Komentář Lukáše Kovandy
V pandemii fabriky na auta zavřely, případně omezily výrobu. Přišel čipový hladomor. Nyní zase kvůli válce na Ukrajině nejsou kabelové svazky. Autoprůmysl čelí „kabelovému hladomoru“.
Stačí když chybí jediný čip, a moderní vůz jich má v sobě stovky, a stačí, když chybí jediný svazek kabelů, jediná součástka, a dnešní auto jich má v sobě tisíce, a vůz prostě nelze dokončit. Takže počet vyrobených aut klesá, čekací doba se protahuje. Za „starých časů“ by automobilky část pracovníků propustily. Právě kvůli omezení výroby. Proč držet zaměstnance, kteří nic nedělají?
Jenže „staré časy“ minuly, nyní se tisknou biliony peněz a prohlubuje se rekordně dluh, přičemž se vzniklé peníze shazují z pomyslných helikoptér mezi lidi i firmy.
Takže nejsou vyrobená auta, ale zato máme nově vytištěné peníze. Neexistují propuštění zaměstnanci, ale existují nové vytištěné peníze. Nemáme čipy, ani kabely, ale máme nově vytištěné papírky. Samozřejmě, když vznikají peníze, ale nikoli jejich protihodnota, peníze méně a méně odráží reálnou produkci ekonomiky. Takže jejich kupní síla klesá. A to je z definice inflace. Současně nedochází k propouštění, takže se poptávka drží uměle vysoko. Za „starých časů“ by v důsledku propouštění ochabla poptávka, takže by se zmírnila i inflace. Jenže dnes raději udržujeme „zombie“ pracovní místa jako za socialismu. Nepropouštíme. Na dluh držíme iluzi nízké nezaměstnanosti.
Od posledního pandemického roku zdražila auta v Česku o zhruba 25 procent. A za rok touhle dobou mohou být minimálně o dalších patnáct procent výše. Tedy alespoň o inflaci. Ekonomiku prostě neošálíme. Tištěním papírků bohatství nevzniká. Peníze samy o sobě nejsou žádnou hodnotou, pokud nemají krytí v podobě vyprodukované protihodnoty.
Rapidní inflace to nyní „srovnává“, nejen u aut. Světový ekonomický systém skrze inflaci hledá novou rovnováhu, která vybalancuje nově vytištěné biliony s výrobou, jež za tištěním propastně zaostává.
Pokud se EU odpojí od ruských energií, pohonné hmoty v Česku budou stát minimálně 60 Kč/l, plyne z výpočtu Bundesbanky
Německo spadne do recese, pokud dojde k odpojení dodávek ruského plynu, ropy a uhlí do Evropské unie. Jeho ekonomika by se letos propadla o takřka dvě procenta. Vyplývá to z v pátek zveřejněných propočtů Bundesbanky. Cena ropy Brent by podle ní v případě zastavení dodávek vylétla až nad 170 dolarů za barel. Takže pohonné hmoty by se v Česku prodávaly minimálně za 60 korun na litr. Před úplným odpojením EU od ruské ropy dále varuje americká ministryně financí Janet Yellenová. Jak moc je scénář odpojení nyní reálný?
Itálie je prvním z klíčových odběratelů ruského plynu v EU, jenž je připravený se od něj zcela odpojit. Země tento týden uvedla, že tak učiní v tom případě, že požadavek Kremlu na nový způsob plateb za plyn bude v rozporu se sankcemi. Podle nálezu právníků pracujících pro Evropskou komisi a Evropskou radu v takovém rozporu skutečně je. Evropská komise souhlasí. V pátek vydala souznící stanovisko.
Podle právní analýzy Bruselu by země EU musely obejít své vlastní sankce uvalené na Rusko, aby mohly dále odebírat plyn způsobem, jak si nově přeje Kreml. Obcházení vlastních sankcí odmítá například německý ministr hospodářství Robert Habeck.
Kreml žádá odběratele v EU, aby si u ruské státní Gazprombanky zřídili devizový a zároveň rublový účet. Platby za plyn by měly probíhat právě skrze Gazprombanku. Ta by devizové platby směňovala na rubly a dále posílala Gazpromu, tedy plynárenskému podniku v rukou Kremlu. To podle už zmíněných právních analýz Bruselu dává Rusku výhodu stanovit si příznivý směnný kurs, který beztak již nyní manipuluje razantními zásahy do devizového trhu.
Právní analýzy Bruselu tak dospívají k závěru, že platby za plyn přes Gazprombanku jsou v rozporu se sankcemi. Itálie přitom, jak tento týden uvedla, nehodlá v takovém případě nový způsob plateb akceptovat. To ovšem fakticky znamená, že nebude Rusku za plyn platit. Tedy jej ani nebude odebírat.
