Vzhled krajiny mění se nejen dílem ruky lidské ale i četnými zjevy přírodními, jichž hlavním pramenem jest energie sluneční. V různých dobách ročních paprsky sluneční dopadají na totéž místo povrchu zemského pod různým úhlem, čím více se tento úhel blíží pravému, tím více objevují se blahodárné účinky světla a tepla slunečního. Vedle těchto změn, čtyř ročních počasí, způsobuje rozmanitou náladu přírody různá hodina dne, ať ji ukazuje zářivá koule sluneční postavením svým na obloze, či v temném nebi zářící stálice. To jsou pravidelné změny ve tvářnosti přírody, k nimž přistupují četné zjevy atmosférické, jako jsou pohyb atmosféry, srážky vodní, změna teploty, tlaku a vlhka, úkazy elektrické atd., které často velmi náhle a pronikavě změní náladu v přírodě.
Při všech náhlých a mohutných změnách jmenovaných zjevů mluvíme o počasí bouřlivém. Tak mívá náhlé a mocné klesání tlaku vzdušného v zápětí prudký či bouřlivý vítr, rychlé srážky vodní jevící se v prudkém lijáku, nazýváme bouřkovým deštěm atd. Nejčastěji však přikládáme název bouřky těmto úkazům atmosférickým, když provázeny jsou velkolepým a hrůzným divadlem oslňujících blesků.
Přečetné básnické popisy, hudební skladby a umělecké obrazy úchvatného tohoto zjevu přírodního jsou důkazem, jak ode dávna mysl lidskou nejvíce vzrušovaly úkazy takové, jež člověk nejméně dovedl si vysvětliti.
V starověku pokládán blesk za znak moci nejvyššího z bohů – dosud zachován jest pak hlavně na venkově název „boží posel“. Ačkoli v době novější známe souvislost těch veličin fysikálních a dějů, které tvoří podmínky a průběh bouří, ačkoli v malém měřítku dovedeme i pokusem různé pohyby atmosféry, srážky vodní a tvary blesků předvésti, přece nás ohromují strašné účinky blesku, vodních a vzduchových smrští, průtrží mračen, krupobití – slovem všech těchto pomocníků bouře.
Bouři v přírodě předchází nápadný klid. Na stromech ani lístek se nehne, je dusno, zvláště za dne letního, kdy klidem atmosféry vedro stává se nesnesitelným. Obloha, na níž před několika hodinami kupily se bílé, ostře se rýsující „hrady“, zatahuje se černými mraky, náhle zavane prudký vítr jevící se často ve vířivém pohybu prachu a smetí, temnem pronikne jasný blesk a v rachotu hromu bijí na zem kroupy nebo veliké kapky dešťové.
Před bouřkou tlak vzduchu obyčejně rychle klesá; první zavanutí větru provázeno jest náhlým stoupnutím tlaku. Přístroje tlak vzduchu neustále zapisující, tak zvané barografy kreslí tento tlakový průběh velmi charakteristicky; díváme-li se na barogram se strany, spatřujeme obrys nosu.
V atmosféře před bouřkou tak neobyčejně klidné, povstávají, jak již zmíněno, vířivé pohyby vzduchu. Vířivý pohyb vzdušin jest povaze tohoto skupenství hmoty nejpřirozenější a jest obecnější, než se na mnoze za to má. Nalijeme-li do veliké nálevky vody, přidržujíce otvor její prstem, až k okraji, můžeme pozorovati vznikání a sesilování pohybu vířivého na povrchu vody velmi názorně, když na hladinu nasypeme drobné piliny korkové a vodu necháme odtékati, když již hladina žádného pohybu nejevila. Sotva něco vody odteče, ukáží částice korku kruhový pohyb vody na hladině, která se záhy vprostřed prohloubí. Konečně utvoří se dutý kužel naplněný strženým vzduchem až k otvoru nálevky.
