Alchymie – výzva pro jednadvacáté století

Alchymii většinou vnímáme jako nesmyslnou pseudovědu středověku, jako naivní snahu o umělou výrobu zlata. Jsme v tomto směru možná až příliš ovlivněni známým filmem „Pekařův císař“, kde byla alchymie v duchu marxistické ideologie náležitě zesměšněna. Ale takovýto přístup je chybný. Alchymie je mnohem zajímavější, než se může na první pohled zdát. Má co říci modernímu člověku, a stejně tak může být zajímavá i pro dnešní vědu.

Na alchymii je pozoruhodné už třeba to, jak je stará. Její kořeny sahají až do starého Egypta, kde byla součástí kultu boha Thovta*, Herma – proto je součástí tzv. hermetických věd. Stejně tak ale alchymie dokázala vstřebat myšlenkové dědictví antiky. Především v dílech filozofů Aristotela a Platóna jsou definovány základní alchymistické principy, byť částečně převzaté z Egypta. Alchymie tak nesla duchovní dědictví staré Alexandrie – a i třeba proto by bylo chybné ji podceňovat.

Je ale nutno říci, že obdobně je alchymie přítomna i na dalších kontinentech. Alchymie se zrodila i ve staré Číně, a stejně tak i v Indii. Hojně se alchymie rozšířila v arabském světě, a právě arabská alchymie posléze přispěla k rozvoji evropské alchymie. To, že se alchymie zrodila hned v několika civilizačních okruzích, je možná tou největší záhadou alchymie, a její rozluštění zůstává velkou výzvou i pro moderní badatele.

Vždy ale alchymie vycházela ze stejných představ. Její základní myšlenkou bylo to, že každá věc, i zdánlivě neživá (nerosty, kovy), má svou vnitřní podstatu, svou duši. I na základě toho vznikla myšlenka, že onu duši lze měnit, zušlechťovat. A to dalo vzniknout představě transmutace kovů – a tedy i umělé výrobě zlata.

Tyto myšlenky samozřejmě můžeme považovat za mylné. Je ale pozoruhodné, jak úporně se jich alchymisté drželi, a to i přesto, že se jim jejich dílo nedařilo. Už třeba proto bychom měli brát tyto myšlenky vážněji. Je navíc dost dobře možné, že tyto myšlenky vznikly na základě pozorování nějakého reálného jevu, který jen nebyl těmi starými civilizacemi a samotnými alchymisty správně pochopen. Ostatně - kde bereme jistotu, že jsme pochopili všechna tajemství hmoty? Co když ti staří alchymisté měli v něčem pravdu, jen ji nedokázali patřičně vyhodnotit a docenit?

Pokud hodnotíme ony nezdařilé pokusy alchymistů, pak je navíc třeba si uvědomit jedno. Tyto pokusy alchymisté realizovali za složitých podmínek, což bylo dáno i celkovou technologickou úrovní dané doby. Alchymisté měli velmi nedokonalé náčiní, a třeba jen udržování stálé teploty (což je předpoklad hned celé řady alchymistických operací) pro ně bylo obrovským problémem. Je proto otázkou, zda s dnešními technologiemi, s moderními přístroji by se nedalo dosáhnout lepších výsledků. Alchymie samozřejmě v sobě skrývala vždy i řadu negativ. V historii alchymie se objevila i celá řada podvodníků, kteří slibovali snadné zbohatnutí v podobě výroby zlata, a samozřejmě z toho nic nebylo. Na druhou stranu v historii nalezneme celou řadu alchymistů, kterým šlo především o poznání hmoty. Pravda, právě tito poctiví badatelé často byli ti nejméně úspěšní-příkladem může být např. známý český alchymista Bavor Rodovský z Hustířan. To bylo ale dáno tím, že tito alchymisté pro svoji práci neměli vhodné podmínky. Pokud by je měli, mnohé by jistě vypadalo jinak.

  Mnohem závažnějším negativem je to, že alchymie nikdy nebylo systematicky vyučována – okrajově byla vyučována jen na některých univerzitách. Vědění alchymie se proto předávalo spíše z jednoho alchymisty na druhého. Stejně tak bylo nevýhodou i to, že alchymie neměla jednotné názvosloví, což samozřejmě mnohé komplikovalo. Přesto alchymisté dokázali vytvořit rozsáhlé literární dílo, do kterého byly ukryty myšlenky, ale i osobní zkušenosti alchymistů.

Právě na tento faktor upozornili již před desetiletími autoři J. Berger a L. Powels ve své knize „Jitro kouzelníků“. Zde poukázali na fakt, že rozsáhlá alchymistická literatura čítá více než 100 000 knih. Tyto knihy dosud nebyly systematicky prozkoumány!

Možná by to stálo za to. Alchymisté sice nedokázali vyrobit zlato, i když zlé jazyky tvrdí, že minimálně některým se to podařilo. Přesto alchymisté v rámci svých pokusů dokázali uskutečnit celou řadu pozoruhodných objevů. Např. alchymista Bötigger nedokázal vyrobit zlato, ale zato dokázal vyrobit porcelán, což ve své době představovalo skutečné bohatství. Alchymista H. Brand dokázal objevit fosfor, což ve své době byl také významný objev. Alchymista C. Drebbel podle všeho dokázal objevit kyslík. Kolik takových zapomenutých objevů se v zaprášených alchymistických knihách skrývá?

Nejde přitom jen o tyto objevy. Alchymie si navíc během staletí dokázala vytvořit celou složitou myšlenkovou stavbu, která předpokládá poněkud jiné pojetí času, energie a hmoty, a stejně tak i vztahů mezi nimi. Často jde o myšlenky, které mohou být zajímavé i pro dnešního vědce.

Současná věda, a vlastně celá současná společnost přitom potřebuje právě nové myšlenky, nové vynálezy, nové technologie. Je dost dobře možné, že mnohé z toho, co dnes věda pracně hledá, již bylo objeveno – a to právě alchymisty, byť leckdy jen jako vedlejší produkt. Stejně tak i myšlenky alchymistů by mohly být i pro dnešní vědce inspirací. Je proto možná ta nejlepší doba na to, aby ona více než 60 let stará výzva J. Bergera a L. Powelse k systematickému prozkoumání literárního a myšlenkového dědictví alchymie byla konečně naplněna.

*Thoth Hermés Trismegistus bývá Egypťany vyobrazován jako bůh měsíce s tělem člověka, hlavou ibise a půlměsícem nad hlavou. Jeho symbolem byla okřídlená hadí hůl. Byl bohem moudrosti, písma a času (DK)