Komentář Lukáše Kovandy
I tak Česko čeká stagflace, však řešit ji nyní kurzarbeitem je nesmysl.
Česko se v důsledku ukrajinské války a sankcí musí letos připravit na závažnou stagflační krizi celé ekonomiky. Rozhodující bude míra odříznutí ruských dodávek ropy a plynu. V tuto chvíli je zhruba 66 procent ruské ropy neprodejných, protože možní kupující se obávají embarga ruské ropy. Embargu podléhá například íránská ropa, ale ruská zatím ne.
Jestliže přetrvá stav, kdy jsou dvě třetiny ruské ropy neprodejné, benzín a nafta budou v Česku stát až kolem 55 korun za litr. V pátek se však alespoň objevily první známky toho, že růst cen pohonných hmot zmírňuje. Růst cen benzínu Natural 95 dokonce poprvé od invaze zcela ustal. Klíčovým důvodem je pokles velkoobchodních cen paliv na burze v Rotterdamu. Roli také hraje zmírnění paniky na světovém trhu s ropou, dané tím, že válečná tragédie na Ukrajině se zatím naštěstí nestupňuje. A projevuje se zřejmě i tlak tuzemské vlády a úřadů na čerpací stanice a distributory, aby své marže přičítali k cenám pohonných hmot bez neobjektivního navyšování.
Postupem času, v řádu týdnů až měsíců, se k nákupům ruské ropy mohou výrazněji osmělit třeba Číňané nebo Indové, což by zdražování ropy ve světě zmírnilo. Na druhou stranu, Západ může své sankce ještě vyhrotit a ruské energie plně embargovat. Nebo Rusko plně odstřihnout od systému SWIFT, jenž umožňuje mezinárodní platby. Takže zmíněný odhad 55 korun za litr pohonných hmot je pak ještě docela při zdi.
A pochopitelně, nezdraží jen ropa, ale také plyn, tím pádem elektřina. Tím pádem všechno. Česko tak letos naplno prožije pádivou inflaci. Růst cen však primárně nebude hnán poptávkou, ale růstem nákladů. Takže pádivá inflace přivodí ekonomice stagnaci, v horším případě i recesi. Čím ve výsledku dostáváme právě závažnou stagflaci. Na druhou stranu, myslet nyní neustále na to, že s každým postavením hrnce na sporák přispíváme na kvér a munici, které v Charkově vraždí civilisty, to nechceš. To radši tu stagflaci, pokud je naděje, že vraždění skončí.
Stagflace už začíná být vidět v číslech. Vždyť inflace v Česku je teď nejvyšší od roku 1998, letos v únoru vykázala poprvé od té doby dvoucifernou úroveň, a to 11,1 procenta v meziročním vyjádření. Překonala tak drtivou většinu očekávání. Dramaticky zdražuje bydlení, elektřina, plyn, ale v důsledku hlavně právě růstu cen energií nově také potraviny. K nebývalému zrychlení inflace přispěl ovšem rovněž výrazný meziroční nárůst cen už vzpomínaných pohonných hmot. Ve zdražování bydlení se odráží loňský vzestup cen stavebních materiálů a překvapivě silný růst cen nemovitostí, k němuž během pandemie v rozporu s většinou očekávání došlo.
Ceny bydlení společně s citelným růstem výdělků, který je výsledkem dlouhodobě přehřátého trhu práce, jsou klíčovými zdroji rapidní jádrové inflace, tedy té očištěné o kolísavé položky typu cen energií nebo potravin. V únorových číslech – s jádrovou inflací převyšující úroveň deseti procent – ale ještě pochopitelně není zahrnuta válka, neboť k invazi Ruska na Ukrajinu došlo až koncem minulého měsíce. Proto je třeba počítat s tím, že za celý letošní rok bude inflace činit průměrně zhruba dvanáct procent.