Vířivým pohybem atmosféry při bouři vysvětlujeme si vznikání vodních a vzduchových smrští ano i povstání ledových krup. Pohyb vzduchem po případě i vody spolu do výše vířivým pohybem vyzdvižené jest velmi rychlý a mohutný, tak že následky smršti bývají strašlivé. Podmínky povstávání smrští nejsou dosud dokonale známy, zdá se, že i na povaze území tu záleží. Časté smršti objevují se v severní Americe (tak zvaná „tornada“); u nás ještě dosud v živé paměti jest vzduchová smršť u Králové Hradce. Podobný vzduchový vír pokládáme za podmínku vytvoření se zkázonosných ledových krup. Vane-li silný vítr nad takovým vírem ve vyšší poloze ve směru vodorovném, povstává v ose víru pohyb vzduchu vzhůru, podobně jako při inhalačním strojku zdvihá vodorovný proud páry kapalinu v trubici svislé. Tímto mocným pohybem vzhůru zvedá se prach a drobné kaménky, na nichž se ve vyšší poloze kondensují a mrznou páry vlhkého vzduchu zdola přivedeného, a nahoře silně ochlazeného. Mocný proud vzduchu udržuje povstalé krupky, jež další kondensací přibývají na objemu i hmotě a jež nárazy při pohybu vírovém způsobují známý zlověstný zvuk blížícího se krupobití.
Obyvatelé alpských zemí, kde krupobití bývají poměrně častější, již odedávna spatřují hlavní příčinu tvoření se krup v mrtvém tichu před bouří. Proto hleděli zvoněním a střílením „rozháněti“ bouři. Pokusy v novější době konané ukázaly, že mechanické otřesení atmosféry může míti vliv na průběh bouře, po případě snad i na utváření se krup; akustický účinek výbuchu jest ovšem úplně bezvýznamný. Albert Stiger, starosta Slovenské Bistřice (Windisch Feistritz) založil četné stanice na výšinách postavené a zvláštními moždíři opatřené, z nichž střílí se proti mračnům za blížící se bouře. Obyvatelé Štýrska, Dolních Rakous, Uher a severní Itálie, kteří ve střelbě vůbec mají zvláštní zalíbení, spatřují v systematickém zřízení takových stanic ochranu proti krupobití.
Mnozí meteorologové považují střílení proti mračnům za zbytečné – upříti však nelze fakt, statisticky zjištěný, že blíže vojenských střelnic napočítáno mnohem méně bouří, než ve vzdálenějším okolí. Krupobití způsobuje každoročně veliké škody na majetku hlavně rolnictva, řidčeji stává se příčinou vážnějších úrazů člověka, když totiž rozměry krup značněji vzrostou. V museích vídáme sádrové odlitky velikých takových kusů ledu, které kdysi při krupobití spadly. Vedle krupobití škodívají bouřlivé přívaly vod, které při průtrži mračen zvláště v hornatých krajinách způsobují záhubné povodně. Drsnost přírody proti člověku zjevna jest i při zimních bouřích, kdy k prudkým sněhovým vánicím druží se notný mráz.
Pověstné sněhové bouře bičují často východní pobřeží severní Ameriky, zadržujíce často na několik dní veškerou dopravu po vodě i souši. Sníh jako prach jemný, hnán jest mrazivým větrem tak prudce a v takovém množství, že záhy zaváty jsou cesty do výše několika stop, chůze stává se nemožnou a dechu nelze popadnout. V únoru r. 1899 nastala v New Yorku tak náhlá a mocná bouře sněhová, že nákladní povozy jedoucí přes Broklinský most uvízly vprostřed. Teprve po několika hodinách mohli býti zachránění vozkové před smrtí mrazem, ovšem že s údy umrzlými. Na některých místech napadlo tehdy během dvou dní přes půl metru sněhu, závěje byly pak více než tři metry hluboké.
S těmito bouřemi sněhovými lze srovnati písečné bouře na pouštích, při nichž mocný horký vítr zvedá mraky jemného prachu a písku a zasypává cesty i karavany.
Při bouřích obvyklých v našich krajinách mnohem vážnějším nepřítelem zdraví a života člověka než pohyb atmosféry a srážky vodní, které vítr přináší, jest úkaz blesku. V obecné mluvě často se ani názvu bouře neužívá, není-li blesků a burácení hromu. Blesk jest v podstatě jiskrou elektrickou, tedy světelným zjevem, který nastane při náhlém vyrovnání se elektřin isolujícím prostředí. Veliké jiskry elektrické, jak je lze předvésti výbojem konduktorů nabíjených velkými elektrikami indukčními, nebo střídavým proudem induktoru Ruhmkorffova, jeví v rozměrech malých tvar blesku, kratinké jeho trvání, oslnivé světlo apod. Americký elektrotechnik Tesla dosáhl svými transformátory elektrických jisker několika metrů dlouhých. Velkolepým rozměrům, v nichž příroda elektrické tyto výboje provádí, lze se ovšem pouze z daleka blížiti, bývajíť blesky v přírodě často několika kilometrů dlouhé.
