České domácnosti loni platily za elektřinu nejvíce v EU, přestože Česko vyvezlo takřka nejvíce elektřiny v celé EU

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Česko je ryze z ekonomického hlediska určitou anomálií. Vykazuje sice poměrně výrazný nadbytek vyprodukované elektřiny, avšak přesto jeho domácnosti čelí jejím vysokým cenám. Dokonce nejvyšším v celé EU ve vyjádření dle standardu kupní síly, které umožňuje mezinárodní porovnatelnost. A to přitom tedy Česko loni v čistém vyjádření vyváželo čtvrtý největší objem elektřiny v EU.

Domácnosti v České republice loni ve druhém pololetí platily za elektřinu, včetně daní a poplatků, 38,68 jednotek standardu kupní síly za 100 kilowatthodin, plyne z údajů, které zveřejnil Eurostat. Překonaly tudíž dokonce i domácnosti německé, jež doplácely na vypnutí zbývajících jaderných elektráren a které čelí citelnému růstu cen energií, jenž souvisí s tamní ambiciózní energetickou transformací, takzvanou Energiewende.

Navíc, což je svého druhu rovněž určitá anomálie, navzdory už tak vysokým cenám elektřina v ČR loni ve druhém pololetí dále zdražovala vysokým tempem, a to hned druhým nejvyšším v EU. Meziročně stoupla cena elektřiny v Česku o 83 procent. Výrazněji rostla – avšak tedy z mnohem nižší základny – v celé EU již jen v Nizozemsku. Nizozemské ceny jsou stále na úrovni odpovídající jen lehce převyšující polovinu cen českých.

Loni ve druhém pololetí přitom Česko bylo čtvrtým největším vývozcem elektřiny v EU. Z celé EU vyvezly v čistém vyjádření více elektřiny jenom Francie, Švédsko a Nizozemsko (viz tabulka společnosti Montel níže; 6. sloupec). Domácnosti těchto zemí však měly vesměs poměrně nízké cen elektřiny, vesměs výrazně nižší než domácnosti české (viz mapka Eurostatu níže).

Česko loni ve druhém pololetí roku vyvezlo 11,6 terawatthodiny elektřiny, zatímco jich dovezlo 6,1, vyplývá z dat společnost Montel (viz tabulka níže). To v čistém vyjádření odpovídá vývozu v objemu 5,5 terawatthodiny. Více elektřiny vyvezly tedy už jen Francie, 31,1 terawatthodin, Švédsko (14 terawatthodin) a Nizozemsko s 8,8 terawatthodinami vyvezené elektřiny. Francii vysoký vývoz umožnila výrazná obnova výroby v jejích často již letitých jaderných blocích, které o rok dříve zhusta procházely rozsáhlými odstávkami kvůli opravám a údržbovým pracím.

Nejnižším cenám elektřiny loni ve druhém pololetí čelily v EU domácnosti maďarské. Přitom Maďarsko ve stejné době představovalo čistého dovozce elektřiny. V čistém vyjádření dovezlo loni ve druhém pololetí zhruba tolik elektřiny, 5,4 terawatthodin, kolik ji Česko v čistém vyjádření vyvezlo.

Nezvyklost situace v Česku tedy spočívá v tom, že i přes poměrně vysokou nadprodukci elektřiny se tato vysoká výroba nepromítá do viditelného tlaku na pokles koncových cen pro domácnosti. Navíc, navzdory vysoké nadprodukci a k tomu ještě vysoké základně cena elektřiny loni ve druhém pololetí roku nadále stoupala jedním z nejvýraznějších temp v celé EU. Poměrně vysoké výdaje domácností do energie pak zásadně přispěly k celoročnímu poklesu ekonomiky jako celku, protože fatálně povazovaly spotřebu domácností.

Jak může Čech koupit akcie Saudi Aramco, největší ropné firmy světa? A dává to vůbec smysl?

Existují velké, burzovně obchodované firmy, jejichž akcie si snadno – na pár kliknutí – může pořídit i našinec. Jde třeba o Apple, Amazon nebo Microsoft. No, a pak existují také velké, burzovně obchodované firmy, jejichž akcie si Čech prakticky pořídit nemůže.

Není například vůbec snadné koupit akcie Samsungu, jihokorejského výrobce elektroniky. Také získat podíl v kolosální likérce Kweichow Moutai, po Tencentu druhé nejhodnotnější čínské firmě vůbec, je prakticky „mission impossible“. A pokud si běžný Čech usmyslí, že by rád vlastnil akcie ropného „gigantu všech gigantů“ Saudi Aramco, čtvrté nejhodnotnější firmy světa (po Microsoftu, Applu a Nvidii), také vlastně nemá šanci.

Tržní hodnota Saudi Aramco činí zhruba dva biliony dolarů. Jeho tržby dosahují zhruba 500 miliard dolarů ročně, čistý zisk pak přibližně 120 miliard dolarů. Přes takto obří proporce není vůbec snadné podíl v kolosu získat. A nejde jen o to, že na burze v Rijádu se od primárního úpisu z konce roku 2019 obchoduje jen se zhruba 1,5procentním podílem v Saudi Aramco. Navíc na poměrně málo likvidní burze, jakou ta rijádská – jménem Tadawul – je. Saúdskoarabská královská rodina dala na burzu vskutku jen zlomek svého ropného klenotu, sama nadále vlastní více než 94 procent Aramca, byť z toho šestnáct procent nepřímo, skrze saúdskoarabský státní fond.

