Česká vláda se chystá utratit desítky miliard korun za plynovody, které ale už žádný plyn nepřepravují

Komentář Lukáše Kovandy

Aneb vezme českým důchodcům, aby dala těm kanadským?

Český stát má zájem o pořízení plynovodní sítě v zemi. Na čtyři tisíce kilometrů daných plynovodů nyní vlastní firma Net4Gas. Potíž je v tom, že její plynovody nyní už prakticky žádný plyn tranzitně nevedou. Jsou to z hlediska tranzitu v podstatě vyprázdněné roury. Takže vysoce zadlužená firma Net4Gas se tudíž dostává do finanční tísně. Což rmoutí zejména její konečné majitele: německou pojišťovací skupinu Allianz a kanadský penzijní fond OMERS. Fialova vláda nyní Allianzu i kanadským důchodcům může vytáhnout pořádný trn z paty. Na účet českého daňového poplatníka a svým způsobem i na účet českého důchodce, ovšem.

Ale popořadě. Ve druhém letošním čtvrtletí se přes Česko plynovody společnosti Net4Gas přepravilo jen 151 milionů metrů krychlových plynu, tedy meziročně o bezmála 98 procent méně. Podobný fatální kolaps přepravy plynu nastal také v letošním prvním čtvrtletí. Důvod je prostý. Z důvodu odstřižení Česka od ruského plynu nyní do vlasti proudí plyn z Norska a z terminálů na zkapalněný plyn, dovážený ze zámoří. Tento plyn svoji „pouť“ končí v Česku. Nikam dále už neproudí. Takže Net4Gas tím pádem nemůže vybírat poplatky za tranzitní přepravu plynu dále.

Slovensko a Rakousko nyní už opět odebírají takřka výhradně plyn ruský – ten však k našim dvěma zmíněným sousedům proudí jinými plynovody, než jsou ty na území Česka. Přitom ještě loni na podzim proudil nemalý objem plynu z Česka na Slovensko. A společnost Net4Gas tedy mohla vybírat příslušné poplatky za tranzit.

Od sklonku loňského roku navíc společnosti Net4Gas nic neplatí ani ruský plynárenský kolos Gazprom. Ten si v minulosti pronajal plynovody na českém území, aby jimi mohl dodávat plyn z potrubí Nord Stream ze severu Německa do jeho jižní části, do Rakouska, Itálie a na Slovensko. Loni v září však došlo k fatální explozi jak na Nord Streamu, tak nikdy nezprovozněném „sesterském“ Nord Streamu 2. Tato potrubí vedla či měla vést plyn z Ruska přímo na sever Německa, avšak po explozích, při nichž došlo k jejich těžkému poškození, nyní plyn vést nemohou, i kdyby to bylo politicky průchodné – což ani není.

Gazprom tedy evidentně nevidí důvod, proč by měl společnosti Net4Gas dále platit za pronajatou plynovodní kapacitu, když žádný plyn jejich prostřednictvím posílat nebude.

Finanční tíseň společnosti Net4Gas zásadně umocňuje fakt, že při povážlivě tenčících se výnosech z přepravy plynu a pronájmu plynovodů navíc zabředla do obřího dluhu. Ten koncem loňska představoval bezmála 34 miliard korun. Pokud firmu Net4Gas nepřevezme český stát nebo nějaký jiný zájemce, ztrátu 34 miliard budou nějak muset „zalepit“ – půl na půl – Allianz a kanadští důchodci. Jestliže ovšem Fialova vláda plynovody pořídí, podle všeho s nimi převezme i dluh. Takže Allianz, ani kanadští důchodci by v takovém případě nic „zalepovat“ nemuseli. Tedy nemuseli by odepisovat příslušnou ztrátu. Ulevilo by se jim.

Jen na ponížení mimořádné valorizace penzí přitom letos česká vláda ušetřila zhruba 20 miliard korun. Takže pokud by nyní převzala dluh kanadských důchodců vzniklý na již nevyužívaných českých plynovodech – odpovídající tedy zhruba 17 miliardám korun –, vlastně by „vzala českým důchodcům, aby dala těm kanadským“.

Na to, že vládou zvažované pořízení společnosti Net4Gas, je sice možná výhodné pro kanadské důchodce, ale mnohem méně již pro ty české a vlastně celý český stát, upozorňuje ve svém nejnovějším příslušném posudku světově významná ratingová agentura Fitch (zde). Ta letos v květnu společnosti Net4Gas varovně zhoršila rating. Zhoršení ratingu, které v praxi odráží vzestup rizika bankrotu firmy, zdůvodňuje Fitch výše zmíněným citelným poklesem zisku z poplatků za přepravu a pronájmu potrubí.

