o sedm let dříve.
Kde tedy je ten prudký nárůst mandatorních výdajů z Babišovy éry, kvůli němuž nyní nejde razantněji ozdravovat veřejné finance?
Manévrovací prostor pro jejich ozdravení je stejný jako před deseti lety. Přitom ale třeba roku 2015 tehdejší vláda hospodařila se schodkem necelých 63 miliard korun, neboli 1,3 procenta HDP, zatímco současná vláda plánuje pro příští rok schodek 230 miliard, tedy více než dvojnásobný – 2,7 procenta HDP. (3.9.2024)
