Americká vláda oznámila, že by mohla uvalit až 100procentní dodatečná cla na francouzské zboží o objemu 2,4 miliardy dolarů včetně šumivého vína, kabelek, sýrů a dalších výrobků. Jsou to protiopatření za francouzskou digitální daň, která by podle Washingtonu mohla poškodit americké technologické firmy.
Česká podoba digitální daně, minulý měsíc schválená vládou, je přitom z hlediska své sazby více než dvakrát přísnější než digitální daň francouzská. Má navíc řadu problematických rysů.
Zaprvé, může být v kolizi s GDPR. V praxi totiž může nastat třeba to, že pokud si Čech během dovolené ve Španělsku prostřednictvím svého mobilu otevře Google-účet, jeho mobilní telefon bude pro daňové účely považován za „španělský“,
a to i přesto, že jej zakoupil v České republice a ve Španělsku je přechodně, pouze na dobu několika dní. Pro účely geolokalizace bude stále klíčová IP adresa, takže se zřejmě objeví nový typ daňového úniku, který bude zahrnovat přesměrování nebo zastření geolokalizace daného zařízení. Vyvstane zřejmě také právě otázka, zda je nabytí práv ke zdanění na španělském území na základě právě geolokalizace v souladu s legislativou GDPR, která vstoupila v platnost v roce 2018.
Zadruhé, tuzemská digitální daň bude také pojata jako daň nepřímá, pročež se jí nebudou týkat úmluvy, které Česká republika uzavřela s jinými zeměmi za účelem zamezení dvojího zdanění. Otázka dvojího zdanění tak v případě české digitální daně nebude moci být zodpovězena stávající legislativou, což může způsobit řadu problémů. Česká digitální daň je daní z obratu, nikoli ze zisku, což právě značí, že ke dvojímu zdanění dojít může. Právě na tomto základě už loni napadli zvažovanou tříprocentní celounijní provizorní digitální daň právní experti Evropské rady. Rozhodně tedy nelze vyloučit, že se podobně budou bránit dotčené internetové firmy samotné.
Internetové firmy se budou ale moci zřejmě bránit také poukazem na diskriminační ráz digitální daně. K diskriminačnímu jednání může podle některých názorů dojít proto, že daní zatížené firmy budou kvůli zvolené hraniční úrovni obratu vesměs ty, které sídlí v zahraničí, zpravidla v USA. Česká republika přitom nebude moci uplatnit argumentaci, že jde o daň celoevropskou, což by věci dodalo váhu, a případným mezinárodním soudním přím a arbitrážím tak bude čelit sama za sebe.
Česká republika případným jednostranným zavedením digitální daně riskuje zhoršení ekonomického vztahu se Spojenými státy. Tak jak se obává také například Irsko nebo Dánsko. V současné atmosféře zjitřené obchodní válkou mezi USA a Čínou může právě i krok České republiky přispět k rozpoutání obchodní války mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Inkaso české digitální daně, odhadované na pět miliard korun ročně, by v takovém případě bylo jen slabou a nedostatečnou kompenzací za výrazné ponížení daňového inkasa způsobené ochromením českého zahraničního obchodu.
Česká republika vykazuje mnohem nižší úroveň veřejného zadlužení v poměru k hrubému domácímu produktu než většina zemí EU. V porovnání se zeměmi, jako je Francie, Itálie, Španělsko či Belgie, je tato úroveň v případě Česka dokonce trojnásobně nižší. Jestliže právě tyto země patří k těm, které jednostrannou digitální daň nejvehementněji prosazují, Česká republika se v oblasti veřejných financí zdaleka pod takovým tlakem nenachází. Navíc je coby malá a otevřená ekonomika více závislá na plynulosti mezinárodního obchodu než větší ekonomiky typu Francie, Itálie nebo Španělska. Ty jsou schopny dopady méně plynulého zahraničního obchodu, a dokonce dopady případné obchodní války EU a Spojených států, lépe absorbovat. V jejich případě je tedy přínos za zavedení jednostranné digitální daně potenciálně vyšší než v případě ČR, resp. není tak výrazně jako v ČR potlačován možnými nepříznivými dopady a konsekvencemi jejího zavedení.
