Bankám loni narostl zisk i přes pokles úrokových sazeb. Letos by měl růst dále

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Bankám a spořitelnám v Česku v roce 2024 stoupl souhrnný čistý zisk meziročně o 17,7 miliardy Kč na 121,7 miliardy korun. Vyplývá to z dat, která zveřejnila Česká národní banka.
Bankám loni svědčil návrat ekonomického růstu. Zvýšená ekonomická aktivita přispěla k tomu, že se zvýšily jejich výnosy z poplatků a provizí. K tomu přispěly také klesající úrokové sazby. Ty přiměly podstatnou část bankovní klientely k přesunu části uložených prostředků z depozit do investičních nástrojů, což opět pozitivně působí na výnosy z poplatků a provizí. Zároveň klesající úrokové sazby zvedly poptávku po hypotékách, které jsou dalším zdrojem zvýšeného výnosů z poplatků a provizí.
Naopak se ovšem klesající úrokové sazby promítly negativně v položce úrokových výnosů bank. Česká národní banka loni poměrně razantně redukovala svoji základní úrokovou sazbu. Taková redukce nutí banka snižovat zejména úročení vkladů, což omezuje prostor k realizaci úrokových výnosů.
Bankovní sektor Česká republiky ovšem zůstává nadále robustní a dostatečně kapitalizovaný. Letošní očekávané zrychlení ekonomického růstu by mu mělo otevřít další ziskové možnosti. Přitom pokles základních úrokových sazeb ČNB už letos nebude zdaleka tak citelný jako loni, což by mělo značně ztlumit nepříznivý vliv v oblasti úrokových výnosů bank. Celková ziskovost bank by tak letos měla v porovnání s loňskem opět narůst. Rizikem je – v tuto chvíli nepředpokládané – až přílišné snížení ekonomického růstu ve srovnání se stávajícími prognózami, jež předpokládají růst kolem dvou procent či mírně pod touto úrovní.
 
Benzín je v Česku nejlevnější za 3,5 roku a dále zlevní
V EU lze natankovat benzín a naftu levněji než v Česku pouze na Maltě a v Bulharsku, říkají data Evropské komise
V Česku v uplynulém týdnu klesla cena benzinu pod 35 korun za litr, Natural 95 je tak nejlevnější od října 2021, tedy ještě od doby před ruskou invazí na Ukrajinu. Ve středu stál v průměru 34,89 koruny za litr, před týdnem byl o 53 haléřů dražší. Nafta během týdne zlevnila o 54 haléřů na 34,34 koruny za litr, levnější byla naposledy loni v listopadu.
V příštích sedmi dnech pohonné hmoty dále zlevní, ale už ne v takovém rozsahu. Půjdou dolů zejména kvůli pokračujícímu posilování koruny vůči dolaru, neboť pokles cen ropy na světových trzích se počátkem března zastavil. Zlevnění tak bude v rozsahu zhruba 20 haléřů na litr.
Benzín i nafta jsou nyní v Česku třetí nejlevnější v EU. Levněji jsou dané pohonné hmoty k dostání pouze na Maltě a v Bulharsku, jak plyne z nejnovějších dat Evropské komise. Například na Slovensku jsou nafta a benzín o sedm až osm procent dražší než v ČR, v Polsku – kde tradičně bývaly ceny paliv zpravidla levnější než v Česku – je benzín o 3,5 procenta dražší než v Česku, nafta pak o bezmála sedm procent.
Ropa ještě v prvních březnových dnech výrazně zlevňovala kvůli obavám investorů z neblahých důsledků obchodních válek pro růst světové ekonomiky, tedy i pro poptávku po ropě. Pak se ale její cena stabilizovala, ba mírně roste. Velkoobchodní ceny paliv na komoditní burze v Rotterdamu, jež je určující i pro ceny pohonných hmot v ČR, ovšem citelně klesly i v období posledních dvou týdnů, takže se tento pokles do cen pohonných hmot v ČR ještě teprve plně promítne.
Nicméně světový trh stále jako hrozbu vnímá možný zásadní převis nabídky suroviny nad poptávkou po ní. Cena ropy se tak drží jen mírně nad úrovní 70 dolarů za barel. Investoři stále kalkulují s možným ukončením amerických sankcí vůči ruské ropě, které by zvedlo její nabídku na světovém trhu i její cenu, jež je nyní v důsledku sankcí zastropována.
Koruna vůči dolaru trendově mírně zpevňuje i v březnu. Ekonomická opatření Trumpovy administrativy v podobě zavádění poměrně vysokých cel či propouštění a redukce výdajů ve veřejné federální sféře v USA stupňují obavy ze stagflace. Hrozba recese v USA tlačí dolar dolů, zatímco evropské měny povzbuzuje vyhlídka vyšších veřejných výdajů, zejména v oblasti zbrojení, bezpečnosti a infrastruktury, které by měly vést i k vyšším úrokovým sazbám.
 
