Pod tímto jménem přicházejí do obchodu tekuté uhlovodíky z dehtu a petroleje získané, které vrou mezi 55 a 100o. Dříve slul tak benzol připravený z dehtu kameno-uhelného. Benzin našich lékáren jest uhlovodík petrolejový. Je to tekutina čirá, velmi těkavá, zapáchající poněkud po petroleji, mastná (způsobuje na papíru skvrny, které však rychle mizejí, jak se benzin vypařuje). Ve vodě se nerozpustí, hojně k cídění skvrn ze šatu, zvláště rukaviček. Naše dámy přes nesmírně časté případy popálení následkem cídění rukaviček oblečených benzinem při světle svíčky, dosud ještě často naspěch před odchodem do divadla nebo do plesu benzinu k cídění skvrn na rukavičkách užívají zapomínajíce, že benzin je hmota velmi snadno vznětlivá a vypařuje se, tvoří se vzduchem směs velmi výbušnou. Zrazujeme znova před tou neopatrností. Spáleniny následkem takové neprozřetelnosti povstalé léčí se jako jiné spáleniny. Za to za denního světla při otevřených oknech, když v pokoji se netopí, hodí se dobře k různým účelům, kde běží o to rozpustiti tuky nebo pryskyřice. Nověji byl benzin doporučen k čištění kůže po náplastech místo éteru, jenž je dražší a poněkud štípá, zvláště kde jsou oděrky nebo vřídky.
V lékařství užíván byl proti hlístům, svrabu, také proti svalovcům, pak při některých chorobách žaludečních, k povzbuzení činnosti kůže a ledvin a při některých jiných stavech. Vědouce o jeho jedovatosti, uznáme, že třeba s lékem tím zacházeti opatrně a nesnažme se tedy voliti benzin jako lék bez rady a předpisu lékaře.