Přes hrůznost situace na Ukrajině a hrozící stagflaci v ČR je však třeba činit na domácí půdě opodstatněné kroky. Pokud stát vyzývá čerpací stanice, ať nezneužívají situace neobjektivním navyšováním marží, neměl by situace zneužívat sám. Bohužel, má k tomu naběhnuto. Třeba už jen debatou nad spuštěním kurzarbeitu v době, kdy je v zemi rekordní počet neobsazených pracovních míst. K tomu by se neuchýlil snad ani Milouš Jakeš.
Požadavek na spuštění kurzarbeitu je potvrzením obav, které tržně smýšlející lidé měli v době pandemických diskusí nad tím, zda jej má vláda mít legislativně snadno po ruce. Pokud jej totiž po ruce snadno má, bude jej zneužívat. Což se nyní ukazuje.
Samozřejmě, válka pár stovek kilometrů za hranicemi je závažná věc. Je ale třeba přihlížet také k situaci na českém trhu práce. A ten se totálně přehřívá. Což mimochodem představuje klíčovou příčinu tak rapidní inflace, tedy i stagflační krize, která Česku hrozí.
Lidé, kteří přijdou o práci, neboť jejich zaměstnavatel je obchodně navázaný na Ukrajinu či Rusko, si na přehřátém trhu práce nové zaměstnání najdou lehce. Není tedy třeba, aby si politici honili triko tím, že vytáhnou peníze z cizí kapsy – z kapsy daňového poplatníka – a dají je lidem, kteří nepracují, protože válka.
Co když válka tato pracovní místa zničí navždy? Proč pak má daňový poplatník házet peníze do černé díry? To, jak se bude válka vyvíjet, a jaký dopad bude mít na zainteresované české firmy, to posoudí tyto firmy samotné. Ne odboráři, ne politici. Pokud firmy věří v rychlý konec války a opětovné nastartování byznysu, bude v jejich nejlepším zájmu, aby si zaměstnance za své vlastní peníze udržely i mezitím, tedy než se vše zase rozjede. Na přehřátém trhu práce by je pak totiž hledaly hodně dlouho, pokud by o ně přišly. A pokud firmy nevěří, že válka rychle skončí nebo nevěří v rychlou poválečnou obnovu, pak nemá smysl, aby stát házel peníze do černé díry místo nich.
Sankce proti Rusku mohou ohrozit také výrobu elektřiny v Dukovanech
Jaderná elektrárna výhradně využívá palivo, o jehož sankcionování nyní uvažují Spojené státy.
Světové trhy s uranem jsou v napětí. Cena uranu totiž v důsledku války na Ukrajině teď vylétla nejvýše od havárie na japonské jaderné elektrárně Fukušima v roce 2011 (viz graf níže). Důvod zdražování uranu je podobný jako třeba u ropy. Trhy se obávají odstřižení světa od ruského uranu. Světové zásoby využitelného uranu by se tak ztenčily, což právě žene jeho cenu vzhůru.
Řada jaderných elektráren ve světě je odkázána na ruské palivo, jehož základem je právě ruský uran. Patří mezi ně i obě české jaderné elektrárny, Temelín a Dukovany. Zatímco Temelín může využívat i palivo z jiných zemí, než je Rusko, pro Dukovany je palivo z Ruska nenahraditelné. Počítá se s tím, že jej elektrárna bude využívat až do konce své životnosti. Odebírá palivové články od ruské firmy TVEL, kterou ovládá tamní státní podnik Rosatom. Spojené státy přitom nyní zvažují, že sankcionují právě Rosatom.
V případě, že by se k sankcím proti Rosatomu přidal celý Západ, jsou dodávky paliva pro Dukovany ohrožené. Elektrárna měla v době zahájení ruské invaze na Ukrajinu zásoby minimálně na dva roky. Nicméně i tak je v určité pohotovosti. Proto si nechala počátkem března zavézt z Ruska nové zásoby paliva. Ruský iljušin z Moskvy dovezl nové články navzdory sankcím, které zakazují letecký provoz mezi EU, resp. ČR a Ruskem. V Dukovanech se zjevně obávají, že sankce mohou dopadnout právě i na jejich palivo, které nikdo jiný než Rusové nevyrábí. Proto se předzásobují. (12.3.2022)