Postoj Itálie tak citelně zvyšuje pravděpodobnost, že se od ruského plynu odpojí také další země EU. Pokud samozřejmě Rusko nepřistoupí k nějaké formě kompromisu. Moskva se ale zatím tváří tak, že očekává, že země EU na nový způsob plateb přistoupí. Tento nový způsob se vztahuje už k dubnovým dodávkám. Některé faktury za ně jsou splatné už nyní, „lámat chleba“ se však bude v první polovině května, kdy je splatná jejich většina. V první polovině května bude zřejmé, kolik evropských odběratelů skutečně na požadavek Kremlu přistoupilo. V EU má kontrakt na odběr plynu od Gazpromu uzavřeno na 150 firem.
Zatím jedinou zemí EU, která je ochotna nový systém plateb využívat, je Maďarsko. Naopak například nizozemská vláda nový systém plateb odmítá a firmy v zemi vyzvala, aby jej neakceptovaly.
Podle Oxfordského institutu studia energetiky je vysoce pravděpodobné, že se EU od ruského plynu odpojí právě v první polovině května. Před tím však s nejvyšší naléhavostí varuje například německá podniková sféra. Šéf německého energetického giganta E.ON Leonhard Birnbaum varuje, že odpojení od ruského plynu vyvolá v EU fatální rozkol. A že tedy bude mít nejen dramaticky neblahý ekonomický, leč tak politický dopad.
Zejména některé země EU budou tlačit na to, aby se kompromis našel za jakoukoli cenu a plyn z Ruska dále proudil. Například rakouský kancléř Karl Nehammer cestoval počátkem minulého týdne za Putinem do Moskvy z podstatné části proto, aby se ujistil, že evropské země, a zvláště pochopitelně Rakousko – silně závislé na ruském plynu –, budou moci dále za plyn platit v eurech. Možná to byl dokonce hlavní důvod návštěvy.
Evropská unie se nicméně i tak může bez ruského plynu ocitnout dříve, než se dosud zdálo. Co by to znamenalo ekonomicky?
Podle některých ekonomů představuje odpojení EU od dodávek ruských energií nejrychlejší cestu k ukončení války. A také ekonomicky nejefektivnější. Tak argumentují například ekonomové z pařížské Sciences Po a z Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Jiní ekonomové ale nesouhlasí. Rusko by odpojení Evropské unie od jeho plynu i ropy hospodářsky zase tolik nepocítilo. Jeho přebytek zahraničního obchodu by totiž i v takovém případě zůstal letos zhruba stejný jako loni. Tento opírá o nedávno zveřejněnou kalkulaci týmu tří akademických ekonomů, z nichž dva působí na pražském výzkumném pracovišti CERGE při Univerzitě Karlově.
Tito ekonomové upozorňují, loni Rusko vykázalo historicky rekordní objem vývozu, čítající 490 miliard dolarů. Jenom polovinu z této částky ale představují příjmy z ropy a plynu a příslušných produktů.
Potenciální uvalení embarga na ruskou ropu ze strany EU by se ještě při zahrnutí embarga uvaleného ze strany USA týkalo zhruba 50 procent celkového ropného vývozu Ruska. Snížení dodávek ruského plynu ze strany EU by se pak týkalo 70 procent ruského exportu plynu. Uvedení ekonomové pracují s realističtější variantou, že by ze strany EU došlo v případě plynu ke snížení jeho dovozu o dvě třetiny, nikoli k úplnému zastavení dodávek.
Za daných předpokladů by celkový objem ruského vývozu klesl pouze o čtvrtinu. Vzhledem k tomu, že současně dochází vlivem západních sankcí k poklesu ruského dovozu takřka na polovinu, lze při daných předpokladech – tj. předpokladu embarga Západu na ruskou ropu a snížení dodávek plynu do EU o dvě třetiny – počítat s tím, že Rusko letos i tak vykáže přebytek zahraničního obchodu čítající zhruba 200 miliard dolarů. To přibližně odpovídá jeho loňské hodnotě.
Rusko totiž dále těží z toho, že z velké části kvůli válce na Ukrajině letos nastal další růst cen ropy, přičemž ceny plynu se rovněž drží stále poměrně vysoko.
I při kompletním odpojení EU od ruského plynu – tedy ne pouze dvoutřetinového – by Rusko letos vykázalo přebytek zahraničního obchodu. Byl by sice nižší než ten loňský, který byl historicky rekordní, ale pořád by šlo o znatelný přebytek. Jedním z důsledků odpojení EU od ruského plynu je tedy ten, že Německo – či Česko – padnou do recese, zatímco Rusko jej vlastně nepocítí. (24.4.2022)
