Originalitu a ohleduplnost k přírodě prokázal student Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara (FDULS) Západočeské univerzity v Plzni Tomáš Starý při zpracování ateliérové práce, jejíž zadání znělo „les“. Ze širokého spektra možných předmětů se student 2. ročníku magisterského studijního oboru Design po rešerši přiklonil k návrhu netopýří budky, tedy objektu sloužícímu k ochraně netopýrů.
„Chtěl jsem studenty nasměrovat trochu jinou cestou a experimentovat s jejich kreativitou. Zajímalo mě, co si představí pod pojmem les a jak k němu přistoupí. Tomáš dokázal tohle téma výborně pojmout," říká vedoucí práce Jan Korabečný z ateliéru Design.
"Výběrem jsem reagoval na svoji rozvíjející se snahu chovat se šetrně k životnímu prostředí. Člověk by v sobě měl pěstovat určitou sociálně-ekologickou zodpovědnost za své činy a jako designér i za svoji tvorbu. Mnohdy můžete dát najevo, jaký svět chcete, aby vás obklopoval,“ zamýšlí se Tomáš Starý. Pro svůj dekadentní postoj k materialismu jsem už jednoduše nechtěl navrhovat další tvarovou podobu loveckého nože nebo turistických holí. Takových věcí je nadbytek a z mého úhlu pohledu již není potřeba zabývat se jejich podobou. Chtěl jsem, aby design pomohl na správném místě," vysvětluje student FDULS, co ho vedlo k návrhu budky pro netopýry.
Svůj projekt konzultoval Tomáš Starý po celou dobu s Přemyslem Tájkem, vedoucím oddělení sledování stavu biodiverzity ze Správy Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, který se dlouhodobě věnuje ochraně netopýrů a monitoringu obsazenosti netopýřích budek. Ty netopýrům nahrazují přirozené přírodní úkryty – dutiny v kmenech a větvích starých listnatých stromů nebo štěrbiny za odlupující se kůrou uschlých dřevin, které z krajiny především v důsledku lesnického hospodaření z velké části vymizely.
„Během projektu jsme se s Tomášem Starým rozhodli pro štěrbinový typ budky vycházející z poznatků, že některé druhy našich netopýrů se přes léto ukrývají v různých štěrbinových úkrytech. Tyto úkryty v posledních desetiletích přizpůsobiví netopýři stále častěji vyhledávají v náhradních útočištích – v lidských stavbách. Mohou to být třeba skuliny za dřevěným pobitím vnějšího zdiva domů, za okenicemi nebo ve škvírách mezi panely v panelových domech,“ popisuje Přemysl Tájek s tím, že v takových úkrytech se často vyskytují i takzvané mateřské kolonie, tedy uskupení samic s mláďaty, často v počtu i několika desítek jedinců. „Mateřské kolonie jsou právem považovány za nejchoulostivější etapu v netopýřím životě. V budkách, které u nás dlouhodobě sledujeme, ale právě tyto ‚netopýří porodnice‘ nacházíme jen zcela výjimečně,“ vysvětluje Tájek.
Budka, kterou navrhl student Sutnarky, obsahuje nejen štěrbinové úkryty, ale i jednu větší dutinu. Spolu s originálním trojúhelníkovým půdorysem, volbou různě širokých rozestupů mezi příčkami, asymetricky umístěným doplňkovým výletovým otvorem i důmyslným průlezem mezi některými příčkami došlo k vytvoření velké škály rozmanitých mikroklimatických podmínek, které by netopýrům mohly vyhovovat v různých obdobích roku a které, jak se Tájek domnívá, by mohly poskytovat oproti některým stávajícím typům budek i příhodnější podmínky právě pro tvorbu mateřských kolonií. To, jak bude budka netopýrům vyhovovat, se ukáže v CHKO Slavkovský les, kde je nyní umístěna.
"Konečná podoba budky je výsledkem řady našich dlouhých společných rozhovorů, kdy jsem Tomášovi sděloval zkušenosti ohledně životních nároků netopýrů. Některé poslední, leč důležité úpravy a doplňky pak už vznikaly nad podrobným výkresem budky,“ říká Přemysl Tájek. „Spolupráce s Tomášem byla bezvadná a byla i zábava uplatnit tímto způsobem svou fantazii. Nezbývá než doufat, že to netopýři nakonec opravdu ocení," dodává se smíchem. (7.5.2019)
