Čechům se od roku 2021 propadají reálné mzdy nejvíce ze zemí OECD

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Ukazují nově zveřejněná data této organizace. Výdělky jsou reálně stále o více než 10 % nižší než roku 2021

Reálné mzdy v České republice se stále ani zdaleka nevrátily na úroveň z počátku roku 2021, což potvrzují nejnovější data OECD. Grafy níže jasně ukazují, že v tuzemsku došlo k výraznému propadu reálných příjmů, a přestože od svého dna již částečně vzrostly, stále zůstávají pod předpandemickou úrovní.

V mezinárodním srovnání patří Česko mezi státy s pomalejší obnovou reálných mezd. Meziroční růst v roce 2024 byl sice pozitivní, ale v porovnání s řadou jiných zemí spíše slabší než v dynamicky rostoucích ekonomikách. Kumulativně jsou české mzdy oproti roku 2021 stále v záporu, který je navíc nejvýraznější v OECD, když přesahuje úroveň deseti procent (tuto hranici žádná jiná země OECD již „nepřekonává“). Naopak pobaltské země nebo Maďarsko zaznamenaly prudší růst a své ztráty dohánějí rychleji.

Co lze očekávat dál? OECD předpokládá, že reálné mzdy budou i nadále růst, protože inflační tlaky slábnou a nominální platy se postupně zvyšují. Otázkou ale zůstává tempo tohoto růstu. Česko je mezi zeměmi, kde se reálné příjmy ještě plně nezotavily, a pokud se růst nepodaří zrychlit, návrat na úroveň z roku 2021 může trvat déle, než by si mnozí přáli.

OECD: https://www.oecd.org/en/publications/real-wages-continue-to-recover_8f8ec0e4-en.html.

Zlato je nejdražší v dějinách

Svědčí mu geopolitické tříštění světa i strach z inflačního znehodnocování papírových peněz. Česko má teď nejvíce zlata od roku 1998, brzy by mělo mít nejvíce zlata v historii

Zlato dnes poprvé v historii překonalo psychologickou cenovou hranici 3000 dolarů za troyskou unci. Dále se tak rozevírají nůžky výkonu právě zlata a akcií (amerických) v tomto miléniu. Ve prospěch zlata (viz horní graf Bloombergu níže)).

Zlatu se daří, přestože jsou úrokové sazby stále poměrně vysoko, což by papírově mělo poptávku po žlutém kovu tlumit, protože sám žádný úrok či výnos nenese. Ale neděje se tak, neboť poptávku po zlatě výrazně posilují nákupy centrálních bank typu té čínské či indické, jež zvláště po zmrazení ruských devizových rezerv roku 2022 chtějí omezit své držení dolaru – a nahradit jej zhusta právě zlatem.

V pozadí růstu ceny zlata je tedy vzestup multipolarity světa, jeho geopolitické tříštění či určitá deglobalizace, jež přináší nejen zmíněnou snahu snížit závislost na dolaru, ale i růst inflačních očekávání kvůli ochromení mezinárodního obchodu. A historicky zlato představuje hlavní pojistku proti inflačnímu znehodnocování kupní síly papírových peněz.

V korunách zlato dosáhlo svého historického cenového rekordu letos 20. února, kdy se troyská unce prodávala v přepočtu za více než 71 100 Kč. Od té doby ovšem poměrně citelně oslabil dolar, takže nynější dolarový rekord se s rekordem korunovým časově nepřekrývá. Aktuálně se zlato prodává v přepočtu za bezmála 69 000 Kč za troyskou unci.

Česká národní banka se řadí ke zmíněným centrálním bankám, jež zlato v současnosti nakupují. Ke konci února držela 1,75 milionu troyských uncí kovu, nejvíce od roku 1998 (viz spodní graf Bloombergu níže). ČNB zlato nakupuje od roku 2020 v rámci snahy o diverzifikaci svých devizových rezerv, které jsou v poměru k HDP jedny z největších na světě. Už letos by ČNB vzhledem k tempu svých nákupů zlata mohla mít nejvíce žlutého kovu ve své historii, tedy od roku 1993.