Guvernér České národní banky Michl má pro letošek už druhé mezinárodní ocenění pro nejlepšího centrálního bankéře
Je nejlepším guvernérem jak v Evropě, tak ve světě. Upevní to pozici ČNB při obhajobě svých kroků
Guvernér České národní banky Aleš Michl má pro letošek už druhé prestižní mezinárodní ocenění pro nejlepšího centrálního bankéře. Podle středeční zprávy britského časopisu Central Banking mu náleží titul „guvernér roku“. Již dříve, letos začátkem ledna, jej jiný odborný časopis, rovněž britský The Banker, spadající pod křídla Financial Times, vyhlásil pro letošek nejlepším evropským guvernérem.
Oba dva tituly shodně oceňují především naplnění Michlova závazku z doby, kdy roku 2022 nastupoval do funkce. Uvedl tehdy, že inflaci v Česku, jež téhož roku kulminovala v meziročním srovnání na úrovni 18 procent, během dvou let sníží k hodnotě dvouprocentního inflačního cíle. Dnes je tedy zřejmé, že se tento závazek vskutku podařilo naplnit, což upevňuje obecnou kredibilitu České národní banky. To právě oba zmíněné tituly vysoce oceňují. Ocenění časopisu Central Banking lze chápat jako cenu pro celosvětově nejlepšího centrálního bankéře.
Cenu časopisu The Banker získali i Michlovi předchůdci. Miroslav Singer roku 2014, Jiří Rusnok pak roku 2018. Ocenění magazínu Central Banking, tedy ocenění pro „nejlepšího centrální bankéře světa“ dosud žádný Čech nezískal.
Obě ocenění pomohou Michlovi a obecněji české centrální bance získat pevnější pozici při veřejné obhajobě svých kroků. Zejména pak těch, jež mohou být vnímány jako kontroverzní či se stávají předmětem i politické diskuse.
 
Čechům zlevní dovolená v Turecku
Zatkli totiž Erdoganova rivala, takže lira padá na historické minimum
Turecká měna i istanbulská burza se hluboce propadají v důsledku středečního zadržení Ekrema Imamoglua. Populární starosta Istanbulu představuje úhlavního politického rivala prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Jeho zatčení tak dále podrývá již tak nahlodanou důvěru mezinárodních investorů v turecký režim, jenž stále zřetelněji nese prvky autokracie. Autokratické režimy nejsou mezinárodními investory příliš oblíbené, neboť ekonomika je pak v rukou vládce či úzké suity kolem něj, což ji činí nevyzpytatelnější. Zároveň to oslabuje víru v instituce a právní řád země.
Lira ve středu ráno ztrácela proti dolaru až více než dvanáct procent, než svoji ztrátu zmírnila na 3,2 procenta. Zmírnění ovšem nastalo z velké části jen v důsledku devizové intervence několika tureckých bank. Ty z trhu svými nákupy stáhly liry v přepočtu za zhruba osm miliard dolarů. Akcie istanbulské burzy zase padaly tolik, že dvakrát muselo být plošně přerušeno obchodování s nimi, aby polevilo panické vyprodávání. Aktuálně se klíčový ukazatel burzy, index BIST 100, propadá o výrazných více než osm procent. Takový propad svědčí o tom, že investoři jsou za zatčení v šoku.
Turecká měna se propadla na své historické minimum, zhruba 42 lir za dolar. Přitom když Erdogan v srpnu 2014 ve funkci prezidenta začínal, vyšel dolar na necelé 2,2 liry. Dramatické oslabení liry během jeho působení ve funkci odráží fiasko Erdoganovy hospodářské politiky. Svérázná takzvaná erdoganomika spočívala například v odporu ke zvyšování úrokových sazeb. Erdogan měl totiž za to, že vysoké úrokové sazby urychlují inflaci. Drtivá většina ekonomů je ale přesvědčena o opaku.
Tím, že turecká centrální banka pod Erdoganovým tlakem přistupovala k boji s inflací jen velmi laxně, nese lví podíl na inflačním znehodnocení měny. Erdoganomika fakticky liru zruinovala.
Těšit se z takového vývoje ovšem mohou turisté, včetně těch českých. Těm by totiž mohla dovolená v Turecka dále znatelně zlevnit.
Vždyť když Erdogan před bezmála jedenácti lety začínal vládnout coby prezident, vyšla lira na více než deset korun. Dnes už stojí jen zhruba 60 haléřů. Jen letos lira vůči koruně ztratila 12,4 procenta. Více ze všech měn světa vůči té české letos ztratily již jen měny afrických zemí Libérie a Tanzanie, plyne z dat agentury Bloomberg.
Ztráta 12,4 procenta je docela značná na to, aby ji prodejci a dodavatelé v Turecku byli schopni rychle „nahnat“ zdražováním, tedy inflací. Proto by i Čechům mohly v důsledku zatčení v Turecku zlevnit například potraviny, pohonné hmoty, návštěvy restaurací, různé další služby včetně samotného ubytování, nebo suvenýry.
 
