Česká pomoc Ukrajině? Jako když si člověk s příjmem 30 000 korun dá jedno pivo

Komentář Lukáše Kovandy

Poměrně často je nyní slyšet názor, že Fialova vláda vydává na pomoc Ukrajině až příliš veřejných peněz, zatímco vůči českým občanům je skoupá. I v nejvyšších politických patrech se objevilo stanovisko, které tomuto názoru přitakává. Ukrajincům totiž prý vláda pomáhá na úkor vlastních občanů. Jak velký je ale ten „úkor“? Stojí za řeč?

Stát zatím na pomoc Ukrajině, i třeba ukrajinským uprchlíkům, vyčlenil 2,5 miliardy korun. Neznamená to, že tyto peníze už veškeré utratil. Dal si je spíše „stranou“, aby měl na uhrazení i možných budoucích výdajů. Zatím totiž například nelze odhadovat, jaké bude konečné číslo uprchlíků, kteří do Česka přijdou. Dosud skutečně realizované výdaje na pomoc Ukrajině jsou tedy citelně nižší než 2,5 miliardy korun.

Pokud to tedy nakonec bude výdaj 2,5 miliardy korun, jak zásadní je z hlediska státního rozpočtu? Příjmy státního rozpočtu mají podle návrhu, který rámcově schválila Sněmovna, letos činit 1613,2 miliardy korun. Takže „extra“ výdaj 2,5 miliardy korun odpovídá třeba tomu, jako když člověk s příjmem 30 000 Kč čistého měsíčně vydá v daném měsíci navíc 46,50 koruny. To je tak jedno pivo. Z toho se nestřílí. Střílí se ale často do těch, jimž pomůžeme. A to doslova.

Výdaje na Ukrajinu je navíc třeba odlišit od jiných výdajů. Jednou navýšené starobní důchody nebo platy státních zaměstnanců už zůstávají navýšené navždy. A je nutné navýšení promítat do všech rozpočtů na všechny další roky. Výdaje na pomoc Ukrajině a Ukrajincům jsou spíše jednorázové povahy. Jakmile válka skončí nebo se přežene uprchlická vlna, postupně skončí i tyto výdaje.

A pokud v Česku někteří z přišivších Ukrajinců zůstanou už navždy? Jedině dobře. Před propuknutím ukrajinské války se vedla intenzivní debata, jak do Česka dostat více pracovníků právě ze zemí, jako je Ukrajina, tedy z podobného civilizačního okruhu. Ze zemí, s jejichž pracovníky má Česko dlouhodobě dobrou zkušenost.

Česko mělo před válkou zhruba 350 tisíc neobsazených pracovních míst. Třeba ve stavebnictví nebo zemědělství. Tyto pozice budou moci obsazovat Ukrajinci, kteří se tu usadí. Nebudou tak nijak trvale zatěžovat české daňové poplatníky, naopak budou ekonomice vzpruhou v těžkých časech, které ji tak jako tak čekají.

Válka na Ukrajině může vyvolat „Arabské jaro 2“

Zdražuje totiž potraviny na historický rekord, tuna pšenice poprvé v dějinách vyjde na více než 10 tisíc korun.

Tento týden vstoupí do historie burzovního obchodování. Cena pšenice na burze v Chicagu během něj stoupla o více než 40 procent. Důvodem je válka na Ukrajině, která dramaticky ztenčuje světové zásoby obilovin. Ceny potravin přitom už v únoru, ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, vystoupaly k historickému rekordu, jak vyplývá ze včerejší pravidelně zprávy OSN k cenám potravin ve světě.

Nenechme se mýlit, ceny rostou opravdu celosvětově, nejen na burze v Chicagu. Například cena potravinářské pšenice na burze v Paříži stoupla od zahájení ruské invaze na Ukrajinu o zhruba 36 procent a je suverénně nejvyšší v historii (viz graf). Potravinářská pšenice tam včera uzavřela obchodování na ceně 393,75 eura (10 115 korun). Průměrná cena za období od začátku roku 1999 až dodnes přitom odpovídá 167,50 eura (4603 korun).

