.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Inflace ji k tomu ale dotlačí na podzim.
Příští týden ve čtvrtek zasedá bankovní rada České národní banky k měnověpolitickému jednání vůbec poprvé ve svém novém složení. Předpokládáme, že se v jejím rámci nakonec nenajde dostatečná podpora pro zvýšení základní sazby ani o 0,25 procentního bodu. Nově jmenovaní bankovní radní totiž zastávají spíše zdrženlivý postoj k dalšímu zpřísnění měnové politiky.
Nová viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová se toto úterý nechala slyšet, že pro ni budou „velmi důležitá“ data k výkonu české ekonomiky ve druhém čtvrtletí. Ta byla zveřejněna dnes. Jsou zhruba v souladu s očekáváními, případně je mírně převyšují. Podle Zamrazilové by ale další utažení měnové politiky opodstatňovala lepší než očekávaná čísla, zejména pokud by je táhla poptávka domácností. Jenže poptávka domácností podle všeho dále ochabla. Vysoká inflace totiž dále nahlodala kupní sílu domácností. Nezdá se tudíž, že by se Zamrazilová měla po dnešku výrazněji než dosud přiklánět k variantě zvýšení úrokových sazeb na srpnovém zasedání.
Podobně zdrženlivý bude po dnešku další staronový radní, Jan Frait. Ten začátkem tohoto týdne uvedl, že ČNB musí k případnému dalšímu utažení měnové politiky přistupovat uvážlivě. To proto, že jak česká, tak zahraniční ekonomiky už procházejí fází zpomalení. Česká ekonomika dokonce podle všeho zabředne ve třetím a čtvrtém čtvrtletí do recese. Základní úrokové sazby jsou přitom už nyní podle Fraita dostatečně vysoké na to, aby tlumily úvěrovou činnost, spotřebu i investice.
Radní Oldřich Dědek se v polovině července vyjádřil v tom smyslu, že ČNB by měla upustit od dalších zvýšení základní úrokové sazby. Místo toho by měla potlačovat inflaci probíhajícím intervencemi proti oslabování koruny. Další růst úroků podle něj hrozí spustit, nebo dokonce prohloubit recesi.
Nový guvernér Aleš Michl se již při svém jmenování na Hradě v první polovině května vyjádřil tak, že bude alespoň po nějaký čas usilovat o stabilitu úrokových sazeb.
U další nové radní, Kariny Kubelkové, lze očekávat také spíše vlažnější přístup k dalšímu zvedání úroků. Působila totiž až do června coby hlavní analytička Hospodářské komory ČR. Ta zvyšování sazeb v podání ČNB kritizovala jako až příliš agresivní. Kubelková zřejmě bude vnímavější k potřebám malých a středních podniků, jež Hospodářská komora sdružuje a které si další zdražování úvěrů nepřejí.
Pro zvýšení sazeb se tak ve čtvrtek jednoznačně vyjádří zřejmě pouze dva ze sedmičlenné bankovní rady, a sice viceguvernér Marek Mora a Tomáš Holub. Ti pro zvyšování sazeb zvedali soustavně ruku už coby členové staré, „Rusnokovy“ bankovní rady. Tentokrát ale už zřejmě budou v menšině.
Česká národní banka, i když si dá se zvyšováním úrokových sazeb v srpnu přestávku, zřejmě základní úrok zvýší na podzim. Dotlačí ji k tomu stále vysoká, dokonce ještě zrychlující inflace. Letos tak základní sazba stoupne minimálně na 7,5 procenta, ze stávající úrovně rovných sedmi procent. V případě výraznějšího či úplného přerušení dodávek ruského plynu do EU nelze vyloučit, že by ČNB musela ještě letos zvýšit základní úrokovou sazbu až na úroveň rovných osmi procent.
Česká ekonomika teď spadla do recese. Brzdí ji strach lidí z inflace
Tuzemská ekonomika v letošním druhém čtvrtletí rostla tempem 3,6 procenta meziročně a 0,2 procenta mezičtvrtletně. Takový – zatím předběžný – výsledek je zhruba v souladu s očekáváními, případně je mírně překonává.
Přesto mezičtvrtletní růst o 0,2 procenta představuje značné zpomalení ekonomické expanze oproti prvnímu letošnímu čtvrtletí, kdy daný údaj činil 0,9 procenta. Na vině je zejména pokles spotřeby z důvodu vysoké inflace. Vysoká inflace nahlodává kupní sílu domácností, takže ty utrácí méně.
