Armageddon nečekejme, na investování je brzy

Komentář Lukáše Kovandy

Výkon světové ekonomiky v roce 2022 podle všeho poprvé v historii překonal psychologickou hranici 100 bilionů dolarů (odpovídá zhruba 2270 bilionům korun). V letošním roce jí ale hrozí recese.

 V právě začínajícím roce mohou globální ekonomiky do recese stáhnout zejména centrální  banky, resp. jejich boj s inflací. V jeho rámci zvyšují úrokové sazby. Jejich růst pak společně s růstem tržních úrokových sazeb způsobuje takzvané utahování měnových podmínek, které se projevuje například horší dostupností úvěrů, jež vede k omezování investic a tvorby pracovních míst.

V roce 2023 budou muset centrální banky ve světě nadále měnové podmínky utahovat, aby tak krotily inflaci, a to přesto, že tak budou ekonomický výkon dusit. Výsledkem boje s inflací, a snahy o její snížení na přijatelnější úrovně, tudíž bude slabší ekonomický růst nejen letos, ale zřejmě i v řadě dalších let. Navzdory ponuré předpovědi pro nejbližší roky by se však nejpozději do roku 2040 měl světový ekonomický výkon nominálně zdvojnásobit, na více než 200 bilionů dolarů. To ovšem zejména proto, že rozvíjející se ekonomiky typu Číny, Indie, Brazílie, Indonésie, Jihoafrické republiky a mnohých dalších budou dohánět bohatší ekonomiky typu Spojených států nebo těch v západní části EU.

Asie, „terno“ příštích let

Těžiště světového ekonomického výkonu se v uvedené souvislosti do roku 2040 ještě více přesune směrem do Asie, zejména do její jihovýchodní části. Během následujících zhruba patnácti let tak bude příspěvek východní Asie ke světovému hospodářskému výkonu činit 33,7 procenta, zatímco podíl Evropy klesne na méně než pětinu, konkrétně 19,4 procenta.  Během pouhých třiceti let se tak kompletně „prohodí“ ekonomická role Evropy a východní Asie ve světě. V roce 2007 totiž Evropa přispívala ke světovému hospodářskému výkonu z 33,8 procenta, kdežto východní Asie 19,5 procenta. Příspěvek Severní Ameriky, tedy zejména Spojených států, ke světovému hospodářskému výkonu klesne do roku 2037 z letošních 27 (hodnota regionem vykázaná i v roce 2007) na 23 procent. V roce 2036 podle Čína předběhne Spojené státy coby největší světová ekonomika.

Pro dlouhodobého investora, a zejména pro takového investora ve věku do padesáti let, z toho plyne, že sázka na asijské akciové tituly (a také na ty americké) dává dnes dobrý smysl. Zejména čínské akcie doporučují už pro letošní rok coby investiční „terno“ četné západní finanční domy, včetně nejvýznamnějších amerických typu největší banky JP Morgan. Je ovšem třeba mít na paměti, že i tyto domy se mýlívají. Například právě JP Morgan loni předpovídala, že americké akciové trhy dopadnou mnohem lépe, než jak tomu ve skutečnosti nakonec bylo.

Každopádně dlouhodobá sázka na Evropu a její akcie se ve světle výše uvedeného zdá být poměrně odvážná. Investice do evropských titulů skýtá značná rizika i krátkodobě, z hlediska letošního roku. Evropa se totiž kvůli probíhající energetické krize a drahotě bude vážně potýkat s hrozbou recese, do níž zřejmě nakonec zabředne – alespoň tedy z podstatné části.  Recese se přitom zřejmě nevyhne ano České republice samotné.

Letošek se ale v Česku ponese zejména ve znamení stagflace. Zdražování bude nadále velmi výrazné, současně přitom obecně vzroste riziko propouštění. Propuštění lidé se budou rekrutovat zejména z energeticky náročných průmyslových odvětví, jako je sklářství či hutnictví. Budou si sice moci najít celkem rychle novou práci, ale ta bude pravděpodobně citelně hůře placená a nebude odpovídat jejich kvalifikaci. Proto je otázkou, zda raději nezůstanou na dávkách v nezaměstnanosti.

Uvedená pravděpodobná letošní recese české ekonomiky odpovídá v číselném vyjádření propadu jejího výkonu oproti loňsku nejpravděpodobněji o 0,5 procenta v reálném vyjádření. Míra nezaměstnanosti se může vyhoupnout až k úrovni pěti procent, pokud tedy právě propuštění nebudou v širším rozsahu ochotni akceptovat hůře placená náhradní zaměstnání. Životní úroveň, zachycená vývojem reálného výdělku, klesne v letošním roce druhým nejvýraznějším tempem historie samostatné České republiky od roku 1993. Výrazněji, než jak propadne letos, klesla už pouze loni.

Téma roku 2023: Zestátnění či rozdělení ČEZ?

Nelze proto vyloučit, že Fialova vláda bude muset přikročit k dalším krokům, jimiž by podnikům či domácnostem v ČR ulevila od drahých energií, zřejmě se nevyhne ani vážné debatě o zestátnění ČEZ či jeho rozdělení.

Řada podniků a domácností totiž teprve právě letos pocítí skutečnou energetickou drahotu, například z důvodu ukončení fixací cen energií nastavených ještě v době před předválečným a válečným zvýšením cen. Například domácnosti musí počítat – a dát si na to peníze stranou – s přibližně až čtyřnásobným růstem cen plynu, elektřina jim typicky zdraží na dvoj- až trojnásobek loňských úrovní. A to vše už při zohlednění zastropování cen, které platí od začátku roku 2023. I letos bude vláda nadále domácnostem i podnikům odpouštět příspěvek na podporované (obnovitelné) zdroje energie. Naopak platnost úsporného tarifu loni s koncem roku skončila, neboť při zastropování cen by se pomoc „dublovala“.

