Jsou rozptýleni ve všech dílech světa počtem více než 2 250 000. Číslice ta překvapuje, zvláště při celkovém počtu čsl. národa, ježto více než každý pátý jeho příslušník dlí za hranicemi vlasti. Právem tedy např. Nár. rada čsl. v Praze jako představitel národního celku věnuje už od 1905 soustavnou péči též otázkám těm a za posledních let zvýšil se o ně zájem potěšitelně.
Vznik čsl. vystěhovalectví datuje se už od 1410 a expanse za éry husitské, kdy Češi jako živel vítaný vnikli hluboko do Polska i k Baltu a do Uher, po Ferdinandových konfiskacích 1547 a po katastrofě důsledkem bitvy na Bílé hoře. Za hrůzné pro Čechy války třicetileté zaplavili čeští exulanti Polsko i země severního Německa a jejich vlna zasáhla i do Holandska, Francie, Anglie, ano i do Ameriky, kde Aug. Heřman ze Mšena v Marylandu zřizuje Bohemia Manor 1670 a B. Filip (o jehož vnučku se ucházel i G. Washington) 1682 v Yonkersu u New Yorku Manor Hall. Bohužel moře cizoty pohltilo bez výjimky téměř všecky tyto exulanty z řad šlechty, měšťanstva i kněžstva a jejich potomstvo. A byly mezi nimi osobnosti znamenité, jakož např. kromě potomstva J. A. Komenského, jehož vnuk Jablonský založil i berlínskou Akademii věd, Karel Žerotín, Salomena Slavatová z rodu Smiřických, Pavel Stránský, Václav Hollar, Jan Kupecký, Kekule ze Stradonic. Češi byli předkové M. Koperníka i Jana Matejky atd. Po válkách s Turky 1718 získáváni ke kolonisaci tzv. Dolní země v Báčce, Banátě i Srěmu vídeňskou vládou kolonisté slovenští a později také čeští, hlavně k osazení Vojenské hranice; odtud až podnes jednak zbytky jejich, jednak ovšem i další čsl. kolonisté, zvláště ve vesnicích dnešní Jugoslavie i v Rumunsku.
Národní a náboženský útisk v Čechách před Marií Terezií a za ní způsobil nové hnutí emigrantské a to především i z nesvobodného českého lidu selského (proto emigrováno tajně), a to hlavně do Saska, Pruska i Polska. Založ. 1736 českobratr. osada Rixdorf (dnes Neukölln) a pak Nowawes u Berlína, 1742 Nizký u Zhořelce. V té době zapůsobilo mocně uloupení Kladska i Vratislavska od koruny české 1742 a Fridrich II. dovedl zlákati některými výhodami české venkovanky k větší emigraci na Střelínsko, kde 1749 založen Husinec i Poděbrady atd. Dnes tu v několika vesnicích žije na 5 000 Čechů (z nichž památná první vůbec návštěva byla v červnu 1908 v Praze). Podobně vznikl 1752 u Opolí Friedrichsgraetz a několik českých osad dalších. Germanisace bez ohledu na někdejší Fridrichovy sliby hubí českou menšinu i zde stejně jako původní české obyvatelstvo na Kladsku i Ratibořsku (Moravce) a všude v Německu. Čeští emigranti od Opolí u Bralína založili 1802 osadu Zelov u Lasku v kraji piotrkovském, ve kteréžto krajině v řadě českých vsí žije mezi Poláky na 6 000 Čechů; odtud pak vznikla koncem 19. století Michajlovka i několik českých osad na Volyni a osady Bohemka v gubernii Chersonské, jakož i jiné české osady (v Samaře, ano až na Sibiři).
Centralisace vídeňská, získávající hospodářskou závislostí českého jihu, jižní Moravy a západního Slovenska stále mízu k úspěchům germanisace, nestačila všechen český příliv asimilovati, zvláště když vedle uvědomělého dělnictva přicházel i do úřadů centrálních i jinam početně český živel inteligentní. Tak vznikla téměř půlmilionová česká menšina ve Vídni v dobách před světovou válkou a početně silné posice také v jiných zemích rakouských; dnešní počet čsl. krajanů zahraničních jest ovšem v rep. Rak. nepoměrně nižší. Pro vystěhovalecký ruch český měl význam i rok 1848 důsledkem persekuce pro revoluční nepokoje hlavně v Praze i Vídni; tak prchá např. Fr. Korbel i Vojta Náprstek do Ameriky, aby zde mimoděčně vykonali záslužnou práci průkopnickou. Pádem Bachova absolutismu počíná u nás v letech šedesátých nová velká vlna vystěhovalecká.
USA jsou v popředí zájmu hl. u českých bezzemků; 1850-1868 vystěhovalo se z českých zemí 47 607 osob, téměř výhradně Čechů a z toho z Čech samých 43 645 osob, a při sčítání 1880 zavádí se už nová soupisná rubrika původu (Bohemia), kde napočteno už 85 361 osob. R. 1910 společným úsilím NRČ i Čechů amerických a intervencemi českého kongresníka A. J. Sabatha zavedena nová rubrika (národnosti nebo mateřské řeči) jednak pro osoby narozené v cizině (foreignborn) a zrozené sice v Americe, ale z rodičů narozených v cizině (foreign parentage). Tak napočteni 1910 celkem 539 392 Češi a z nich přistěhovalců 228 738, kdežto z první v Americe narozené generace celkem 302 455. Slováci se počali stěhovati do Ameriky teprve později (hlavně důsledkem hospodářské bídy na Slovensku, stejně jako Karpatorusové na dnešní Podkarpatské Rusi), nejvíce v desítiletí 1900-1910, totiž 332 446. Roku 1920 bylo napočteno ve Spojených státech celkem 1 242 662 Čechoslováků, a to 622 796 Čechů a 619 866 Slováků. Kdežto však Češi většinou v Americe trvale už zůstávají, Slováci se vracívají; tito pak náležejí k nejlepším a uvědomělým občanům staré čsl. vlasti.
České vystěhovalectví na Rus vzniklo důsledkem zdravě usměrněné slovanské propagandy koncem let šedesátých 19. století aby ti, kdo jsou rozhodnuti zkusiti štěstí za hranicemi, stěhovali se do ruské veleříše, šestiny světa, s nezměrným bohatstvím přírodním, Ameriky budoucnosti. Zvláště po slovanské pouti na Rus za národopisné výstavy v Moskvě 1867 se současnou demonstrační tendencí proti dualistické únorovce, odjelo do Ruska postupně několik tisíc českých inteligentů (profesorů, umělců, obchodníků i řemeslníků), jakož organizovali Fr. Přibyl z Třeboně a učitel Jos. Olič z Rakovníka stěhování se českých rolníků do gubernie volyňské. Za tím účelem zakoupen 1868 k parcelaci nejdříve velkostatek Glinsk, kde založena pak první osada Hlinsko České. Mnohé byly svízele těchto prvních českých průkopníků, těžce bylo jim celá desítiletí pracovati, ale dočkali se skvělých výsledků, byť později (za světové války i po ní nastalým rozvratem) najednou hořce ztrpčených. Počet těchto českých osadníků na Volyni velice vzrostl, rovněž i blahobyt jejich; úrodná půda polní k pěstování obilí a chmele, stromoví ovocné i krásné lesy, řada českých pivovarů, cukrovarů a mlýnů, rybnikářství atd. byly toho dokladem. Po zlém trojím pochodu vojsk za války (kdy si čs. krajané v Rusku získali nehynoucí zásluhy také o čs. nár. odboj, počínaje zřízením České družiny v srpnu 1914 až do pádu konstituce) přišly doby tzv. míru, neméně zlé. R. 1920 roztržena oblast volyňské gubernie mírem ruských sovětů s Polskem, a tu polovina Volyně s Žitomírem ponechána Rusku, západní část s hlavním městem dnešního vojevodstva Luckem přidělena Polsku. Zatím co Žitomírsko těžce úpí, zotavuje se polská část Volyně, a jest naděje, že po nastalém zlepšení poměrů po čs.-polské smlouvě z 1925, bude především řada českých škol jednak obnovena, jednak nově podle potřeby zřízeno (1921-22 bylo tu 45 českých škol v okresech Dubno, Luck a Rovno s 1 974 žáky, jež pak skoro všecky zrušeny, resp. popolštěny, čeští učitelé propuštěni jako cizinci, kteréž poměry se teprve poslední dobou poněkud lepší). Češi a Slováci v Rusku, jichž bývalo tam ještě za svět. války na 200 000 duší, katastrofálně byli postiženi bolševickým rozvratem říše, ztratili více než tři miliardy Kč majetku mnohaletou prací nabytého, a téměř vesměs existence, ano tisíce z nich, kdož se včas nezachránil odjezdem, i životy; zbylí tam trpí nevýslovně.
