Ačkoliv je rok 1620 v naší společnosti neomylně spjat s bitvou na Bílé hoře, ne každý zná všechny souvislosti, které k této historické události vedly. Národní muzeum i přes uzavření a koronavirová opatření připravilo k 400. výročí této neblahé bitvy výstavu s názvem: 1620. Cesta na Horu.
Výstava se odehrává ve dvou sálech Nové budovy Národního muzea a prezentuje téma Bílé hory ve dvou rovinách. Tou první je pohled na dobovou situaci v zemích Koruny české – náboženskou realitu, velmocenské ambice, situaci v habsburském rodě zejména mezi léty 1618 až 1621. Připomenuta je souvislost s předchozím vývojem rudolfinské doby a také následných událostí třicetileté války. Velká pozornost je pak věnována samotné bitvě. Ta je vůbec poprvé v historii multimediálně prezentována, včetně kontextu přesunu vojsk mezi Rakovníkem a Prahou v listopadu 1620. Tento přesun vojsk byl dosud do značné míry opomíjen, přestože měl na výsledek bitvy nezanedbatelný vliv. Velkým tématem této výstavy je i druhý život Bílé hory a mýty kolem této události. Ve výstavě není opomenuto ani zatýkání, soud či poprava představitelů povstání. Návštěvníci tak na vlastní kůži zažijí prostředí vězeňské cely odsouzených k smrti na Staroměstské radnici. Národní muzeum se v této výstavě nebojí ani vykročení z historické reality a hry s tzv. alternativní historií. Pracuje tak i se dvěma variantami fiktivního vývoje – jak by mohl vypadat vývoj s jiným králem než Friedrichem Falckým či jak by vypadal vývoj, pokud by nedošlo k tvrdým trestům ze strany Ferdinanda II, nebo kdyby Jan Amos Komenský reformoval české školství.
Obr. Kancionál Betlémské kaple 2. polovina 16. století
Druhý sál vtahuje návštěvníka do množství filmových materiálů, které se týkají vytváření obrazu Bílé hory (Temno, Svědek umírajícího času, Čest a sláva, Vévodkyně valdštejnských vojsk a další). Ukazuje, jak se v nich modeluje například schéma vítězství a porážky, role katolické církve či národní česko-německý spor. Téma je pak prezentováno v oblastech literatury, hudby, dramatu, malířství i komiksu. Návštěvníci si prohlédnou například fiktivní meč kata Mydláře z 19. století, originál hlavy P. Marie ze sochy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí nebo modely děl architektů a výtvarníků jako jsou Bílek či Sucharda. Prezentace druhého života obsahuje i čistě aktuální pohled, kdy jsou události let 1620 a 1621 i v roce 2020 aktuálně politicky využívány.
Výstava je rozdělena do 6 kapitol: Expozice trychtýř doby – Kolize, defenestrace – Krize, bitva-Katastrofa, exekuce – Exil a emigrace – Druhý život Bílé hory.
.jpg)
Obr. Socha barokního světce - jezuity (1645)
Průběh povstání
Dne 21. a 22. května 1618 se sešel i přes zákaz císaře v Praze v Karolinu sjezd českých evangelických stavů, který byl svolán, aby hájil práva nekatolíků. 22. května proběhlo v paláci Smiřických na Malostranském náměstí jednání předáků stavovské opozice a na něm bylo rozhodnuto o provedení defenestrace. Z oken pražského hradu byli 23.5. vyhozeni dva královští místodržící, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic a také písař Filip Fabricius. Bohužel spadli na hromadu odpadků a nic se jim nestalo, pouze Slavata se poranil na hlavě o římsu. Byla zvolena zemská rada třiceti direktorů (10 z každého stavu: páni, rytíři, měšťané), vláda verbovala vojsko; k povstání se připojila i pražská města.
