Čechoslovakismus – klíč k národnostní struktuře nového státu

Demografové ze Státního úřadu statistického (SÚS) se pokoušeli zjistit přesný počet Čechů a Slováků v roce 1920, tedy rok před plánovaným sčítáním lidu. Důvodem byla korekce úmyslně zkreslených údajů o národnostním složení obyvatelstva na území ČSR z posledního rakousko‑uherského censu.

Češi a Slováci v roce 1920

Jeden národ, jeden společný jazyk

Bezprostředně po vzniku Československa v říjnu 1918 se političtí představitelé museli vypořádat s palčivou otázkou, kolik Čechů a Slováků na území státu žije. Společný stát totiž sdílely početné národnostní menšiny, přičemž německá byla dokonce silnější než menšina slovenská. Státní doktrínou se proto stal tzv. čechoslovakismus považující Čechy a Slováky za jediný národ se společným jazykem. Bez této politické koncepce, zakotvené v ústavě z roku 1920, by v Československu neexistoval výrazný většinový národ a nově vzniklý stát by byl jen menší kopií multietnického Rakouska‑Uherska, kterému se tehdy přezdívalo „žalář národů“. Sčítání lidu, které mělo jasně ukázat národnostní složení, proběhlo v ČSR až v roce 1921. Údaje sčítání z roku 1910 totiž skutečné počty Čechů a Slováků značně podhodnocovaly.

O akutní potřebě určit reálnou národnostní strukturu státu napsal v roce 1920 významný demograf a pozdější předseda SÚS Jan Auerhan. Studii s názvem „Kolik je Čechoslováků?“ zveřejnil SÚS v časopise Československý statistický věstník. Autor ve svém úvodu kritizoval poslední sčítání lidu na území Rakouska‑Uherska z roku 1910. Zjištěné údaje byly podle něj nesprávné a nespolehlivé. Státní správa totiž tehdy nezjišťovala národnost, ale takzvanou „obcovací řeč“, kterou dotyčný komunikoval s úřady. Rovněž byl prý vyvíjen nátlak na „hospodářsky slabé a odvislé“ příslušníky československých menšin. Úřady navíc prováděly „svépomocné korektury sčítacích archů“. Záminkou pro dodatečné úpravy mělo být tvrzení, že „český člověk žijící 

v německém prostředí musí mít německou obcovací řeč“. V podobné situaci byli Slováci v Uhrách.

Podle oficiálních údajů z roku 1910 žilo v celé habsburské monarchii 9 483 922 Čechoslováků, z toho v českých zemích 

6 291 237 Čechů a na Slovensku 1 708 592 Slováků. Tyto statistiky se Auerhan rozhodl ve své studii korigovat „kritickým odhadem“ spočívajícím ve využití dat z jiných, hodnověrných zdrojů. Odhadoval, že „ztráta“ Čechů byla v tomto sčítání až půl milionu osob. Skutečný počet Čechů žijících v českých zemích byl podle něj celkem 6 591 237 a počet Slováků na Slovensku dosahoval nejméně 1,9 milionu.

Jak se lišily Auerhanovy odhady od skutečnosti? To ukázaly výsledky sčítání z roku 1921. Vzhledem k silnému nacionalismu tehdejší doby by se dalo předpokládat, že jeho výpočty budou ve prospěch Čechoslováků úmyslně nadsazené. Ale opak byl pravdou. Auerhan byl jako demograf především nestranný profesionál.

V roce 1921 se k české národnosti přihlásilo v českých zemích 6 831 618 osob (což bylo o 240 381 více, než odhadoval Auerhan) a ke slovenské na Slovensku 1 968 100 osob (tedy o 68 100 více). Ukázalo se, že vzhledem k vysoké porodnosti tehdejšího obyvatelstva a velkému počtu padlých vojáků za první světové války byl Auerhanův odhad poměrně přesný.

Češi v cizině

Auerhan dále uvádí počet Čechů mimo naše země podle úředních statistik. Ve Spojených státech amerických se v roce 1910 k českému původu hlásilo 539 392 osob, v Prusku 111 467 osob, v Sasku 18 341 osob, v Chorvatsku a Slavonii 32 376 osob. Mnoho Čechů žilo i v Bulharsku, Srbsku, Bosně a Hercegovině, Polsku, Rusku, na Kavkaze a na Sibiři, a také ve Střední Asii.

Podle jeho výpočtů žilo ve světě celkem 7 229 388 Čechů, kteří se oficiálně hlásili ke své národnosti. Skutečný počet Čechů v celém Německu odhadl na 200 tisíc osob, v Rusku na přibližně 80 tisíc osob. V USA mělo podle cenzu z roku 1910 oficiálně žít 539 392 osob českého původu a 284 444 osob slovenského, a to včetně potomků druhé generace přistěhovalců. Počet potomků třetí generace však úřední statistiky nezjišťovaly, což Auerhan považoval za chybu. Domníval se, že v USA tehdy žilo nejméně 1 150 000 osob českého a slovenského původu.

Slováci v Uhrách

Na území Slovenska se ke slovenské obcovací řeči v roce 1910 přihlásilo 1 708 592 Slováků a 7 947 Čechů. Vedle toho také 1 209 186 Maďarů, z nichž 301 694 mluvilo i slovensky. Auerhan považoval alespoň dvě třetiny těchto „slovensky mluvících Maďarů na Slovensku“ za Slováky. Ve zbytku Uher žilo dalších 245 442 Maďarů znalých slovenštiny.

Celkový počet všech Čechoslováků na celém světě dosahoval v roce 1910 podle Auerhana výše téměř 11 milionů osob.