Vláda náklady na zastropování cen energií domácnostem, malým a středním podnikům, velkým podnikům a organizacím placeným z veřejných rozpočtů, například městským dopravním podnikům, odhaduje v roce 2023 na až 200 miliard korun, spíše však půjde o 170 miliard. Tuto sumu by prakticky v celém jejím rozsahu mohlo pokrýt souhrnné inkaso z daně z neočekávaných zisků energetických a petrochemických podniků a bank, dále z mimořádných odvodů výrobců elektřiny v čele s ČEZ a konečně také z dividendy opět ČEZ. Vláda ovšem i tak bude nejpravděpodobněji držet své deficity v rozmezí od 250 do 300 miliard ročně až do roku 2025, kdy končí její řádné funkční období. Vzhledem k inflačnímu nafouknutí ukazatele HDP to ovšem znamená, že už v roce 2024, nejpozději 2025 by měla splňovat tříprocentní maastrichtské kritérium deficitu. Toto kritérium ukládá zemi, jež chce přijmout euro, aby se deficit veřejných financí v poměru k HDP vešel do úrovně tří procent. Jak je možné, že se to Fialově vládě může podařit? Inflace prostě zdaňuje občany i firmy místo ní. Ne nadarmo se inflaci někdy říká „inflační daň“.

Středobodem dění v ekonomické oblasti bude letos opět ČEZ. Největší západní petrochemická společnost, americký ExxonMobil, žaluje Evropskou unii. Chce zarazit daň z mimořádných zisků právě na petrochemické podniky, s níž Brusel loni přišel. Mimořádně zdanit petrochemické podniky, v prvé řadě Unipetrol, se s odkazem právě na bruselský krok chystá letos také česká vláda. ExxonMobil, největší americká i západní (vetší už jsou jen v Číně a Saúdské Arábii) petrochemická společnost podle výše tržeb, uvedenou žalobou zpochybňuje oprávněnost Evropské unie zavádět novou daň a zpochybňuje také užití nouzových opatření Bruselu k tomu, aby jimi přiměl členské státy k souhlasu s takovou daní.

Podle ExxonMobil je daň z mimořádných zisků „kontraproduktivní“ a „podkope důvěru investorů v evropský trh, pročež je odradí od investování a zvýší závislost na dovozu energií“. Americký podnik podle svých slov zvažuje rozsáhlou investici na starém kontinentu, v řádu několika miliard eur.

Žaloba ExxonMobil má potenciál ovlivnit také další společnosti v EU, resp. jejich akcionáře, kteří se cítí poškozeni uvalením mimořádné daně či mimořádných odvodů výrobců elektřiny. V Česku byla s odkazem na krok Bruselu od letošního roku uvalena mimořádná daň na energetické podniky v čele s již uvedeným ČEZ a také na ty petrochemické v čele se zmíněným Unipetrolem, specificky pak také na největší tuzemské banky.

Například část menšinových akcionářů ČEZ se netají tím, že žalobu české vlády kvůli mimořádným daním a odvodům zvažuje. Subjekty ze Spojených států vlastní zhruba 4,5 procenta ČEZ. Z menšinových akcionářů jsou právě ti z USA rozsahem vlastněného podílu z geografického hlediska zdaleka nejvýznamnější. Patří mezi ně už vzpomínaná největší americká banka JP Morgan nebo velké a světově významné investiční a finanční společnosti Vanguard a BlackRock.

Pokud by ExxonMobil se svojí žalobou uspěl, lze předpokládat, že tyto americké společnosti ji podají také – na českou vládu. Ostatně už jen kvůli dodržení zásad péče řádného hospodáře v podstatě budou muset. A nemusí čekat až na to, jak dopadne žaloba ExxonMobilu, protože tento spor se potáhne dlouhé měsíce, ba i déle. Už samotný fakt, že ExxonMobil se k žalobě odhodlal, může „osmělit“ i je. Minimálně totiž zesílí tlak jejich akcionářů, aby se „osmělily“. Za takovým tlakem může stát i kalkul, podpořený historickou zkušeností, nejen z ČR, že státy na své straně často nemají ty nejlepší právníky a že soukromé společnosti si nezřídka mohou dovolit právníky zkušenější a protřelejší.

Hrozba takové žaloby či žalob ovšem českou vládu zřejmě jen utvrdí v tom, aby ČEZ vskutku zestátnila nebo rozdělila. Investoři, včetně drobných akcionářů ČEZ, by měli být na tento scénář připraveni. Stát nyní ČEZ vlastní ze zhruba 70 procent. Rozdělení podniku by mohlo proběhnout tak, že se separuje na část plně státní a na část (polo)soukromou, potenciálně dále alespoň do jisté míry obchodovanou na burze. Ve státní části by se mohla ocitnout ta část současného podniku ČEZ, jež zodpovídá za jadernou energetiku, cenotvorbu elektřiny a potenciálně i její distribuci. To by státu umožnilo lépe regulovat ceny elektřiny a současně uskutečňovat výstavbu nových jaderných bloků bez nutnosti diskuse s menšinovými akcionáři, včetně těch uvedených z USA, pro něž je taková výstavba zhusta až příliš velkým rizikem.