Do Jugoslavie byl proud vystěhovalecký (máme-li na mysli napřed obyvatelstvo zemědělské), mimo staré období úřední rakouské péče osídlovací, hlavně po 1800 v županiích Bjelovar-Križevac, Požega, Srěm i Virovitica, kde počet zemědělců českých a slovenských (hl. ve dvou posléze jmenovaných) jest značný a jejich hospodářská zdatnost pozoruhodná; po okupaci bosensko-hercegovské přistěhovalo se i do těchto území něco českých zemědělců. Jinak jest vystěhovalectví (hlavně české) do Jugoslavie povahy všeobecně běžné.
Válkou rusko-tureckou osvobozené Bulharsko potřebovalo po r. 1878 pomoci kulturních i hospodářských pracovníků slovanských a tu byli těmito průkopníky a organisátory ve všech téměř oborech především Češi; velkolepá tato součinnost při vybudování nového Bulharska zasluhuje výslovné zmínky, třeba možno konstatovati podobné působení též v dlouhé řadě států a zemí jiných. Ani Německo se neobešlo už více než půl století bez četných tisíců odborných pracovníků českých, počínaje dělnictvem a řemeslnictvem a konče skvělými českými umělci a inteligencí vysokoškolskou, třeba nelze neviděti, zvláště po válce, snahu nahraditi všecky cizince pracovníky domácími a německými.
Nynější stav Čechů i Slováků za hranicemi – pokud lze z nedostatečných pramenů příslušných přibližně zjistiti – jest asi tento: Největší čs. menšinou zahraniční jsou čs. krajané ve Spojených státech; žije jich tam podle „Naší Ameriky“ od Tom. Čapka mezi 5 433 981 Slovany jistě značně více nežli úředně bylo napočteno (r. 1920, jak výše uvedeno, 1 242 662); nelze totiž považovati číslici tu za správnou, jednak pro smíšené sňatky, jimiž se nám ztrácí mnoho čs. krve, jakož i proto, že desítitisíce připsány jsou k dobru Maďarům a Rakušanům (také vinou neuvědomělostí těchto čs. příslušníků), takže Čechoslováků tamních možno jistě čítati nejméně na 1 500 000 osob. Rozvoj čs. menšin ve Spojených státech byl by ovšem značně větší, kdyby nebylo přistěhovalectví do Ameriky uměle brzděno. Kdežto po převratu byla kvota z Čs. republiky 14 375, klesá přistěhovalectví pojednou tak, že (hlavně asi z obav nežádoucí agitace politické) připouštěno pouze 3073, od r. 1928 dokonce jen 2874 osob za celý rok. Nejvíce Čechoslováků čítá Chicago, New York, Cleveland, Pittsburgh, St. Louis a tamní státy Unie. Jsou to jednak hlavně dělníci závodů průmyslových, méně obchodníci a řemeslníci, jednak farmáři; z druhé generace také už četní lékaři, právníci, finančníci, profesoři apod. Soustavná amerikanisace ohrožuje ovšem nemálo druhou a další čs. generace, zvláště při manželstvích smíšených. Národní vědomí Čechoslováků amerických bylo vždy udržováno jednak čs. spolky a školami, jednak časopisectvem. Nábožensky smýšlí z krajanů celkem asi 50 proc., a z nich jest větší polovina Slováků. Spolků mají svobodomyslní téměř čtyřikrát více než katolíci, počet členů však jest asi stejný. Slováci mají početně více členů ve svých spolcích (na 220 000) nežli Češi. Č. S. P. S. jest instituce velkolepá. Vedle národních domů mají krajané četné chrámy a modlitebny, ústavy lidumilné i hřbitovy, domy spolkové i sokolské i školy. Školství českých katolíků má hlavní oporu v církevní organisaci, rozvětvené ve 364 osadách, a v tamním kněžstvu i v čs. řeholnictvu, což jest jeho veliká výhoda; vydržují si tam ročním nákladem dvou mil. dolarů 84 denních anglicko-českých škol se 17 000 dětmi a 400 učiteli a učitelkami, mimo školy další. Čeští evangelíci mají 100 duchovních pro 160 sborů o 24 000 členech. Slovenští řím. katolíci (počtem na 320 000) mají 200 farností s kněžstvem, učitelstvem a s jeptiškami pro 26 000 dítek. Evangelíci slovenští obou synod mají pro 83 000 duší 61 sbor. Řecko-katolíků slovenských je tu na 54 000, československé církve 10 000. Češi mají pro své děti tzv. jazykové školy o 8000 dětech, jimiž doplňují výchovu své mládeže výukou českou, z nichž největší v Chicagu pojmenována školou Vojty Náprstka; Slováci mají svobodomyslné školství menší.
Druhou velkou českou menšinou jsou Čechoslováci v Rakousku. Úřední sčítání tamní bývalo vůči nám stranické druhdy za monarchie a ve věci není správné ani dnes za rak. republiky, třeba se forma protičeského postupu změnila. Např. ve Vídni samé 1900 napočteno při rakouské tendenční rubrice „obcovací řeči“ (aby bylo možno soustavné znásilňování Čechů) toliko 102 712 obyvatel „české obcovací řeči“ a v Dol. Rakousích 132 968; ve skutečnosti bylo tu Čechů nejméně čtyři až pětkrát více mimo Slováky, jichž podobně nesprávně napočteno jen 52 879. Tento počet Čechů a Slováků ještě značně vzrůstal centralizací (úřadů, hospodářskou a finanční), čímž mimo vůli německých centralistů přicházelo hlavně do Vídně množství Čechoslovanů. Při soupisu 1910 bylo ve Vídni napočteno 347 713 osob, narozených v zemích koruny české, mimo asi 25 000 Čechů, narozených už ve Vídni a mimo asi 30 000 Slováků. Dr. Koutský v Našem Zahr. 1922 čítá ve Vídni 530 490 Čechů. Převrat i obnova čes. nár. státu (s připojením Slovenska a Karpatorusů) změnil poměry pronikavě, jednak úbytkem 150 000 českých repatriantů, jednak zastavením dřívějšího přílivu českého obyvatelstva do Vídně i na rakouský venkov. Zaujatost protičeská ukázala se ve Vídni též po zvolení českého poslance do parlamentu rep. rak. Fr. Dvořáka 16. února 1919 počtem 65 132 hlasů (7 %), takže změněn proto volební řád a příštího roku český mandát byl už ztracen. České posice v zemském sněmu dolnorakouském i v okresním a obecním zastup. ve Vídni jsou poměrně značné. Podle sčítání z března 1923 bylo napočteno ve Vídni 1 865 780 obyvatel, z čehož čs. státních příslušníků 119 595, tj. více než 51 % všech cizinců, Čechů a Slováků napočteno vůbec pouze 81 344 (z nich přísl. rak. 48 352 a čs. 32 992), což určitě neodpovídá pravdě. Stat. Taschenbuch für Wien r. 1928 čítá 79 278 Čechů a 2666 Slováků rovněž nesprávně. Pro svou dovednost byli také ve Vídni čeští krejčí, obuvníci, truhláři, kožišníci, řemenáři, čalouníci, kloboučníci a rukavičkáři mj. zvláště vyhledáváni vídeňskými zaměstnavateli. Péče o české školství ve Vídni ujal se 1872 spolek Komenský, který za protektorátu Jana hr. Harracha záslužně překonával nesmírné překážky, až mohl 1883 zříditi první soukromou českou školu obecnou v X. okrese (Quellenstraβe). Žádosti za školu veřejnou od 1886 každoročně byly zamítány a také říšský soud 1904 žádost tu zamítl, že prý Češi nejsou živel ve Vídni usedlý! Nezbylo než zřizovati soukromé školy Komenského přes nesčetné překážky a protivenství 1907 v III. okr. a 1909 v okr. XII. a XX., jakož pouze školy jazykové. Avšak nové školy byly násilně zavírány s protičeskou nenávistí a podobně pronásledováno české školství Komenského i na rakouském venkově. Spravedlnosti, ani kulturního porozumění nebylo lze dovolati se ani za světové války, takže teprve rozvrat monarchie přivodil v některých směrech nápravu. Bohužel tzv. smlouva brněnská ze 7. června 1920 o zřizování českých obecných škol veřejných pro děti rak. stát. přísluš. nebyla ani sama o sobě příznivá, ani nebyla blahovolně prováděna, takže mnoho stížností jest podnes.