Představitelé odboje počítali s pomocí ze zahraničí – od protestantských knížat v Německu, dále od Anglie, Nizozemí a Saska – ti vytvořili spolek (Protestantská unie). Na základě nové ústavy byl sesazen Ferdinand II., čeští stavové zvolili českým králem Fridricha Falckého, korunován byl 4. listopadu 1619. Fridrich Falcký stál v čele německých protestantských knížat, jeho ženou byla Alžběta, dcera anglického a skotského krále Jakuba I., očekávala se proto díky tomu pomoc jak z Anglie, tak z Německa. Pomoc však nepřišla, stavové neměli dostatek peněz pro žoldnéře. Katastrofa pro český národ byla dokonána 8.listopadu na Bílé hoře. Fridrich Falcký po porážce uprchl ze země, dostal proto přezdívku „zimní král“ (vládl jen jednu zimu). Fanatický katolík Ferdinand II. zrušil-roztrhl Rudolfův Majestát o náboženské svobodě z roku 1609. Královským místodržícím byl ustanoven Karel I. z Lichtenštejna. Od 20. února do 29. března 1621 probíhal soud pod předsednictvím Karla I. z Lichtenštejna. Tato „soudní“ fraška se neřídila platným zemským právem, ale císařskými směrnicemi a senát nesměl dát slovo obhajobě. Poprava 27 českých pánů (tři páni, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů) na Staroměstském náměstí v Praze se konala 21. června 1621. „Z 27 pánů byli tři oběšeni a zbytek popraven setnutím. Jan Mydlář dle dokladů ztupil čtyři meče. Byl to z hlediska kata velmi únavný den,“ řekl autor výstavy Michal Stehlík. V následujících letech změnily tři čtvrtiny šlechtického majetku svého majitele, a zatímco původní vlastníci přišli o část, většinou však o celý majetek, obohatili se zejména Lichtenštejnové, Lobkowiczové, Valdštejnové a cizí šlechta. V roce 1627 bylo vydáno Obnovené zřízení zemské, základní soubor zákonů (ústava). Volba panovníka byla zrušena, Habsburkové se stali dědičnými vládci. Katolická víra byla jedinou povolenou vírou, kdo ze svobodných ji nechtěl přijmout, musel ze země odejít (poddaní byli k přijetí katolické víry přinuceni). Z Čech emigrovalo víc než 200 000 lidí – jen svobodných (měšťanstvo, šlechta), poddaní utíkali tajně. Do poloviny 17. století klesla populace v Čechách a na Moravě z 2.6 milionu na zhruba 1.5 milionu obyvatel. Už během stavovského povstání se katolíci i evangelíci snažili vytvořit svůj co nejpozitivnější obraz pro příští generace. Evangelík František Palacký se Bílé hoře vyhýbal; chápal ji jako tragédii. Podobně ji vnímali nacionálně orientovaní dějepisci 19. a 20. století. Nejnovější bádání se zaměřilo mj. na průběh bitvy, jímž se zabýval Francouz Olivier Chaline. "Čtyřsté výročí bitvy na Bílé hoře jsme nemohli jako Národní muzeum opomenout. V současné nelehké situaci se snažíme zprostředkovat výstavy alespoň v online prostoru a nabízíme takto i množství doprovodných programů. Současně pevně doufáme, že situace s koronavirem brzy pomine a my budeme moci muzea otevřít a návštěvníky opět u nás přivítat množstvím nových výstav, přičemž jednou z nich je právě výstava 1620. Cesta na Horu," řekl generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Obr. Pohled do výstavy
Ačkoliv je Národní muzeum v současné době uzavřeno, zájemci si mohou celou výstavu projít v její online verzi na oficiálních webových stránkách Národního muzea: https://www.nm.cz/virtualne-do-muzea/online-vystavy. Cestu na Horu je možné zhlédnout až do konce června příštího roku.
Jaromír a Věra Hamplovi (30.12.2020)
Obr. malý: Fridrich Falcký
