Kníže Bedřich z Waldeckého knížectví jel v kočáře uprostřed jásajících davů, když z čista jasna přilétl mu do klína ze zástupu obratně hozený list.
Kníže Bedřich se roztomile usmál a četl: „Výsosti! Vy jste největší hlupák, kterého země nosí.“
Kníže Bedřich přestal se smát. Jak noviny druhého dne psaly, byla Jeho Jasnost stižena nevolností, takže byly okamžitě přerušeny veškery slavnosti a kníže Bedřich odjel do paláce.
V paláci odebral se kníže do své pracovny a tam prozkoumal pečlivě ohavný dopis, a když si alespoň po padesáté přečetl poznovu: „Výsosti! Vy jste největší hlupák, kterého země nosí“, takže to už uměl nazpaměť, zvolal udiveně: „Ten darebák se nepodepsal!“
Pak počal chodit po pracovně a říkal si: „Výsosti! Vy jste největší hlupák, kterého země nosí“. Po půl hodině dal svolati státní radu.
„Milí pánové,“ pravil pohnutě ke čtyřem tajným radům, „při dnešní slavnosti mého 30letého jubilea vladařského byl mně hozen neznámým pachatelem tento dopis do kočáru: „Vy jste největší hlupák, kterého země nosí.“
Tajní radové zbledli a baron Karel pronesl: „Výsosti! Tento dopis nepatří vaší Výsosti.“
Kníže Bedřich se rozzlobil. „Milý barone,“ pravil, „doufám, že víte, že titul „Výsosti“ patří jedině mně v celém knížectví, že není nikoho, kdo by mohl na sebe vztahovat titul „Výsost“. A poněvadž ve psaní stojí: „Výsosti! Vy jste největší hlupák, kterého země nosí,“ patří to psaní mně. V tom ohledu myslím, milí pánové, že se shodneme. Jest však v zájmu státním, aby byl vypátrán zločinec, který se odvážil mne potupit, neboť považuji to za velezradu. Odevzdávám celou záležitost do vašich rukou a doufám, že i sněmovna mně vysloví svou soustrast a odsoudí při zítřejší schůzi ono hanebné jednání jednotlivce, který neštítil se rozervat spokojenost svého nejvyššího panovníka.“
Dlouho do noci rokovala státní rada a k poradě byl přibrán policejní ředitel.
Druhého dne při schůzi sněmovny přečetl předseda pohnutě vlastnoruční dopis knížete, ve kterém se kníže Bedřich odvolává na věrnost svého lidu.
Sněmovna vypracovala neprodleně adresu oddanosti, ačkoliv nikdo nechápal, co se vlastně děje.
Neznámá tíseň visela ve vzduchu. Policejní ředitel mezi tím nelenil, vyžádal si audienci a ze státního archivu si vyzdvihl ohavný list.
„Co hodláte počít?“, tázal se ho kancléř. Policejní ředitel mnul si však ruce. „Strpení, budete překvapeni, jak já budu pátrat.“
List byl odnesen do státní tiskárny a již odpoledne se objevily všude v sídelním městě velké plakáty vydané policejním ředitelem:
Odměnu 1000 marek
obdrží každý, kdo uvede na stopu pachatele,
jenž zhotovil následující list a vhodil nejjasnějšímu
knížeti do kočáru.
A pod tím byla vyobrazena věrná reprodukce listu:
„Výsosti! Vy jste největší hlupák, kterého země nosí.“
A tak do večera věděl kdekdo v knížetství Waldeckém, že kníže Bedřich je největší hlupák, kterého země nosí.
Druhé dne šel policejní ředitel do pense.
Zdroj: Jaroslav Hašek Panoptikum měšťáků, byrokratů a jiných zkamenělin
