Americký Fed si dává zatím pauzu

Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital

Uplynulý týden přinesl významnou událost na finančních trzích – zasedání americké centrální banky. Federální rezervní systém dlouhodobě udržuje velmi restriktivní měnovou politiku a snaží se tlumit inflaci sazbou 4,25–4,5 %. Tentokrát nešlo o změnu sazeb, přesto však došlo ke zmírnění měnových podmínek v ekonomice. Klíčová byla rovněž následná tisková konference pod vedením J. Powella. Mohou letos sazby výrazněji klesnout? A co na to nová ekonomická prognóza?

Rozhodnutí Fedu neodráží víru v úspěch protekcionistické politiky v mezinárodním obchodě, ale spíše opatrnost vůči nevyzpytatelnosti současného ekonomického prostředí. To je do značné míry ovlivněno politikou D. Trumpa, která má převážně proinflační charakter. Z tohoto důvodu se bankéři rozhodli nadále vyčkávat a čelit překotnému ekonomickému vývoji trpělivostí. Sazby tak ponechali na stávající úrovni 4,25–4,5 %.

V negativním smyslu se změnila ekonomická prognóza. Fed snížil výhled růstu HDP i odhad inflace pro letošní rok. Ekonomika by letos měla vzrůst jen o 1,7 %, což je pokles oproti předchozímu odhadu 2,1 %. Na růst negativně dopadá celní politika D. Trumpa, nejistota spotřebitelů a firem. Transformace amerického hospodářství si začíná vybírat svou daň, což Fed nepřímo přiznává revizí svého odhadu růstu. Spotřebitelské ceny by letos měly vzrůst o 2,7 %, přičemž v prosinci Fed očekával inflaci za celý rok pouze 2,5 %. I zde se projevuje dopad cel – spotřebitelé předpokládají nejrychlejší růst cen za posledních 32 let. I proto je jasné, že letos sazby nemohou prudce klesat.

Pokud Fed skutečně sníží sazby poprvé v květnu o 25 bazických bodů, pravděpodobně jej bude následovat už jen jedno další snížení do konce roku. Ke zmírnění měnových podmínek však došlo už nyní. Kontroverzní politika kvantitativního utahování (quantitative tightening, QT), tedy prodeje dluhopisů Fedu na trhu, prošla výraznou změnou. Fed se rozhodl zpomalit tempo snižování své bilance – nově bude prodávat americké vládní dluhopisy v objemu 5 mld. USD měsíčně oproti dosavadním 25 mld. USD. Tím chce podpořit úvěrování v ekonomice a zvýšit likviditu na trhu amerických vládních dluhopisů. J. Powell to označil za „technickou úpravu“, což je poněkud rozporuplné vyjádření vzhledem k významné redukci prodeje dluhopisů. Fed stále drží aktiva přesahující 6 bilionů USD.

Dopad cel na spotřebitele? Vyšší inflace i snížení růstu ekonomiky

Americký prezident Donald Trump na začátku týdne splnil své hrozby a zavedl nová cla na dovoz do USA. Tato opatření míří především proti Kanadě a Mexiku, přičemž Čína není výjimkou. Nová cla zahrnují 25% sazbu na většinu dovozu z Kanady a Mexika a zvýšení cel na čínské zboží na 20 %. Obchodní cla se dotýkají obchodní výměny v celkové hodnotě až 1,5 bilionu USD a signalizují Trumpovu snahu narušit světový obchodní řád. Evropa zatím zůstává mírně ušetřena – ale na jak dlouho? Jaký by mohl být další vývoj a jaké dopady to bude mít na domácí ekonomiku a její spotřebitele?

Podle Donalda Trumpa byla Evropa stvořena, aby „odírala“ Ameriku. To znamená jediné – dá se očekávat výrazná „náprava“ ve vzájemné obchodní výměně prostřednictvím další várky obchodních cel. Trump již před pár týdny uvalil 25% clo na dovoz oceli a hliníku do USA bez jakýchkoliv výjimek, což se týkalo i EU. Tentokrát by to mělo být ještě horší. Podle renomovaného institutu Oxford Economics by mohlo dojít k obchodní válce mezi EU a USA prostřednictvím tzv. plošných cel – tedy zavedení 10–25% cla na veškerý import zboží do USA.

EU by v takovém případě reagovala recipročními opatřeními. Vzhledem k tomu, že USA jsou v silnější pozici, by však EU pravděpodobně přijala „měkčí“ opatření – tedy selektivní cla na vybrané druhy dováženého zboží. Dopady na spotřebitele a ekonomiku lze proto postupně začít odhadovat. V jádru jsou obchodní cla jednoznačně negativním krokem. Už před stovkami let varovali myslitelé před protekcionismem – Adam Smith (1723–1790) a David Ricardo (1772–1823) byli klíčovými zastánci volného obchodu a argumentovali proti clům jako brzdě ekonomického růstu.

Na co by se tedy měla domácí ekonomika a spotřebitelé připravit? Malá otevřená ekonomika, jako je Česká republika, bude zasažena nejvíce. Předpokládá se, že Trump v příštích měsících vyhlásí plošná 10% cla na zboží dovážené z EU. Podle simulace Oxford Economics by dopad na české hospodářství mohl ke konci roku 2027 činit až 1 % HDP, tedy přibližně 80–85 miliard Kč. Vše však bude záviset na reakci EU – pokud by se podařilo s Trumpem najít společnou řeč a včas obchodní válku zastavit, mohla by situace zůstat pod kontrolou. Největší ztráty by utrpěla odvětví jako automobilový průmysl, strojírenství a kovovýroba.

Z pohledu domácího spotřebitele není situace o nic příznivější. Podle předběžného odhadu Českého statistického úřadu vzrostly tuzemské spotřebitelské ceny v únoru meziměsíčně o 0,2 %, což odpovídá meziroční inflaci na úrovni 2,7 %. Nicméně ve službách a potravinách ceny rostly téměř o 5 %, což je znatelně nad cílem ČNB ve výši 2 %. Cla mohou tuto situaci dále zhoršit.

Největší dopad na evropskou ekonomiku budou mít cla uvalená na Čínu – čínské zboží se bude hůře uplatňovat na americkém trhu a bude hledat alternativu, přičemž primárně zamíří do Evropské unie. To vyvolá tlak na domácí výrobce, kteří mohou reagovat zavedením odvetných cel, což ve výsledku zaplatí spotřebitel.

Krátkodobě by se mohla zvýšit nabídka agrárních produktů v EU, což by mělo pozitivní dopad na ceny potravin. Dlouhodobě se však dá očekávat, že evropští zemědělci budou chtít chránit svůj trh, což by nakonec vedlo ke zvýšení cen pro spotřebitele – odhadem o 5 až 7 %. Podle řady odborníků je nejpravděpodobnější cestou k odvrácení obchodní války s USA snížení cel, zvýšení odběru LNG z USA a navýšení výdajů na obranu v poměru k HDP. To by mohlo USA od další eskalace v mezinárodním obchodě odradit. (25.3.2025)