Na otázky CzechIndustry odpovídá Monika Zahálková, výkonná ředitelka České bankovní asociace
UDRŽITELNÝ ROZVOJ
Memorandum ČBA pro udržitelné finance podepsala řada bank působících v České republice. Co je jeho obsahem?
Memorandum ČBA pro udržitelné finance vychází z toho, že banky jako finanční instituce jednají jednak v souladu s principy fungování tržní ekonomiky, ale také na základě zadání akcionářů. Ve svém podnikání v co největší možné míře respektují požadavky na ochranu životního prostředí a principy společenské odpovědnosti. Ochrana životního prostředí a maximální šetrnost při zacházení se všemi jeho složkami (tedy neživé i živé přírody včetně člověka) je důležitou součástí jejich provozního života i podnikání, stejně jako společenská odpovědnost je dlouhodobě přirozenou součástí každodenních činností bank. Proto se banky, které pod Memorandum ČBA připojily svůj podpis, rozhodly veřejně deklarovat svůj závazek. Přihlásily se k dodržování zásad, které již dnes jsou a budou i nadále uplatňovány při řízení jejich obchodní činnosti a budou kontinuálně zaváděny do vztahů s klienty a dodavateli, akcionáři a dalšími partnery. Průběžné prohlubování systému hodnocení dopadů v oblasti udržitelného rozvoje se pro ně stává prioritou, která vyžaduje intenzivní a kontinuální spolupráci s vládou, regulátory, ale i v rámci soukromého sektoru.
Banky chtějí přispívat k vytváření takového podnikatelského prostředí, které povede k udržitelnému a společensky odpovědnému rozvoji země, uvádí se v tiskové zprávě, která byla v souvislosti s podpisem Memoranda vydána. Můžete to více konkretizovat?
Záměrem 16 bank, které podepsaly Memorandum ČBA pro udržitelné finance, je slaďovat své cíle s cíli definovanými příslušnými globálními dohodami OSN, programy a politikami EU i národními rámci v oblasti udržitelnosti. Banky jsou připraveny v maximální možné míře přispět k plnění závazků EU v oblasti životního prostředí a sociálních podmínek, které se promítly i do cílů programového období EU na léta 2021–2027. Zároveň se banky zavázaly spolupracovat s veřejnou správou při spolufinancování projektů realizovaných za pomoci fondů EU, či v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) a to způsobem, který zajistí jejich co nejefektivnější využití. Česká bankovní asociace přitom v tomto procesu hraje klíčovou roli. Jejím úkolem je spolupracovat především s Evropskou bankovní federací, účastnit se odborné diskuse s Evropským parlamentem, Evropskou komisí a jejími specializovanými útvary (na evropské úrovni případně i prostřednictvím mateřských společností a jejich bankovních asociací), jakož i se zástupci vlády ČR, představiteli zákonodárné moci a regulátory o racionálním zohlednění problematiky udržitelných financí v evropské i domácí zákonodárné činnosti a finanční a bankovní regulaci obecně.
Iniciativa přichází v době, kdy Evropská unie vyvíjí tlak na členské země, aby své hospodářství a vůbec celý život ekologizovaly v duchu bezemisního a udržitelného rozvoje. Nechtějí si banky tímto krokem takříkajíc přihřát svou polívčičku?
Banky tím, že se přihlásily k Memorandu ČBA dávají jasně najevo, že vizím a cílům EU v oblasti udržitelného rozvoje rozumí a jsou připraveny k dosahování těchto cílů v rámci svých možností napomoci. Tento přístup bych tedy spíše označila za výraz jejich společenské odpovědnosti, který hodnotím velmi pozitivně. Vzhledem k tomu, že nová unijní legislativa právě bankám ukládá řadu náročných povinností, „polívčička“ je už tak řádně horká a dál ji přihřívat by bylo zbytečné. Navíc, i když řada nových povinností nabíhá postupně, už nyní banky řadu z nich plní, a to ve vztahu jak ke klientům, dodavatelům či státu, tak ve vztahu k sobě samým.
Začít sám u sebe, to platí i pro banky. Jak konkrétně se to projevuje v jejich činnosti?
