Koncept cirkulární ekonomiky se v posledních letech dostává do centra pozornosti odborníků i firem. Recyklace odpadních materiálů je navíc jednou z cest ke klimaticky neutrální ekonomice. Vybraných osobností českého odpadového průmyslu jsme se proto zeptali, jak funguje recyklační průmysl v České republice.
1) Jak ve vašem oboru funguje recyklační průmysl a využívání odpadů jako druhotných surovin?
2) Jaká opatření by mohla zvýšit využívání odpadů jako druhotných surovin ve vašem oboru? Vidíte v tom potenciál pro vytvoření nových podnikatelských příležitosti?
Jaroslav Tymich, Asociace českého papírenského průmyslu
1) Papírenský průmysl je významně závislý na recyklaci sběrového papíru. Sběrový papír se podílí zhruba 55 procenty na výrobě nového papíru a lepenky v porovnání s buničinou vyrobenou ze dřeva. Obecně máme zájem na zvyšování podílu recyklace, protože je z pohledu nákladů a dopadů na životní prostředí šetrnější, i když výroba z buničiny ze dřeva také plní veškerá kritéria a požadavky na ochranu životního prostředí. Doposud platilo, že evropský papírenský průmysl zvládl zpracovat veškerý sebraný papír, který zůstal v Evropě po exportu zejména do Asie. Zvýšená nabídka sběrového papíru ve vazbě na snižování importu Číny a dalších asijských zemí je aktuálně problematická, nicméně vzhledem k předpokladům zvyšování spotřeby papírenských výrobků a výstavbě nových kapacit v druhé polovině roku se situace bude postupně zlepšovat.
2) Papírenský průmysl dlouhodobě posiluje zpracování sběrového papíru pro výrobu zejména obalových papírů a lepenky, čemuž odpovídají i nové projekty výstavby papírenských strojů. Bohužel doposud se projekty prováděly a plánují jen v okolních zemích a ne v Česku. Toto způsobuje velký rozdíl mezi sběrem zhruba 1 milionu tun papíru v ČR a spotřebou zhruba 200 tisíc tun. Tedy cca 800 tisíc tun sběrového papíru se musí z Česka vyvézt.
Miloš Kužvart, Česká asociace oběhového hospodářství
1) Recyklační průmysl funguje díky nadšení a vynalézavosti jeho provozovatelů, ani zdaleka však nemá tu podporu, kterou by měl a mohl v České republice mít. Pokud by současný stav pokračoval dál, recyklační cíle v letech 2025 či 2030 by byly naprosto nesplnitelné. Na vině malého rozvinutí recyklačního průmyslu je i obrovské kolísání cen druhotných surovin, které pro podnikatelský záměr nedává jistotu návratnosti vložených prostředků.
2) Kromě podpory v oblasti investic do recyklačního průmyslu je dnes možná ještě důležitější podpora „provozní“, nikoli podpora ve fázi investice. Totiž k výrobkům z druhotných surovin, které jsou často dražší nežli výrobky z primárních surovin, není důvěra. Proto, ať již z důvodu vyšší ceny či obav odběratelů z kolísavé kvality výrobků z recyklovaných surovin, nejdou tyto výrobky na odbyt. Proto cestou může být tzv. „zelené zadávání zakázek“, financovaných z veřejných zdrojů. Veřejný sektor tím dá signál, kudy vede cesta trvale udržitelného hospodaření. I když se nabízí možnost využít úprav DPH ve prospěch snížení ceny výrobků z recyklovaných surovin, řada expertů poukazuje na velké riziko podvodů, kdy by se o slevu na DPH ucházely výrobky s velice sporným obsahem recyklátu. Šlo by svým způsobem o obdobu afér s lehkými topnými oleji. Pozitivum rozvoje recyklačního průmyslu je obecně známé: kromě větší nezávislosti na často geopoliticky nestabilních oblastech, odkud primární suroviny dovážíme, je zde velký potenciál vzniku nových pracovních příležitostí. A to v době nastupujícího ochlazení hospodářského růstu bude mít svůj velký význam.
Petr Havelka, Česká asociace odpadového hospodářství Havelka
1) Podle čísel MŽP dokážeme recyklovat 38 % odpadů. Za 15 let máme být schopni recyklovat minimálně 65 % komunálních odpadů. To v absolutní hodnotě znamená, že musíme být schopni do recyklace přesouvat ročně o 1,4 milionů tun komunálních odpadů více než dnes. Jako ČAOH sdružujeme firmy s aktuálně největší kapacitou recyklace v ČR. V ČR není problém s množstvím vytříděných druhotných surovin. Těch máme přebytek. Největší problém je nedostatečná poptávka po produktech recyklace. Nová odpadová legislativa s tím však bohužel vůbec nepomáhá. V zákonech nevidíme cestu, která by nás měla dovést ke splnění závazných recyklačních cílů EU. Chybí zde nástroje na podporu recyklace. Je nutné je doplnit. Jinak dokážeme jen přesunout odpady ze skládek do spaloven, před tím však EU varuje.