Roku 1922/23 bylo v českých školách vídeňských 2630 dětí a mimo to na něm. školách 7600, takže bylo ve Vídni všech českých dítek školních 10 230. Podle úř. statistiky rak. ve školním roce 1928/29 bylo ve Vídni 13 českých škol veřejných se 3042 dětmi, mimo to pak má velmi značné školství soukromé šk. spolek Komenský, a to: 16 škol mateřských, 5 škol obecných, 6 šk. hlavních a měšťanských, 2 šk. střední (reál. gymn. a reálka), 1 šk. obch., 1 dívčí prům., 2 slov. jazykové, dále 9 čes. jazyk. škol mimo Vídeň; na těchto školách Komenského bylo úhrnem r. 1929 žactva 3832. Ve skutečnosti žije v Rakousku značně nad 200 000 čs. menšiny, z toho na 50 000 mimo Vídeň, Slováků na 30 000. Spolkový život krajanský jest velmi čilý. Vrcholnou institucí jest Čs. menšinová rada ve Vídni s Kult. radami ve Štýr. Hradci a v Linci. Ze 300 spolků jsou největší: Komenský a České srdce, ústředí tělovýchovná, Máj, Barák, Jednota sv. Methoděje, slovenský sp. Národ. České nár. domy jsou v I., XV. a XXI. okr., škol. budov Komenského 5, také ve Štýr. Hradci otevřen byl právě Národní dům. Největší peněžní ústav jest Vídeňská záložna s 3 707 182 S vkladů, z hosp. podn. akc. spol. Velkonákupna. Knihovna Komenského má 50 000 svazků. Největší listy jsou: Děln. listy a Vídeňský deník.
V Maďarsku žije více než 200 000 Slováků a na 10 000 Čechů, ač je úředně zjištěno jen 142 000 Slováků a 240 000 Maďarů, znalých slovenštiny. Nejvíce Slováků žije v župě bekešské (Čába na 30 000), v Budapešti 14 000 Sl. a 3000 Č. atd., avšak nemají žádných práv menšinových, jsouce krutě maďarizováni, aniž mají školy. Pouze slovenský jazyk jako vyuč. předmět připuštěn je v 50 maďarských školách se 6252 žáky. V maďarských školách se počítá na 20 000 žactva slovenského.
V království jugoslavském čítá čs. menšina 150 000 krajanů slovenských a českých, a to v nynější bánovině Posávské 50 000 Čechů-rolníků kolem Daruvaru, Bjelovaru i Požegy, v bánovině Podunajské se 70 000 skoro vesměs Slováky s nečetnými Čechy; mimo to máme ovšem čs. krajany též ve městech. Slováci (v Báčce, Banátu i Srěmu) jsou většinou evang., v Petrovci mají gymnasium a vydávají obdeník Národ. jednota. Češi (v Hrvatsku, Slavonii a ve městech) jsou většinou katolíci a vydávají v Daruvaru list Jugoslavští Čechoslováci. V Bělehradě postaven 1929 velký Nár. čs. dům, podobně ve St. Pazové. Asi 80 čs. spolků jest soustředěno v Čs. svazu v král. jugoslav. v Bělehradě, o čs. školství pečuje Čs. matice v Daruvaru. Škol jest v Jugoslavii 30 slov. a 9 čes., 2 slov. a 1 česká (Prokůpkova) hosp. šk. zimní. Z peněžních ústavů má Čs. banka v Záhřebu 26 mil. din. a Spořit. v Petrovci 18 mil. din. vkladů. V Čupriji se skvěle uplatnil český průmysl cukrovarský atd. zásluhou Pražské úvěrní banky. Za světové války krajané v Srbsku obětavě spolupůsobili k vítězství. V Německu jest čs. menšina 90 000 krajanů rozdělena stejně asi na stát. přísluš. čs. i německé. V Pruském Slezsku čítá se jich na 30 000 a to pův. obyvatel na Kladsku i Ratibořsku, dále emigrantů, pak dělníků a živnostníků, na Porýní asi 15 000 horníků mj., v Berlíně, Drážďanech, Mnichově a jinde množství dovedných řemeslníků, i dělníků. O spolk. život pečuje na 130 spolků národních a sokolských, socialistických i komunistických. V Berlíně po zániku měsíčníku Vlast, red. Václ. Hrubého, vydává Čs. družstvo nakl. od 1919 14deník Zahraniční Čechoslovák, a má býti postaven Nár. čs. dům. Českých škol jazyk. jest v Německu více než 40.
V Polsku čítá nyní čs. menšina 60 000 příslušníků polských kromě 4000 čs. stát. občanů, hl. ve městech. Sčítání z 30. IX. 1921 napočetlo v polské teď části Volyně v powiatech Luck, Dubno a Rovno jen 24 852 (z nich 17 679 pravosl., 5446 katol. a 1727 evang.), ale počet jest i tam větší. Též v odtržených nám 1920 částech Těšínska, Oravy a Spíše žije 10 000 čs. krajanů kompaktnější, rovněž v osadách emigrantských. Nejdůlež. ze 30 spolků je Čes. mat. šk. v Lucku. V Polsku bylo 1928-29 čes. škol 26, čes.-pol. škol veř. 24 s 2360 žáky a 13 čes. soukr. s 390 žáky. V sejmu polském mají Češi 1 poslance. V Kvasilově vychází 5. rok týd. Hlas Volyně a ve Varšavě měs. Náš Buditel. V žel. uzlu Zdolbunově vydržuje Česká Beseda čes. školu, v Čes. Hulči postaven Nár. dům. V Rovně zal. 1929 České úvěrní družstvo, v Kvasilově jest m. j. Národní jednota.
V Rusku veliká i významná druhdy čs. menšina za sovětů poklesla nesmírně a výsledek celoživotní námahy převážně většiny Čechů na Rusi nastalým úpadkem kdysi velmocného Ruska zmařen a krajané se vrátili ožebračeni do vlasti, kterou tak obětavě pomáhali osvobodit. Na územích SSSR zbylo jich asi 50 000, z nich jest jen asi 6000 čs. přísluš. Nejvíce Čechů (hl. rolníků) žije na Žitomírské části Volyně, hyne však bezútěšně; na Ukrajině uplatnili se ve 14 obcích a mají 19 škol v oblasti českého inspektorátu při komisariátu charkovském. Býv. řed. gymn. v Dubně Alex. Pospíšil vydal v NRČ seznam vynikajících čs. krajanů „Čs. duševní armáda na Rusi“ a jeho syn Mik. Pospíšil v Naš. Zahr. (1930) vydává dějiny 50leté činnosti Čes. sp. v Petrohradě.
