.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Vajec či másla si sice možná koupí za průměrnou mzdu více, ale nájmů méně
V roce 1989 činil měsíční nájem průměrného bytu v Praze 358 korun. Dnes vyjde dráž jediný metr čtvereční, neboť průměrný nájem nyní v metropoli vychází na 367 korun právě za metr čtvereční. Za průměrnou pražskou měsíční mzdu lze tedy dnes pořídit 2,5 průměrného měsíčního nájmu v metropoli. V roce 1989 přitom člověk za běžnou pražskou výplatu té doby, 3250 korun, pořídil hned více než devět měsíčních nájmů průměrného pražského bytu.
Ne, nemáme se nyní hůře než za komunistů. Jenom ti různí konejšitelé veřejného mínění, včetně některých politiků, by měli říkat pravdu celou. Nyní Čechy horlivě přesvědčují – podobně jako nedávno v případě vysokých cen másla –, že i když jsou vejce rekordně drahá, člověk si jich za průměrnou mzdu může koupit stále srovnatelné množství jako dříve.
Jinými slovy, jsou sice drahá nominálně, z hlediska své cenovky, 6,40 koruny za kus dle ČSÚ, avšak v poměru k výši celkem běžného příjmu – vzhledem ke kupní síle – vlastně nijak závratně drahá nejsou. A že prý za komunistů nebo v 90. letech byla situace i horší.
Je nápadné, že takové konejšení se už netýká třeba cen nájmů. V jejich případě to totiž nevychází. Zdražují dlouhodobě nejen nominálně, ale i ve vztahu k reálným příjmům obyvatelstva.
Je to ostatně docela běžná, ekonomům dobře známá věc. Čím je země bohatší, tím větší podíl svého pravidelného příjmu dává obyvatelstvo třeba právě na bydlení, zatímco podíl výdajů na potraviny se snižuje. Takže to, že si Češi postupně mohou dopřát za průměrnou mzdu více másla nebo vajec by měla být samozřejmost. Vlastně nic, co stojí za zmínku.
A pokud už politik šermuje s tím, o kolik kostek másla či vajec více si Čech může za průměrnou mzdu dopřát, měl by také přiznat, o kolik méně měsíčního nájemného si může dovolit.
Vždyť pokud by mělo být třeba pražské nájemné stejné dostupné jako roku 1989, musela by dnes průměrná mzda v metropoli činit zhruba 200 000 korun, tedy přibližně čtyřikrát tolik, než činí ve skutečnosti.
Trump požadavkem zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP testuje skutečné odhodlání evropských politiků dále pokračovat ve válce na Ukrajině
Česko by muselo šmahem dávat na obranu o 260 miliard korun ročně více než nyní
Trump říká, že bude chtít po členských zemích NATO, aby dávaly na obranu 5 % HDP. Pro představu, pokud by tento požadavek platil už příští rok, bude Česko muset na obranu dávat místo nyní plánovaných zhruba 160 miliard Kč hned přibližně 420 miliard Kč. To je nárůst o 260 miliard. Což dokonce o přibližně dvacet miliard převyšuje schodek státního rozpočtu, jak je na příští rok plánován.
Vlastně se tak konečně ukáže, jaké je skutečné odhodlání českých i evropských politiků dále na Ukrajině válčit. Pokud totiž by Česko mělo kvůli výdajům na zbrojení buď razantně, ve stovkách miliard omezit své výdaje jinde, nebo hospodařit s půlbilionovým schodkem, mohou se i nyní zdánlivě neochvějně odhodlaní podporovatelé pokračování války začít „cukat“. A začnou proto třeba podporovat rychlé ukončení bojů, byť pro Ukrajinu nevýhodné, a vytvoření „armády EU“, namísto NATO.
Protože různé fondy na poválečnou obnovu Ukrajiny, stejně jako peníze na potenciální „armádu EU“, by byly financovány z unijních rozpočtů, nikoli za státních rozpočtů jednotlivých evropských zemí. A z unijních rozpočtů a z unijního půjčování tolik „krev neteče“, pokud vůbec.
Jenže Trump fakticky žádá navýšení výdajů na obranu právě ve státních rozpočtech, nikoli v tom unijním. Což je logické. NATO není EU.
Trumpův plán je tedy docela mazaný, být odráží vlastně přirozený stav věci: začněte konečně pořádně za válku na Ukrajině platit, podobně jako USA. Konkrétně českým politikům vlastně Trump říká: zaplaťte o dalších 260 miliard ročně více, chcete-li bezpečnostní záruku NATO, tedy USA.
