Tak slují dužnaté plody pěstovaných odrůd a ras rostliny Musa sapientum L. Odrůd těchto je mnoho (na 200). K nám přicházejí banány hlavně z Afriky a tropické Ameriky. Dříve v Čechách nebyly hrubě známy. Novější dobou zásluhou rychlého spojení železničního objevují se častěji za výkladními skříněmi lahůdkářů a v lázeňských místech Riviery přicházejí např. denně na stůl při dejeuner jako dessert s pomeranči, ořechy a jiným ovocem. Jsou to tvarem svým poněkud na okurku upomínající plody 15-20 cm dlouhé, 3 – 4 cm silné, trochu prohnuté, o 4 – 5 tupých hranách, na volném konci přihrocené, se zbytkem stopky na druhém konci, barvy, nejsou-li zcela zralé, bledozelené, nebo, jsou-li uzrálé, citronově žluté, zvláště na hranách zahnědlé neb začernalé. Tenká slupka, která zvláště na hranách zahnědlé neb začernalé. Tenká slupka, která kryje slabě aromatickou dřeň, kterou požíváme, dá se snadno v podélných pruzích sloupnouti. Dřeň je žlutá, k periferii zelenavá, temnějšími skvrnami tečkovitými prostoupena, málo šťavnatá, měkká, skoro jako některé moučnaté ovoce naše. V ose plodu probíhají jemná vlákna a zakrnělá semena. Chuť plodu je příjemně ovocná, velmi sladká upomínající na melouny. Plod obsahuje 83,7 % vody. Ostatek jsou látky živné, hlavně škrob, který s postupem zrání přeměňuje se v cukr.
Ve mnohých krajích tropických jsou banány jedinou potravou domorodců. Jeden kmen poskytuje až 40 kg plodů a protože na jednom kmeni za rok tři plodonosné větve vyrostou, může jedna rostlina dáti za rok přes 2 centy ovoce. Na stejném rozměru půdy poskytuje banán 44kráte více potraviny, nežli brambor a 133kráte více, nežli pšenice.
Požívá se nejen uzrálé ovoce, nýbrž i z nezralých plodů připravuje se škrob (guyanský arrowroot). Nezralé, rozkrájené, na slunci usušené ovoce dává prášek červenavý, příjemné vůně a chuti tzv. banánovou mouku. Ve Venezuele užívá se banánů k výrobě kořalky.