Samozřejmě, i část expertů vidí zestátnění plynovodní sítě v Česku jako krok správným směrem. Měla by mu však i tak předcházet veřejná diskuse, v níž by se argumenty zastánců i odpůrců zestátnění mohly tříbit. Například by vláda měla vysvětlit, v čem stávající nastavení selhalo. Došlo v uplynulých letech, ba již desetiletích k tomu, že by plynovodní síť vinou svého soukromého vlastnictví neplnila roli? Kdy? Jakým způsobem? Věří snad stát, že na tranzitu plynu přes české území bude moci jednou vydělávat? Věří tedy tím pádem, že do EU bude zase ve větší míře proudit ruský plyn? Věří stát, že bude dlouhodobě lepším hospodářem než soukromé firmy? Samé otázky…

Pohonné hmoty dále zdražují

Cena nafty vyskočila jen během srpna už o více než 4,50 koruny na litr – částečně i kvůli vyšším maržím.

Pohonné hmoty v Česku pokračovaly v uplynulém týdnu ve svém zdražování, byť pomalejším tempem než v týdnech předtím. Benzín za uplynulý týden zdražil o jedenáct haléřů na 39,53 koruny za litr, takže je nejdražší od loňského listopadu. Nafta nyní vyjde na 37,79 koruny na litr, což značí, že za uplynulý týden její cena vzrostla o 33 haléřů na litr. Nafta je nyní nejdražší od prvních dní letošního roku. Během srpna už zdražila o 4,55 koruny na litr, benzín za stejnou dobu podražil o 1,64 koruny na litr. K 1. srpnu se zvýšila spotřební daň z nafty o 1,50 koruny na litr, což včetně DPH činí 1,80 koruny na litr. Nafta tedy v srpnu i po odečtení efektu zvýšení spotřební daně zdražuje o více než korunu na litr rychleji než benzín. Rafinériím a dodavatelům nafty, jakož i čerpadlářům, se zjevně daří na naftě si navyšovat své marže, když při tom využívají částečně zavádějící zdůvodnění právě vyšší spotřební daně.

V příštím týdnu lze očekávat stagnaci cen benzínu u českých čerpacích stanic a zdražení nafty v menším než dosavadním rozsahu, zhruba o 20 haléřů na litr. Důvodem je srpnová stabilizace korunových cen ropy na světových trzích a také velkoobchodně prodávaných paliv na komoditní burze v Rotterdamu.

Srpnová stagnace cen ropy Brent i paliv v Rotterdamu či jejich mírný cenový pokles, jejž ovšem vyvažuje slábnutí koruny k dolaru, plyne zejména ze slabších vyhlídek čínské ekonomiky, jejíž výkonnost pokulhává za předpokladem z počátku roku. Mocný pocovidový vzestup země se nekoná, naopak trpí například rekordně vysokou nezaměstnaností mladých. Slabší než očekávaný výkon čínské ekonomiky podvazuje celosvětovou poptávku po ropě, jejímž je Čína globálně největším dovozcem. Cenám ropy nesvědčí ani aktuální postoj vedení americké banky. Jeho členové se stále obávají, že inflaci v USA se zatím nepodařilo zcela zkrotit a bude proto možná třeba přistoupit k dalším navýšením tamní základní úrokové sazby. Růst úroků Fedu tlumí investice a obecně ekonomickou aktivitu, a to vlastně celosvětově, takže ruku v ruce s tím klesá vyhlížená poptávka po ropě – a její cena tak i proto stagnuje.

Česko zřejmě získá možnost danit zisky velkých nadnárodních firem, jako drtivá většina jiných zemí světa. ČR tím získá miliardy korun

Česko zřejmě získá možnost danit zisky velkých nadnárodních firem. Co tomu předcházelo a co čekat?

V říjnu 2021 lídři skupiny ekonomicky nejvyspělejších a nejvýznamnějších zemí na summitu v Římě dali zelenou přelomové změně světového daňového pořádku. V důsledku této změny přitvrzuje boj proti daňovým rájům i daňovým “kejklům” technologických obrů. Nyní Fialova vláda postupně překlápí pasáže této přelomové mezinárodní dohody do české legislativy.

Skupina G-20 totiž před bezmála dvěma lety posvětila minimální podnikovou daň ve výši alespoň patnácti procent, které budou čelit nadnárodní podniky. Ty dosud využívají třeba zemí typu Irska, kam účetně přelévají vlastní zisky, aby snížily svoji daňovou povinnost. Země, jako je Irsko, přestože je součástí EU, tak představuje svého druhu „offshore“. Dalšími „offshory“ jsou v rámci EU Nizozemsko nebo Lucembursko.  

