.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Srazí ji o čtyři desetinky, ekonomiku tím přitom ovšem připraví o 82 miliard.
V příštích měsících uslyšíme mnoho o tom, že inflace se snižuje i díky zásahům vlády. Tak si to „i“ vyčísleme. Do jaké míry může vláda za snížení inflace?
Počítejme. Loni byla celoroční inflace 15,1 %. V příštím roce má podle prognózy Komerční banky činit 1,3 %. To znamená, že se inflace letos a příští rok postupně sníží o 13,8 procentního bodu.
Hlavním protiinflačním opatřením vlády v této době, letos a příští rok, je konsolidační balíček. Ten podle výpočtu opět Komerční banky sníží v příštím roce inflaci až o 0,4 procentního bodu. Z toho plyne, že podíl vlády na redukci inflace bude nejvýše zhruba tříprocentní. Pouze nejvýše 0,4 procentního bodu z celkového snížení inflace ve zmíněném rozsahu 13,8 procentního bodu lze totiž přičíst snažení vlády v podobě úsilí o konsolidaci veřejných financí.
Co tedy, když ne vláda, může za snížení inflace v rozsahu zbývajících zhruba 97 %, čili 13,4 procentního bodu?
Z většiny vývoj na světových trzích (tedy dramatický pokles cen plynu v EU, a tudíž i elektřiny, ale také propad světových cen ropy a ropných produktů) a statistická danost efektu navýšené základny meziroční základny – aneb žádný strom, ani ten inflační, neroste do nebes (i kvůli inflací výrazné snížené kupní síle obyvatelstva). Tyto faktory jsou zcela mimo možnosti ovlivnění jakoukoli českou vládou.
Z jisté, menšinové části může za redukci inflace v celkovém rozsahu zmíněných 13,4 procentního bodu vedle již uvedených mezinárodních a statistických faktorů měnová politika České národní banky, zejména ještě „Rusnokovy“ bankovní rady. Ta od poloviny roku 2021 do poloviny roku 2022 poměrně razantně zvyšovala úrokové sazby. Měnová politika se projevuje převážně se zpožděním třeba až 1,5 roku, takže zásahy Rusnokova sboru se začaly projevovat vlastně až s nástupem „Michlovy“ bankovní rady loni v polovině roku. Michlova rada ovšem – byť menším dílem než rada Rusnokova – ke snížení inflace také přispěla, resp. hlavně ještě přispěje, a to prostřednictvím své měnové politiky silné koruny.
Odpověď na úvodní otázku je ale tedy zřejmá. Vláda může za snížení inflace ze zhruba tří procent.
Přitom ovšem tato tři procenta nejsou zdaleka zadarmo. Což by vláda měla také dodat. Vždyť podle výpočtu Komerční banky v příštím roce konsolidační balíček sníží růst české ekonomiky o 0,7 procentního bodu. Místo tempa 2,5 % tak v příštím roce česká ekonomika kvůli balíčku poroste jen tempem 1,8 %. Tento rozdíl odpovídá ztrátě přibližně 82 miliard korun pro celou českou ekonomiku v roce 2024.
Za 82 miliard tedy vláda pořídí tříprocentní podíl na snížení inflace – tedy snížení inflace maximálně o zmíněných 0,4 procentního bodu. Čtyři desetinky za 82 miliard, to nevypadá jako něco, čím by se měla chlubit. Nutno ale říci, že hlavním cílem konsolidačního balíčku je nikoli redukce inflace (to je pouze vedlejší produkt), ale dlouhodobé snížení rozpočtových deficitů a celkové úrovně veřejného zadlužení, zejména v poměru k hrubému domácímu produktu.
Jestliže se ale premiér holedbá, o kolik že konsolidace veřejných financí v podobě balíčku snižuje inflaci, pak je plně na místě to říci se vším všudy: vláda sníží inflaci nejvýše o čtyři desetinky, neboli ze tří procent, v praxi tedy zanedbatelně, přičemž to českou ekonomiku bude stát 82 miliard korun.
Česká ekonomika padá hlouběji, než se čekalo
Dusí ji vysoké úroky České národní banky, ale i pokračující propad reálných výdělků lidí.