Pozdržení rozhodnutí o zavedení digitální daně do roku 2020, kdy zřejmě bude k dispozici globální konsensuální řešení zdanění digitální ekonomiky dojednané v rámci OECD, se tak v tuto chvíli jeví z hlediska České republiky a jejích ekonomických a mezinárodně-politických zájmů jako optimální postup.
V příštím roce mnoha domácnostem výrazně zdraží voda. Mohou však i ušetřit
V lednu se mnohé české domácnosti musí připravit na cenový náraz, na který nejsou zvyklé. Výrazně jim „zdraží voda“, resp. vodné a stočné. Často si připlatí o čtyři až šest procent více než ještě letos v prosinci. V takovém rozsahu vodné a stočné celorepublikově zdražovalo naposledy v krizovém roce 2013. V příštím roce však dojde od května k přeřazení vodného a stočného mezi položky, které jsou zdaňovány desetiprocentní sazbou DPH. Snížení DPH na vodné a stočné ze stávajících patnácti procent tak v některých oblastech vodu zlevní zase na letošní úroveň, někde bude dokonce levnější, jinde ovšem zůstane dražší.
Každopádně minimálně v prvních čtyřech měsících roku si za vodu výrazně připlatí třeba Pražané. Těm od ledna vodné a stočné zdraží meziročně o 4,9 procenta. Zdražení tak pokryje nejen inflaci, ale také – z části – výdaje na investice do vodovodní infrastruktury, která je v metropoli historicky podfinancovaná. O přibližně šest procent zdraží od ledna vodné a stočné Brňanům. V menším rozsahu, o 2,4 procenta, se zvýší cena vodného a stočného v Olomouci. O čtyři procenta zdraží vodné a stočné obyvatelům Trutnova. Zdražování vody neuniknou ani odběratelé v Ústeckém nebo Libereckém kraji. Ti od ledna zaplatí meziročně o takřka čtyři procenta více. Zdražovat se bude na dalších místech republiky, mnohde se teprve o rozsahu zdražení jedná.
Kromě inflace a nutnosti investic do zastaralých vodovodních řadů odráží růst vodného a stočného obecný vzestup mezd napříč ekonomikou, které pochopitelně rostou i vodohospodářům, nebo energií typu elektřiny. Jak růst mezd, tak právě elektřiny letos citelně převyšuje obecnou inflaci.
„Cena vody“, přesněji tedy cena vodného a stočného, představuje výši platby za dvě základní služby. Zaprvé, za přivedení vody z nádrže nebo vrtu do úpravny a následnou výrobu vody pitné a její rozvedení do statisíců objektů. A poté její odvedení v podobě odpadní vody, vyčištění a vypuštění zpět do přírodního koloběhu. Například k provozu vodních čerpadel je zapotřebí elektrické energie, pročež zdražení vodného a stočného zrcadlí právě i probíhající citelný růst cen elektřiny. Ta letos domácnostem zdražuje kolem deseti procent, v příštím roce jim zdraží kolem pěti procent.
Domácnosti mohou šetrnější spotřebou vody ušetřit tisíce korun ročně. Vanu lze pro potřeby koupele naplňovat třeba jen do poloviny. Lze pořídit úspornou sprchovou hlavici s třeba i poloviční spotřebou vody oproti hlavici běžné. Moderní toaleta zase umožňuje dvojí splachování s úspornějším průtokem – jen tak může domácnost ušetřit tisíce korun ročně. Desítky litrů vody lze ušetřit při jediném praní v moderní pračce v porovnání s pračkou starší. Podobného efektu lze docílit s moderní myčkou v porovnání s myčkou dřívějšího data výroby.
Brazílie vítězí v americko-čínské celní válce. Proto nyní Trump zavádí cla právě i na brazilský dovoz
Po několik týdnů teď americký prezident Donald Trump se světovými trhy příliš nehýbal. Burziány jeho zklidnění ukolébalo. Podstatná část jich uvěřila, že dohoda o dílčím smíru USA a Číny v celní válce, která už trvá bezmála dva roky, je opravdu „na spadnutí“. Na spadnutí jsou ale nyní spíše akcie všude možně po světě, které Trumpovo předchozí ticho vyhnalo, zdá se, neopodstatněně vysoko, takže pád je zřejmě nutný. V krajním případě si světové burzy zopakují loňský vánoční panický výprodej.