Podle podoby rozeznáváme trojí druh blesků, blesky jiskrové, plošné a kulové. Blesk jiskrový, jak již název ukazuje, jest elektrickou jiskrou ohromných rozměrů. Povstává mezi mraky nebo mezi mrakem a zemí jako náhle zazářivší klikatá čára oslňujícího světla, po níž následuje rachot hromu. Poněvadž se světlo šíří skoro milionkráte rychleji nežli zvuk, slyšíme hrom teprve, když jsme blesk již spatřili, ovšem že tím dříve, čím blíže jsme obrovskému tomu výboji elektrickému. Zvuk šíří se atmosférou okrouhlou rychlostí jedné třetiny kilometru za vteřinu, můžeme tedy počítajíce vteřiny od záblesku do zahřmění udati přibližně vzdálenost bouřky. Kdežto úkaz blesku tak rychle se odehrává, že při jeho svitu spatřujeme v noci dešťové kapky jako ve vzduchu utkvělé, trvá dráha výboje elektrického, od jejíž různě vzdálených míst vlny zvukové vycházejí.
O tvaru jiskrového blesku poučuje nejlépe fotografie, poněvadž oko při náhlém osvětlení bleskem jest oslněno a podrobností nerozeznává. Důkazem jsou chybná zobrazení blesku i na obrazích ceny umělecké, kde blesk bývá vyznačen čarou tvořící ostré úhly.
Obyčejná fotografie blesku ukázala, že blesk jiskrový jest úkaz složitý, že není to jediná světlá, klikatá čára, která spojuje dva mraky, nebo mrak se zemí, ale že to bývá čára, která se často rozmanitě rozvětvuje po velikém okrsku. Obr. a) na tab. I., provedený dle fotografie Prechtovy, ukazuje tento případ. Některé fotografie ukázaly obrázek blesku jako několik rovnoběžných, podobných čar světlých, které zřejmě tomu nasvědčují, že vývoj elektrický není ukončen jedním rázem, naopak že se touže drahou výbojovou, v hořejším případě větrem posunutou, světelný úkaz opakuje. Tento případ ilustrován jest obr. b) na tab. I., dle Rümkerovy fotografie blesku 10 m širokého (1899). Jiným důkazem jsou fotografie učiněné komorou pohybující se ve směru kolmém k podélnému průběhu blesku jiskrového. Takto zařízenou komoru sestrojil r. 1901 B. Walter a fotografoval jí blesky jiskrové. Z fotografií vysvítá, že se skutečně touže drahou výbojovou blesk opakuje.
Druhý druh blesků – blesky plošné jsou náhlá ozáření elektrická při bouři, která spatřujeme na velikých plochách, při čemž často hromu slyšeti není. Lze si je vysvětliti rozptýleným odrazem světla blesků jiskrových, které ve značné vzdálenosti bijí, nebo jsou to úkazy podobné tak zvanému trsovému výboji elektrickému. Tento trsový výboj studovati lze na indukční elektrice, jejíž konduktory oddělené od obvyklých kondenzátorů rozdělíme tak, že jiskrový výboj přestane. Ve tmě spatříme modravou záři obou polů trsovitě vystupující. Podobný „tichý výboj“ elektrický jevící se za noci v modravé záři obklopující hroty vyvýšených předmětů, znám jest pod názvem Eliášova světla.
Tvarem i průběhem svým nejzajímavější a laiku nejpodivnější jsou blesky kulové, které nastávají za bouří velmi mocných. Očití svědkové zajímavého tohoto úkazu přírodního popisují blesk kulový jako náhle objevivší se kulaté světlé těleso, které se volně ve vzduchu vznáší, nebo pohybuje z místa na místo, často i několik minut a pak zase náhle se ztrácí, buďto bez hluku nebo explodujíc se strašlivým zahřměním.