Navýšení budou muset pod pohrůžkou nadcházejícího amerického prezidenta uskutečnit i další země NATO, s výjimkou Polska, které 5 % HDP plánovalo na obranu dávat už před Trumpovým zvolením.
Takovéto navýšení se bude řadě evropských zemí NATO pochopitelně zajídat. Protože najednou budou muset na válku na Ukrajině a související zajištění bezpečnosti vydat daleko více ze svých státních rozpočtů. Už se nebudou moci spoléhat na rozpočet USA či na unijní půjčování, kde se zase vezou na hřbetu především Německa.
Uvidíme – a Trump s námi -, jak jaké míry svá silná slova na podporu Ukrajiny myslí vážně a zda jsou ochotni je podepřít také činy – tedy činem v podobě citelně navýšené platby z vlastního, státního rozpočtu. Uvidíme, zda to nakonec nejsou od evropských politiků ani tak slova silná jako spíše jen silácká.
Cena štědrovečerní hostiny bude letos o 6 % vyšší než loni
Její zdražení tak dvojnásobně překonává obecnou inflaci. Snížení DPH na potraviny vidět není.
Češi si letos za štědrovečerní hostinu připlatí; zaplatí více než loni, a to zhruba šest procent. Jde tak o její citelně výraznější cenový nárůst, než jakému čelili loni, kdy se souhrnná cena meziročně zvýšila pouze o 0,4 procenta. Vyplývá to z analýzy dat ČSÚ a portálu Kupi.cz (viz tabulka níže).
Štědrovečerní hostina pro čtyři osoby letos celkově vyjde na zhruba 1351 korun. Loni to bylo ještě 1278 korun a roku 2022 jen o pět korun méně. Zrychlení meziročního tempa zdražování štědrovečerních potravin a nápojů se může zdát překvapivé, neboť obecná inflace aktuálně, za listopad, činí meziročně 2,8 procenta, přičemž v prosinci by měla být meziročně tříprocentní. Inflace obecná je tedy zhruba dvakrát nižší než inflace ingrediencí štědrovečerní hostiny. Pro srovnání, loni v listopadu ingredience štědrovečerní hostiny zdražovaly meziročně jen o zmíněnou 0,4 procenta, zatímco obecná inflace činila meziročně 7,3 procenta.
Letošní data vycházejí částečně z listopadových, ale částečně už z předběžných prosincových cen, jak je v rámci terénního šetření sleduje ČSÚ.
Zvláště výrazného zdražení se z ingrediencí štědrovečerní hostiny dočkaly máslo a vejce. V obou případech meziroční růst cen přesahuje 70 procent. Ve zdražení obou potravin se promítá působení nabídky a poptávky, ale také cenotvorba obchodních řetězců. Naopak, letošní snížení DPH na potraviny příliš patrné není, i když lze pochopitelně argumentovat, že bez něj by letošní meziroční nárůst cen byl ještě vyšší.
Producenti mléčných výrobků v současnosti čelí situaci, kdy intenzita nárůstu poptávky převyšuje intenzitu nárůstu nabídky. Nárůst nabídky je totiž stále relativně slabší, protože mlékárny a producenti mléka v uplynulých letech v rámci inflační vlny čelili růstu cen energií nebo krmiv, hnojiv a dalších vstupů. V čase slabší poptávky proto produkci raději omezili a nyní ji teprve opět rozjíždějí. Na takto napjatém trhu musí letos více rozmýšlet, nač mléko využijí, a častěji vybírají produkty typu sýrů, v jejichž případě existuje konkurenčnější tržní prostředí, takže případná ztráta tržního podílu by se následně obtížněji získávala zpět. Méně mléka se tak dostává výrobě másla, což se v některých zemích svádí, včetně Česka, na nízkou dojivost krav, resp. na poměrně nízký obsah tuku v mléce.
Vejce jsou dnes v Česku nejdražší v dějinách. V prosinci vychází jedno vejce na zhruba 6,40 Kč, vyplývá ze zmíněného předběžného šetření ČSÚ. Znamená to, že vejce jsou nyní více než trojnásobně dražší než tehdy. Ale ještě i roku 2021 stálo jedno vejce necelé tři koruny. Přitom v minulém desetiletí, v létě roku 2011, stálo vejce dokonce jen lehce přes dvě koruny. Pro potraviny obecně, vejce nevyjímaje, jsou typické sezonní cenové výkyvy. Přelom roku je pro cenu vajec kritický. Není tomu tak každoročně, ale velmi často ano, a sice že cena vajec vyskočí v listopadu, přičemž se pak drží poměrně vysoko do Vánoc, kdy se hoduje a koleduje, ba až do Velikonoc následujícího roku, kdy se opět hoduje a koleduje. Současné rekordní ceny vajec tak v příštím roce zase vezmou za své, alespoň zčásti, byť ke zlevnění na dvě koruny už opravdu nedojde.