Banky při své činnosti pokračují v již zavedených procesech v oblasti ochrany životního prostředí, dále je rozvíjejí a veškeré firemní postupy průběžně posuzují optikou požadavků na ekologicky a sociálně odpovědné podnikání. I nadále minimalizují dopady svých provozních aktivit na životní prostředí a pokračují v digitalizaci a v přechodu na „bezpapírové“ fungování. Stejně tak pokračují v aktivitách, které vedou ke snížení uhlíkové stopy v souladu s nízkouhlíkovou ekonomikou budoucnosti – přecházejí např. na zelenou elektřinu, zavádějí udržitelnější postupy v pobočkách, obměňují svůj vozový park směrem k minimalizaci „uhlíkové stopy“ apod. Optikou udržitelnosti vybírají také své dodavatele a v neposlední řadě berou v potaz zodpovědné podnikání i při financování projektů, které by mohly mít potenciální dopad do životního prostředí. Banky navíc jako jedny z mála firem o všech svých aktivitách v oblasti udržitelného rozvoje transparentně a pravidelně veřejnost informují v rámci nefinančního reportingu.
Setkal jsem se s názorem, že banky nebudou půjčovat firmám, pokud se jim jejich projekty nebudou zdát dosti „zelené“. Může nastat tato situace?
Především si řekněme, jak se politika udržitelnosti ve vztahu bank ke klientům, v tomto případě zejména k firmám, projevuje. Banky budou klientům i nadále nabízet moderní a snadno dostupné finanční služby co nejvyšší kvality. Zároveň se však budou snažit nabízet jim i dlouhodobě udržitelná řešení, podporovat a motivovat je k společensky odpovědnému chování. Pokud to bude možné, budou nabízet služby (např. poradenství) a produkty v oblasti zelených financí, jako jsou zelené dluhopisy, hypotéky nebo půjčky přispívající k dosažení udržitelnosti tak, aby udržitelné financování bylo klientům k dispozici. Česká ekonomika má specifický energetický mix a její struktura je založena především na výkonném a exportně úspěšném průmyslu. Jak energetika, tak český průmysl prochází náročnou a poměrně dynamickou transformací – cílem bank je této transformaci napomáhat. Jde o proces, který je rozložen v čase a ano – již dnes některé banky, v souladu s očekávaným časovým průběhem této transformace, ohlásily svou připravenost k určitému termínu ukončit např. financování podnikatelských aktivit většinově navázaných na těžbu uhlí. Rozhodně ne ale způsobem, který by byl náhlý, nepředvídatelný a vedl k nějakému „nárazu do zdi“. Konec konců startovací pozice i politiky bank se liší a na finančním trhu panuje silná konkurence.
V době první republiky si řada českých firem stěžovala na to, že banky se zahraničním vlastníkem upřednostňují cizí firmy před domácími. Článků na toto téma je možné v dobovém tisku dohledat nemálo. Nemůže se tato situace v souvislosti se „zelenou dohodou“ opakovat?
Upřímně řečeno, ani při nejlepší snaze žádnou souvislost nevidím.
DIGITALIZACE
V souvislosti s pandemií vzrostly nároky na obsluhu zákazníků digitální cestou, a tedy i na moderní technologie, na kterých jsou tyto služby provozovány. Řešením, jak vyplývá z některých studií, je technologie umělé inteligence a strojového učení, které nacházejí v bankovnictví široké uplatnění. Jak konkrétně se to projevuje?
V bankovnictví je použití umělé inteligence směřováno především tam, kde umožňuje zrychlení procesů a tím i zlepšení zákaznické zkušenosti. A to v přísně regulovaném prostředí, kde je prioritou maximální bezpečnost klientů, ochrana jejich klientských dat a zároveň i dodržování všech AML procesů. Využívání technologie umělé inteligence musí zároveň samozřejmě respektovat i limity a principy spotřebitelského práva, zejména pak zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud bych měla vybrat alespoň některé příklady, pak bych uvedla používání AI pro přepis investičních rozhovorů, které podléhají přísné bankovní regulaci, algoritmické investiční obchodování, nebo použití pro přijímání různých žádostí, jejich kategorizací a návrhy odpovědí. V neposlední řadě slouží i k odhalování podvodů a v boji s praním špinavých peněz. Samozřejmě pro klienty jsou zřejmě nejviditelnější nově nasazovaní virtuální asistenti, kteří jim mají pomoci s orientací v nabízených produktech.
Tím se dostáváme k digitální transformaci bankovnictví. „Banky v současné době musí nabídnout opravdu kompletní digitální obsluhu klientů. Prvním krokem je získání klienta v digitálním prostředí, a to způsobem, který klienta neodradí a vyžaduje na jeho straně co nejméně času a úsilí,“ píše v jedné ze studií. Daří se ji realizovat v souladu s požadavky doby?