Velikost blesku kulového různě se uvádí, někteří viděli blesky kulové jako pěst, jiní jako hlavu, někteří dokonce jako válející se kámen mlýnský. Že se tato udání zveličují strachem a mohutným dojmem bezděčného diváka jest na bíledni. Světlá koule blesku kulového nezáří ohnivým bílým světlem výboje jiskrového; pozorovatelé spatřili nejčastěji barvu ohnivě nebo karminově červenou, někdy též barvu modravou, žlutočervenou a bělavou. Pisatel těchto řádků neměl dosud příležitosti pozorovati vzácný případ blesku kulového, proto uvádí dvě věrohodná pozorování, ve vědeckých listech uveřejněná. O. C. Marsh popisuje kulový blesk, který spatřil na palubě lodi v přístavu Southamptonském, takto:
„Bylo to 23. července r. 1878 o 2. hodině odpolední, kdy se od západu přihnala prudká bouře, při níž v Southamptonu několikráte udeřila. Právě když spadly první krůpěje dešťové, stanul jsem na zádi lodi, dívaje se však ku přídě. Najednou pozornost moje vzbuzena byla jasným světlem, objevivším se na hořejší části předního stožáru. Sotva jsem světlo dobře zpozoroval, bylo již asi v poloviční výšce stožáru a padalo zvolna k palubě. Světlo toto bylo kulovým bleskem podoby hruškovité, něžného růžového, v širší části žlutavého zabarvení. Šířka jeho byla as 4-5 palců, délka 6-8“. Když kulový blesk dostihl paluby ve vzdálenosti asi 25 stop ode mne, hlasitá detonace následovala a teprve po několika minutách mohl jsem se rozhlédnouti po škodě způsobené. Kormidelník, který stál u hlavního stěžně asi 25 stop ode mne, byl sražen k palubě; zpamatoval se však brzy. Týž blesk, nebo snad část jeho, vnikla od předního stěžně ventilačním okénkem do lodní kuchyně, kdež vyrazila z rukou kuchařových velikou mísu cínovou a vůbec nádobí v nepořádek uvedla, aniž by něco valněji poškodila. Po výbuchu blesku kulového bylo po nějakou chvíli cítit silný zápach ozonový. Důstojník službu konající, kapitán Mathews, jenž na přídě zatím meškal a jemuž se ničeho nestalo, tvrdil ihned po úderu blesku, že viděl po palubě šířiti se pruhy světelné, jiskrám podobné. Sám byl jsem explosí poněkud zmaten, viděl jsem zřetelně, že přední paluba ozářena byla jasným, rozptýleným světlem. Majetník yachty G. Peabody Russel sešel se svými hosty do vnitř lodi jakmile bouře začala a nestalo se jim ničeho.“
V lednu r. 1890 pozoroval kulový blesk ředitel elektrotechnické továrny v Pontevedra. Blesk velikosti pomeranče objevil se náhle v továrně, kde před očima užaslých dělníků a inženýrů přeskakoval z jednoho kovového předmětu na druhý až se za strašlivé detonace v tisíce jisker roztříštil. V četných případech blesku kulového způsobil tento podivuhodný výboj elektrický pouze hrozné uleknutí diváků, někdy však přivodil omráčení a smrt jako blesk jiskrový. Nejzáhadnější okolností blesku kulového bylo jeho objevování se v místech uzavřených. Arago, který sebral hodnověrná líčení o blesku kulovém, uvádí případy, kdy koule blesková objevila se v místnosti uzavřené pohybujíc se nad hlavami zděšených pozorovatelů, nebo se od země odrážejíc a konečně zdánlivě mizejíc klíčovou dírkou, aby se ukázala ve vedlejší místnosti.