Česká ekonomika se v letošním druhém čtvrtletí propadla o něco hlouběji, než se čekalo. Hrubý domácí produkt klesl reálně meziročně o 0,6 procenta, zatímco se počítalo spíše s poklesem 0,5 procenta. Slabší než očekávaný vývoj ekonomiky je tak dalším impulsem pro zintenzivnění debaty ohledně zahájení snižování úrokových sazeb České národní banky.
Trh nyní sází na to, že ještě letos ČNB sníží základní sazbu ze stávajících sedmi na šest procent. Představitelé bankovní rady ČNB ovšem tyto vyhlídky krotí a tvrdí, že tak rychle sazby snižovat nebudou – a že se snižováním nemusí letos vůbec začít. O to razantněji v takovém případě ovšem půjdou s úroky dolů v příštím roce.
I dnešní čísla totiž potvrzují, že vysoké úrokové sazby českou ekonomiku dusí, podobně ovšem jako stále klesající reálné výdělky lidí. Česko tak nadále čelí klesající reálné spotřebě domácností, přičemž tento vývoj není s to vyvážit – a do celkového růst překlopit – ani zlepšující se zahraniční obchod, těžící zejména z odeznění „čipového hladomoru“ v oblasti automobilové výroby.
Za celý letošní rok tudíž česká ekonomika vykáže nevýrazný růst čítající jen 0,2 procenta. V příštím roce díky snížení inflace – dost možná i pod cíl ČNB ve výši dvou procent – a souvisejícímu citelnému snížení úrokových sazeb přidá zhruba dvě procenta.
Pražské obchodní centrum Arkády Pankrác je na prodej
Izraelská společnost za něj chce 6,4 miliardy korun.
Vyhledávané pražské obchodní centrum Arkády Pankrác je na prodej. Stávající majitel, izraelská společnost G City, odsouhlasila jeho prodej českému institucionálnímu investorovi, jak informuje agentura Bloomberg, a to za cenu 265 milionů eur, což je v přepočtu přibližně 6,4 miliardy korun.
V účetnictví společnosti G City má objekt vyčíslenu hodnotu 243 milionů eur, tedy zhruba 5,8 miliardy korun, přičemž touto nemovitostí ručí za úvěr 112 milionů eur, čili zhruba 2,7 miliardy korun. Prodej nemovitosti je podle Bloombergu součástí širšího plánu skupiny G City zbavit se majetku, jenž netvoří jádro jejího podnikání, v souhrnné výši 37 miliard korun.
Arkády Pankrác přešly kompletně pod křídla společnosti G City teprve letos na jaře, kdy dokoupila zbývající čtvrtinový podíl za v přepočtu 1,4 miliardy korun. Ten dosud držel původní developer Arkád a poté jejich správce, společnost ECE Projektmanagement německého klanu Ottových.
Tři čtvrtiny Arkád koupila v roce 2015 společnost Atrium European Real Estate. Za 75procentní podíl tehdy zaplatila předchozímu majiteli centra, firmě Unibail-Rodamco 162 milionů eur. Původně středoevropský vlastník, provozovatel a redeveloper obchodních center Atrium European RE, se loni stal součástí zmíněné izraelské, globálně působící skupiny G City, která se zaměřuje na management a výstavbu maloobchodních a polyfunkčních nemovitostí nejen ve střední a severní Evropě, ale také v Severní Americe, Brazílii a Izraeli. Z velkých tuzemských nákupních center skupina získala díky ovládnutí Atria vedle Arkád také pražské nákupní středisko Atrium Flora a Palác Pardubice.
Prodej Arkád do rukou českého investora, jejž tedy G City nyní schválila, potvrzuje obecnější trend rostoucí dominance českého kapitálu v oblasti transakcí s komerčními nemovitostmi. V letošním prvním čtvrtletí se domácí investoři podíleli na obchodech v oblasti komerčních nemovitostí hned z 87 procent, což je historicky rekordní údaj, vyplývá z údajů poradenské společnost Knight Frank. Výhodou domácích investorů je podle Knight Frank hlavně znalost trhu, díky které jsou ochotni akceptovat zdánlivě vyšší rizikovost investice.
Centrum Arkády Pankrác – situované u stejnojmenné stanice metra – bylo dokončeno v roce 2008 a zahrnuje zhruba 40 tisíc metrů čtverečních komerčních ploch. Během covidu Arkády zápasily podobně jako další nákupní galerie s rostoucí neobsazeností obchodních jednotek, aktuálně už jsou ale pronajaté z 96 procent. Budoucí obchodní potenciál Arkád může zvýšit právě budovaná linka metra D.
