Buchary

Kladiva pohybovaná palečným hřídelem vodního kola, jednoramenná (nadhazovaná) nebo dvojramenná (stlačovaná), se objevují v pol. 13. stol. Agricola se ve svých Dvanáctero knihách o hornictví (1556) o nich zmiňuje jen zběžně, jako o věci obecně známé. Asi v 20. letech 19. století se objevují v Americe kladiva padací, zprvu pohybovaná řetězy, 1839 sestrojil Morgan buchar zvedaný třemi kotouči. Ve čtyřicátých letech se vyskytují v amerických zbrojovkách buchary všeobecně (řemenové, s ozub. tyčí, vřetenové). V 70. letech se objevují b. zvedané výstředníkem (excentrem).

Parní buchar – zárodky u Leonarda da Vinci. J. Watt r. 1784 užil k pohonu kladiva vahadla parního stroje. Skutečně p. k. přímo na pístnici parního válce navrhl po prvé londýnský inženýr Deverell r. 1806. R. 1836 bylo patentováno p. k. jistému Cavému v Paříži. R. 1839 navrhl a postavil velmi výkonné p. k. anglický inženýr J. Nasmyth. Pneumatický buchar – objevuje se ojediněle již v 20. letech 19. století v Anglii.