V Rumunsku žije na 50 000 krajanů, z nich 8000 čs. přísl. Jsou to větš. slov. rolníci v Banátě, Krišaně a Sedmihr., nejvíce (9000) jest v Naďlaku u Aradu, mají tam slov. Sokol, faru a školy. Češi v řadě osad v Banátě se živí jako zemědělci a dělníci.
Ve Francii bývala kolonie česká před válkou význačnější takřka jen v Paříži, kde vzrostla dnes na 9000 krajanů. Po vypuknutí války zřídili pařížští krajané český prapor Nazdar, obětovavší se. Po válce přišli do území zpustošených jako dělníci stavební a kovodělníci, hl. horníci, ale i zemědělci (hl. v dép. Pas de Calais, celkem asi 40 000). V čele 40 sp. krajanských jest Ústřední rada čs. sdružení v Paříži, kde bude zřízen i Nár. čs. dům; čes. jazyk. škol je tu 6.
V Bulharsku není sice počet Čechoslováků velký (jen 5000), ale čeští krajané i po uplynulých 50 letech uplatňují se čestně též nadále při rozkvětu obnoveného 1878 Bulharska. V Sofii žije 1000 krajanů, sdružených v pěti spolcích, mají Nár. dům a čes. soukr. šk., obch. komoru bulh.-čes. a také český Proškův pivovar. Asi 650 Slováků žije ve vesnici Gorna Mitropolja u Plevna, pak v české osadě Vojvodovo v Podunají na 500 krajanů. V Bulh. jsou 3 šk. ob. a 2 měšť. V Gorné Orechovici blíže Trnova zřídila Praž. úvěr. banka na 40 ha. arond. plochy velký cukrovar s řadou dalších průmysl. podn. a vlastním kulturním životem.
Kromě těchto států žijí čs. krajané: ve Švýcarsku (přes 3000), majíce 10 spolků a Věštník čs. kolonie ve Šv. (10. roč.) v Curychu, tamže i čes. jaz. šk. a obchod. komoru; v Itálii (na 3000), hl. v Terstu a Přímoří; v Belgii (asi 1000), kde se Winterslagu pro dítky as 400 krajanů jest i čes. jaz. škola, podobně jako v Bruselu samém; ve Velké Británii (850) hl. v Londýně, kde je Čs. spol. dům a Klub čs. kolonie, uplatnivší se záslužně za světové války na franc. frontě; v Holandsku (500), kde kromě Amsterodamu máme velkou krajanskou osadu v uhel. pánvi limburské v Schaesbergu (3 spolky); také ve státech pobaltických i severských, Španělsku a Turecku (ve Stambulu i 3 čs. hotely) jsou čs. krajané a mají řadu spolků.
Čs. menšina ve Spojených státech severoamerických
Počátky české emigrace do zámoří datují se vlastně z dob pobělohorských. Značná část tehdejších našich politických emigrantů odjela do ciziny a také do Severní Ameriky. Tam se usadili nejdříve ve státě Georgii, později v Pennsylvanii (v osadě Betlehem), kdež pak vzniklo několik jiných osad (Nazaret, Emaus, Vachova aj.). Známí boháči Augustin Herrman a Bedřich Philipps (Filip), žijící v 17. století, pocházeli z Čech. Rovněž misionář Matěj Stach na Greenlandě. Je též domněnka, že prý W. Paca, jenž podepsal amer. prohlášení neodvislosti, byl původně českého. V 18. století usadil se v Pennsylvanii větší počet našich krajanů mezi jinými i prof. M. Karel Hrubý. V 19. století začala bída nutiti naše lidi k vystěhování do Am., kde prý lze snadno a rychle zbohatnouti. To se podařilo pouze několika šťastlivcům (např. kožišníku Vlasákovi). Mezi přední emigranty let čtyřicátých a padesátých patří Vojta Náprstek, bratří Korbelové, František Brodský, Václav Pohl aj. Vystěhovalectví v dalších letech se stupňovalo; počet vystěhovalců činil za dobu od r. 1850-1870 asi 43 000. V pozdějších letech ruch emigrantský – hlavně pro útisk politický i pro zlepšení existence ještě více zesílil. Slováci stěhovali se už v letech sedmdesátých. Mezi prvními průkopníky byl farář Št. Furdek, S. Bella, J. Mičalka, J. J. Wolf, Jan Slovenský, Andrej Bielek, P. V. Rovnianek aj.
Podle knihy T. Čapka „Naše Amerika“ a podle úř. statistiky žije v Unii dnes asi 622 000 Čechů a 619 000 Slováků (obou generací). Čechů žije nejvíce ve státě Illinois (140 000), v Ohiu (59 200), v Nebrasce (54 024), v New Yorku (53 730), v Texasu (49 929), ve Wisconsinu (46 415), v Minnesotě (35 394), v Iowě (32 000), v Pennsylvanii (20 000), v Michiganu (17 000), v Missouri (13 700), v Kansasu (11 781), v J. Dakotě (10 982) atd. Slováci obývají hlavně v těchto státech: v Pennsylvanii (296 219), v Ohiu (78 932), v New Jersey (48 850), v New Yorku (46 200), v Illinois (44 000), v Connecticutu (21 200), v Michiganu (12 776), v Indianě (11 750) a ve Wisconsinu (11 790). Mnoho míst ve USA má česká jména, jako: Tábor, Veselí, Praha (Prague), New Prague, Beroun, Litomyšl, Písek, Frenštát, Frýdek, Vodňany aj. Čechů žije nejvíce v Chicagu (110 000), v New Yorku (41 000), v Clevelandě (39 300); Slováků je ponejvíce v Pittsburgu a okolí (50 000), v Clevelandě (28 200), v Chicagu (25 000), dále ve Wilkesbarre, v Scrantoně, v Landsfordě a v j. m.
O dnešním příznivém finančním stavu naší menšiny v USA svědčí četné bankovní ústavy, jejichž majiteli jsou naši krajané. Mezi staršími soukromými bankéři byli nejznámější Fr. Brodský a Fr. Sovák v New Yorku, F. J. Skála v Chicagu, P. V. Rovnianek v Pittsburgu, M. Bosák ve Scrantoně a bratří Hájíčkové i V. Kašpar v Chicagu. Podle poloofic. statistiky mají Američané československého původu v různých městech USA 103 banky, mimo to je na sta krajanů zaměstnáno na vedoucích místech v amer. bankách. Největší z těchto bank jsou: Bank of Europe Trust Co. v New Yorku, kde jest presidentem spis. Tomáš Čapek, Kaspar American State Bank, Lawndale National Bank, Lawndale State Bank, Adams State Bank, Skála State Bank, 26th Str. Bank, vesměs v Chicagu, First National Bank a Western State Bank v Ciceru. Tyto ústavy jsou úplně v čes. rukou. Slováci mají ve svém držení tyto větší banky: First National Bank v Olyphantě, American Bank and Trust Co. v Hazletoně, Bosak State Bank a Miners Saving Bank ve Scrantoně, Merchants and Miners State Bank v Uniotowně, American State and Trust Co. v Pittsburgu, Papanek-Kováč State Bank v Chicagu, Pennsylvania Bank and Trust Co. ve Wilkesbarre a Amer. Trust and Saving Bank ve Whitingu. Nejstarší česká bank jest Frank Folda v Schuyler, Nebr., jež kontroluje dnes 6 bank v Nebrasce rodiny Foldů.
Kromě toho je velký počet menších čs. bank, majících kapitál 10-50 tisíc dol., ve státech Iowa, Kansas, Minnesota, Sev. i Již. Dakota, Texas a Nebraska (tam jich je 27). Větší české banky jsou ještě v městě Cedar Rapids (Iowa State Savings Bank, Peoples Saving Bank a United States Bank). V Clevelandě a v Chicagu jsou výpomocné spolky „Building & Loan Associations“, jichž se počítá na 150 se jměním mnoha mil. dol. Několik jich je též v New Yorku, v Omaze a v Texasu.