Česká vláda bude letos usilovat také o získaní další kapacity na některém ze zřejmě německých terminálů zpracovávajících zkapalněný zemní plyn. Německo je nyní horečně připravuje a letos jich po prosincovém otevření prvního spustí hned několik. Rovněž by Česka republika měla pokročit v realizaci odklonu od ruské ropy, zejména postoupit v realizaci loni dojednaného navýšení kapacity ropovodu TAL. Letos totiž nelze vyloučit trvalejší výpadek dodávek ropy ropovodem Družba, ať až z důvodů objektivních typu válečného poškození příslušné infrastruktury na ukrajinském území či z důvodů inscenovaných ruskou stranou.

Inflace letos klesne, i v Česku

Rusko, jehož loňská invaze na Ukrajinu představuje bezprostřední důvod energetické drahoty a také samotné letošní hrozby globální recese, ovšem ekonomicky stále viditelněji prohrává. Byť se to v ještě v polovině loňského roku tak jevit nemuselo. Západní politici udělali tu chybu, že v prvních dnech a týdnech invaze – a tedy i západních sankcí – se zaklínali, že ruská ekonomika rychle skončí v ruinách. Na ekonomický „blitzkrieg“ a rozdrcení Ruska Západem nedošlo, stejně jako se nezdařil vojenský blitzkrieg Ruska na Ukrajině. To však neznamená, že západní sankce neúčinkují. Letos je Rusko tedy pocítí ještě bolestněji než loni.

V EU se v důsledku války a energetické drahoty už loni zřetelně ukázalo, že občané nemají dost peněz na zelenou agendu a Green Deal. Anebo že politici nemají dost odvahy na jejich uskutečnění. Protože válka vede k tomu, k čemu by vedla zelená agenda. Ke zdražení fosilních energií. Jenže to, že politici plošně zastropovávají jejich ceny, znamená nepřiznanou kapitulaci stoupenců zelených agend. Netroufají si občany vystavit plnému působení fosilní drahoty. Tuší, že by to ohrozilo sociální smír, a tedy jejich křeslo. Takže sledujeme pokrytectví v přímém přenosu. Politici na jedné straně fosilní energie dále lidem výhledově zdražují, například rozšířením obchodování povolenek, na straně druhé jim od tohoto zdražení ulevují. Za peníze těch samých občanů anebo – což je horší – jejich dětí a vnoučat, které se však nemohou u voleb „bránit“ volbou jiného politika. Protože ty peníze si stávající politici půjčují od mezinárodních bankéřů či spekulantů. A ti je v budoucnu budou pochopitelně chtít zpět, ovšem i s úroky, které mezitím naběhnou.

Přes to všechno ale letos armageddon nečekejme, naštěstí. Inflační tlaky by v roce 2023 měly zmírňovat jak v EU, tak globálně. V EU a ve druhé polovině roku také v USA ovšem hrozí recese, vyvolaná zmíněným bojem s inflací, resp. tedy souvisejícím dusivým navýšením úrokových sazeb. Hrozí dokonce globální recese. Tu Mezinárodní měnový fond definuje jako růst světové ekonomiky nižší než dvouprocentní.

V Česku bude inflace letos postupně klesat, přičemž ovšem nyní v lednu je třeba počítat s jejím zvýšením oproti současným úrovním, až k meziroční úrovni 18 procent. V druhé polovině roku 2023 inflace klesne do jednociferného pásma, avšak za celý příští rok vykáže i tak průměrně dvoucifernou úroveň, pravděpodobně 10,5 procenta.

Inflaci v Česku v příštím roce potáhnou především nabídkové faktory, hlavně ty související s válkou na Ukrajině, zatímco poptávkové vlivy spíše dále zeslábnou v důsledku poklesu spotřebitelské poptávky. Ta doplácí na historicky rekordní loňský propad reálných mezd a pesimistické nálady domácností, rovněž loni nejpesimističtější v celé historii sledování. S ohledem na riziko recese by poptávkové faktory neměly růst ani letos. Ke dvouprocentnímu cíli ČNB by se inflace mohla vrátit nejdříve v druhé polovině roku 2024.

Bude to ale letos každopádně obtížný rok. Že v jednotlivých odvětvích, třeba energetických náročných, ale také v segmentů e-shopů, může skončit 10 až 15 procent subjektů, to je nabíledni.

Koruna, měnový vítěz uplynulých tří let

Oslabení české měny až k 25 korunám za dolar, případně ještě výše, vyloučit letos určitě nelze, stejně jako další černé, „nomurovské“ scénáře (japonský finanční dům Nomura řadí Česko k několika zemím, jimž letos nejvíce hrozí měnová krize, pozn. aut.). V základním scénáři ale počítejme s tím, že do konce roku 2023 koruna oslabí jen k úrovni 23 korun za dolar, tedy oproti nynějšímu stavu jen poměrně nepatrně. V její neprospěch bude působit další přivírání nůžek mezi úročením na koruně a úročením na dolaru. Spojeným státům, stejně jako Evropě, ale, jak víme, v příštím roce hrozí recese, zatímco podle všeho svižně porostou asijské ekonomiky v čele s Čínou a Indií. To zbrzdí posilování dolaru, a to i vůči koruně. Pokud však dojde na závažné vyhrocení některé z geopolitických tenzí, zejména války na Ukrajině, je třeba počítat s oslabením české měny až nad 25 korun za dolar. V takovém případě by ČNB nemusela mít pro celý letošní rok dostatečnou kapacitu, aby svojí intervencí za silnější korunu českou měnu dále podporovala prodejem deviz v přepočtu za stovky miliard korun, jak tak činí letos.

