Příjmení Petera je nesmazatelným písmem zapsáno v historii vrchlabského průmyslu. Rodinný podnik Petera a synové, který v roce 1864 založil Ignác Theodor Petera, se zpočátku věnoval výrobě koňských povozů, kočárů, sání nebo lyží. Později se však zaměřil především na výrobu automobilových karosérií. Za vlády Františka Josefa I. se v roce 1908 firma dokonce podílela na výrobě automobilu RAF 24/30 pro císařský dvůr. Podobné regionální příběhy letos představí výzva Nadačního fondu ŠKODA AUTO a Bohemian Heritage Fund s názvem Zapomenuté příběhy Vrchlabska. Koncem léta bude navíc možné vydat se po stopách slavného rodu Peterů prostřednictvím nové mobilní aplikace s názvem Skryté příběhy, která se zaměřuje na poznávání zajímavých míst a historie Vrchlabí.
„Jednalo se o dar k diamantovému jubileu, završení šedesátiletého působení Františka Josefa I. na rakousko-uherském trůnu,“ prozrazuje Zdeněk Petera, potomek jedné z rodinných větví rodu Peterů.
Rakouský automobilový klub ÖAC (Österreichischer Automobil-Club) se tehdy po dohodě s domácími továrnami rozhodl nechat vyrobit a věnovat rakouskému císaři k tomuto výročí hned tři vozy od třech různých automobilek – Laurin a Klement, Austro-Daimler, a právě liberecké RAF, pro kterou firma Petera a synové vyráběla karosérie.
.jpg)
„Základem automobilu 24/30 HP byla jednoduchá kapkovitá karosérie a čtyřválcový motor OHC (Over Head Camshaft, typ pístového motoru s ventilem a vačkovou hřídelí v hlavě válců). Dále musel být vůz speciálně vybaven dle přání kanceláře královského a císařského veličenstva, měl tedy například krytý prostor pro posádku, oddělovací skleněnou přepážku za řidičem, a byl lakován dvorní zelení,“ vypráví Zdeněk Petera s tím, že z tohoto důvodu došlo ke zpoždění výroby a automobil byl nakonec rakouskému císaři předán až v květnu 1909 na zámku Schönbrunn.
Důraz na kvalitu a spolehlivost
Unikátnost automobilu RAF 24/30 HP spočívala především právě v karosérii. „Zatímco dnes jsou typické samonosné ocelové karosérie, dříve se jednalo o dřevěný podvozek, na kterém byla dřevěná kostra, která byla následně oplechována,“ přibližuje Zdeněk Petera.
Zakladatel rodinné firmy Ignác Theodor Petera se přitom zpočátku věnoval výrobě saní, lyží, kočárů a koňských povozů. V automobilech se zhlédli až jeho synové, kteří převzali podnik po jeho náhlém úmrtí v roce 1904. Ti vycházeli z poznatků ze světových automobilových výstav a soupeřili s dalším slavným rodem Sodomků, který byl jejich hlavním konkurentem.
„Všechna auta se vyráběla pouze na zakázku. Hlavní důraz byl kladen na kvalitu podvozku. Z hlediska prodeje byla rovněž velmi důležitá spolehlivost,“ poznamenává Zdeněk Petera s tím, že Peterové se podíleli na výrobě více než dvou stovek vozidel.
Kulturní památka
Po druhé světové válce byla firma Petera a synové znárodněna a stala se součástí automobilky AZNP, dnešní ŠKODA AUTO. Kromě Škodovky dnes na rodinnou firmu odkazuje Městský dům č. p. 100 ve Vrchlabí, který je mimo jiné veden jako kulturní památka a patří k významným prvkům historie města. Právě v tomto domě, ve kterém dnes sídlí ZUŠ Karla Halíře, kterou Nadační fond ŠKODA AUTO také významně podporuje, všechno před 158 lety začalo.
„Tehdy se jednalo primárně o sedlárnu s truhlářstvím, kde Ignác Theodor Petera společně se svým přítelem Peterem Ettelem vyráběli postoje, chomouty a zápřahy na koně,“ dodává Zdeněk Petera, pokračovatel rodinné tradice, který po absolvování oboru strojírenství na Střední průmyslové škole v Hradci Králové nastoupil v červnu roku 1972 do vývojového centra ŠKODA AUTO, kde následně pracoval více než čtyřicet let.