Růst tuzemské ekonomiky při slábnoucím nákupním apetýtu domácnosti pomohl udržet průmysl, který podpořily již plynuleji fungující dodavatelské řetězce. Ty byly celosvětově zadrhnuté v důsledku covidové pandemie, přechodně je na jaře zadrhla částečně opět válka na Ukrajině a další covidová vlna v Číně.
Česká ekonomika nyní prochází mírnou recesí, neboť lze předpokládat, že ve třetím a čtvrtém čtvrtletí vykáže na rozdíl od prvních dvou čtvrtletí pokles. Pokud dojde na výrazné či úplné přerušení dodávek ruského plynu do EU, bude recese druhé poloviny letošního roku nikoli mírná, ale poměrně hluboká. Pokud však bude recese jen mírná, za celý letošní rok vykáže ekonomika solidní růst, a to 2,3 procenta.
Pohonné hmoty v ČR mohou zdražit až na 88 Kč/l, plyne z prognózy největší americké banky
Řidičům v Česku letos tak jako nikdy hrozí zdražování, jaké nepamatují. Největší americká banka JP Morgan totiž prognózuje, že cena ropy může v důsledku ruské odvety za nové sankce, které Západ nyní chystá, vyletět až na úroveň 380 dolarů za barel (zde). Přitom barel ropy Brent se nyní prodává za necelých 108 dolarů za barel.
Pokud by se barel ropy Brent prodával za cenu kolem zmíněné úrovně 380 dolarů, benzín a nafta v Česku by stály takřka 90 korun za litr, přesněji přibližně 88 korun za litr. Předpokládá to, že by jak spotřební daň, tak DPH, tak i marže rafinérií a čerpacích stanic byly na nynější úrovni. A na nynější úrovni by byl také kurs koruny k dolaru. Přitom pokud by opravdu na ruskou odvetu došlo, lze předpokládat spíše další oslabení koruny vůči dolaru, jež by cenu pohonných hmot dostalo do pásma od 90 do 100 korun za litr.
Země skupiny G7 nyní dávají dohromady nové, poměrně komplikované sankce na ruskou ropu. Její cenu chtějí zastropovat na určité úrovni, přičemž tankery, které by vyvážely ruskou ropu do světa za cenu vyšší, než je strop, by nemohly získat pojištění. Pojištění tankerů mají v drtivé většině v rukou západní instituce, sídlící v Británii či v EU. Do praxe chtějí země skupiny G7 dané sankce uvést ještě letos, konkrétně do 5. prosince, což je totiž rovněž den, kdy vstupuje v platnost embargo EU na námořní dovoz ruské ropy.
Jenže Rusko má letos za ropu značné příjmy, a to z důvodu války, kterou rozpoutalo. Takže pokud by v rámci odvety za zastropování vývozních cen snížilo svoji denní produkci ropy o pět milionů barelů, což je jeden ze scénářů, který analytici JP Morgan propočítali, díky růstu cen ropy by to jeho rozpočet stále nijak výrazně negativně nepocítil. Zato Západ by čelil astronomickému růstu cen ropných produktů, včetně právě pohonných hmot. Pokud by se v rámci tohoto růstu cena ropy zvýšila na úrovně až kolem 380 dolarů za barel, v Česku by pohonné hmoty stály kolem oněch 90 korun za litr, při oslabení koruny i více.
Pohonné hmoty v Česku zlevní, vývoz ropy z USA je historicky rekordní
Cena pohonných hmot v Česku dále klesá, nicméně v nadcházejícím týdnu je třeba počítat už se zmírněním tohoto poklesu. V uplynulém týdnu zlevnil benzín Natural 95 o 1,09 koruny na 45,82 koruny za litr. Nafta je levnější o 93 haléřů, vyjde na 46,21 koruny za litr. Benzín je nyní nejlevnější za celé období od 19. května, nafta pak za celou dobu od 9. června. V příštích sedmi dnech pohonné hmoty zlevní zhruba jen v polovičním rozsahu, tedy o 40 až 50 haléřů na litr. Důvodem je skutečnost, že už se postupně vyčerpává efekt zlevnění ropy na světovém trhu a také efekt zlevnění paliv velkoobchodně prodávaných na surovinové burze v Rotterdamu.
