Česká národní banka viní z inflace vládní deficity

Komentář Lukáše Kovandy

Jenže zároveň ve své prognóze přiznává, že vláda už příští rok stáhne deficit pohodlně pod úroveň maastrichtského kritéria pro přijetí eura. Vládě to může pomoci vyhrát volby.

Guvernér Česká národní banky z přetrvávajících inflačních rizik viní hlavně vládu, resp. její rozpočtovou politiku. Vláda totiž za čtyři měsíce letoška vytvořila historicky rekordní nominální schodek, rovných 200 miliard korun. Jenže sama ČNB ve své dnes zveřejněné prognóze počítá už pro příští rok s tím, že se vládě pohodlně podaří stáhnout schodek veřejných financí pod tříprocentní úroveň odpovídající příslušnému maastrichtskému kritériu pro přijetí eura. Pokud by se tak stalo, půjde nepochybně o politický triumf vládních stran, neboť by tím vlastně splnily svůj klíčový slib. A mohly by dokonce říkat, že se jim alespoň elementárně podařilo veřejné finance ČR stabilizovat. A vlastně budou mít pravdu.

Tuzemské veřejné finance totiž nikdy v žádném rozvratu nebyly, přestože to i mnozí politici současné vlády tvrdili. O tom, že nebyly v rozvratu, svědčí i to, že žádná ze světově významných ratingových agentur Česku své hodnocení – rating – dosud ani o stupínek nezhoršila. Například podle agentury Fitch má jen pět z dvaceti zemí eurozóny lepší rating než Česko. Jde o Německo, Rakousko, Nizozemsko, Lucembursko a Finsko.

Navíc, pokud se vládě podaří stlačit schodek veřejných pod uvedenou úroveň tří procent HDP, nutně otupí kritika ČNB, že kabinet může za inflaci. Přitom ČNB pro příští rok prognózuje dle své zmíněné dnešní zprávy schodek pouze ve výši 2,5 procenta.

Jak je možné, že se vládě podle všeho podaří stabilizovat veřejně finance, když se rekordně rychle zadlužuje? Připomeňme, že za čtyři měsíce letoška vytvořila reálně, po očištění o inflaci, schodek jako v souhrnu kabinety vládnoucí v letech 1993 až 2001. Tedy obě Klausovy, Tošovského a z velké části i Zemanova vláda.

Pravda, nynější vláda se v nominálním vyjádření rekordně rychle zadlužuje. Reálně pak zhruba 25krát rychleji než vlády 90. let a přelomu milénia. Maastrichtské kritérium pro přijetí eura spočívající v dosažení maximálně tříprocentní úrovně schodku veřejných financí v poměru k HDP ovšem už příští rok nejspíše vážně splní. Z důvodu rapidní inflace.

Premiér Petr Fiala včera v televizi zopakoval, že je pro něj nepředstavitelné vykazovat třísetmiliardové a vyšší rozpočtové schodky. Pokud v příštích dvou letech vláda skutečně dosáhne toho, že její schodek bude třeba jen několik desítek miliard pod úrovní 300 miliard, což je poměrně realistické, deficit veřejných financí bude nižší, než by odpovídalo úrovni tří procent HDP. To proto, že ukazatel HDP mocně přifukuje právě rapidní inflace. A deficit ve vztahu k HDP je samozřejmě poměrový ukazatel. Čím vyšší je tedy jmenovatel, v tomto případě tedy inflačně nafukovaná hodnota HDP, tím nižší je při daném deficitu, tedy čitateli, hodnota celého poměrového ukazatele.

Snížení schodku pod tříprocentní úroveň tedy opravdu bude klíčovým volebním trumfem stran současné vládní pětikoalice. Budou říkat, že splnily svůj „vlajkový“ slib. A budou mít pravdu.

Co je ovšem podstatou? Rapidní inflace totiž představuje nejen velké zdražování, ale současně také velký přesun bohatství. Od střadatelů a bezdlužných k dlužníkům. A největším dlužníkem je vláda. Jinými slovy, běžní lidé, zejména právě střadatelé, vlastně vládě pomáhají už nyní splácet její dluh právě prostřednictvím vysoké inflace čili inflační daně, které čelí. Aniž by si uvědomovali, že vládě pomáhají její dluh splácet, třeba v podobě vyšších účtů za elektřinu nebo dražších vajec.