Trump se totiž vrací „se vší parádou“ a halasně, jak má zvyku. Oznámil, že znovuzavede cla na ocel a hliník z Brazílie a Argentiny. Obě jihoamerické země náleží ke státům, kterým loni v létě Trump již zavedená cla zase zrušil. Nyní ale říká, že jak Brazílie, tak Argentina masivně znehodnocují svoji měnu, což poškozuje americké zemědělce. Právě proto, jako odvetu, tedy prý zavádí ona cla.
Trumpova argumentace je pozoruhodná. Jestliže by totiž například Argentina záměrně oslabovala svoji měnu, odcházející prezident země, Mauricio Macri (ve funkci končí za týden), za to zaplatil velmi vysokou cenu. O svůj úřad totiž v letošních volbách přišel z podstatné části kvůli roztrpčení argentinské veřejnosti nad tím, že nedokázal zkrotit inflaci. Inflace ovšem odráží do značné míry právě oslabující argentinskou měnu, neboť její znehodnocování například dramaticky zvyšuje cenu dovozu. Věří snad Trump opravdu tomu, že Macri nechal záměrně oslabovat peso tak razantně, až ho to stálo prezidentský úřad?
Za oslabováním pesa stojí ve skutečnosti chronické potíže argentinské ekonomiky, jichž by ji sám Macri moc rád zbavil – a peso tak posílil –, leč se mu to dostatečně nepodařilo.
Ostatně ani samotné americké ministerstvo financí ještě letos v květnu Argentinu, ani Brazílii za měnového manipulátora nebo potenciálního měnového manipulátora ve své pravidelné zprávě nevyhodnotilo. Na seznamu se zato ocitly Čína, Japonsko, Jižní Korea, Německo, Itálie, Irsko, Singapur, Malajsie a Vietnam.
Trumpovo otevření nové fronty celní války, té jihoamerické, má mnohem spíše ovlivnit dění na frontě hlavní, totiž americko-čínské. Trumpova cla na čínský dovoz mají vyvíjet tlak na Peking. Pokud však Čína začne dovážet z jiných zemí, tlak pochopitelně zdaleka tak silný nebude. To se přesně děje. Peking přestal značnou část sóji dovážet ze Spojených států, takže jejich podíl na dovozu sóji do Číny letos klesl z loňských úrovní kolem třiceti procent až k úrovni pěti procent. Vyklizený prostor obsadili brazilští zemědělci. Jejich podíl na dovozu sóji do Číny stoupl od poloviny roku 2017 ze čtyřiceti až k osmdesáti procentům. V tomto smyslu patří brazilští zemědělci mezi vítěze americko-čínské celní války. Jsou tím příslovečným třetím, kdo se směje, když se dva perou. Zároveň ovšem jejich dodávky pomáhají Pekingu mírnit ekonomický a sociální dopad celní války s USA. Trump nyní doufá, že zavedením cel na brazilskou ocel vyvine tlak nejen na jihoamerickou zemi, ale zprostředkovaně též na Čínu.
Argentinští zemědělci zase budou od ledna ve velkém Číně dodávat krmnou sóju. Peking jim svůj trh – největší světový trh z hlediska objemu spotřeby krmných směsí pro dobytek a zemědělská zvířata – otevře po desetiletích vyjednávání na základě dohody podepsané letos v září v Buenos Aires. Peking se k tomuto přelomovému kroku rozhodl zjevně právě i pod tíhou dopadů celní války USA. Argentina, jež je největším světovým dodavatelem krmné sóji, Číně uleví podobně jako Brazílie. Proto nyní mají dvě největší jihoamerické ekonomiky pykat – a snášet znovuzavedená americká cla na ocel a hliník.
Nejde o to, že by Argentina a Brazílie oslabovaly své měny. Jde o to, že Trump si opět ověřil, jak těžké je v celní válce zvítězit. A že v ní mnohdy vítězí spíše nějaká třetí strana. (3.12.2019)
