Češi mají nejdražší elektřinu v Evropě. Přitom patří k jejím největším vývozcům na světě

Komentář Lukáše Kovandy

České domácnosti platily letos v červenci za elektřinu nejvyšší cenu v celé Evropě. Přitom ovšem Česko patří mezi největší vývozce elektřiny nejen v Evropě, ale dokonce na světě.

Červencový index HEPI (Household Energy Price Index), který porovnává cenu energií pro domácnosti v jednotlivých evropských metropolích, hovoří jasně. Pražané platí po přepočtu dle parity kupní síly měny za elektřinu nejvyšší cenu v celé Evropě. Index zahrnuje nejen země EU, ale také státy jako Švýcarsko, Norsko, nebo dokonce Rusko. Pražané podle studie platili v červenci v paritě kupní síly měny zhruba 52 eurocentů za kilowatthodinu (viz graf níže). To je zhruba dvakrát více, než kolik platí obyvatelé Bratislavy a přibližně třikrát více v porovnání s náklady obyvatel Budapešti či Moskvy. Pražané také platí takřka čtyřikrát více než domácnosti ve švýcarské metropoli Bernu, a dokonce více čtyřikrát tolik než domácnosti v norském Oslu.

Ceny elektřiny jsou v Praze vysoké i absolutně, tj. bez přepočtu dle parity kupní síly měny. Pražané v takovém případě platí čtvrtou nejvyšší cenu v EU, zhruba 41 eurocentů za kilowatthodinu. Dražší elektřinu mají pouze obyvatelé Kodaně, Říma a Amsterdamu.

Česko přitom patří k největším vývozcům elektřiny, a to dokonce ve světovém meřítku. V prvním pololetí letošního roku Česko vyvezlo o pět milionů megawatthodin elektřiny, než kolik dovezlo, plyne z analýzy společnosti EnAppSys (zde). To je jeden z největších čistých vývozů v EU. Více elektřiny letos během prvních šesti měsíců roku vyvezlo už jen Švédsko, Německo, Bulharsko a Španělsko. To jsou ovšem země, v jejichž metropolích je cena elektřiny v přepočtu dle parity kupní síly měny v rámci Evropy spíše průměrná či podprůměrná (výjimkou je Berlín, protože v Německu jsou na elektřinu uplatněny poměrně vysoké daně, viz dále).

Naopak největším čistým dovozcem elektřiny v Evropě je Itálie, což koresponduje s výše uvedeným údajem, že Římané platí za elektřinu jednu z nejvyšších cen v EU. Čistými dovozci elektřiny jsou také Dánové.

Česko navíc dlouhodobě patří do první desítky největších vývozců elektřiny na světě, loni obsadilo šestou příčku (zde).

Zejména v současnosti, v době dramaticky zdražující elektřiny, se tudíž ČR obzvláště vymyká coby země, která poněkud paradoxně přes svůj relativně vysoký čistý vývoz, a tedy citelné přebytky ve vlastní výrobě elektřiny, vykazuje nejvyšší cenu elektřiny pro své vlastní domácnosti v celé Evropě.

Klíčovým důvodem je intenzivní zapojení Česka do jednotného trhu s energiemi v EU. Z hlediska energetického trhu je Česko vlastně sedmnáctou spolkovou zemí Německa.

Roli ale hrají také třeba daně. Daňové zatížení elektřiny pro české domácnosti je výrazně vyšší, než kolik by odpovídalo průměru zemí EU. V Česku daně, zejména DPH, představují podle doprovodných dat ke zmíněnému indexu HEPI celkem 24 procent ceny elektřiny pro domácnosti, zatímco v EU je to průměrně jen 18 procent.

Kurzarbeit měl smysl v pandemii, nyní by byl házením peněz do černé díry

Hrozilo by kvůli němu přežívání neperspektivních firem na dluh, takzvaných „zombie firem“.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka navrhuje jako řešení energetické drahoty kurzarbeit. Tedy to, že by stát přispíval firmám a podnikům na mzdy jejich zaměstnanců tak, aby je z důvodu případného omezení výroby nebyly nuceny propustit.

Kurzarbeit měl svůj smysl v době pandemie. Tehdy došlo k omezení výroby ze zdravotních důvodů: státu šlo o to, aby se covid dále nešířil a nedošlo k přetížení nemocnic, takže zavedl restriktivní opatření a v řadě firem a podniků se citelně omezila výroba, leckdy i spontánně, dobrovolně ze strany firem a podniků samotných.

Nyní je situace jiná. Energetická drahota tu může být až několik let. Například belgický premiér Alexander De Croo v tomto týdnu varoval, že až deset nadcházejících zim bude těžkých, kvůli drahým energiím.

Stát tedy musí hledat dlouhodobá řešení drahých energií. Kurzarbeit je opatřením, které přechodně zachraňuje pracovní místa. V době pandemie existovalo „světlo na konci tunelu“ v podobě vakcíny, nyní žádné takové „světlo na konci tunelu“ vidět není.

Státy – i na úrovni EU – mají možnost zlevnit energie. Například pozastavením obchodu s povolenkami, přetnutím navázání burzovních cen elektřiny na ceny plynu, zastropováním cen povolenek, přehodnocením takzvané taxonomie EU a agendy celého Green Dealu. V českých podmínkách se lze bavit o rozdělení ČEZ a o zestátnění jeho části, která má v gesci cenotvorbu. To jsou opatření, která by měla předcházet úvahám o kurzarbeitu.

Za současné situace je vytažení karty kurzarbeitu populistickým „plácnutím do vody“. Pokud zůstanou energie drahé delší dobu, kurzarbeit je jen házením peněz do černé díry. Nelze po několik let zachraňovat pracovní místa, když výroba kvůli drahým energiím nebude rentabilní a daná firma či podnik po ukončení případného kurzarbeitu, třeba i za několik let, nebude už nikdy více ze svých vlastních zdrojů konkurenceschopná.  Kurzarbeit by tak udržoval pří životě takzvané zombie firmy a podniky, a to za cenu dalšího obrovského nárůstu zadlužení.

Je třeba řešit příčinu problému. Tedy drahé energie. Kurzarbeit by pouze na dluh překrýval důsledek problému. (28.8.2022)