Cena severomořské ropy Brent navíc zůstává v Evropě na vyvýšené úrovni, neboť postupné stahování ruských dodávek z evropského trhu udržuje silnou poptávku právě po severomořské variantě. Kvůli napjatému trhu s ropou v Evropě se v největší slevě od dubna 2020 ocitá vůči Brentu také americká západotexaská ropa WTI. Spojené státy proto v těchto dnech vyvážejí historicky rekordní množství ropy. V uplynulém týdnu odpovídaly vývozy ropy z USA, do Evropy a i jinam, 4,55 milionu barelů denně. Zatímco cenu Brentu drží nahoře napjatý evropský trh, cenu americké ropy WTI poněkud tlačí dolů uvolňování barelů z amerických strategických rezerv. Sleva americké ropy WTI oproti Brentu tak dosahuje už takřka 10 dolarů na barel (viz graf níže), což je nejvíce od dubna 2020, kdy vrcholily dopady první covidové vlny.
Stanjura chce letos schodek 330 miliard korun, což není příliš ambiciózní
Fialova plánuje letos a v příštích letech dohromady o skoro 50 % vyšší schodky než Babišův kabinet.
Ministerstvo financí nově plánuje schodek rozpočtu pro letošní rok čítající 330 miliard korun. Šéf resortu Zbyněk Stanjura právě takový deficit navrhne vládě. Prosadí-li jej, nejde o příliš ambiciózní výsledek. Vláda totiž nebyla s to dodatečné výdaje, související s válkou na Ukrajině či drahými energiemi, kompenzovat dalšími úsporami. Přitom ovšem měla k dispozici „inflační dividendu“, neboť citelně vyšší inflace, než s jakou bylo možné počítat ještě v prvních měsících roku, znamená také vyšší daňové inkaso. Ano to však ministerstvo financí nedokázalo využít k tomu, aby byl nárůst schodku nad stávající plánovanou úroveň, 280 miliard korun, méně výrazný. Takový přístup k přípravě rozpočtu nepředstavuje zcela slibovanou změnu. Je však možné, že vláda promítne výraznější úspory do rozpočtu na příští rok a další léta.
Jenže… Současná vláda přitom začátkem června schválila předběžné návrhy státních rozpočtů pro léta 2023 až 2025. Je třeba podtrhnout, že jde nutně o návrhy předběžné, které ještě mohou doznat citelných změn. Nicméně i tak jde o dokument, který naznačuje, jak současná vláda uvažuje o svém přístupu k veřejným financím v celém jejím zbývajícím řádném funkčním období. Zkrátka a dobře, žádné zásadní ozdravování veřejných financí neplánuje nejen letos – kdy je to vzhledem k okolnostem typu války na Ukrajině pochopitelné –, ale ani v příštích letech.
V příštím roce by měl schodek státního rozpočtu dosahovat 295 miliard korun. V roce 2024 pak 296,8 miliardy korun a v roce 2025 celkem 297,9 miliardy korunu. Znamená to, že Fialův kabinet plánuje každý rok své vlády zatnout „sekeru“ státního rozpočtu v rozsahu kolem 300 miliard rok.
Z uvedeného plyne, že Fialova vláda za léta 2022 až 2025 vytvoří souhrnný schodek čítající zhruba 1200 miliard korun. Pro srovnání, Babišův kabinet v letech 2018 až 2021 vytvořil souhrnný schodek zhruba 813 miliard. Babišova vláda se ovšem v roce 2020 potýkala s nejhlubším propadem české ekonomiky v celé její historii, jenž nastal v důsledku pandemie. Podle stávajících prognóz zatím během vládnutí Fialova kabinetu nemá dojít k propadu výkonu české ekonomiky, pouze ke zpomalení jejího tempa růstu.
Na druhou stranu platí, že ekonomický růst, který do roku 2025 nastane, v relativním vyjádření snižuje závažnost víceméně 300miliardového schodku. Prostě proto, že 300 miliard se snáze ztratí v ekonomice o velikosti 7,8 bilionu korun, jakou má mít ta česká podle MMF v roce 2025, než v ekonomice o velikosti 6,5 bilionu, jakou má ta česká vykazovat dle MMF letos. Vskutku, ekonomický růst může stamiliardové deficity časem učinit méně závažnými, nynější vláda však voličům slibovala mnohem větší ambicióznost při ozdravování veřejných financí.