Inflace v Česku bude příští rok nezvykle nízká
Inflace v Česku bude příští rok nezvykle nízká, jen jednoprocentní, začínají prognózovat už i české instituce. Fialova vláda tak bude v předvolebním roce moci vyhlásit své vítězství nad inflací i zadlužováním, přestože jí spíše jen „spadne do klína“.
Makroekonomika jí totiž podle všeho bude mimořádně přát a pomůže zřejmě už v předvolebním roce vládním stranám citelně zvýšit preference.
Už i jedna domácí instituce totiž prognózuje, že inflace v Česku v příštím roce spadne pod úroveň dvouprocentního cíle České národní banky, poblíž hodnoty pouhého jednoho procenta. Je jí Komerční banka. Ta míní, že v roce 2024 bude inflace činit jen 1,3 %. Již na jaře přišla s prognózou vyhlížející pro příští rok inflaci pod cílem ČNB druhá největší švýcarská banka Julius Bär. Ta Česku pro rok 2024 prognózuje inflaci čítající jen 1,1 %.
Navíc v příštím roce dojde ke stabilizaci tuzemského zadlužování. Deficit veřejných financí v poměru k HDP trvaleji klesne pod úroveň tří procent, tedy pod úroveň, jejíž nepřekročení je podmínkou přijetí eura.
Fialova vláda tak vskutku bude moci deklarovat své vítězství jak nad inflací i dluhem už koncem roku 2024, nejpozději na přelomu let 2024 a 2025. Tedy přesně v době, kdy začne ostřejší volební kampaň.
Podstatná část veřejnosti narativ vlády, že zkrotila inflaci i dluh, přijme, přestože příznivý vývoj bude odrážet mnohem spíše vývoj na mezinárodní scéně a na světových trzích a statistické a makroekonomické danosti než efekt jakéhokoli vládního opatření.
Evropu čeká velmi obtížné desetiletí
Evropu čeká velmi obtížné desetiletí, kvůli drahým energiím a invazi čínských elektromobilů, varují experti. Motor evropské ekonomiky, Německo, se zadrhává, výrazně tam sílí Alternativa pro Německo.
Evropu čeká velmi složitých deset let, kdy se její ekonomika bude muset utkat s povážlivou ztrátou konkurenceschopnosti. Starý kontinent totiž ve světě stále povážlivěji zaostává, zejména za USA, a kombinace drahých energií a přílivu čínských elektromobilů situaci dále výrazně zhoršují. Varují tak experti, které cituje agentura Bloomberg.
„Evropa má před sebou velmi obtížné desetiletí, tváří v tvář USA a Číně,“ varuje Jacques Vandermeiren, generální ředitel přístavu v Antverpách, druhého největšího na starém kontinentě. Trvale navýšené ceny energií v EU – v porovnání se situací před válkou na Ukrajině – totiž podle něj budou potenciálně fatálně škodit konkurenceschopnosti chemického a automobilového průmyslu, jejž navíc může ochromit invaze elektroaut z Číny.
EU, která se podle Vandermeirena musí připravit na to, že bude čelit plošnému zavírání podniků a továren, si za své problémy ovšem může do značné míry sama. Vypínání jaderných elektráren, riziková sázka na zelené zdroje a donkichotský boj za nižší globální uhlíkové emise, jemuž se směje hlavně Čína, si totiž v Evropě evidentně svoji zásadní daň teprve vyberou. V podobě růstu nezaměstnanosti, veřejného dluhu a sociálních nepokojů a vzestupu politické polarizace a extremismu.
„Zvláště Němci, kvůli rozsáhlosti své průmyslové výroby, ekonomicky stále dramatičtěji zaostávají za USA, protože technologický náskok Ameriky před Evropou se neustále zvětšuje a zvětšuje,“ říká David Folkerts-Landau, hlavní ekonom Deutsche Bank.
Bloomberg si všímá, že letos podle prognóz poprvé od roku 2003 dojde k nezvyklé situaci, kdy se německá ekonomika propadne, zatímco italská poroste. Italové těží z popandemické obnovy turismu, ale také masivních výdajů peněz z fondů EU, které jim ze severu posílá ponejvíce německý daňový poplatník. Bez nich by se italská ekonomika – lapená v pasti eura, bez možnosti devalvace – už zhroutila.