Tažení mezinárodní komunity proti „offshorům“ neboli daňovým rájům ilustruje, že ty samy o sobě nutně nelze spojovat s jakoukoli nelegální činnosti. To je zásadní připomenout kvůli před proběhlé mezinárodní kauze Pandora Papers.  

Dokumenty Pandora Papers vlastně potvrdily, co je známé: bohaté, nadnárodní podniky a bohatí jednotlivci využívají daňových rájů, „offshorů“, ke snížení své daňové povinnosti. Platí si za tím účelem protřelé právníky, daňové a účetní poradce, na něž běžný smrtelník nemá peníze.  

Těžko předpokládat, že by tito velmi dobře zaplacení profesionálové odvedli špatnou práci a bohatou firmu nebo bohatého jednotlivce, který si je platí, „namočili“ do čehokoli nelegálního. Prostě hledají a nalézají legální skulinky v mezinárodním systému zdaňování. Skulinky hledají a nalézají jak pro nadnárodní podniky typu Applu nebo Googlu, resp. jeho mateřské společnosti Alphabet, tak pro bývalého českého premiéra Andreje Babiše a další tři stovky bohatých Čechů, často mediálně dobře známých miliardářů, kteří Česko „reprezentovaly“ v kauze Pandora Papers. 

Proto bývá zveřejnění dokumentů typu právě Pandora Papers nebo dříve Panama Papers do značné míry jen bouří ve sklenici vody. Tyto „bouře“, přestože krátkodobě nemají žádné hmatatelné důsledky, přispívají ovšem k mezinárodnímu růstu povědomí o „offshorech“ a daňových rájích a přispívají také ke stupňování mezinárodního tlaku na ně. Jedním z poměrně revolučních důsledků tohoto tlaku je právě zmíněná dohoda lídrů skupiny G-20 z roku 2021.  

Minimální podniková daň ve výši alespoň patnácti procent má podle slov svých stoupenců ukončit po několik desetiletí trvající „závod ke dnu“, kdy se jednotlivé země předhánějí v postupném snižování podnikové daně. Činí tak zejména proto, aby na své území přilákaly nadnárodní firmy a investory.   

Některé aktivistické organizace, které se angažují v oblasti reformy světového daňového systému, však patnáctiprocentní minimální sazbu daně mají za stále až příliš nízkou, přestože například právě Irsko nyní uplatňuje sazbu nižší, 12,5 procenta. Podle aktivistů nelze prý očekávat, že patnáctiprocentní sazba způsobí zásadní přehodnocení přístupu daňových rájů. Podle organizace Oxfam ve skutečnosti o žádné reformě nemůže být řeč, neboť minimální sazba je podobná nízkým sazbám podnikové daně uplatňovaným daňovými ráji typu právě Irska, Švýcarska nebo Singapuru. 

Nová mezinárodní podniková daň by měla stavět na dodatečném inkasu takzvaného daňového deficitu. To znamená, že jednotlivé signatářské země, je jich více než 130, včetně ČR, budou moci vybírat daň nad rámec této sazby, takzvanou dorovnávací daň. Takže pokud například česká IT firma čelí v Singapuru efektivní daňové sazbě deseti procent ze svého zisku, jejž tam realizuje, Česko bude moci uvalit dodatečnou pětiprocentní daň na tento zisk tak, aby výsledná efektivní sazba představovala dojednaných patnáct procent. Oněch pět procent představuje právě zmíněný daňový deficit.   

Studie EU Tax Observatory vypočítává (zde , simulace zde), že EU by zavedením patnáctiprocentní sazby podnikové daně získala ročně navíc 48 miliard eur. Česká republika by dodatečně získala 76 milionů eur neboli necelé dvě miliardy korun. 

Součástí dohody zemí skupiny G-20 bude také podpora nové podoby zdanění technologických obrů, zejména amerických společností. Ty by měly v budoucnu své daně odvádět tam, kde jsou činné, nikoli tam, kde formálně vykazují své zisky, což jsou často opět země typu Irska nebo jiné daňové ráje. 

Ministerstvo financí ČR mělo v době Babišovy vlády v úmyslu zavést své vlastní zdanění technologických obrů, krok ale nikdy nedotáhlo. V roce 2019 odhadovalo, že by takzvaná digitální daň vynesla 2,4 až 6,6 miliardy korun. Mezinárodní digitální daň bude mít nejspíše sazbu tříprocentní, zatímco české ministerstvo financí počítalo se sazbou až sedmiprocentní. Je proto pravděpodobné, že digitální daň by Česku vynášela zhruba tři až čtyři miliardy korun. 

Nová podoba světového daňového pořádku by tedy veřejné kase ČR mohla zajistit nejpravděpodobněji zhruba šest až osm miliard korun ročně v dodatečném inkasu. (24.8.2023)