.jpg)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Slováci totiž budou nadále dovážet plyn přes Ukrajinu, a ani Rakušani český tranzit nevyužijí
Když loni česká vláda rozhodla koupit tisíce kilometrů plynovodů – firmu Net4Gas, hájila nákup i tak, že jimi poteče plyn na Slovensko, či dokonce do Rakouska. A že tedy Česko bude od těchto zemí inkasovat peníze za přepravu přes své území. Jenže smělý plán se rozplývá. Což by znamenalo, že plynovody zůstanou nenaplněny a jejich údržbu místo Slováků či Rakušanů zaplatí řadové české domácnosti – ve vyšších poplatcích za odběr plynu.
Slovensko totiž pokročilo v jednání o zajištění dodávek nadále přes ukrajinské území. A to i po skončení letošního roku, kdy už nebude platit smlouva mezi Kyjevem a Moskvou o přepravě plynu přes ukrajinské území. Generální ředitel státního podniku Slovenský plynárenský priemysel (SPP) Vojtech Ferencz tento týden jednal v Ázerbájdžánu, přičemž tamní státní podnik SOCAR by podle něj mohl v rámci jednoho z možných řešení zajišťovat přepravu plynu přes Ukrajinu, informuje agentura Bloomberg.
Kyjev odmítá přes ukrajinské území přepravovat ruský plyn. Pokud by ale přepravu zajišťovala nějaká třetí strana, třeba právě SOCAR, takový tranzit by umožnil. Ukrajina pochopitelně ráda najde způsob, jak nadále inkasovat peníze za tranzit, pokud jej tedy nebude zajišťovat ruská strana.
Spokojena by ovšem mohla být i Moskva. Jestliže by Ázerbájdžán začal posílat svůj plyn na Slovensko, zatímco Rusko by jej místo na Slovensko posílalo tam, odkud jej Ázerbájdžán kvůli dodávkám Slovensku stáhl, například do Turecka. To je podstata takzvaného rusko-ázerbájdžánského plynového swapu. Ten však jde proti smyslu západních sankcí, neboť Rusku neztenčuje příjmy z prodeje plynu, jen se mění jeho kupující.
Pro Slovensko je takové řešení lákavé, protože by potenciálně samo mohlo alespoň ještě po nějaký čas inkasovat poplatky za tranzit plynu přes své území. Přes Ukrajinu totiž nyní proudí na Slovensko zhruba 15 miliard metrů krychlových ročně, z toho jen tři miliardy na Slovensku zůstávají a zbytek putuje slovenským tranzitem do Rakouska a do Itálie.
Jediným, kdo „ostrouhá“, by tak nakonec zůstalo Česko, resp. řadové české domácnosti. Pokud by ovšem Slovensko nedojednalo plyn z Ázerbájdžánu, jednou z možností je, že by jej získávalo cestou přes Německo a z tamních přístavních terminálů a přes Česko. Právě proto česká vláda mohla argumentovat, že tuzemské plynovody potenciálně naplní plynem přepravovaným Slovensku a Rakousku. Rovněž Rakousko ovšem bude po odpojení od ruských dodávek plyn přepravovat jinudy než přes Česko, mnohem spíše přímo z Německa a Itálie. Záměr české vlády tak nejspíše nevyjde.
I pokud by ale Slovensko nemohlo dovážet plyn přes Ukrajinu, nabízí se mu například možnost jeho importu z USA, a sice ve zkapalněné podobě. Po přeměně v plynné skupenství v Litvě by pak plyn proudil přes Polsko, které by tak inkasovalo za tranzit. Slovensko nedávno dokončilo předávací stanici Výrava na hranicích s Polskem, jejímž prostřednictvím může od příštího roku historicky vůbec poprvé dovážet plyn také ze severu.
Z hlediska Slovenska je každopádně levnější získávat plyn tranzitem z východu, přes Ukrajinu. Za import plynu ve zkapalněné podobě by země podle Ferencze zaplatila v přepočtu o 5,6 miliardy korun ročně více, než pokud by dále proudil přes Ukrajinu.
Brusel žádných 50 miliard Česku na povodně nepošle, jak před volbami slibovali vládní politici
Veřejnost mystifikovali hned dvojmo, snad i strženi právě předvolební atmosférou
Je tomu týden, co vládní politici v čele s premiérem Fialou halasně oznamovali, že Česko získá od EU v přepočtu zhruba 50 miliard korun na pokrytí škod po povodních. „EU nám pošle 50 miliard Kč na pomoc s ničivými povodněmi,“ napsal minulý týden v pátek na sociální síti X Marek Ženíšek, ministr pro vědu výzkum a inovace.
On i další vládní politici pak pomoc vyzdvihovali jako důkaz solidarity v rámci EU. Zřejmě i z důvodu krajských a senátních voleb, jež v těch hodinách byly „na spadnutí“, chtěli veřejnosti přinést pozitivní zprávu a sama sebe vykreslit jako úspěšné vyjednavače takové nebývalé pomoci.
A ona cifra 50 miliard korun vskutku nebývalá je. Vždyť při povodních roku 2002 pomohla EU Česku částkou 1,8 miliardy korun, a to se tehdejší premiér Vladimír Špidla zaklínal, že částka je to stejná, jakou by Brusel pomohl, kdyby už Česko bylo členem EU (vstoupilo až o necelé dva roky později). A roku 2013 zase EU přispěla sumou zhruba 400 milionů korun. V obou případech tak pokryla jednotky procent celkových škod.