Když ovšem peníze německého daňového poplatníka zachraňují Itálii, místo aby podporovaly rozvoj německé ekonomiky, Německo – motor ekonomiky EU – se zadrhává. A zaostává nejen za USA, ale třeba v oblasti zmíněné elektromobility i za Čínou.
Až se německý motor zadrhne zcela, už nebude, kdo by Itálii zachraňoval. O mocný růstový impuls přijde se zadrhnutím německého motoru také česká ekonomika, pochopitelně.
Německé zadrhnutí, tak fatální pro celou EU, ale zatím evidentně netrápí ani Brusel, ani Berlín. Unijní normy na spalovací motory jsou stále přísnější, stejně jako postoj Berlína k jaderné energetice. Přestože se EU na globálních emisích skleníkových plynů podílí z osmi procent, zatímco Čína celou třetinou.
Bloomberg praví, že Německo je nyní „nemocným mužem Evropy“. Tuhle nemoc si přivodilo samo. A kvůli svému významu nakazí celou EU. Ale zatím to trápí hlavně jen německého voliče. Podpora Alternativy pro Německo je na historickém maximu 22 procent a partaj nemá daleko být nejsilnější německou stranou. Její koaliční potenciál je sice slabý, ale neboť Německo „nemocným mužem Evropy“ jen tak být nepřestane, bude tento potenciál zřejmě i citelně sílit, stejně jako pravděpodobnost přítomnosti Alternativy pro Německo v příštím německém kabinetu.
Vždyť jak dlouho může ještě německého voliče bavit posílat záchranné peníze Itálii, když kvůli stále propastnějšímu zaostávání Německa za USA a Čínou bude sám stále palčivěji strádat?
Zdraží čokoláda
Zdraží čokoláda, i čeští spotřebitelé si proto musí v obchodech dát pozor na nenápadně zmenšovaná balení čokoládových cukrovinek. Cena kakaových bobů totiž prudce roste, je už takřka na historickém rekordu.
Milovníci čokolády se musí připravit na výrazné zdražení. Burzovní cena kakaových bobů, z nichž se čokoláda vyrábí, totiž nyní prudce roste, na historicky nominálně takřka rekordní úroveň (viz graf níže).
Výrobci čokolády – ve světě se jí ročně vyrobí v přepočtu za více než 2500 miliard korun – přitom předpokládají, že kakaové boby zůstanou extrémně drahé i v roce 2024. Důvodem je zejména to, že země západní Afriky, která zajišťuje dvě třetiny světových dodávek, se potýkají s dramatickým propadem sklizně bobů.
Vydatné deště a hnilobná nákaza fatálně poškozují západoafrickou úrodu bobů. Slabá úroda vyhání cenu bobů vzhůru, takže jejich zpracovatelům se tenčí marže a neinvestují proto do nákladnější výroby – jež je nákladnější právě kvůli kvantitativně i kvalitativně horší sklizni.
Marže se zpracovatelům tenčí proto, že za současné mimořádné inflace nemohou navýšené ceny bobů a jejich zpracování tak snadno přenášet na spotřebitele, jako kdyby žádná mimořádná inflace nepanovala. Spotřebitelé totiž mají kvůli inflaci citelně oslabenou kupní sílu. Po té, co zaplatí za zdražené energie, elektřinu či plyn, nebo za dražší bydlení či základní potraviny, jim už často zkrátka nezbývají další volné peníze, které by utratili právě za čokoládu. Ta – na rozdíl od základních potravin – samozřejmě představuje zbytnou součást jídelníčku, bez níž se lze obejít.
Čokoláda tak vykazuje stále více znaků luxusního zboží, včetně vyšší ceny a obtížnější dostupnosti. Její cena roste i kvůli markantnímu zdražování další klíčové ingredience – cukru. Stěžejní světoví výrobci čokolády a cukrovinek z ní, jako je švýcarská firma Lindt & Sprüngli nebo americká Hershey, které dodávají i na český trh, tak tento týden varovali své odběratele, že se musí připravit na další cenová navýšení. A to i přesto, že koneční spotřebitelé právě mají stále větší potíže si „luxus“ v podobě čokolády vůbec finančně dovolit.