Sečteno, podrženo, Fialova vláda v tuto chvíli počítá s vytvořením ještě o bezmála 50 procent vyššího souhrnného schodku, než jaký vytvořila jí právě proto tolik kritizovaná vláda Babišova. Za takový výsledek by ratingové agentury Česko určitě nepochválily. Zřejmě by v důsledku došlo ke zhoršení ratingu, prvnímu od 90. let. Zhoršením ratingu už od začátku letošního května hrozí – v podobě zhoršení výhledu – agentura Fitch.
Samozřejmě, současná vláda je objektivně v nesmírně těžké pozici. Lidé jsou z doby pandemie zvyklí na to, že je politici dávkami a dluhem uchrání před zhoršením životní úrovně i v čase citelného zhoršení ekonomické situace. Tu nyní zhoršuje zejména válka, související sankce a inflace. Tedy historicky mimořádné okolnosti. Jenže jací jiní politici než ti hlásící se alespoň zčásti k pravici by měli umět i v takto mimořádném čase umět učinit přítrž zhoubně bující nárokovosti. Pokud pravice začne s levicí nebo populisty závodit ve vyplácení mimořádných dávek nebo poskytování nesystémových úlev, zákonitě přestává být pravicí.
Němci v zákulisí připouští, že solidarita EU při plynové krizi může být rychle pryč
Proto se sami plynem masivně předzásobují, čímž naštvali některé jiné země EU – šponují totiž cenu plynu výše.
Burzovní cena plynu v EU letí rychle vzhůru. Dnes ráno 27. 7. vyskočila zatím až na úroveň 224 eur za megawatthodinu. To nejvíce od první poloviny letošního března, tedy od prvních dní ruské invaze na Ukrajinu a souvisejících západních sankcí. Nyní plyn zdražuje zejména Rusko. To totiž omezuje své dodávky klíčovým odběratelům v EU, jako je německý energetický obr Uniper nebo italský gigant Eni.
Ruská strana zdůvodňuje snížení dodávek technickými problémy. Ty jsou podle dobře informovaných zdrojů agentury Bloomberg reálné. Jde hlavně o problémy s turbínami plynovodu Nord Stream 1. Rusko je – i z důvodů vlastních regulací – musí odesílat na servisní opravu do kanadského Montrealu, kde je vyrobila firma Siemens Energy Canada.
Kanadská vláda však na přechodnou dobu udělila opravě těchto turbín výjimku ze svých protiruských sankcí. Tudíž by nemělo docházet k dalším prodlevám při odesílání turbín zpět do Ruska.
Nicméně Rusko, pokud by opravdu mělo vůli, by podle zmíněných zdrojů agentury Bloomberg mohlo proaktivně hledat jiná řešení, která by umožnila průtok plynu ve vyšším objemu, než je stávajících dvacet procent celkové kapacity Nord Streamu 1. Nabízí se například i možnost vést plyn alternativně po přechodnou dobu plynovody přes ukrajinské území. K tomu všemu ale Kremlu údajně chybí vůle. Přestože tedy problémy s turbínami, resp. s jejich dodáním zpět do Ruska jsou autentické, Rusku vlastně do jisté míry vyhovují. Poskytují mu záminku k udržování nižšího toku plynu a zejména k udržování nejistoty v rámci EU.
Nejistota v rámci EU vede k určitým třenicím mezi jednotlivými členskými zeměmi, přestože ty zůstávají oku zběžného pozorovatele skryty za líbivými proklamacemi o evropské solidaritě. Nicméně třeba nejmenovaný německý představitel agentuře Bloomberg řekl (zde), že v případě závažné plynové krize v EU by tato solidarita mohla být rychle pryč. Německo samo se tak pro snaží plynem předzásobit, bez ohledu na ostatní. Tento německý postoj naštval některé jiné země EU, neboť Němci nákupem plynu pro vlastní předzásobení šponují jeho cenu ještě výše.
Za růstem cen plynu v EU tak není jen uvedený přístup Kreml, ale i masivní nákupy Německa. Německo na nákup plynu vyčlenilo 15 miliard eur, tedy takřka 370 miliard korun. (29.7.2022)