Záhady tyto vyloženy jsou dnešního dne úplně uspokojivě; pokusem můžeme zjev blesku kulového, ovšem že v malém měřítku, předvésti a studovati jeho zvláštnosti. Francouzský fysik Gaston Planté, vynálezce akumulátorů, použil baterie 1600 svých článků k pokusům, kterými se povaha blesku kulového vysvětluje. Připojí-li se poly tak mohutné baterie ke dvěma listům vlhkého papíru pijavého, oddělených vzduchem, povstane mezi listy elektrický výboj zvláštní formy. Místo jiskry utvoří se žhavá kulička, která vysušivší vlhký papír na jednom místě mizí, aby zase na jiném vlhkém místě povstala. Dle toho vyžadují blesky kulové, nejen velikého napjetí elektrického, ale též velkého množství elektřiny, které se vybíjejí na dráze polovodivé. Max Toepler vysvětlil objevování se blesků kulových v místnostech uzavřených tímto pokusem. K polům velikého přístroje Ruhmkorffova připojil polovodivé desky břidlicové, které představovali mrak a zemi. Byl-li proud v hlavní cívce induktoria přerušován velmi rychle (přerušovačem Wehneltovým) ukázal se mezi deskami téměř trvalý výboj ve formě trsovitého oblouku. Vloží-li se mezi obě desky jiná deska vodivá nebo polovodivá na isolujícím držadle a foukáme-li na oblouk mezi původními deskami, aby byl nucen novou destičku přejíti, rozdělí se původní oblouk na ve dva, jeden přeskakuje mezi hořejší deskou a destičkou vloženou, dolejší třeba i na jiném místě mezi touto destičkou a dolejší deskou.
Jinými slovy, právě tak jako jiskrový blesk může způsobiti četné podružné výboje indukcí, tak také mohutné náboje při blesku kulovém podobnou indukcí způsobují částečné výboje, jichž stopy a účinky posuzujeme pak tak, jakoby jediný blesk více méně souvislou drahou, těmito stopami určenou, se ubíral.
V popisech udeření blesku jiskrového často se líčí zajímavá dráha blesku, často velmi rozmanitá a podivuhodná. Podle roztavených předmětů kovových, rozdrceného neb spáleného dřeva, odpadlé omítky a podobně soudí se na dráhu blesku, zapomíná se však, že blesk je úkaz složitý, že to není jediná jiskra, ale někdy množství jisker povstalých indukcí na různých místech často i mnoho metrů vzdálených.
Účinek blesku jeví se jinak na vodiči a jinak na isolatoru. Vodič rozsáhlého povrchu se pouze zahřívá, souvisí-li vodivě se zemí, zvláště na vlhkých místech, ruší se jím záhubné a ničivé působení blesku. Vodič isolovaný zahřívá se prudce, kovy se bleskem taví. V písečných půdách tímto tepelným účinkem blesku povstávají písečné trubice. Blesk proráží isolatory, drtí je, dřevo, slámu apod. zapaluje. O účinku na tělo organické dočte se čtenář v části zvláštní.
Ze základních úkazů elektrických čerpáme poučení, jak se brániti blesku a jeho zhoubným účinkům. Elektřina sídlí na povrchu vodičů a hromadí se na těchto v tím větší hustotě, čím povrch vodiče je zakřivenější. Vyrovnání se elektřin děje se na místech největší elektrické hustoty, tedy např. mezi dvěma mraky, kde isolace vzduchem nestačí napjetí elektřin udržeti. Proto blesk bije do věží, stromů – předmětů vynikajících nad ostatní povrch a k mrakům bližších. I člověk v krajině ploché, v poli neb louce jest za bouře takovým místem, kde elektřina nahromadí se ve větší hustotě a kde se člověk stane neblahým svodičem blesku.
Příbytky a veřejné nákladné stavby opatřují se hromosvody tj. zařízením, které činí povrch chráněné prostory vodivým a vodivě se zemí spojeným. Hrotité tyče hromosvodů mají ten účel, aby spíše blesk dál se předepsanou, neškodnou cestou, než-li aby přeskočil na předměty nechráněné. Prvý hromosvod postavil r. 1754 poblíž příbytku svého Prokop Diviš (1696-1765) rodák žamberský.
Hlavní příčinou elektrisace mraků a země, které způsobují pak bouře elektrické, jest energie paprsků slunečních. Vypařováním vody, vzestupem vodní páry, zahříváním některých skalin apod. vznikají náboje elektrické. Napjetí těchto nábojů stoupá zvláště při tvoření se vodních kapek a při splývání jich ve větší krůpěje.