V tomto kontextu je tedy cifra 50 miliard opravdu mimořádná. I premiér hovořil tak, že jde o jakousi mimořádnou pomoc EU. „Dohodli jsme se, že EU uvolní na pomoc pro ČR dvě miliardy eur (50 miliard Kč) z kohezních fondů,“ pravil minulý ve čtvrtek po setkání s šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou v polské Vratislavi.
Jenže už v pondělí bylo všechno jinak. Snad jen náhoda tomu chtěla, že zásadní změna tónu přišla až po proběhnutí krajských voleb. Brusel totiž oznámil, že dané povodňové peníze nejsou prostředky navíc, ale jenom jednodušší využití peněz již přidělených. Přičemž ale, již podle tuzemského ministerstva pro místní rozvoj, není zatím známo, kolik peněz bude moci Česko v rámci této zjednodušené procedury využít.
Vládní politici tak mystifikovali veřejnost hned dvakrát, zřejmě stržení předvolební atmosférou. Ať už záměrně či jen nešťastnou komunikací navozovali dojem, že Brusel poskytne, „uvolní“, Česku peníze jaksi navíc. Zadruhé hovořili o konkrétní částce zhruba 50 miliard korun, aniž nyní, po týdnu a po volbách, ministerstvo, které má evropské peníze v gesci, není schopno tuto částku potvrdit.
Pohonné hmoty dále zlevní
Saúdská Arábie totiž přechází na politiku levné ropy, kterou chce „vyřídit“ americké břidličné těžaře – čímž též znesnadní přechod na elektromobilitu
Pohonné hmoty v Česku dál zlevňují, v uplynulém týdnu ale tempo poklesu cen zpomalilo. Litr nejprodávanějšího benzinu Natural 95 se aktuálně u čerpacích stanic v Česku prodává v průměru za 35,28 koruny, před týdnem byl o 20 haléřů dražší. Nafta zlevnila o 13 haléřů na litru, za litr teď řidiči dají průměrně 33,59 koruny. Benzin zůstává nejlevnější téměř za poslední tři roky, naposledy se na podobných cenových úrovních prodával v říjnu 2021, nafta byla naposledy levnější loni na konci července.
Pohonné hmoty přitom zlevní i v příštím týdnu, a to o zhruba 30 haléřů na litr. Ropa na světových trzích totiž dále zlevňuje. Za poslední tři dny se cena ropy Brent snížila o další takřka tři procenta a při úrovni necelých 72 dolarů za barel je blízko svého několikaletého minima, těsně pod 70 dolary za barel, na něž se propadla v první polovině září.
Důvodem propadu ceny ropy je nyní bezprostředně zpráva listu Financial Times, že Saúdská Arábie zvažuje navýšení těžby. Rijád údajně dokonce hodlá opustit svůj neoficiální cíl pro cenu ropy ve výši 100 dolarů za barel, aby tak získal vyšší tržní podíl. Saúdská Arábie totiž těží ropu při nižších nákladech než například její američtí konkurenti těžící z břidličných písků. Saúdové tedy zjevně sázejí na to, že při současných podmínkách ve světě, zejména při nedostatečném výkonu čínské ekonomiky, nemají šanci cenu ropy dostatečně „vyšponovat“. Takže právě opouštějí cíl vysoké ceny, aby naopak prostřednictvím navýšení těžby, a tedy snížením ceny ropy, učinili podstatnou část břidličných těžařů neprofitabilními. Ti – věří Saúdové – tak své vrty zavřou, omezí využívanou kapacitu, a Rijád bude nižší cenu ropy kompenzovat navýšením tržního podílu.
Takový krok mimochodem dále znesnadní přechod na elektromobilitu, zejména v Evropě. Například v Německu se letos v létě prodeje elektroaut propadaly meziročně až o 70 procent, hlavně v důsledku loňského ukončení jejich dotování. Levná ropa a levné pohonné hmoty samozřejmě nejsou tím, co by mělo potenciál poptávku po elektroautech oživit.
Nabídku ropy na světovém trhu navíc nemusí zvýšit jen uvedený krok Rijádu, nýbrž i čerstvá dohoda znesvářených stran libyjské občanské války, spočívající ve shodě na jmenování nového vedení tamní centrální banky. Takový krok může dláždit cestu k uklidnění situace v severoafrické členské zemi kartelu OPEC, které by následně opět zvedlo její ropnou produkci.
Potenciálně vyšší nabídka saúdské a libyjské ropy na světovém trhu již nyní sráží její cenu. Na straně poptávky pak cenu ropy trvaleji tlačí dolů přetrvávající problémy čínské ekonomiky. Peking se v těchto dnech sice snaží podpořit ekonomický růst v zemi sadou opatření, včetně zamýšlené kapitálové injekce největším bankám, první od světové finanční krize roku 2008. Avšak obchodníci s ropou zatím tato opatření nepovažují za dostatečně silná, aby nastartovala poptávku největšího světového dovozce ropy natolik, že vykompenzuje pokles způsobený zmíněným možným nárůstem libyjské, a zejména saúdské ropy. (27.9.2024)
.jpg?s3=1)