Jednoznačně ano. Banky jsou v posledních desetiletích nezpochybnitelnými lídry nejenom v digitalizaci všech administrativních procesů a uživatelsky vstřícného klientského prostředí, ale i ve vytváření a implementaci digitálních inovací, a to nejen ve vztahu k jejich klientům a businessu. Příkladem může být metoda digitálního ověření „bankovní identita“, prozatím největší digitalizační projekt, na kterém banky od začátku úzce spolupracovaly se státem, a který iniciovala a úspěšně vedla Česká bankovní asociace. Díky bankovní identitě se bude 5,5 milionu českých občanů při vstupu na webové portály se službami státu (e-governmentu) či soukromých firem (například do e-shopů, klientských zón webů apod.) identifikovat stejně jednoduše a bezpečně, jako se již nyní přihlašují do svého internetového bankovnictví. A samozřejmě zdarma. Bez rozpaků mohu bankovní identitu označit jako jasný příklad toho, jak banky pomáhají digitalizovat Česko.
Kdo šetří, má za tři, říká známé rčení. Umělá inteligence by finančním institucím měla přinášet nemalé úspory nejen pracovních sil, ale i v nákladech na provoz, energii a tak dále. Je možné toto více konkretizovat, přesněji materializovat?
V ČBA doposud žádnou kvantifikaci vycházející z nasazování umělé inteligence a jejích dopadů k dispozici nemáme. Proto můžeme jen v obecné rovině konstatovat, že využití umělé inteligence přináší jak zvýšenou obchodní efektivitu, tak i snižování nákladů. A ano, v některých oblastech vznikají i úspory při využití lidských zdrojů. Zároveň ale musím zdůraznit, že bankovnictví je také o emocích a maximální důvěře. Proto z něj lidský prvek nikdy nevymizí.
KYBERMĚNY
V Česku proběhla první veřejná dražba bitcoinu, kterou shodou okolností pořádal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Znamená to, že kryptoměny jsou brány finančním sektorem, především bankami, vážně?
Tato otázka si zaslouží širší odpověď. Kryptoměny v současné době stále ještě nemají ucelenou regulaci na úrovni EU, ale ani v České republice. U nás na ně ovšem pamatuje AML zákon. Z toho vyplývá, že naše národní orgány dohledu nahlíží na virtuální měny jako na komoditu, nikoliv alternativní měnu. Proto se na ně nevztahuje pojištění vkladů. A tuto komoditu mohou banky za velmi přísných podmínek klientům na jejich přání obstarat a spravovat. Zároveň však jedním dechem musím konstatovat, že tyto přísné podmínky, vycházející z národních ale i mezinárodních pravidel proti praní špinavých peněz a boje s organizovaným zločinem, řada obchodníků s virtuálními měnami, resp. kryptoměnami nesplňuje. Vysoká míra rizika vyplývající zejména z povinného zajištění identifikace jak kupujícího, tak prodávajícího, resp. původu této komodity, znamená, že je spíše pravidlem, že se banky klientům zdráhají tyto služby nabízet. Vyvozovat jiné závěry z toho, že se stát, tedy konkrétně ÚZSVM, úspěšně dražbou zbavil z trestné činnosti pocházející a zabavené virtuální měny, podle mě nelze. Jedná se spíše o výjimku danou zcela specifickými okolnostmi než o náznak změny přístupu státu k virtuálním měnám.
Samostatnou kapitolou je finanční a dnes také digitální gramotnost. Jak na tom jsme v Česku? Podle obrovského zájmu o hypotéky by se dalo soudit, že jejich žadatelé buď dobře vědí, co dělají, nebo naopak hrají s prominutím vabank.
Podle nedávného průzkumu ČBA klesla v ČR v období pandemie finanční gramotnost na úroveň, kterou jsme měli před čtyřmi roky. Důvod je zřejmý. Většina z nás o penězích přemýšlela jen v souvislosti s hospodařením své domácnosti. Není divu, že na další sebevzdělávání v této oblasti zkrátka nebyla nálada a ani čas. Soustředili jsme se jen na okolnosti, které na nás bezprostředně doléhaly. Řešili jsme, jak bydlíme, zda můžeme doma něco zlepšit, a hodně jsme řešili, jak se zaopatříme do budoucnosti – jak ochráníme svoje aktiva, investice před očekávanou inflací. Výsledkem těchto úvah byl nebývalý hlad po nemovitostech a boom na hypotečním trhu. Objemy hypoték překonaly v loňském roce všechna očekávání. Hypoteční boom pokračuje i letos. I přes rostoucí ceny nemovitostí je jejich nákup stále sázkou na jistotu a zcela jistě nabízí zhodnocení investic. Zda si mohu hypotéku dovolit a v jaké výši, musí každý posoudit sám. Vzhledem k tomu, že ve srovnání s ostatními zeměmi EU má Česká republika velmi nízké procento nevýkonných hypotečních úvěrů, je vidět, že Češi dokážou své schopnosti splácet dobře posoudit, stejně jako banky dokážou dobře vyhodnotit rizika a v případě pochybností hypotéku raději neposkytnout.