Vedle uvedených zhoubných účinků vody nelze nepovšimnouti si patrného osvěžení veškeré vegetace po bouřce i vyčištění vzduchu od prachu. Výboji elektrickými povstává ozon, který k čištění vzduchu přispívá.
Na různých zeměpisných šířkách bývá počet bouřek do roka velmi různý. Největší počet připadá na krajiny tropické. Také ráz krajiny rozhoduje, v horách jsou bouřky častěji než v rovinách. V Čechách na některých místech bylo do roka napočítáno 11 bouřek, na jiných místech téměř třikráte tolik. V Praze jest ročně asi 16 bouřek, ve Vídni 19. Nejvíce bouřek bývá u nás v měsíci červnu a červenci. Doc. Novák
Se stanoviska lékařského zasluhuje účinek blesku povšimnutí nejen proto, že dosud zranění bleskem častěji se přihází, ale i z té příčiny, že účinky blesku jsou téhož rázu, jako účinky silných elektrických proudů, které často novější dobou v továrnách i jinde zdraví a život člověka ohrožují. Platí tedy to, co bude o první pomoci při zranění bleskem pověděno, také o zdánlivé smrti elektrickým proudem způsobené.
Účinky blesku liší se od působení elektřiny a el. proudu jenom větší silou. Malé zvíře, např. morče může se dosti silnou elektrickou jiskrou, např. z Leydenské láhve, zabít.
Blesk může člověka rázem zabíti, aniž na mrtvole nalezneme nějaké stopy po blesku, např. poranění nějaké. Jindy shledáme spáleniny, sežehnuté vlasy, a mimo to zvláštní rozvětvené stopy, o nichž bude ještě řeč. Jak smrt povstala v případech, kde nenalezneme při pitvě člověka změny, jež by nám smrt mohly vysvětliti, nelze dosud s určitostí říci. Má se za to, že příčinou smrti je tu tzv. šok, který na mozek a míchu působí. V případech, kde smrt nenastala, vídáme stavy, které se nijak neliší od otřesení mozku. Nemocný je několik minut až hodin v bezvědomí, dýchá pomalu, tep jeho je slabý a volný. Zorničky jsou rozšířeny. Často bývá obličej zamodralý. Po nějaké době se nemocný probéře z bezvědomí a zotaví se záhy úplně. Jindy upadá ve stav zvláštního rozčilení. Jiní nemocní konečně nezotavují se, nýbrž zůstávají ochrnuti, nejčastěji na dolních končetinách, nebo přišli o zrak (zákalem čočky). Někdy vyvine se trvalá porucha duševní, např. manie. Že bleskem zraněný přijde i o paměť, je známo, nesmí se však za ztrátu paměti považovati, tvrdí-li nemocný, že se na blesk a hřmění nepamatuje. Hřmění přichází k našemu sluchu později, nežli dojem světelný, tj. blesk, nelze se tedy diviti, že nemocný na hřmění se nepamatuje. Byltě již omráčen, když zvuk onen mohl k němu dospěti. Že mnozí lidé, kteří byli zasaženi bleskem, tvrdí, že se na blesk nepamatují, nesmí se také vysvětlovati nějakou snad ztrátou paměti, nýbrž známým faktem, o němž vojáci v boji vypravují, že neslyšeli, jak koule, jež je zasáhla, hvízdla, kdežto kouli, jež kolem uší letí, zcela dobře slyší.
Blesk procházející tělem, zůstavuje časem některé změny v těle, kudy se bral. Jednou jsou ty stopy zřetelnější, jindy méně zřejmé. Kde blesk do těla vnikl nebo z těla vyšel, zbývají rány jako po nějakém bodném, ale tupém nástroji. Ale může dojíti i ke zlomení kosti. Častěji bylo prasknutí bubínku pozorováno. Také malé, tečkovité výlevy krve v kůži nebo povrchní spáleniny bývají častěji vídány. Zvláštní keříčkovitě rozvětvené figury, jež bývají na mrtvolách osob bleskem zabitých často pozorovány, byly dříve vysvětlovány tím, že je to obraz stromu, jenž snad nedaleko stál a který blesk na tělo člověka ofotografoval. Ničím neopodstatněná domněnka tato byla dávno vyvrácena a zjev vysvětlován jako otisk košile nebo spodního prádla na mrtvole. Protože však přicházejí obrazce takové i u osob, které nezahynuly a u nichž mohla býti figura taková tlakem šatstva způsobena, novější bádání připouští, že tu běží o účinek blesku, jenž čivy cévohybné omráčil, a tím ve směru, v jakém působil, roztažení cév měl v zápětí a vystoupení krve do tkáně v obrysech právě takových, v jakých kůží prostupoval.