Vrátíme-li se k cenovému vývoji ingrediencí štědrovečerní tabule, nejvýrazněji meziročně zlevňuje cibule, o přibližně 34 procent. Za pozornost stojí víceméně meziroční cenová stagnace bílého jogurtu, přestože cena mléka roste o 28 procent, což je i klíčový důvod přiblíženého zdražování másla.
Drobní živnostníci budou výrazným zvýšením odvodů v příštím roce pykat za to, že se předtím výrazně snížily daně zaměstnancům
Dává to smysl?
Drobní živnostníci zapláčou. V příštím roce se opět utkají s výrazným navýšením sociálních odvodů. Jako letos. Přitom do loňska jim odvody narůstaly mnohem mírněji, v některých letech prakticky neznatelně (viz graf níže).
Vláda se výrazným navýšením minimálních záloh snaží srovnávat daňové a odvodové podmínky OSVČ a zaměstnanců. Ve vyšších zálohách ale také spatřuje jedno z mnoha opatření majících vést k ozdravení veřejných financí, které vážně ochuravěly zejména v důsledku zrušení superhrubé mzdy, jež platí od roku 2021.
Přitom zrušení superhrubé mzdy pomohlo k vyšším čistým příjmům zaměstnancům, ale nikoli OSVČ. Drobní živnostníci tedy budou v příštím roce pykat za to, že se v uplynulých letech zásadně snížily daně zaměstnancům. Dává to smysl?
Rozhodnutí ČNB ponechat úrokové sazby, kde jsou, nebylo jednomyslné
Část členů bankovní rady mohla k ponechání sazeb zviklat i včerejší nečekaně jestřábí rétorika americké centrální banky
Rozhodnutí bankovní rady ČNB ponechat základní úrokovou sazbu beze změny nebylo jednomyslné. Hlasování dopadlo v poměru pět ku dvěma. Česká koruna proto v reakci na zveřejnění této informace mírně oslabila. Ukazuje se totiž, že v bankovní radě stále nechybí hlasy volající po razantnějším postupu při snižování sazeb. Takový postup by koruna výrazně oslabila. ČNB tak o to spíše obnoví snižování úrokových sazeb hned zkraje roku 2025, dost možná hned na prvním zasedání roku 2025, v únoru, přičemž už v polovině roku 2025 by se základní sazby měly blížit tří procent. Nelze vyloučit, že některé členy bankovní rady mohla k rozhodnutí zvednout ruku pro ponechání sazeb zviklat i včerejší poměrně „jestřábí“ rétorika americké centrální banky. Ta v příštím roce hodlá své sazby snižovat pomaleji, než se obecně míní. Posilování dolaru, které to vyvolalo, představuje inflační tlak v Česku, neboť ČR je čistým dovozem například ropy, která se ve světě právě dolarech obchoduje.
Státní zaměstnanci si příští rok polepší více než zaměstnanci soukromé sféry
To není úplně zdravé, když je stát ve stamiliardovém deficitu, vláda by měla citelněji snížit počet pracovníků „eráru“
Většině zaměstnanců státu a veřejných služeb se od ledna zvýší platový tarif o 1400 korun. Průměrný hrubý plat státních zaměstnanců tak poskočí z letošních 44 200 korun na 47 190 korun. To představuje růst o 6,8 procenta. Takový vzestup platů podle všeho překročí růst mezd v soukromé neboli tržní sféře, který dle aktuální prognózy České národní banky dosáhne příští rok pouze 5,7 procenta.
Nůžky ve výdělcích zaměstnanců placených z „eráru“ a těch sféry soukromé, kteří svojí prací a následně tedy daněmi na ty první vydělávají, se tudíž dále rozevřou. Loni zaměstnanci soukromé sféry v průměru pobírali o 3500 korun nižší hrubý měsíční výdělek než státní zaměstnanci.
Je však třeba říci, že obě skupiny zaměstnanců nejsou zcela porovnatelné. Liší se strukturou pracovních míst a návaznými charakteristikami. Zaměstnanci placení z veřejných rozpočtů například vykazují v průměru vyšší kvalifikaci. Například celá řada silně podprůměrně dobře placených manuálních činnost v průmyslu, stavebnictví i jinde je totiž doménou spíše sféry soukromé než veřejné.