Ovšem zatím chmury stranou. Koruna zvládala jak pandemii, tak loňský rok – poznamenaný válkou – skoro nejlépe ze všech měn světa. Bez ironie. Česká měna v posledních třech letech, mezi počátkem roku 2020 a počátkem roku letošního, vůči dolaru zpevnila. Nominálně o zhruba 0,3 procenta, plyne z údajů agentury Bloomberg. Společně se švýcarským frankem a singapurským dolarem a také spolu s čínskou měnou se tak řadí do kvarteta světově významnějších měn, které vůbec nejlépe zvládly pohnuté období uplynulých tří let. Tedy období, kdy nejprve svět po dva roky sužovala pandemie a posléze dopady války na Ukrajině a inflační vlny.

Koruna v tomto mimořádně obtížném období obstála velmi dobře, neboť dokázala zpevnit i vůči americkému dolaru. Ten tradičně představuje takzvané bezpečné útočiště. V čase globálních krizí má totiž sklon zpevňovat, neboť mezinárodní investoři se do dolarových aktiv uchylují právě proto, aby zmírnili dopady nejistot a krizí. Kromě české koruny dokázaly od začátku roku 2020 do začátku roku 2023 zpevnit vůči dolaru ze světově významnějších měn právě jen ty další z uvedeného kvarteta, tedy švýcarský frank, tradičně rovněž vnímaný jako bezpečné útočiště, a dále singapurský dolar a čínská měna, jež je ovšem tamním autoritářským režimem poměrně silně regulována.

Solidní výkon české koruny v čase krizí dokumentuje, že tuzemská měna a také Česká národní banka se stále těší vysoké důvěře mezinárodních investorů. Drtivá většině měn ve světě za poslední tři roky vůči dolaru ztratila. A to měny včetně eura, japonského jenu, britské libry, norské, švédské i dánské koruny a konečně také polského zlotého nebo maďarského forintu.

Koruně nepochybně pomohly loňské přímé intervence za její posílení v režii ČNB. Nelze je však přeceňovat. Vždyť listopad 2022 byl prvním měsícem od začátku ruské invaze na Ukrajinu, kdy ČNB objem svých devizových rezerv v dolarovém vyjádření navýšila. Žádné přímé intervence vlastně neprováděla. Koruna i tak zpevňuje. Navíc, během svých loňských intervencí, probíhajících nejprve v prvních týdnech ruské invaze a posléze od května do října, ČNB „vypotřebovala“ zatím zhruba jen třetinu rezerv, které nahromadila v letech 2015 až 2017, tedy v době „druhého poločasu“ její intervence za slabší měnu. Devizové rezervy ČNB stále i nyní zůstávají po přepočtu na hrubý domácí produkt jedněmi z největších na světě.

Kdo tedy držel své úspory v posledních třech letech v koruně, určitě chybu neudělal. Naopak. Pro řadového, drobného investora platí i pro letošek, že rozsáhlejšímu investování do akcií nebo i nemovitostí je rozumné se vyhnout. A místo toho zvolit nejlépe úročené účty tuzemských bank a tam své prostředky zhodnocovat – a čekat na příležitost. Investiční prostředí jak v USA, tak v Evropě je stále velmi nejisté, kvůli zmíněné hrozbě recesí a utahování měnových podmínek. Investice do čínských akcií zase nejsou ničím pro amatérského investora. A energetické podniky typu ČEZ budou i letos ve vleku nevyzpytatelných politických rozhodnutí. To je na řadového investora zkrátka až příliš nejistot.

S ukončením fáze utahování měnových podmínek v USA i Evropě nastane mnohem příznivější doba k investování do akcií. To však může být dost dobře až v příštím roce. Stejně tak nemovitostní trh v Česku je stále plný otazníků. I právě v případě realit se zdá být jistější variantou zatím vyčkávat. I když tuzemští developeři se zaklínají, že nejlepší doba k investici do realit bude už letos na jaře. Těžko však věřit tomu, že se jedná o nezaujatý pohled.

 

Česko zažívá boom solárních elektráren

Zelené zdroje ale tuzemskou, ani evropskou energetiku nespasí, proto ostatně Němci tak horečně budují terminály na plyn.

Česko zažívá pořádný solární boom. Loni bylo v zemi zprovozněno 33 760 fotovoltaických elektráren s celkovým výkonem 288,8 megawatt, vyplývá z dnes zveřejněných údajů Solární asociace. To představuje meziroční nárůst o 366 procent. Postupně se zvyšuje také průměrná velikost elektráren.

Dopady války na Ukrajině v podobě zdražení fosilních paliv v čele se zemním plynem tak prokazatelně urychlují proces „ozeleňování“. Jednoduše proto, že cenová výhodnost fosilních paliv už není – a jen tak nebude – tak výrazná jako před válkou.

Zároveň je ale zřejmější než kdykoli v uplynulých letech, že o zelené zdroje, včetně právě fotovoltaických elektráren, ani tak evropskou energetiku opřít nelze. Jejich zásadní slabina – to, že nejsou řiditelné – se projevuje velice zřetelně právě teď. Dosud zřejmě nejzřetelněji vysvítá, že zelené zdroje prostě mají své limity. Proto ostatně i tolik „zelení“ Němci budují hned několik terminálů na zpracování zkapalněného plynu naráz, a nikoli další větrné farmy. Bez fosilních paliv se neobejdou. Potřebují je jako zálohu pro zelené zdroje – pro dny zamračeného bezvětří. A tím akutněji, čím déle budou zavrhovat jádro. Proto v Německu nyní zažívá mocný comeback dokonce i uhlí.