Čeští vystěhovalci dávali přednost západu před východem a usazovali se na státních pozemcích, ovšem neobdělaných; někteří pak, většinou Moravané, stěhovali se do Texasu. Slováci šli nejvíce do železáren, do dolů a do jatek v Pennsylvanii a v Ohiu, kde dostávali každý týden svou mzdu, z níž posílali značné částky svým rodinám. V městech usazovali se hlavně řemeslníci, provozující krejčovinu, pekařství, hudbu, doutníkářství aj. Mnohý z těchto emigrantů časem zbohatl a zřídil si vlastní továrnu, jako W. F. Severa v Cedar Rapids (výroba patentních léků), Vlček (Tool Co.) v Clevelandě, Triner v Chicagu aj. Mladší generace emigrantská vykazuje velký počet učitelů, profesorů, lékařů, právníků, chemiků, stavitelů a politiků. Mezi těmito posledními vynikli Karel Jonáš, Adolf G. Sabath, Jan Karel, řed. dr. Aleš Hrdlička, prof. dr. Boh. Šimek, MUDr. J. Štýbr, Vladimír Geringer, syn zesnulého 1. 4. 1930 Aug. Geringera, dr. Rudiš Jičínský, JUDr. Jaroslav Salaba-Vojan, spis. a red. F. L. Musil, prof. Šárka Hrbková, aj.
První týdeník pro Čechy, „Flugblätter“ zvaný, byl vydáván Vojtou Náprstkem v Milwaukee. V Racinu vyšel r. 1860 první český list redakcí Fr. Kořízka „Slovan Amerikánský“; téhož roku vyšly „Národní Noviny“ v St. Louisu. Hektografované noviny vydávali Slováci Wolf a Slovenský; teprve r. 1888 vycházely tiskem. Noviny tyto přešly do vlastnictví P. V. Rovnianka. Dnes vychází v USA 11 deníků českých i slovenských, a to: v New Yorku: New Yorské Listy, New Yorský Denník a Slovák v Amerike; v Clevelandě: Američan, Svět a Denný Hlas; v Chicagu: Svornost, Denní Hlasatel, Národ a Spravedlnost; v Pittsburgu: Národní Denník. Mimo to vychází velký počet dvojtýdeníků, týdeníků, měsíčníků a bratrských Věstníků (Národní Noviny, Amer. Slov. Noviny, Amerikán, Am. Děl. Listy, Hlas, Katolík aj.). Všech českých a slovenských listů jest asi 130. Vychází též mnoho kalendářů, z nichž uvádíme Geringerův Američan, Kalendář New Yorských Listů, K. Hlasu, K. Jednoty a mn. j. Největší z českých měsíčníků jest Hospodář v Omaze, Nebr., a slov. týdeník Jednota v Middletownu, Pa.
Před válkou podařilo se 1910 prostřednictvím cestovatele E. St. Vráze zříditi po příkladu NRČ v Praze pro spolupráci Čechů svobodomyslných i katolických „Národní radu Čechů amerických v Chicagu“ a darem Fr. Korbela 1500 dol. řízením dra Jar. Salaby-Vojana vybudovati Českoamer. tisk. kancelář; odtud vznikl podnět čs. kongresníka A. J. Sabatha pro nové rubriky mateřské řeči, místo země původu vystěhovalce při amer. censu 1910 a pak 1911 české inform. tournée dra Frant. hr. Lützowa po Americe, jakož i kandidatura průmyslníka Karla Vopičky, jmenovaného 1913 vyslancem USA pro balkánské státy v Bukurešti (až do 1920). Po vypuknutí světové války došlo 1914 místo těchto institucí předválečných ke zřízení Českého nár. sdružení za účelem organisace čs. nár. odboje (nyní Nár. sdruž. amer. Čechoslováků) a pak i k dohodě se Slovenskou ligou; od 4. července 1917 i Nár. svaz čes. katolíků přistupuje k organisaci odboje v zájmu znovuzřízení čs. samostatnosti. Za obětavé a oddané spolupráce všech čs. krajanů a zvl. též Ad. J. Sabatha v amer. parlamentu, pracováno v tom smyslu soustavně. Na jaře 1918 přijel do Spoj. Států T. G. Masaryk jako předseda pařížské ČNR a jmenoval dra K. Perglera jejím diplomatickým zástupcem pro USA. Po odpovědi pres. Wilsona Rakousko-Uhersku 18. října 1918 dochází k Masarykovu prohlášení čs. nezávislosti ve Filadelfii a po převratu z 28. října v Praze k jeho návratu do čs. republiky. Za přátelské dohody s předními nár. pracovníky v Americe i v Praze vybudována jako vrcholná svépomocná organisace Čechů i Slováků ve Spoj. Státech „Čs. nár. rada v Americe“ se sídlem v Chicagu za předsedn. prům. Jana A. Červenky.
Společenský život Čechů a Slováků byl usnadňován zakládáním bratrských organisací, klubů a spolků, při čemž měla rozhodující slovo buď národnost, neb náboženství, aneb i politická příslušnost. Čeští katolíci jsou ponejvíce usazeni v Texasu, ve Wisconsinu, v Nebrasce a v Minnesotě (asi 360 farností). Největší počet členů má Národní svaz čes. katolíků v Americe (je to jakási ústředna), dále Katol. Jednota Sokol, Čes. ř.-k. První Ústřední Jednota ve Sp. St. Severoamer., Ústřední Jednota Žen ve Sp. St. a mn. j. Evangeličtí Češi mají 58 sborů, presbyteriální asi 55. České nekat. organisace jsou sdruženy v Americkém Národním sdružení Čechoslováků. Z větších svazů uvádíme: Čsl. podp. Spolek, Západobratrskou jednotu, Jednotu čes. dam, Čes. sokolskou obec v Americe, Čes. slov. bratrskou podporující jednotu, Sdružení čes. amer. dam, Tělocv. Jednotu Sokol a Jednotu děln. amer. Sokolů, Čsl. obec legionářskou aj.
Slovenských ř.-kat. kostelů je nejvíce v Pennsylvanii (přes 200); evangelíci mají na 60 sborů. Z bratských organisací slovenských uvádíme: První slovenskou katolickou jednotu, Slov. evang. jednotu, Těl. j. Sokol, Živenu, Rímsko- a grécko-katol. slov. jednotu, Neodvislý slov. nár. spolok, Slov. ligu a Slov.-národ. sdruženie. Všechny tyto svazy a jejich odbočky vychovávaly své členy zakládáním škol. kursů, pořádáním zábav. koncertů aj.
Stát a obce vydržují školy, na nichž je vyučovacím jazykem angličtina. Češi a Slováci, chtěli-li míti školy s vyučovacím jazykem českým nebo slovenským, museli si je vydržovati na vlastní útraty. Byl to hlavně Sokol a různé bratrské organisace, jež se tímto úkolem zabývaly. České svobodomyslné školy jsou pouze doplňovací; ve dne navštěvují žáci veřejné školy anglické a večer školy české. Na katolických farních školách vyučuje se celodenně anglicky i česky. Řád Benediktinů v Lisle u Chicaga vydržuje si při českém opatství sv. Prokopa velkou čs. školu střední a vysokou se seminářem a sirotčincem. Evangelické čes. osady mají při jednotlivých sborech české večerní školy. Slováci mají na 80 katol. slov. škol a 10 svobodomyslných. T. J. Sokol zřizuje veř. školy u všech odboček. Na Carter H. Harrison Techn. High-School v Chicagu a na škole Sterlon v Ciceru vyučuje se češtině; rovněž tak i na státních školách v Texasu. O školství pečují: Česko-amer. Matice Školská, Čsl. Matice vyššího vzdělání a Sdružení Svobodomyslných.
Veřejných knihoven, u nichž by byly české a slovenské odbočky, je poskrovnu. Jsou to hlavně veř. knihovny v New Yorku, v Chicagu, v Clevelandě, v Youngstowně, v Detroitě, v Baltimore, v Cedar Rapids a v Binghamptoně.