Z politického hlediska je na této inflační dani zvláště půvabné to, že se z jejího uvalení vláda může zcela vyvinit, i když to z uvedených kritických slov guvernéra ČNB na její adresu tak nevypadá. Může se v očích podstatné části veřejnosti zcela vyvinit, přestože jí tato inflační daň výrazně pomáhá spravit veřejné finance. A navíc z příslušné inflace, vlastního důvodu navýšení inflační daně, může ještě třeba obvinit své politické oponenty. Podstatná část veřejnosti totiž snadno uvěří tomu, že za inflaci může někdo jiný než vláda. Ta navíc bude deklarovat svůj triumfální úspěch, až příští rok stlačí deficit pod zmíněnou úroveň maastrichtského kritéria. Tím si získá třeba i rozhodující část médií. Stihne to do voleb, které jí to může zásadně pomoci opět vyhrát.

Nafta v Česku už stojí i 29,90 koruny za litr – a půjde ještě dolů

Obrovské zlevnění je ovšem výsledkem toho, že do EU stále proudí ruská ropa, a to přes země typu Číny, Singapuru či Turecka.

Pohonné hmoty v Česku dále rapidně zlevňují, zejména pak nafta. Mezi cenou nafty a benzínu se tak rozevírají rekordní nůžky.

V cenovém poklesu budou pohonné hmoty pokračovat i v příštím týdnu a zřejmě minimálně do druhé poloviny měsíce května. Pád cen ropy na světových trzích se nyní totiž zdá být nezadržitelný. Ropa Brent včera zlevnila na úroveň jen mírně nad hranicí 70 dolarů za barel. Od poloviny dubna zlevňuje o citelných zhruba patnáct procent. V přepočtu do korun – tedy po zohlednění kursu české měny k dolaru – je její propad z důvodu zpevňování koruny ještě o něco výraznější. Čerpadláři v Česku toto zlevnění ještě teprve do svých cen plně promítnou.

V příštím týdnu proto benzín zlevní o přibližně 30 haléřů na litr, pod úroveň 37 korun za litr, zatímco nafta zlevní o 80 haléřů na litr, znatelně pod hladinu 32 korun za litr. Už nyní se nafta na některých místech v Česku prodává za méně než 30 korun, například za 29,90 koruny za litr.

Velkoobchodní cena nafty na komoditní burze v Rotterdamu se včera propadla pod úroveň průměru let 2018 a taktéž 2018 až 2019 (viz graf Bloombergu níže). To signalizuje, že existuje další nemalý prostor ke zlevnění motorové nafty u českých čerpacích stanic. Například roku 2018 se nafta u českých čerpacích stanic prodávala v průměru za 31,20 korun za litr. Jestliže nyní její velkoobchodní cena vydrží na nižší úrovni delší dobu, řádově alespoň několik týdnů, tak pokud koruna výrazněji neoslabí vůči dolaru, lze předpokládat pokles ceny motorové nafty až pod úroveň 32 korun za litr. Od roku 2018 totiž sice došlo k inflačnímu znehodnocení koruny, avšak na druhou stranu se odehrálo hned dvojí snížení spotřební daně z nafty, dohromady o 2,50 koruny na litr, což při započtení DPH odpovídá zhruba třem korunám.

Cenu velkoobchodních paliv, zejména nafty, sráží fakt, že ruská ropa nadále proudí na světové trhy, přičemž současně už od loňska docházelo v obavě, že se tak dít nebude, k mohutnému předzásobování evropského trhu. Do EU se dokonce přes třetí země, takzvané „pračky špinavé ruské ropy“, dostává ruská motorová nafta, která je však rafinována mimo Rusko, například v Číně, Singapuru, Spojených arabských emirátech či v Turecku nebo Indii, takže formálně jde o na-ruskou naftu.

Cenu ropy – a tím pádem i velkoobchodních paliv – přitom navíc snižuje obava z ekonomického útlumu, ba recese v USA i jinde ve světě. A také nadále vysoké úrokové sazby, jimiž se centrální banky snaží bojovat s inflací. A zmíněná silná koruna. Ta za poslední měsíc zpevnila vůči dolaru o zhruba jedno procentu, což rovněž přispívá ke zlevnění cen u čerpacích stanic v ČR. (5.4.2023)