Loňský rok prokázal, že ozeleňování energetiky je velmi nákladné. Samotná elektřina ze slunce nebo větru je levná, jestliže ovšem panuje příhodné počasí. Pokud takové počasí nevládne, je třeba zapojit řiditelnou zálohu. Tedy plynovou, uhelnou či třeba jadernou elektrárnu. Cenu této zálohy je třeba k zelené elektřině připočíst. Rázem pak už zelená elektřina levná není. Nutnost mít fosilní zálohu je jakousi její „negativní externalitou“, kterou je třeba takzvaně internalizovat, tedy započíst do nákladů zelené energetiky. Ta je tudíž poměrně drahá, protože to, nač dříve stačil jeden zdroj – fosilní –, jsou nyní potřeba zdroje dva, a sice zdroj zelený a jeho záloha v podobě zdroje řiditelného, nejčastěji fosilního.

Pokud mají být politici skutečně nepopulističtí, musí právě s tímto předstoupit před občany. Musí rozvinout veřejnou diskusi. Musí říci: chceme-li jako společnost zelenou elektřinu, ekonomiku méně závislou na uhlíku, pak si ale vedle zelených zdrojů musíme platit i ty záložní – a o to to celé bude dražší. A hlavně teď, když se v souvislosti s válkou na Ukrajině hodláme – morálně správně – odstřihnout od poměrně levných ruských fosilních energií, dovážených zhusta potrubím, a nahradit je z velké části těmi dražšími, z poměrně dalekého zámoří.  Politici by měli jasně říci, že toto bude představovat trvalejší inflační tlak. A že to tedy povede ke snížení životní úrovně lidí.

 

Chystané změny DPH zdraží vodu a léky

 A zvýší zisky obchodním řetězcům. Budou nejspíše maskovaným zvýšením daně občanům, v rozporu se sliby vládních stran.

Chystané změny daně z přidané hodnoty budou nejspíše maskovaným zvýšením daně. Ministerstvo financí má pravdu v tom, že zamýšlené snížení počtu sazeb DPH, ze tří na dvě, představuje zjednodušení daňového systému. To je kýžené. Jenže způsob, jakým ke snížení počtu sazeb vláda hodlá dospět, zřejmě bude v celkovém efektu daň lidem navyšovat.

Vláda se přitom „schová“ za obchodníky a prodejce, protože DPH je daň nepřímá, takže lidé budou často za předpokládané související zdražení spílat právě obchodníkovi či prodejci, a nikoli vládě, která přitom bude skutečným původcem zdražení.

Ministerstvo financí hodlá v rámci snížení počtu sazeb DPH zrušit stávající sazbu nejnižší, desetiprocentní. Ta byla zavedena v roce 2015 tehdejší Sobotkovou vládou. Nyní jsou touto sazbou daněny například léky, kojenecká výživa, voda z vodovodu, stravování a ubytování nebo noviny, časopisy a knihy. Toto zboží by tedy po zrušení sazby zdražilo. To proto, že obchodníci a prodejci by do ceny rychle promítli vyšší sazbu DPH, a to třinácti-, nebo dokonce čtrnáctiprocentní.

Právě na úroveň třinácti nebo čtrnácti procent by ministerstvo financí rádo snížilo stávající druhou sníženou sazbu, patnáctiprocentní. V rámci jakési kompenzace za zrušení sazby nejnižší. Jenže zejména pří snížení pouze na úroveň čtrnácti procent lze předpokládat, že dopad do inkasa DPH bude z hlediska veřejné kasy pozitivní, „plusový“. Tedy že se jedná vlastně o navýšení daně z hlediska řadového občana.

Vedle státu by na daňové rošádě mohli vydělat také někteří obchodníci a prodejci. Při „kompenzačním“ snížení sazby DPH z patnácti na třináct nebo čtrnáct procent by jej totiž nepromítli zcela do odpovídajícího snížení cen pro koncové zákazníky, ale třeba jen zčásti nebo také vůbec. Zbytek by si nechali v kapse. Ale i kdyby promítli do koncové ceny celé snížení daně, zejména při nížení DPH o procentní bod, z patnácti na čtrnáct procent, by si zákazník ani moc ničeho nevšiml. Patnáctiprocentní sazbou jsou nyní daněny potraviny, nealkoholické nápoje, veřejná doprava, dětské autosedačky nebo zdravotnické pomůcky.

Jinými slovy, výsledkem daňové rošády nejspíše bude zdražení léků či vody pro řadové občany a zvýšení zisků obchodních řetězců. A zvýšení daňového inkasa z hlediska státu. Tedy růst daňového zatížení lidí. Což nekoresponduje s předvolebními sliby vládních stran a vlastně ani s dosavadními prohlášeními například premiéra, že daně se zvyšovat nebudou.

Ale třeba vláda překvapí a nakonec v rámci byť i redukovaného počtu sazeb DPH „přeskupí“ položky tak velkoryse, že na tom řadový občan škodný nebude.

 

Pohonné hmoty zlevňují, ale jde zřejmě jen o „ticho před bouří“

Ropa brzy zdraží více než po ruské invazi na Ukrajinu, varuje expert.

Pohonné hmoty v Česku nyní zlevňují, ale jde zřejmě jen o „poklid před bouří“. Profesionální obchodníci s ropou se totiž shodují, že trh podceňuje dopad post-covidového otevření zejména čínské ekonomiky do světových cen strategické suroviny, a tedy také do cen pohonných hmot v zemích typu Česka. Navíc Rusko stále chystá svoji odpověď na embargo a zastropování cen jeho ropy a ropných produktů v podání Západu. Pokud by odpovědělo citelným omezením produkce ropy, její cena na světových trzích může jít výrazně nahoru. Což by opět zdražilo pohonné hmoty i v Česku.