Neocitáme se, obrazně řečeno, ve finančních nůžkách. Na jedné straně úspory občanů i firem rostou a na druhé straně stoupá, podle mne nepřiměřeným způsobem, zadluženost státu. Chudý stát a bohatí občané, to podle mne nejde dost dobře k sobě
Čím vyspělejší stát je, tím je méně zadlužený, ale jeho občané mají naopak rozpůjčováno víc. Příkladem budiž skandinávské země. A naopak. Tam, kde je stát hodně zadlužený, jsou občané zadluženi málo. Příkladem může být Itálie nebo Řecko. Za sebe bych si přála, abychom následovali příklad Skandinávie. Zatím na tom špatně nejsme. Zadluženost státu v ČR je v evropském kontextu stále velmi nízká. Bude se sice bohužel zvyšovat, ale máme naději, že se schodky státních financí dostanou pod kontrolu a nebudeme zadlužovat budoucí generace. Ve srovnání s Evropou je u nás zatím také nízká zadluženost lidí. I když roste. Přesto na tom nevidím nic špatného. Pokud se zadlužuji tak, že si pořídím hypotéku na vlastní bydlení, je to pro mě zadlužení smysluplné. Je pravda, že v období pandemie úspory výrazně narostly. To považuji za odloženou spotřebu, a jakmile se uvolní možnosti nákupů a cestování, věci se zase vrátí do svých normálních kolejí. Shrnuto tedy, finanční nůžky v ČR nevidím. Zadlužení státu i občanů je relativně malé. Přeji si, aby to tak vydrželo.
BANKOVNÍ SEKTOR
Na závěr bych se rád zeptal, jak se podle Vás bude vyvíjet bankovnictví a jeho role v tomto desetiletí?
Za sebe vidím tři klíčové oblasti, které bankovním světem budou v následujících letech hýbat. Jedná se o pokračující digitalizaci, udržitelné finance a změny v rozložení sil na bankovním trhu. Loňský jarní lockdown ukázal, jak rychle se dokážou banky přizpůsobit a přesunout do virtuálního světa služby a aktivity, které zatím přesunout neplánovaly. Celosvětový trend digitalizace se tak poprvé v ČR promítl výrazně i do osobní obsluhy klientů, která dříve byla doménou poboček. Klienti nechodí tolik do poboček a stěží se dá očekávat, že začnou. Banky budou nuceny přehodnotit svůj obchodní model. I když možná řada poboček přežije, dá se předpokládat, že se jejich podoba výrazně promění. Dobrou zprávou pro klienty je, že proces digitalizace již nejde zbrzdit ani zastavit a banky budou investice do této oblasti ještě více posilovat. Zvýší se tak komfort a rychlost poskytování služeb, ale také jejich dostupnost. Další dobrou zprávou je, že banky velmi dbají na bezpečnost zacházení s daty. Do této oblasti již nainvestovaly a stále investují miliardy korun. Díky tomu úspěšně čelí digitálním útokům. Nikde nejsou data tak v bezpečí jako v bance. Pokud se týká udržitelných financí, jak klíčová je tato problematika, a to nejen pro banky, už jsem zmínila v úvodní části rozhovoru. Proto je jisté, že aktivity v této oblasti budou pro následující roky prioritní a banky jim budou věnovat nemalou pozornost. A v neposlední řadě je to rozložení sil na bankovním trhu. Pro letošní rok jsou již oznámené některé fúze a akvizice a dá se očekávat, že ještě letos nebo nejpozději začátkem příštího roku dojde k jejich završení. Stejně tak se dá očekávat i vstup nových hráčů, například společnost Partners požádala o bankovní licenci. Dá se také předpokládat, že s pokračující digitalizací se na trhu objeví i noví hráči, kteří budou poskytovat ať již kompletní bankovní služby plně digitalizované, nebo jen nabídnou nové metody placení apod. A protože dorůstá generace mileniálů, kteří fungují především digitálně, dá se očekávat, že je osloví a zlákají takové banky nebo společnosti, které jim nabídnou digitální standard odpovídající plně jejich potřebám.
Zdroj: časopis CzechIndustry 2/2021