I tak však platí, že stav, kdy z veřejných rozpočtů „erár“ platí výdělky takřka 850 000 zaměstnancům, jako tomu bude příští rok, prostě není zdravý. A zvláště ne tehdy, když tato masa pracovníků, odraz přebujelosti veřejného aparátu a jeho agend, bere v průměru znatelně více než ti, jejichž daně na ně vydělávají – a tyto nůžky se navíc ještě rozevírají.
V rámci konsolidace veřejných financí, potýkajících se stále s více než dvousetmiliardovým každoročním strukturálním schodkem, by mělo dojít k citelnější redukci počtu pracovníků placených z veřejných rozpočtů, což ovšem předpokládá také omezování agend státu či samospráv.
Kakao je na rekordu, čokoláda bude v příštím roce dále zdražovat
Pozor na triky prodejců, „čokoládový“ Mikuláš vůbec nemusí být čokoládový
Cena kakaových bobů na burze v New Yorku dosahuje opět historického maxima nad 12 000 dolarů za tunu. Pokud by na této ceně d obchodování 19. 12. také uzavřela, půjde o nejvyšší uzavírací cenu kakaa v historii (viz graf Bloombergu níže). V přepočtu do české měny se tuna kakaa prodává až za zhruba 290 000 korun. Ještě začátkem loňska vyšla na méně než 60 000 korun.
V příštím roce je proto třeba počítat s dalším zdražením čokoládových výrobků v Česku o zhruba dvacet procent.
Bude-li to možné, výrobci se mohou snažit nahrazovat čokoládu alternativě, například v podobě většího množství rozinek či oříšků. Pokud však výrobce sníží podíl kakaového prášku v cukrovince pod kritickou mez, ten nesmí nést název čokoláda. Výrobce snížení podílu prášku může kompenzovat zvýšením podílu cukru, plně ztuženého tuku z palmových jader nebo třeba sušenou mléčnou syrovátkou.
Pak je možné, že třeba figurka Mikuláše, na první pohled se tvářící jako klasická vánoční čokoládová cukrovinka, se ve skutečnosti ani čokoládou už nenazývá, ale jde třeba o „mléčnou pochoutku“. Zákazníci by tedy měli být v obchodech při nákupu cukrovinek ostražitější než obvykle, protože výrobci mohou zkoušet různé triky.
V praxi se označují jako „šuntflace“. Jde o formu inflace, kdy se sice nemění cena, ale zákazník dostává horší produkt, než na jaký byl zvyklý, neboť produkt má nově horší, méně kvalitní složení. Může také dojít k nenápadnému snížení gramáže, opět při zachování ceny a často i složení výrobku – pak jde o formu inflace, jež se označuje jako „smrskflace“. Protože se balení prostě zmenší, smrskne.
V listopadu růst cen čokolády v ČR oproti říjnu dále zrychlil, když meziročně činil 29,6 procenta. Cena 100 g mléčné čokolády činila v listopadu 33,61 Kč. To je historicky druhá nejvyšší cena. Ještě o necelých 20 haléřů byla dražší letos v srpnu. V prosinci by mohla poprvé v historii převýšit cenovku 34 korun.
Za růstem cen čokolády a kakaa, z nějž se vyrábí, je zejména nedostatečná úroda kakaových bobů v Pobřeží slonoviny a v Ghaně, což jsou dva jejich největší světoví producenti. Špatná úroda v těchto afrických zemích je výsledkem zejména tamních extrémních výkyvů počasí, kdy mimořádné sucho střídá nebývale silné lijáky.
Trumpovo zvolení nakoplo budapešťskou burz
Její akcie od té doby rostou nejvíce v Evropě
Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem povzbuzuje nejen četné akciové tituly v USA, které mohou těžit z jeho hospodářskopolitických opatření. Pomáhá i některým evropským akciím, zhusta těm maďarským.
Hlavní akciový ukazatel budapešťské burzy zhodnotil od předvečera dne Trumpova zvolení do 19. prosince více než hlavní ukazatel kterékoli jiné burzy kontinentální Evropy, a sice o 6,8 procenta (viz tabulka Bloombergu níže).
Investoři sázejí na to, že akciím budapešťské burzy mohou pomoci nadstandardní vztahy maďarského premiéra Viktora Orbána právě s Trumpem. A nejen s ním. Také se jeho faktickým „stínovým viceprezidentem“ Elonem Muskem, nejbohatším člověkem planety.
Například akcie maďarské telekomunikační společnosti 4iG vylétly minulý týden nejvýše za více než tři roky, neboť jeho šéf v Trumpově floridském sídle Mar-a-Lago, kam jej v rámci své delegace vzal Orbán, diskutoval obchodní příležitosti právě s Muskem.
(22.12.2024)