Podle řady expertů ale cena ropy dramaticky vzroste už jenom a pouze na základě zmíněného post-covidového otevření čínské a asijských ekonomik. Čína je největším světovým dovozcem ropy. „Domnívám se, že ropa zdraží nad 140 dolarů za barel, jakmile se chod asijských ekonomik po covidu plně obnoví, pokud tedy nedojde na další lockdowny,“ řekl agentuře Bloomberg komoditní obchodník a manažer hedgeového fond Pierre Andurand. Americká banka Goldman Sachs zase předpokládá, že ropa by do letošního léta mohla zdražit na 110 dolarů za barel. Opět kvůli tomu, že se asijské ekonomiky v čele s Čínou zbaví covidových restrikcí.

Už jen zdražení ropy na 110 dolarů za barel by přivedlo ceny pohonných hmot v Česku zpět nad úroveň 40 korun za litr. Cena ropy 140 dolarů za barel by přiblížila jejich cenu 50 korunám za litr. Vždyť na úroveň 140 dolarů za barel ropa nezdražila ani během svého extrémního růstu cen bezprostředně po loňské ruské invazi na Ukrajinu. Cena ropy Brent se tehdy zastavila těsně právě pod úrovní 140 dolarů za barel, z níž ale rychle klesla. Stačilo to však na to, aby se nafta v Česku prodávala až za zhruba 50 korun za litr.

V příštích sedmi dnech ale vývoj cen pohonných hmot v Česku naváže na vývoj uplynulého týdne. Benzín zlevní o 30 haléřů na litr, nafta až o 50 haléřů na litr. Do konce ledna se však pokles cen pohonných hmot v Česku zastaví. Nyní ještě zlevňují kvůli poklesu cen ropy na světových trzích a kvůli posilování koruny vůči dolaru. Pokles cen ropy se ale zastaví z důvodu právě otevírání asijských ekonomik a z důvodu částečně souvisejícího návratu optimističtější nálady na světové finanční a akciové trhy, která rovněž povzbuzuje poptávku právě i po ropě a palivech.

 

Rusko letos bude přicházet o 200 miliard korun měsíčně

Jen kvůli zastropování cen ropy a ropných produktů v režii Západu. Už v prosinci přitom Kreml měl historicky nejhlubší rozpočtový schodek.

Rusko bude letos kvůli embargu EU a zastopování cen ropy a ropných produktů přicházet v přepočtu o zhruba 200 miliard korun měsíčně. Vyplývá to z výpočtu finského Střediska výzkumu energií a čistého ovzduší (zde).

Podle helsinského ústavu nyní zastropování připravuje Rusko o 160 milionů eur denně, neboli 3,8 miliardy korun. Od 5. prosince loňského roku se embargo a zastropování vztahuje na námořně vyváženou ruskou ropu. Od letošního 5. února bude navíc platit i pro vyvážené ruské ropné produkty. Pak se celková denní ztráta Ruska vyšplhá na 260 milionů eur denně, což odpovídá 6,3 miliardy korun.

Od března dále tak Rusko bude přicházet o bezmála 200 miliard korun měsíčně.

Kreml sám je k výpočtu helsinského střediska skeptický. Je prý nyní předčasné se snažit vyčíslovat efekty zastropování, neboť světový trh s energiemi je příliš rozkolísaný.

Rusko také dosud nepodniklo protiúder. Pokud by ten spočíval například ve výrazném omezení produkce ropy, může Rusko docílit zvýšení jejích světových cen. Kreml nyní prověřuje různé možnosti, jak na zastropování, jež prezident Vladimir Putin označuje za „nelegální“, odpovědět.

Zastropování loni iniciovaly země skupiny G7. Přidaly se nakonec také členské země EU, s výjimkou Maďarska, které si vyjednalo výjimku. EU od loňského 5. prosinci dovoz ruské ropy embarguje. Zastropování spočívá v tom, že společnosti zajišťující vývoz ruské ropy a ropných produktů je musí vyvážet za cenu nižší než strop – v případě ropy jde o 60 dolarů za barel. V opačném případě nebudou mít přístup k západním službám, například k pojištění tankerů.

Zastropování ruské veřejné finance vážně poškozuje. Už v prosinci zásadně přispělo k tomu, že Rusko vykázalo svůj historicky rekordní rozpočtový schodek, v přepočtu 1,25 bilionu korun. Muselo již proto přistoupit ke škrtům v oblasti neválečných výdajů. Válka na Ukrajině je pro Kreml rozpočtovou prioritou. Otázkou je, jak dlouho to bude schopné akceptovat obyvatelstvo.

 

Dluh české vlády vystoupal nejvýše v historii

A to i ten v poměru k HDP. Poslední čas na nápravu má vláda po prezidentských volbách.

Ve třetím čtvrtletí roku 2022 hospodařily vládní instituce České republiky s dosud nejvyšším dluhem v historii, vyplývá z dnešních čísel ČSÚ. Dosáhl úrovně 2982,5 miliardy korun, což odpovídá 45,2 procenta hrubého domácího produktu. Dosud nikdy v historii česká vláda nehospodařila s vyšším dluhem v poměru k HDP. Pouze v prvním čtvrtletí roku 2013 hospodařila se shodně vysokým dluhem, tedy 45,2 procenta.

V prvním čtvrtletí roku 2013 ale vrcholila tehdejší recese tuzemské ekonomiky, navazující ještě na evropskou dluhovou krizi a globální finanční krizi. V současnosti jsou vyhlídky horší, neboť Česko ve třetím loňském čtvrtletí do technické recese teprve vstoupilo a nelze vyloučit, že v ní zůstane také v roce 2023.