Mezi hudebníky, usazenými ve USA, vynikla rodina Ondříčkova (v New Yorku a v Bostoně), Karel Leitner (N. Y.), skladatel R. Friml; virtuosem na harfu je prof. Leon Lerando Zelenka. V New Yorku máme od r. 1922 „N. Y. String Quartet“ (Čadek, Šiškovský, Schwab, Váška). V Chicagu vyniklo české trio: Gregor, Jiroušek a Polívka. Výtečnou pianistkou je sl. Miková, virtuoskou na housle H. Dvořáková a komponistou J. H. Čapek a Boh. Kryl. Z divadelních společností vynikla v Chicagu spol. Ludvíkova. Na jevišti dobyla úspěchů Blanche Jurková a Spurná. Světovými dramat. umělci jsou Boža Umirov, pěvec a prof. mistr. školy zpěvu, a jeho choť prof. klavíru Ella Správková. Ve filmu vynikly sestry Novákovy a Alice Čalounová. Výtvarnými umělci jsou: V. Preissig, A. Polášek, J. M. Korbel, E. V. Nádherný aj.
Od prvních počátku války v r. 1914 američtí Čechové i Slováci přispívali k osvobozovací akci. Svobodomyslní Češi založili na podzim 1914 v New Yorku Česko-amer. Pomocný výbor pro osamostatnění a podporu čes. národa, jehož 35členný výbor tvořili nejlepší pracovníci newyorští (mezi jinými T. Čapek, Císař, J. V. Tůma, J. Marek, L. Pacák a K. Leitner). V Chicagu z iniciativy redaktora J. Tvrzického, R. J. Pšenky, prof. Nigrina a dra J. S. Vojana spojily se na podzim r. 1914: Č. N. Rada, Čes. Červený kříž a Č. Pom. Výbor a utvořily z jara 1915 Čes. národní sdružení, k němuž se připojily ostatní odbojové organisace v USA a v Kanadě. V Omaze byl vůdcem revol. hnutí red. Janák a Kuták, v Clevelandě K. Bernreiter, v New Yorku E. V. Voska. Ihned byly založeny krajské výbory, a vypracovány stanovy. Kraj. výbory byly podřízeny odbočkám místním. Poté začala práce propagační a finanční. Organisací byl pověřen Vojta Beneš, který r. 1915 přijel do Ameriky. Katolíci dlouho se nemohli rozhodnouti k veřejnému přistoupení k Č. n. sdr., ačkoliv jejich nejlepší lidé, jako H. Dostál, O. Zlámal, far. Š. Brož aj., podporovali morálně i finančně Č. n. s. Konečně po veřejné výzvě far. O. Zlámala v Clevelandě r. 1916 usnesl se Nár. Svaz čes. katolíků v květnu 1917 spojiti se s Č. n. s.
Slováci byli při vypuknutí války lépe organisováni, a to v „Slovenské Lize“, založ. far. Št. Furdekem. Myšlenka kooperace s Čechy razila si však jen zdlouhavě a těžce cestu. Poněvadž však Liga byla nucena často pracovati společně s Č. n. s. bylo na výzvu Štefánikovu, který na podzim roku 1917 dlel v USA, usneseno připojiti se k Č. s. n., což se stalo v únoru 1918. To však neznamená, že by katol. Češi aneb Slov. Liga nebyli předtím pro naši věc pracovali, naopak: konaly se sbírky, vedla se politická jednání apod. V březnu 1917 založili Češi a Slováci společnou instituci „Slav Pressbureau“ za vedení K. Perglera a Gejze Miky. Byly též zahájeny sbírky při slavnostech, vydáván nár. kolek a revol. diplomy. Velmi vydatně pomáhal český a slovenský tisk a čtení publicisté, jako: Beneš, Vojan, Smetánka, Pacák, Tvrzický, Zmrhal, Pšenka, věnovali se horlivě psaní revolučních článků a brožur neb jejich překladům.
První legionáři se z důvodů neutratity rekrutovali v Kanadě; r. 1917 po vypovědění války Německu vymohl Štefánik, aby směli dobrovolníci veřejně vstupovati do českoslov. armády ve Francii.
České a Slovenské ženy přispěly nemalou měrou též ke zdaru našeho odboje. Byly sdruženy ve „Včelkách“ a v „Priastkách“. Jejich zásluhou bylo zasláno do Francie konfekčního zboží a prádla v ceně asi 100 tisíc dol. Také do Sibiře byla vypravená plná loď různých potřebných věcí.
Výzvědnou službu řídil kap. E. V. Voska a Fr. Kopecký. Vyznamenal se též: A. Ambrose, K. Steiger, A. Chaloupková, Mil. Jarušková, L. Kvíčalová aj.
Prof. T. G. Masaryk přijel do USA v dubnu 1918 a byl tak okázale přivítán, jako nikdy předtím. Ve Washingtoně působil na pres. Wilsona, aby ministr Lansing prohlásil, „že vláda Spojených Států uznává, že stav nepřátelství trvá mezi Čechoslováky a německým i rakouským mocnářstvím“. V Pittsburgu podepsal T. G. Masaryk tzv. pittsburskou dohodu, v níž byla slíbena Slovákům jakási autonomie. Ovšem je tam obsažena klausule, že „podrobné ustanovenia o zariadení čsl. štátu ponechávajú sa osvobodeným Čechům a Slovákům a ich právoplatným predstaviteľom“. Pres. Masaryk odejel z USA 19. listopadu 1918 do vlasti.
Po ukončení války nepřestali amer. Češi a Slováci svou starou vlast podporovat. Celé lodi potravin odjížděly do Terstu, posílaly se peníze a mimo to celé výpravy amer. Č. a Sl. navštěvovaly svou starou otčinu. R. 1920 utvořil se v Clevelandě Svaz Čs. Legionářů. Roku 1928 péčí Čs. nár. rady v Americe a součinností Nár. rady čsl. v Praze za účasti pěv. Spolku „Lyra“ z Chicaga jako důkaz vděčnosti k zvěčnělému pres. Wilsonovi byl mu postaven munificencí amer. Č. a Sl. v Praze pomník prací českoamer. sochaře prof. Alb. Poláška. R. 1929 byl umožněn zámožnějšími Čechy zájezd pražských učitelů pěvců do USA, jenž se vydařil nad očekávání skvěle. Téhož roku američtí Čechoslováci několika výpravami zúčastnili se oslav svatováclavského tisíciletí a dokončení svatovítského dómu na Hradě pražském. Tradici spojení čs. krajanů se starou vlastí po Vojtovi Náprstkovi udržuje m. j. celá desítiletí hlavně Nár. rada čsl. v Praze, Valentinská ul., jako celonár. ústř. svépomocné.
Čs. menšina v Kanadě
V Kanadě žije r. 1929 asi 40-45 tisíc čsl. příslušníků, z nichž jsou aspoň dvě třetiny Slováků. V Kanadě je nálada proti přistěhovalectví, zvláště dělnická strana podporuje pouze emigraci britskou. Podle dnešních předpisů smí se z naší republiky vystěhovati do Kanady ročně jen přesně stanovený počet (2-3000) osob, které jsou buď zemědělskými dělníky (do 45 let), dále omezený počet zemědělských pracovnic, a konečně ženy a nezl. děti kanadských residentů a osoby, jimž přistěhovalecký úřad udělí zvláštní povolení. Rodiny, hodlající se přistěhovati, musí míti kapitál od 250-1000 i více dol. V letech 1926-1928 byla přistěhovalecká kvota větší (6-7000). Před válkou stěhovali se do Kanady Češi a Slováci ze Spojených Států, především ti, kteří měli dostatečné prostředky, aby si zakoupili pozemky. Tak byla založena kat. slovenská cirk. osada farářem Pazúrkem ve Fort Williamu Ont. (asi 950 duší). Přesná sídla všech našich vystěhovalců nejsou ani přibližně známá; české farmářské osady jsou: Prague, Wiking a Grand Prairie v Albertě, Esterházy v Saskatchewanu, Michel Natal v Br. Kolumbii; větší počet Čechů a Slováků je v městech Winnipegu, Chathamu, Windsoru, Regině, Torontu, Londoně, Blenhaimu a Montrealu. Ostatní menší osady a skupiny jsou asi v těchto místech: Sidney, Opasatica, Broderica, Dysart Eagle Point, Ladysmith, Fernil, Westminster, Welland, Ford City, Sarnia, Lethbridge, Blainmore, Hillcrest, Reymond, Canmore, Coleman, Gerald, Keneston, Mellville, Lebret, Lanshut, Beechy, Rosetown, Mariott, Churchbridge a jv.
