Automaty

V širším smyslu se a. rozumějí mechanismy, které pracují bez lidského zásahu, jakmile jsou uvedeny v činnost; v užším smyslu se a. rozumí samohybné figury, ať zvířecí nebo lidské. Zprávy o starověkých automatech tohoto druhu jsou velmi nezaručené, namnoze pouhé zmínky bez podrobnějšího popisu. První poučení o automatech podal Heron z Alexandrie ve spisu Automatopoiika (O automatech) napsal kol r. 110 po Kr. Popisuje tam obětní oheň, sám se zapalující, figurinu provádějící úlitbu vína n. mléka z poháru, mechanickou hudbu na cimbály a bubny, tančící figury, mechanické jeviště, dveře samočinně se otvírající a zavírající a j. V roce 827 měl bagdadský kalif automat v podobě zlatého a stříbrného stromu s kovovými ptáky, kteří zpívali. Takových automatů se vyskytuje později ještě několik. K r. 941 se připomíná na dvoře byzantského císaře Konstantina Porfyrogeneta zlatý trůn, který se samočinně zvedal, se zlatým stromem a zpívajícími ptáky, automatičtí lvi při trůnu řvali.

Podrobnosti o automatech se vyskytují zřídka i v prvních středověkých technických rukopisech obrázkových, jako je např. rukopis francouzského stavitele Villarda de Honnecourt (píše se též Wilars) z doby kol. r. 1245. V rukopisu italského technika Joana de Fontana (asi z r. 1420) jsou vyobrazeny a. pohybované raketami. R. 1382 se objevuje na orloji s pohyblivými figurkami tzv. „jacquemart“, figura v brnění odbíjející kladivem hodiny. Leonardo da Vinci sestrojil r. 1509 mechanického Lva, který si otvíral tlapou prsa. Císař Karel V. na sklonku života se zabýval, s pomocí svého mechanika Juanela Turriana z Cremony, sestrojováním mechanických jezdců, kteří bubnovali, troubili a spolu bojovali. Četné automatické figury navrhl Salomon de Caus (praotec parního stroje) r. 1675. Francouzský generál de Gennes zhotovil kolem r. 1790 páva, který chodil, žral zrní a potom vypouštěl trus. To byl počátek vyššího stupně automatiky, s novými druhy pohybových mechanismů (např. neokrouhl. kotouči) umožňujících pohyby složitější (i psaní a kreslení). Důmyslné byly automaty vynikajícího franc. mechanika Vaucansona sestrojené v l. 1738 – 41: flétnista hrající 12 kousků, pištec a bubeník v jedné osobě, hrající 12 kousků a kachna, chodící, káchající, pohybující křídly a krkem, žeroucí zrní a pijící vodu, zadkem pak vypouštějící trus (všechny tyto automaty byly v přirozené velikosti). Důmyslné jsou také automaty Švýcarů Jacquet-Drozdů, otce a syna: písař, kreslič a varhanice, sestrojené r. 1760 a 1773 a uložené nyní v muzeu neuchâtelském. Poč. 20. st. sestrojil americký elektrotechnik Herrick elektrického robota 2 m zvýší, který chodil po ulicích a zpíval. V téže době se objevila „elektrická chůva“, která kolébala nebo pohybovala vozíkem. R. 1927 sestrojil americký inž. Wensley elektroakustického robota „Televox“. Úhrnem lze říci, že automaty v lidské podobě jsou technickým anachronismem neb omylem, nejde-li o pouhou hračku nebo reklamu. Prozatím vrcholem automatiky je automatický šachista sestrojený r. 1914 španělským matematikem Torresem y Quevedo, který pro něj vytvořil zbrusu nové kinematické mechanismy: chce-li někdo tohoto šachistu oklamat nesprávným tahem, rozsvítí se žárovka, při dalším falešném tahu přestane automat hrát; hlásí také „šach králi“.