Unijní ekonomice by Brusel více než odplatou za Trumpova cla prospěl zastavením Green Dealu

Evropská unie se za Trumpova cla pomstí, na rozdíl od jiných ekonomik. Svá vlastní „cla“, která uvaluje sama na sebe, ale rušit ani v nejmenším nehodlá.

Mezi taková vlastní „cla“ patří například emisní povolenky, které zatěžují i český průmysl, například ocelářský, tudíž třeba i zbrojní výrobu. Pro všechno láteření nad Trumpem nyní přehlížíme překážky, které vlastní ekonomické prosperitě – ale třeba i schopnosti odstrašit Rusko dostatečným zbrojením – stavíme do cesty sami.

Brusel ovšem vskutku nezahálí a mstí se za úterní zavedení nových, 25procentních amerických cel na surovou ocel a hliník a produkty z nich, dohromady uplatněných na zhruba 150 miliard dolarů ročního dovozu. Světovou obchodní válku tak EU stupňuje, přestože podle Bruselu nakonec poškodí řadového spotřebitele.

Zatímco americký prezident Donald Trump cla zavádí, jak říká, aby amerického spotřebitele podpořil, EU odvetná cla plánuje zavést i přesto, že je přesvědčena, že cla spotřebitele v EU poškodí. Chce je uplatnit nejen na hliník a ocel, ale třeba také na bourbon a whisky, kosmetiku, elektroniku, sklo, hrací karty, motocykly a další dovoz z USA.

Samozřejmě, Trumpova představa, že cly amerického spotřebitele podpoří, je diskutabilní. Například američtí oceláři jej ovšem v kroku podporují. Tvrdí, že cla skutečně povedou k investicím na domácí půdě a vytváření nových pracovních míst v USA. To je opět určitý rozdíl oproti situaci v EU. Když loni Brusel zaváděl nová cla na čínské elektromobily, i některé automobilky v EU, zejména německé, byly proti. Obávaly se pomsty Pekingu, jež by jim snížila odbyt na životně důležitém čínském trhu.

Ovšem ne všichni američtí výrobci s Trumpovými cly souhlasí. Například největší tamní producent hliníku, Alcoa, varoval, že cla povedou naopak ke ztrátě tisíců pracovních míst v USA.

Nová americká cla na ocel a hliník samozřejmě nejsou uplatněna jen na dovoz z EU, nýbrž z celého světa. Klíčoví asijští producenti včetně Jižní Koreje, Tchaj-wanu, Japonska a Austrálie se ale odplaty zdrželi. Británie místo pomsty zase uvedla, že se promptně zaměří na dojednání širší ekonomické úmluvy.

Už v minulém Trumpově prezidentském období, během nějž Británie vystupovala z EU v rámci brexitového procesu po referendu roku 2016, se spekulovalo, že by Spojené státy s ní mohly dojednat vznik transatlantické zóny volného obchodu. Tím by si Británii „přivinuly“ a poněkud oslabily pozici EU, která zatím dohodu o volném obchodu s USA nemá – dojednávanou Transatlantickou obchodní úmluvu shodil ze stolu Trump v roce 2017.

Na nejnovější americká cla prakticky nereagovala zatím dokonce ani Čína.

EU se tedy ocitá v pozici celku, který svolněji než jiní obchodní střet stupňuje, i když zároveň tvrdí, že se tím sám střílí do nohy. Celkově Brusel rozhodl novým clem zatížit dovoz z USA za 26 miliard eur ročně. Mstí se tedy silněji, než když reagoval na Trumpova cla na ocel a hliník z roku 2018. Tehdy zatížil novými cly dovoz z USA jen v objemu zhruba sedm miliard eur ročně.