Společenský život, pokud je možný, byl organizován hlavně z USA. Zaměstnáním jsou naši příslušníci z 92 % zemědělci; pouze nepatrný počet je zaměstnán v továrnách ve Windsoru, Ford City, Chathamu aj. Americké čsl. spolky založily v poslední době četné filiálky v Kanadě, ale jsou tam i samostatná sdružení jako: Odbočky spolku sv. Rafaela, Čsl. kolonisační sdružení pro Kanadu v Saskatooně (v čele adv. A. V. Svoboda, Emil Kolafa, starousedlík v Mariottu, Joe Zeman, starousedlík v Kenastonu, Čeněk Václavík, kazatel z Glenside) atd. Jiné spolky jsou: Podpůrný spolek čsl. přist. v Kanadě, v Montrealu, s odbočkami v Torontě, ve Winnipegu a v Calgary; Kat. slov. jednota těl. ve Fort Williamu a ve Fernie, Nár. slov. spolek v Lethbridgeu, v Colemanu, v Belevue a v Luscaru; Čsl. podpůrná jednota ve Winnipegu, Děl. tělocv. jednota „Havlíček“ ve Franku (Alb.). Za války byli kanadští Češi a Slováci horlivými vlastenci a podporovali odboj hmotně i vstupováním do vojska. Středisko jejich bylo v Portage La Prairie. R. 1929 začaly vycházeti „Kanadské Noviny“ v Montrealu.
Podle nových úředních pramenů, použitých R. Turčínem k inform. stati v Hajnově Ročence, žije v dálné cizině asi tento počet čs. krajanů: v Argentině na 25 000 čs. krajanů, vesměs čs. přísl., z nich 6000 v Buenos Aires, kde sídlí i Svaz pro 12 čs. sp., vychází mj. týd. Jihoameričan (8. rok), Věstník čs. (3. rok), jakož i působí čs. škola. Krajané žijí jako zeměd. nebo děln. průmysl v Cordobě (mají tam Národní dům) a provinciích Mendoza, Tucuman, Rosario, Patagonii, v Chacu (v bavlnářství pracuje 1000 krajanů a mají čs. školu), ve městě Berisso (v průmyslu masném zaměstnáno jich rovněž tolik a mají též čs. školu).
V Brasilii žije na 7000 čs. krajanů (čs. příslušníků) na jihu: v Sao Paolo (bude Národní dům), S. Catharina, Parana, Rio Gr. Do Sul. Rovněž v Mexiku (600), Uruguay (500), na Kubě (300), v Paraguay (100) i v jiných státech a zemích jsou roztroušeni. V Číně na 900, v Japonsku 40, Indii 20, v Maroku 40, v Alžíru 20, Egyptě 10, Habeši, v Britské východní Africe, v Jihoafr. Unii 200 (v Johannesburgu žil celá desítiletí poslední přímý potomek J. A. Komenského Jiří Figulus, v Pretorii celkem 2 spolky), jakož i na Madagaskaru, konečně žije několik set krajanů v Australii a Oceanii, na N. Kaledonii a na francouzském ostrově Tahiti, takže i v Asii, Africe, Australii a Oceanii žije rozptýleně na 2000 krajanů.
Příslušným kruhům čs. nutno pečovati už napřed, kam a jak usměrniti náš proud vystěhovalecký, zvl. při nadbytku české inteligence a nezaměstnaných z různých povolání. Při uzavření hranic USA a různých nesnázích i nevýhodách exotických zemí nebo konkurenci jiných národů, může to býti v budoucnu jedině znovuspořádaný ruský velestát, dvakrát větší Evropy, kam se budou obraceti naděje všech čs. vystěhovalců se slovanským nárokem jisté přednosti; dnes nelze sic akci prováděti, ale nutno ji připravovati.
Literatura čs. zahraničí, čítající před 25 lety jen několik brožurek a statí s nemnoha časopisy, jež se jen krátce udržely (kromě berlínské Vlasti a českých listů vídeňských nebo v USA) vykazuje dnes už několik set jednotek. Podobně korporace, věnující péči Čechům a Slovákům za hranicemi, již kromě domu Náprstkova „U Halánků“ počal skromničce Kruh přátel zahran. Čechů „Frič“ v Praze a Svaz českých spolků v Berlíně, vzrostly od 1905 neobyčejně: Nár. rada čsl. v Praze i její odbočky v Brně, Opavě, Slovenská v Bratislavě (se zvl. péčí o Sl. v Maďarsku, Rumunsku a Jugoslavii) a Karpatoruská v Užhorodě, dále školský spolek Komenský ve Vídni a pak i v Praze, Sokolská župa zahraniční, Kostnická jednota, Sdružení čs. zahran. Spolků dělnických, Klub čs. turistů, České srdce, Zemědělská jednota, Sdružení Čechů a Slov. z Ruska, Čs. červený kříž, Pěvecká obec čs., Klub amer. Čechoslováků, Emigr. ústav při MAP., Spolek sv. Rafaela, Čs. ústav zahran., komunist. Jednota čs. spolků v cizině a Domovina zahran. Čechů i Slováků, jakož samozřejmě po převratu úřední orgány čs. s min. zahran. a min. školství mj. v čele, pečují o otázky ty.
Z písemnictví nejvíce získaly zájem širokých vrstev Adresáře zahran. Čechů (od r. 1907 do 1913 z NRČ vydávané prací dra Auerhana, řed. Aug. Seiferta, Jar. Španihela, E. St. Vráze, Jos. Tvrzického) i anketa o českém vystěhovalectví z r. 1090 (zpracovaná drem Auerhanem, J. Hejretem a Al. Svojsíkem), publ. zahran. krajanů, z nichž hl. řada knih dějep. česko-amer. Tom. Čapka, dra Jar. Salaby-Vojana: Českoamer. epišť. (1911), Věnc. Švihovského v Kijevě na Rusi atd. Nár. rada čs. vydává od 1919 sborník Naše Zahraničí (teď 10. roč. spolu s EÚ. MAP. a ČÚZ.), úř. list min. Vystěhoval. zpravodaj, Věstník Komenského, Vystěhovalec, Věst. Sdruž. Č. a Sl. z Ruska, revue Dunaj, Emigrant, Kor. ČÚZ.
Z knih: dr. Jan Auerhan: Čs. menšiny za hranicemi (1919), týž: Osady čes. emigr. v Prusku, Polsku a Rusku (1920), týž: Čes. osady na Volyni, Krymu a Kavkaze (1920), týž: Čechoslováci v Jugoslávii, Rumunsku, Maďarsku i Bulharsku (1921), týž: Jazyk. menšiny v Evropě (1924), Thomas Čapek-Anna Vostrovský-Čapek: Bohemian (Čech) Bibliography (1918), Thomas Čapek: The Čechs in America (1920), MUDr. F. Jetel: Více zájmu o Čechy vídeňské (1920), St. Klíma: Čechové a Slováci za hranicemi (1925), Prof. J. Schögl: Dějiny českých osad v rum. Banátě (NRČ. 1926), Tomáš Čapek: Naše Amerika (1926), F. A. Soukup: Česká menšina v Rakousku (1928), kromě jiných publ. Nár. rady čsl., ČUZ. atd.