Spotřebitelé i v Česku by proto při nákupu čokoládových cukrovinek měli dbát zvýšené pozornosti. Jejich výrobci totiž mohou přistoupit na strategii nenápadného zmenšení objemu balení při zachování ceny, což je ovšem jen způsob, jak zákazníkovi navodit falešnou iluzi, že za stejné peníze dostává stále stejné množství cukrovinky. Jde o takzvanou „smrskflaci“, což je jen jiná, zastřenější podoba zdražování, neboť zákazník za stejné peníze dostane méně cukrovinky, jakoby ve smrsknutém balení, místo aby, jako při běžném projevu inflace, dostal její stejné množství za vyšší cenu.
Největší světový producent kakaových bobů, Pobřeží slonoviny, letos vyhlíží meziročně o takřka pětinu nižší sklizeň. V Ghaně, jež je světovou dvojkou, se má letos produkce propadnout pod dlouhodobý průměr. Oboje výrazně přispěje k tomu, že světový trh s boby bude třetí rok v řadě v deficitu – jenž nejspíše přetrvá i v příštím roce, a to kvůli zhoršeným klimatickým podmínkám souvisejícím s fenoménem El Niño a přetrvávajícím se šíření hnilobných nákaz bobů.
Na českém trhu by se citelný růst čokolády a výrobků z ní měl projevovat od druhé poloviny letošního roku a pak v roce 2024. Situaci zhoršuje to, že světoví dodavatelé vyprázdněné sklady – vyprázdněné nejvíce za posledních takřka třicet let. Během covidové pandemie sice poptávka po čokoládě a cukrovinkách citelně klesla, a to zejména kvůli restrikcím v oblasti maloobchodu a letecké dopravy, což umožnilo zásoby navýšit. Po odeznění pandemie si však spotřebitelé svůj předchozí „čokoládový absťák“ mohutně kompenzovali, i díky nákupům za covidové úspory vzniklé za cenu rostoucího dluhu států. Tato kompenzace „absťáku“ již ovšem stačila sklady dodavatelů čokolády vyprázdnit. Prázdné sklady pochopitelně představují další tlak na růst cen čokolády a příslušných cukrovinek.
Cena kakaových bobů na burze v New Yorku je takřka na historickém rekordu (zdroj: Bloomberg).
V Česku se letos prodá panenek Barbie o desítky milionů korun více, než je běžné
Díky stejnojmennému filmu, kasovnímu trháku, a souvisejícímu „halo efektu“.
Celosvětově se ročně prodá panenek Barbie za v přepočtu bezmála 40 miliard korun. Česko z této částky zodpovídá za zhruba 60 milionů korun. Podíl Česka na globálním trhu s panenkami a plyšovými hračkami představuje zhruba 0,2 procenta.
Panenek a „plyšáků“ se v Česku ročně prodá přibližně za 900 milionů korun. Podíl prodaných „Barbín“ tedy činí zhruba sedm procent. Přibližně každá čtrnáctá prodaná hračka-postavička – ať už panenka nebo plyšová hračka – tedy je v Česku právě panenka Barbie, případně tedy Ken.
Ve druhém letošním čtvrtletí se celosvětové prodeje panenky Barbie propadly o šest procent, vyplývá z údajů jejího výrobce, americké firmy Mattel, zveřejněných tuto středu. Společnost Mattel se však spoléhá na to – a akcioví analytici souhlasí –, že po uvedení filmu dojde k výraznému nárůstu prodejů a na trvalejší takzvaný „halo efekt“. Tedy na trvaleji zvýšené tržby za panenku Barbie a jejího přítele Kena, kteří jsou hlavními hrdiny současného kasovního filmového trháku, „Barbie“.
Zmíněné výsledky za druhé čtvrtletí ještě nepokrývají dobu enormního zájmu veřejnosti o panenku, neboť film měl celonárodní premiéru ve Spojených státech teprve minulý pátek.
Film zvedá prodeje „Barbín“ také v Česku. Zvyšuje prodeje panenek o příslušenství až o stovky procent. Tento silný efekt, daný nedávnou premiérou filmu, však odezní. Nicméně i v Česku by se díky úspěchu filmu, a trvalejšímu „halo efektu“, mohlo prodat letos „Barbín“ celkově o až o třetinu více než běžně. Tedy za zhruba 80 milionů korun. (2.8.2023)