Trumpova cla na ocel a hliník z jeho prvního prezidentského období byla zmírněna roku 2021, kdy již administrativa Joea Bidena rozhodla o zavedení kvót, při jejichž splnění se clo neuplatnilo. EU v reakci na zavedení těchto kvót svá odvetná cla tehdy stáhla.

Brusel by udělal lépe, kdyby se rovnou stáhl i nyní. Unijní ekonomice by více než odplatou za Trumpova cla prospěl pozastavením Green Dealu, emisních povolenek, ESG a dalších regulací, které brání prosperitě průmyslu v EU včetně ocelářského, tím pádem zbrojního.

Tato svého druhu „cla“ – protože Green Deal či ESG představují pro ekonomiku zátěž podobně jako cla skutečná – uplatňuje Brusel sám na sebe. A jsou v důsledku tíživější než skutečná cla Trumpova. EU by měla rovněž spíše než odplatou reagovat rozvíjením jednotného trhu, ovšem jen tehdy, kdy je to jednoznačně výhodné ekonomicky. Za studené války se tehdejší Evropské hospodářské společenství veleúspěšně – totiž nakonec vítězně – postavilo hrozbě Sovětského svazu a jeho satelitů.

Přitom tehdy západní Evropa nebyla integrovanější nebo federalizovanější než dnes, naopak. Měla však silnější průmysl včetně ocelářského či zbrojního, takže třeba západní Německo chrlilo tanky v takovém množství, v jakém toho dnes schopno není. Z velké části kvůli Green Dealu, povolenkám, tedy drahým energiím, ESG a dalším regulacím, které fatálně snižují konkurenceschopnost unijního průmyslu.

Energiemi vše začíná, včetně schopnosti a možností bránit sama sebe. A energie si Evropa, již tak znevýhodněná jejich relativním nedostatkem, ještě navíc uměle zdražuje, například zmíněnými povolenkami.

I českým ocelárnám dnes hrozí zánik. Klíčovým důvodem jsou právě poměrně vysoké ceny emisních povolenek, které podvazují jejich konkurenceschopnost ve světovém měřítku. V dekarbonizaci a obecněji ekologizaci výroby přitom notně postoupily. Vždyť do ní od roku 2010 investovaly přes dvacet miliard korun.

I českým ocelárnám mnohem spíše než odveta Bruselu za Trumpova cla (nejen) na ocel prospěje třeba právě pozastavení emisních povolenek. Ty evropské oceli i zbrojení škodí v důsledku rozhodně více než Trumpova cla.

Trumpovo 200prtocentní clo na alkohol z EU, jímž hrozí, by v Česku poškodilo nejvíce vývozce piva, ne však fatálně

Americký prezident Donald Trump 14.3. pohrozil zemím Evropské unie zavedením cla ve výši 200 procent na víno, šampaňské a další alkoholické nápoje, které do USA vyvážejí. Trump cla hodlá zavést, pokud EU začne uplatňovat clo na americkou whiskey, jak Brusel plánuje. Clo na whiskey hodlá EU zavést coby součást odplaty za Trumpova nová cla na ocel a hliník, zavedená tento týden.

Pokud by se Trumpovo clo týkalo všech alkoholických nápojů, z českých vývozců budou nejvíce zasaženi ti, kteří do USA vyvážejí pivo. Loni jej do USA exportovali v hodnotě takřka 200 milionů korun. Lihovin pak čeští exportéři vyvezli do USA za bezmála 27 milionů korun a vína za zhruba 11 milionů. Vývoz sektu byl zanedbatelný.

V případě piva byly loni Spojené státy jedenáctým největším odbytištěm českého exportu. Na prvním místě figuruje Německo, kam Češi exportovali pivo za takřka 2,5 miliardy korun, tedy ve 12,5krát větší hodnotě, než činil export piva do USA.

Taktéž v případě lihovin z ČR jsou Spojené státy až jedenáctým největším odbytištěm českého exportu.

Trumpovo clo by tak pro české vývozce alkoholických nápojů bylo nepříjemností, ale zpravidla by je nijak fatálně ohrozit nemělo. (15.3.2025)