Statistiku čs. vystěhovalectví za rok 1928 přineslo 75.-76. číslo Zpráv Stát. úřadu statist. z r. 1929. Podle této publikace byl u nás v roce 1928 vydán vystěhovalecký pas celkem pro 25 540 osob (v tom bylo 21 430 majitelů pasů a 3110 osob provázejících). Jako cíl cesty označilo: Kanadu 8419 osob, Německo 4732 osob, Argentinu 2792, Francii 2700, Spojené státy americké 2577, Rakousko 827 atd. Národnost československou udalo 15 710 vystěhovalců, německou 4119, ruskou 2712, maďarskou 1442, židovskou 267, polskou 260 a jinou 30. Z vystěhovalců čs. národnosti označily 5834 osoby jako cíl cesty Kanadu, 2274 osoby Německo, 2136 Francii, 1847 Argentinu, 1782 USA, 238 Jugoslavii, 231 Rakousko, 223 SSSR; zbytek odešel do jiných států. Více než polovice všech osob, jimž byl vydán vystěhovalecký pas, pocházelo ze Slovenska, odkud se rozhodlo vystěhovati 13 544 osob (z toho do Kanady 6698). Vystěhovalců z Čech bylo 5448 (nejvíce do Německa – 3002), z Moravy 2098 (nejvíce do Argentiny – 605), Slezsko 1164 (nejvíce do Německa – 624) a Podk. Rus 2286 (nejvíce do Kanady – 1010). Z vystěhovalců bylo 18 430 mužů (10 365 ve věku od 20 do 29 let) a 6110 žen (2330 ve věku od 20 do 29 let). Ženatých mužů bylo mezi vystěhovalci 10 401, vdaných žen 2473. Číst a psát umělo 22 064 vystěhovalců. Povoláním byly vystěhovalci nejvíce zemědělci (12 628); dělníků v dolech a hutích bylo 2095, stavebních dělníků 1261. Z 21 430 majitelů pasů odjelo 13 514, aby hledali obživu, 4729 aby nastoupili místo, 2659 k rodině neb příbuzným. Ostatní se vystěhovali z jiných příčin. Po prvé se vystěhovalo 15 206 majitelů pasů, po druhé 1281, atd. Nemajetných majitelů pasů bylo 15 507, nemovitý majetek pozemkový resp. domovní mělo 3311 osob. Z jednotlivých okresů měly nejvíce vystěhovalců: v Čechách: Týn Horšovský (479), Stříbro (468), Sušice (443), město Praha (377) a okres Chomutov (332); na Moravě: Hodonín (384), Uh. Hradiště (354) a Mor. Třebová (104); ve Slezsku: Hlučín (467), Fryštát (345) a Čes. Těšín (126); na Slovensku: Michalovce (534), Stropkov (486), Sobrance (440) a Prievidza (417); v Podk. Rusi: Mukačevo (573), Užhorod (436) a Sevluš (300). Naše Zahraniční, 1930, č. 2.
Dodatek z roku 1932
Vystěhovalectví v posledních letech značně klesá, neboť státy uzavírají se cizím příslušníkům. V r. 1931 bylo např. vydáno pouze 9567 vystěhovaleckých pasů, kdežto ještě rok před tím (1930) přes 25 700. Rovněž počet přestupů hranic byl roku 1931 poměrně nepatrný, 5646 (1930:17 149). Osoby, jimž byl vydán vystěhov. pas, pocházely opět nejvíce ze Slovenska (asi polovina celk. počtu). Na trvalo se chtělo z republiky vystěhovati 2382 obyv., dočasně 4837. Menší pokles jeví se u vystěhovalectví sezonního (zemědělského), jež s 22 306 v r. 1930 kleslo r. 1931 na 19 378 osob. Z toho do Německa 2367 do Rakouska 17 010. Primát tu má opět Slovensko, přes 16 600 osob. Největším procentem participují na celkovém počtu služebná, svobodná děvčata, jichž odjelo za prací více než šest tisíc. Přes dosud dosti značný počet vystěhovalců není v tomto ohledu situace ČSR u srovnání s jinými státy nejhorší. Mezi 20 evropskými státy bylo roku 1930 Československo teprve na místě patnáctém, jsouc značně předstiženo Portugalskem, Litvou, Anglií, Španělskem, Itálií, Polskem, státy skandinávskými (mimo Švédska), Švýcarskem, Maďarskem a Rakouskem. Reemigrace byla v r. 1931 poněkud vyšší než rok předtím; vrátilo se celkem 6250 osob. Nejvíce přistěhovalých bylo ze Spoj. států severoamerických (2240) a z Francie (1895).
Československé menšiny zahraniční
Situace zahraničních čsl. menšin je celkem dosti dobrá, dík schopnostem našeho lidu. A i když někdy by se zdálo, že naše menšina v některém státě prožívá trpčí chvíle, je to téměř vždy jen v důsledku poměrů dotčeného státu. Jinak každá menšina, pokud jen je trochu silnější, projevuje svůj vlastní život a kulturní ruch. Vidíme to hlavně v Rakousku a v Americe. V Rakousku má naše menšina vybudováno i přes celkovou hospodářskou tíseň dobré školství. Ve školním roce 1931/32 bylo ve Vídni 11 škol veřejných, 17 mateř., 6 obecných, 6 měšťan., 2 střední a 2 odborné; tyto školy posléze jmenované jsou vydržovány spol. „Komenský“. V uvedeném školním roce bylo na českých školách v Rak. celkem 4115 žáků, kterýž počet v r. 1932/33 (podle předběž. statistiky) stoupl na skoro 4400 žáků. Oproti této potěšující statisíce neradostně jeví se čísla statistiky čsl. menšiny v Maďarsku: Čechoslováků podle úředních zpráv maďar. prý v této zemi stále ubývá. Zdá se, že pověstné maďarské volby a sčítání lidu zůstávají i nadále podivnými v ohledech k nemaďarskému obyvatelstvu. Dlouholeté nejisté a neutěšené hospodář. poměry v Německu doléhají též na naši menšinu, která kdysi před lety měla velký význam. V nejlepším stavu, jak v ohledu hospodářském, tak v ohledu kulturním, se nalézá naše menšina v Jugoslávii. Založeno tu bylo v posledních letech několik spolků, jež se čile hlásí k životu. Ve školním roce 1931/32 bylo v 58 školách (30 sloven., 10 čes. paral., 7 soukr., 10 dopl. čes.) celkem 9183 žáků. V r. 1929/30 bylo 8300 žáků v 55 školách. Potěšující známky života jsou patrny též u čsl. menšiny v Polsku; ještě leckteré změny poměrů, hlavně ve školství, byly by Polsku jen ke cti. Ve školním roce 1931/32 bylo tu 36 škol veřejných (28 smíš., pouze 8 s vyuč. řečí čsl.) s 1846 žáky a 13 soukromých s 480 žáky. Menšího významu jsou čsl. menšiny v Bulharsku, Rumunsku a ve Francii, z níž se naši krajané hojně stěhují zpět do vlasti, vyháněni hospodář. poměry. Vlivem omezení přistěhovalectví do Ameriky nezměnily se příliš poměry našich menšin amerických. Zato zvýšil se spolkový a kulturní život menšiny ve Spojených státech, kde vůbec čsl. živel dosáhl velkého významu, o čemž svědčí počet našich krajanů, zastávajících vlivná postavení a úřady (Čermák Antonín). Poměrně největšího vzrůstu ve státech amerických kontinentu doznala naše menšina v Uruguayi, kde jen v hlav. městě Montevideu je nyní přes 1000 Slováků a na 300 Čechů. Největšími organisacemi, zabývajícími se poměry našich krajanů za hranicemi a vystěhovalectvím, jsou Čsl. ústav zahraniční a Čes. kolonizační společnost s r.o.
Obr. Obchod Jana Klause v Chicagu. Foto 80. léta 19. století