Ukrajinská válka totiž přerušuje dodávky pšenice z jedné z nedůležitějších světových obilnic. Ukrajina a Rusko dohromady zajišťují dodávky celé čtvrtiny pšenice, která se celosvětově konzumuje, a to v podobě řady druhů potravin, od chleba přes kuskus po nudle. V důsledku války totiž došlo k uzavření klíčových ukrajinských přístavů, odkud se pšenice rozváží do celého světa, a také k vážnému narušení vnitrozemské logistiky. Obchod s ruskou pšenicí je zase ochromený sankcemi Západu, v jejichž důsledku dramaticky rostou například náklady na pojištění její přepravy.

Nejde jen o pšenici. Blízko desetiletého maxima je také třeba cena kukuřice nebo sójového oleje. Vzhledem k tomu, že jde o celosvětový růst cen základních potravin, poznamená pochopitelně i ceny v Česku. O desítky procent tak letos v ČR zdraží pečivo nebo olejniny. Růst cen potravin letos v Česku citelně přispěje k pádivé inflaci, jež bude nejvýraznější od 90. let – činit může celoročně průměrně až 15 procent.

Ještě závažněji než na Česko ale vysoké ceny základních potravin dolehnou na chudé země. Světově největším odběratelem ukrajinské a ruské pšenice je Egypt. Rusko a Ukrajina zajišťují 86 procent pšenice, kterou Egypt dováží. Egypt, nejlidnatější arabská země, se přitom už nyní potýká s potížemi s dotováním chleba, na které je jeho obyvatelstvo uvyklé už čtyřicet let. Pokud by egyptská vláda musela po tak dlouhé době přistoupit k navýšení cen dotovaného chleba, rozhořčí 70 milionů Egypťanů, kteří z dotací těží.

Egyptská státní kasa je ovšem už vyprázdněná kvůli pandemii. Válka na Ukrajině tak představuje další „šok“. Jestliže by se nespokojení Egypťané vydali v důsledku zdražujících potravin do ulic, hrozí po více než deseti letech propuknutí dalšího Arabského jara. Na začátku minulého desetiletí představovaly právě vysoké ceny potravin klíčový důvod propuknutí tehdejších bouří v arabském světě.

Letošní egyptský rozpočet vychází z toho, že cena pšenice, jež se do země dováží, bude činit 255 dolarů za tunu. Ve skutečnosti ale již nyní Egypt dováží pšenici za 350 dolarů za tunu, tedy o 37 procent dráže, než co předpokládá rozpočet.

Egyptská vláda tak zvažuje, že dotační program na chléb omezí tak, že jeho kritéria bude splňovat přibližně jen 25 milionů lidí. Pro ně by se ceny neměnily. Ostatní desítky milionů Egypťanů by se ale musely smířit s citelně dražším chlebem. Chléb je přitom v Egyptě natolik zásadní potravinou, že mu tam říkají „žití“. Je pro tamní lidi životně důležitý.

V přepočtu do české měny vyjde egyptský dotovaný chléb na lehce přes dvacet korun. Koncem 70. let se tehdejší egyptský prezident pokusil s dotacemi na základní potraviny skoncovat, ale vzedmuly se mohutné lidové bouře, při jejichž potírání zahynulo přes osmdesát lidí. Od té doby postupují egyptští vládci opatrněji – na dotace nesahají, nejvýše třeba jen snižují velikost dotovaného chleba.

Problémy s drahými potraviny ale řeší také třeba Maroko nebo Tunisko.

Pokračující boje na Ukrajině navíc ohrožují letošní tamní výsadbu a obdělávání polí. To ohrožuje úrodu i v příštím roce, kdy budou světové zásoby základních potravin typu pšenice vyčerpanější než dnes. Dramatické zdražování potravin ve světě tak letoškem zřejmě nekončí. (6.3.2022)

Cena potravinářské pšenice na pařížské burze, jež je určující také třeba pro ceny mouky v Česku, včera poprvé v historii vystoupala v přepočtu nad 10 tisíc korun za tunu. Dlouhodobý průměr let 1999 až 2022 je přitom zhruba 4600 korun za tunu pšenice (zdroj: Bloomberg)