Zajímavý tou příčinou, je případ, který v českém listu lékařském uveřejnil obvodní lékař v R.
Chalupnice jedna nesla při bouři putnu vody do kuchyně. V tom udeřil blesk do komína, vjel do kuchyně a zasáhl ženu onu, stojící právě poblíže kamen. Děti v téže místnosti opodál stojící, jimž se nic nestalo, daly se do křiku, načež se lidé sběhli, a omráčenou asi za ½ hodiny vzkřísili. Přivolaný lékař zastal ji rozčilenou, zmítající se na loži, nesouvisle mluvící. Nepoznává přítomných a stěžuje si na pálení na prsou. Požitou potravu zvrací. Lékař shledal, že je těhotná, na prsou však, kde palčivou bolest pociťovala, nenalezl ničeho. Druhý den shledána při vědomí. Stále má pálení na prsou. Nepamatuje se na nic, ani že u ní lékař včera byl. Po přední stěně trupu přes krk až ke kosti lícní táhne se keříčkovitá kresba.
Na hlavě v levo po kosti čelní až ke kosti lícní táhne se obloukovitě pruh asi jako prst široký sežehnutých a spečených vlasů. Kůže pod nimi je pokryta množstvím zaschlých stroupků. Na kosti hrudní je skupinka puchýřků zvící čočky, naplněných tekutinou čirou. Šaty nebyly potrhány ani popáleny. Nemocná již nevrhne, ale stěžuje si na bolení hlavy. Jinak nejeví chorobných změn. Třetího dne nemocná už vstala. Počíná jísti. Bolesti hlavy a na prsou ulevily. Bleskový obrazec je z části zahnědlý, z části vymizel. Za týden už nemocná pracuje na poli, cítí se zdravou. Jenom polykání jí trochu ještě vadí.
Poučný případ tento ukazuje, jak šťastně může skončiti i velmi těžké zranění bleskem.
Praví se, že blesky přitáhnou snadno všeliké kovové předměty, které při sobě máme, např. řetízek u hodinek, klíče v kapse. Řetízky bývají roztrženy nebo roztaveny. Žár tavícího se kovu může vznítit oděv. I hodinky byly už nejednou z části roztaveny nebo pokaženy všelijak. Ocelové předměty, např. perořízek, stávají se magnetickými. Hrst peněz roztaví se v beztvarý škvár, šaty shoří nebo bývají potrhány, kůže bot popraská, cvočky bývají vyraženy z podevše.
Vedle zmíněných obrazců byly pozorovány a zaznamenány všeliké zvláštní změny útrob, např. otvor v srdci mezi oběma komorami vyplněný sraženinami krve. U jiného bleskem zasaženého (jak častěji již seznáno) způsobí blesk smrt udušením (nejspíše ochrnutím střediska pro dýchání v míše). Tak prý usmrcují i silné proudy elektrické a proto se doporučuje u takových nešťastníků prováděti vytrvale umělé dýchání, neboť se už vícekrát podařilo takovou pomocí je životu navrátiti. Ovšem často způsobuje blesk u toho, jehož postihl náhlou smrt a pak je všecko namáhání marno. Přes to budeme, pomáhajíce, hleděti, aby dýchání a oběh krve byl co nejdříve oživen a udržen. Na dýchání působíme umělým dýcháním, na srdce studenou sprchou, třením údů, zahříváním končetin. Vnitřně podáme vzpružující prostředky, např. víno, černou kávu. Proti bolení hlavy, poslouží studené náčinky na hlavu. Lékař, jak se rozumí samo sebou, povolán bude co nejrychleji. Je-li po ruce čpavek a je-li nemocný v bezvědomí, přidržíme lahvičku se čpavkem k chřípím jeho. Rozumí se dále, že nemocného svlékneme, aby těsný oděv oběhu krve a dýchání nevadil, a že ho položíme co nejdříve na lože.