2) Jako ČAOH jsme aktivním členem odborné skupiny RecHelp, která definovala 11 konkrétních nástrojů na podporu recyklace. Stejně jako EU říkáme, že pomůže daňové zvýhodnění recyklovaných výrobků, třeba formou snížené DPH. Pomůže snížení zdanění práce v recyklačním průmyslu. Pomůže závazek státu, aby ve veřejných zakázkách využíval ze stanoveného procenta recyklované produkty. Všechny nástroje by měly být zaměřeny na to, aby podpořily poptávku po recyklovaných výrobcích. Stejně důležité je také to, aby recyklaci nebránila nesmyslná administrativní opatření a plno zbytečné byrokracie. EU si stanovila recyklaci jako prioritu. Bylo by dobré, když by to bylo poznat také z navrhovaných odpadových zákonů. Je nutné je dopracovat.
Marek Novák, Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR
1) Sklo jako odpad je významnou druhotnou surovinou. Význam recyklace skla je velmi vysoký z hlediska ekologického, energetického i technického. Do oběhu či výrobního koloběhu lze totiž navrátit téměř celé množství surovin, ale i část energie vložené do skla v původním výrobním procesu. Vlastnosti výrobku, tj. recyklovaného skleněného odpadu, zůstávají stejné jako při výrobě z nových surovin a jsou zdravotně nezávadné. Náhrada surovin používaných pro výrobu skla přináší snižování výrobních nákladů. Používání recyklovaného skla šetří neobnovitelné přírodní zdroje, vede k poklesu energetické náročnosti výroby a snižuje objem emisí CO2 při tavení. V neposlední řadě odlehčí skládkám komunálních odpadů a nevyvolává potřebu skládek nových. Tradiční je v Česku sběr a recyklace obalového skla. Stále významnější se stává sběr a recyklace odpadového plochého skla.
2) Při zpracování Surovinové politiky státu a jejího naplňování je důležité uplatnit sklo jako významnou druhotnou surovinu pro recyklaci ve sklářském průmyslu. Upřednostnit tuto recyklaci před jinými formami využití skla, kdy je sklo definitivně staženo z jeho životního cyklu (např. skládkování). Poptávka po upravených střepech je trvalá, a to zejména ze strany sklářského průmyslu. Je potřeba zajistit trvale efektivní systém sběru, úpravy a využití skleněných střepů a odpadového skla a průběžně zvyšovat spotřebu skla jako ekologického obalu. První z potenciálních směrů v rámci koncepce nakládání s odpady jsou nástroje pro omezení skládkování odpadního plochého skla, zejména skla smíšeného s ostatními odpady. Dalším krokem k navýšení objemu střepů je například zavedení povinnosti pro stavební a demoliční firmy dokládat způsob likvidace odpadového plochého skla formou recyklace. V tomto směru by měl jít příkladem stát při zadávání veřejných zakázek na rekonstrukce státních a obecních objektů.
Ivan Souček, Svaz chemického průmyslu
1) Základem přístupu chemických podniků je předcházení vzniku výrobních odpadů. Tento princip plně vychází z hierarchie nakládání s odpady. Na recyklaci odpadů se podílejí chemické podniky úměrně svým možnostem a specifikám používaných technologií. Třeba firma Silon využívá odpady PET ze 100 % na výrobu střiže do autosedaček. Přerovská společnost Kemifloc zpracovává kyselé odpadní roztoky z opracování kovů na prostředky pro přípravu pitné vody a pro čistírny odpadních vod. Napajedelská Fatra má program využití odpadních plastů. Unipetrol investuje do výzkumu a ověřování chemické recyklace. Chemický průmysl je významným propagátorem tzv. chemické recyklace. Jde o tepelný rozklad odpadů, který je a bude s neustále zpřísňujícími se cíli EU významným nástrojem recyklace tam, kde nemá smysl nebo nelze plasty recyklovat mechanicky.
2) Jednoznačně je to zvýšení poplatku za skládkování využitelných komunálních odpadů a další neodsouvání termínu zákazu skládkování těchto odpadů. Určitou formou pomoci by mohlo být vhodné nastavení podpory využití recyklovaných výrobků například v případě veřejných zakázek. Problémem (ne)využívání recyklovaných výrobků je často jejich vyšší cena v porovnání s produkty vyrobenými z primárních surovin. (22.6.2020)