To znamená, že veřejné zadlužení v poměru k HDP dále trendově poroste, byť by do konce řádného funkčního období současné vlády, tj. do roku 2025, nemělo překročit úroveň 50 procent. To je stále přijatelný vývoj, jak z hlediska tuzemského, tak mezinárodního. Z hlediska tuzemského je legislativně stanovena dluhová brzda na úrovni zadlužení 55 procent HDP. Z hlediska mezinárodního mají klíčové slovo ratingové agentury. Dvě ze tří světově významných ratingových agentur sice Česku loni zhoršily ratingový výhled ze „stabilního“ na „negativní“, ale samotný rating ponechaly. Česko má stále nejlepší ratingové hodnocení ze všech zemí bývalého východního bloku.

Trendový nárůst zadlužení je ale i tak vztyčeným prstem směrem k vládě. Ta by měla využít „okno příležitosti“, které jí otevírá harmonogram polických voleb a dalších politických událostí a po blížících se prezidentských volbách přijít se zásadními kroky, které ideálně postupně poměr zadlužení k HDP plně stabilizují, alespoň ve střednědobém horizontu. Tyto politicky citlivé a nepopulární kroky by měly být patrné už v rozpočtu na rok 2024. V příštím roce už potenciální ochota vládních politiků ke škrtům a dalším ozdravným krokům nebude slabší, neboť se budou blížit volby parlamentní. Právě proto se „okno příležitosti“ otevírá právě v letos, v rámci přípravy státního rozpočtu na rok 2024.

Pro letošní rok vláda hospodaří s plánovaným schodkem státního rozpočtu 295 miliard korun. Národní rozpočtová rada ale míní, že takový schodek je nerealistický a že deficit ve skutečnosti bude činit nejspíše 350 nebo 360 miliard korun. V takovém případě by o ozdravování veřejných financí nebylo možné hovořit ani náznakem.

 

Češi loni historicky razantně snížili své nakupování

Plná nákupní centra a restaurace před Vánoci zjevně byly jen klam, nejrychleji chudnou pracující.

Spotřeba českých domácností se ve třetím čtvrtletí loňského roku, tj. od července do září, vpravdě historicky propadla. V reálném vyjádření – tedy po zohlednění inflace – lidé v Česku nakupovali v přepočtu na osobu o 7,8 procenta méně zboží a služeb než ve stejném období roku 2021. To je druhý nejvýraznější meziroční propad od roku 2005, za kteréžto období Český statistický úřad danou časovou řadu zveřejňuje.

Více, byť nepatrně, o 7,9 procenta, se reálná spotřeba meziročně propadla již jen v období od dubna do června 2020. Tehdy se ovšem Česko potýkalo s první vlnou pandemie covidu-19, takže podstatná část kamenných obchodů, ale třeba také restaurací byla ze zdravotních důvodů uzavřena.

Loni ve třetím čtvrtletí se reálná spotřeba dramaticky propadla i přesto, že obchody již plně otevřené byly. O to závažnější výsledek je. Potvrzuje, že usuzovat na kondici ekonomiky a ochotu spotřebitelů utrácet jen z pohledu do „plných obchodních center a restaurací“ může být notně zavádějící.

Nedávné předvánoční období také opticky naplnilo mnohé obchody a gastronomické podniky, ovšem stále zůstává otázkou, kolik v nich lidé skutečně utráceli. Dnes zveřejněná čísla za loňské třetí čtvrtletí napovídají, že se i za poslední loňský kvartál můžeme dočkat historického propadu spotřeby.

Výrazný pokles reálné spotřeby má na svědomí předně citelný pokles reálného měsíčního příjmu v přepočtu na obyvatele, tedy finančního příjmu, který zohledňuje inflaci. V tomto vyjádření se příjem v přepočtu na osobu snížil meziročně o 5,2 procenta. To je druhý nejvýraznější pokles reálného příjmu za celé období opět od roku 2005.

Platy, mzdy i důchody sice loni v létě meziročně nominálně (číselně) rostly, ale inflace byla natolik vydatná, že příjem se lidem v Česku reálně výrazně snižoval. Ještě výrazněji, o 10,7 procenta, tedy vůbec nejvíce v celé historii dané časové řady od roku 2005, klesl v meziročním vyjádření měsíční příjem ze zaměstnání v přepočtu na osobu. Lidé, kteří mají svůj veškerý příjem ze zaměstnání, a nikoli třeba z důchodů či jiných dávek nebo třeba z pronájmu nemovitostí nebo držení akcií, si tak tudíž reálně pohoršili ještě více než populace jako celek.

K poměrně citelnému poklesu reálných příjmů, zejména těch ze zaměstnání, docházelo už v prvním loňském pololetí. Tento tehdejší pokles se ovšem ještě neprojevil propadem reálné spotřeby. K němu dochází právě až v loňském třetím čtvrtletí.

Zdá se, že během prvního loňského pololetí ještě lidé v Česku byli schopni svoji reálnou spotřebu navyšovat i přes snížení reálných příjmů, a to díky úsporám z časů pandemie. Ty nahromadili z důvodu opatrnostního spoření v obavě z příchodu ještě horších časů, ale také z důvodu popsané prosté nemožnosti nakupovat v celé řadě kamenných obchodů nebo třeba z důvodů obtíží či praktické nemožnosti – opět zapříčiněné pandemií a souvisejícími restrikcemi u nás i v zahraničí – volnočasově cestovat či pořizovat dovolenou.

 

ČNB v listopadu nedala na silnější korunu ani haléř ze svých rezerv

Koruna přitom i tak 9. ledna zpevnila na nejsilnější úroveň vůči euru od roku 2008.