Trump dělá Amerikou malou. Zatím…
Po takřka dvou měsících pobytu Donalda Trumpa v Bílém domě se nezdá, že tradičně stodenní doba hájení by v jeho případě měla pro Ameriku dopadnout dobře. Doba hájení sice ještě neuplynula celá, avšak již nyní se zdá, že lze celkem bezpečně říci, že ani po jejím uplynutí nezbude než pravit, „Trump dělá Amerikou malou“. Namísto velkou. Namísto skvělou. Jak zněly jeho patetické předvolební sliby, jež daly do mocného pohybu hnutí MAGA.
Světoví investoři se od Ameriky odvracejí nevídaným způsobem. Přesouvají své peníze do jiných světových končin. Existuje snad průkaznější indicie fatálního střízlivění z Trumpa? Odvracejí se od toho, co v uplynulých letech činilo Amerikou velkou, i když to Trump cupoval a sliboval mnohem, mnohem víc. Odvracejí se od akcií technologických obrů i od dolaru samotného.
Spojené státy se pod Trumpovým vedením zase odvracejí od globalizace samotné a relativně volného obchodu s ní spojeného, jako by chtěly opustit nejen západní vojenskou alianci, ale i světové trhy. Ale: co za to získávají? A tvrzení, že Trumpova kúra se blahodárně projeví až po nějakém čase, po prvotním náročném období zahájené léčby, léčby šokem, úplně neobstojí. Neboť třeba právě akcie nejsou ani tak o ziscích současných jako o těch budoucích. Vyjadřují sázku investorů na budoucnost. Na budoucnost již po kúře. Ta tedy nemusí být pro Ameriku nijak zářná.
Peníze mezinárodních investorů míří z Ameriky třeba do Německa. Od konce loňského roku akcie hlavního německého burzovního ukazatele DAX podávají o 56 procent lepší výkon než v souhrnu sedmička velkých amerických technologických firem – již tvoří Alphabet (matka Googlu), Amazon, Apple, Meta (matka Facebooku), Microsoft, Nvidia a Tesla. Kdokoli tedy v daném období spekuloval na pokles akcií této „velké sedmičky“ a takto získaný výnos vložil do akcií německého ukazatele DAX, dočkal se od přelomu roku zhodnocení svých prostředků o oněch 56 procent (viz graf níže).
Fiasko dosavadních Trumpových kroků stvrzuje také pravidelné měsíční šetření Bank of America, jedné z největších bank USA, spočívající v dotazování manažerů světově nejvýznamnějších investičních fondů. Investiční profesionálové nyní uvádějí v souhrnu největší odliv investic z amerických akcií za poslední zhruba čtvrtstoletí.  Možná by to bylo i za mnohem delší dobu, pokud by již tehdy Bank of America svá šetření prováděla. Takzvané „chytré peníze“, tedy kapitál řízený právě investičními profesionály, míří v masivním rozsahu pryč z amerických akcií a do Evropy a do takzvaných rozvíjejících se trhů, zhusta asijských. Pokud tedy zatím Trump někoho dělá velkým, je to Evropa a Asie. Chtěl to tak?
Možnou obranou Trumpa může být ta, že jen urychluje hlubší změny, jež by tak jako tak nastaly. Dají se označit jako geopolitické tříštění či jako rozpad druhdy se pod taktovkou globalizace jednotícího světa do určitých bloků, v kontextu už plně hmatatelného nástupu multipolarity. Projevem tohoto tříštění jsou nejen přiblížené chmury obestírající americké akcie – jež z globalizujících se finančních trhů těžily jako žádné jiné –, ale také třeba dramatický propad přílivu přímých zahraničních investic do Číny. Ten aktuálně spadl na úroveň naposledy patrnou někdy v první polovině 90. let. Což byla doba, kdy vrcholná éra globalizace, hyperglobalizace, vlastně teprve začínala.
Éru hyperglobalizace, zdá se, nyní střídá éra sílícího nacionálního kapitalismu. Tak kdysi Vladimir Iljič Lenin označoval světový pořádek, v němž vlády jednotlivých zemí svými zásahy podněcují, ba vynucují domácí užití domácích zdrojů. S tím se pojí omezení přeshraničních kapitálových toků. Z něj sice masivně těžila třeba právě Čína, klíčový vítěz éry hyperglobalizace. Ale také velké americké korporace. Jejich akcie nyní tolik pláčou.
Je jen otázkou času, než bude pláč až tak usedavý, že bude Trumpa nutit k zásadní změně svého stávajícího kursu. A je další otázkou, zda tou dobou bude ještě možná… (21.3.2025)