Česká národní banka v listopadu 2022 neprovedla vůbec žádné přímé intervence za účelem podpory a posílení české koruny. Vyplývá to z údajů, které centrální banka zveřejnila. Česká měna přitom během ranního obchodování 9. 1. zpevnila na svoji absolutně nejsilnější úroveň vůči euru od 3. listopadu 2008, když proti euru zpevnila až na kurs 23,927. Naposledy se na silnější úrovni obchodovala onoho 3. listopadu 2008, kdy zpevnila až na kurs 23,865, plyne z dat Bloombergu. Od té doby nikdy nebyla nominálně tak silná jako dnes, ani při přechodném prolomení úrovně 24,00 za euro v únoru 2011.

Koruna tentýž den dopoledne oslabila zpět nad 24,00, a to kvůli zveřejnění horšího než očekávaného zpřesnění meziročního růstu české ekonomiky loni ve třetím čtvrtletí. Ekonomika podle dnešních dat rostla jen o 1,5 procenta, zatímco se čekalo potvrzení jejího vzestupu na úrovni 1,7 procenta.

Je příznivou zprávou, že koruna zpevňuje na více než čtrnáctileté maximum vůči euru, aniž by ji v listopadu ČNB jakkoli přímo podporovala. ČNB předtím intervenovala ve prospěch koruny každý měsíc od května. Vypotřebovala tak zhruba 16 procent svých devizových rezerv. Intervenovala také v březnu, v reakci na invazi Ruska na Ukrajinu. Také loni v listopadu, stejně jako pak v prosinci i nyní v lednu ovšem ČNB nadále deklaruje připravenost okamžitě intervenovat na podporu koruny, jakmile si to okolnosti vyžádají. ČNB tudíž nadále intervenuje verbálně. To má na zpevnění kursu koruny rovněž svůj vliv.

Koruna dnes znatelně zpevňuje také vůči dolaru, a to během obchodování až na 22,394, což je její absolutně nejsilnější úroveň proti americké měně od loňského 21. dubna.

Kromě přímých a později verbálních intervencí ČNB podporuje korunu také slabší než předpokládaný průběh energetické krize v EU, stále vysoká naplněnost plynových zásobníků napříč Evropou a nadále nadprůměrně teplé počasí na kontinentu. Souhra těchto faktorů snižuje riziko energetických výpadků a vážné recese jak v EU, tak v Česku, což má pozitivní vliv rovněž právě na českou korunu.

Bezprostředním důvodem zpevnění koruny je ale další zlepšení nálady na světových trzích a s tím související větší ochota investorů dávat své peníze do měn, které jsou rizikovější v porovnání třeba s americkým dolarem. Ke zlepšení nálady došlo už v pátek v reakci na zpomalení růstu mezd v USA. To značí zmírňování inflačních tlaků v nejsilnější světové ekonomice. Jestliže tyto tlaky zmírní dostatečně, americká centrální banka nebude tolik již dále zvedat své úrokové sazby. To je příznivá zpráva pro akciové trhy, ale obecněji také pro trhy s měnami typu koruny. Zmírnění utahování americké měnové politiky pak zmírňuje tlak na posilování dolaru i z titulu ne až tak výrazného úročení této měny a dolarových aktiv, což opět pohání měny typu koruny.

Příznivé zprávy pro českou korunu přitom přichází také z Číny. Tamní ekonomika se otevírá poté, co ji pekingský režim zbavil drakonických restrikcí. Navíc Peking podle informací podpoří čínské domácnosti a firmy, aby lépe zvládly návrat hospodářství do normálu. Čínská ekonomika tak dostává významný pozitivní impuls, které se přenáší také do dalších asijských hospodářství, jako je Tchaj-wan nebo Korea. Burzovní ukazatel MSCI Emerging Markets Index tak 9. 1. vstupuje do takzvaného býčího trhu. Ten obecně nastává tehdy, když daný burzovní ukazatel stoupne alespoň o dvacet procent v porovnání se svojí nejnižší hodnotou. Na dno se uvedený ukazatel propadl 24. října 2022. Od té doby do dnes si již připsal právě přes dvacet procent. Sestává zejména z čínských akcií, ale klíčovou roli v něm hrají také akcie dalších rozvíjejících se ekonomik, typu té korejské nebo tchaj-wanské.

Mezi rozvíjející se trhy se zpravidla řazena také česká ekonomika. Proto zmíněný růst asijských rozvíjejících se trhů ve spojení se slabším tlakem na další zpevňování dolaru má citelná vliv na rekordní posilování české koruny od roku 2008.

Zpevňující koruna je dobrou zprávou pro ty Čechy, kteří si chystají na zahraniční dovolenou. Budou mít levnější tamní nákupy, zejména míří-li do eurové ciziny. Sílící koruna ale také zlevní zboží z dovozu, například elektroniku, ale také ropu, ropné produkty či zemní plyn. To jsou položky, které se běžně obchodují v dolarech. Sílící koruna tak přispěje k jejich zlevnění. Byť proti dolaru by ještě mělo být o něco výraznější, aby se to význačněji mohlo projevit v cenách pro koncové zákazníky.

Je však pravdou, že třeba pohonné hmoty v Česku jsou nyní poměrně levné – alespoň na poměry posledních dvanácti měsíců – i proto, že koruna sílí. Zrovna tak může sílící koruna ulevit na trhu s plynem. Jeho ceny vláda od začátku ledna zastropovala. Čím levnější – po přepočtu do korun – tedy plyn na světových trzích bude, tím budou nakonec nižší náklady pro českou vládu spojené právě se zastropováním. Pokud ke zlevnění plynu přispěje právě i silná koruna, vláda tak nevynaloží tolik prostředků na kompenzaci související se zastropováním a nebude muset tedy jít až tak hluboko do deficitu a dluhu, jako když by koruna byla slabší. (12.1.2023)