Čech, který by po akciích Aramca zatoužil, musí buď získat saúdskoarabské občanství. Nebo zmíněné rijádské burze doložit, že disponuje majetkem alespoň zhruba 500 milionů dolarů, aby si v Saúdské Arábii – coby cizinec – mohl otevřít investiční účet.

Vlastně jedinou možností, jak do akcií Aramca investovat, je pořídit si podílový list v některém z fondů, jenž se zaměřují na investice do saúdskoarabských akcií. Například burzovně obchodovaný fond iShares MSCI Saudi Arabia ETF, který spravuje americká společnost BlackRock, drží zhruba sedm procent svých investic právě v Saudi Aramco. BlackRock společně s jinou americkou finanční skupinou, Vanguard, představují dva jediné zahraniční subjekty, které v Aramcu vlastní více než 0,01proccentní podíl. Vanguard má 0,05 a BlackRock 0,03 procenta.

Nicméně zrovna v tuto chvíli řadový český investor nemusí nijak smutnit, že cesta k vlastnictví akcií Aramca je tak přesložitá. Jedna akcie podniku nyní stojí 30,30 saúdského rijálu, tedy v přepočtu nějakých 192 korun. Třeba analytici americké banky Morgan Stanley předpokládají, že za rok touto dobou se akcie Aramca bude prodávat za 31 rijálů. Saúdskoarabská měna je zavěšená na americký dolar, takže její kurs vůči měně americké kolísá ve velice úzkém pásmu těsně nad úrovní 3,75 rijálu za dolar. Přitom za rok touto dobu by dle konsensu analytiků podle Bloombergu měl kurs koruny k dolaru činit zhruba 22,70. Česká měna tak zpevní ze současné úrovně 23,80 za dolar. Tím pádem tedy zpevní také vůči právě rijálu. Pokud za rok touto dobou tedy akcie Aramca vskutku vyjde na 31 rijálů, jak prognózuje Morgan Stanley, bude to v přepočtu jen 187 korun. Na každé akcii ropného gigantu tak investor ve dvanáctiměsíčním horizontu tratí zhruba pět korun českých.

V delším horizontu, než je jeden rok, ale investice do akcií Aramca smysl dávat mohou – i v korunách. Aramco totiž ropu těží s o přibližně 75 procent nižšími náklady než řada jeho konkurentů. Jeho prokázané rezervy strategické suroviny tak zůstanou rentabilní na desítky let dopředu – a tučná tak zůstane i dividenda, kterou podnik vyplácí. Tučný zisk i dividenda Aramcu zůstanou v době, kdy se konkurenti zřejmě budou potýkat s globálním poklesem poptávky po ropě, pokrokem vy využívaní čistých energií, případně dalším regulatorním, zejména daňovým zatěžováním fosilních energií a paliv. Málokdo z producentů fosilních paliv je na zelenou budoucnost připraven tak solidně jako Aramco.

Dobré vyhlídky Aramca ale mohou rmoutit zejména Amaričany. Saudi Aramco totiž historicky navazuje na činnost amerického kapitálu v Zálivu a Američané jej původně vlastnili. Trpká zkušenost s nedostatkem ropných produktů na americkém trhu během první světové války povzbudila počátkem dvacátých let minulého století americkou administrativu v čele s ministrem obchodu a pozdějším prezidentem Herbertem Hooverem k „politice otevřených dveří“. Vzhledem k tomu, že americké společnosti ztratily roku 1920 možnost získávat ropu v oblasti někdejší Mezopotámie, kterou ekonomicky ovládly Británie a Francie, musely v rámci právě „politiky otevřených dveří“ hledat zdroje ropy jinde v arabském světě.

Kalifornská část někdejšího Rockefellerova ropného panství jménem Standard Oil (dnešní Chveron), legislativně rozděleného na sedm částí roku 1911, prostřednictvím své plně vlastněné dcery, California-Arabian Standard Oil, začala po letech průzkumu těžit saúdskoarabskou ropu koncem 30. let. V roce 1944 pak změnila název na Arabian American Oil Co, neboli Aramco. Poté, co Američané podpořili Izrael během Jomkipurské války v roce 1973, Saúdská Arábie Aramco postupně znárodnila.

Česko by mohlo zvládnout kýžené „měkké přistání“, říkají nejnovější čísla k důvěře v ekonomiku

Zkrocení inflace bez vyvolání růstu míry nezaměstnanosti je přitom vzácný jev.

Spotřebitelům v Česku se rychle vrací důvěra v ekonomiku. V dubnu je jejich nálada v tomto směru lepší, než odpovídá dlouhodobému průměru let 2003 až 2023; přitom lepší než dlouhodobě průměrnou náladu mají čeští spotřebitelé poprvé za celé období od podzimu 2021.

Klíčovým důvodem optimismu spotřebitelů je pokles inflace na úroveň cíle České národní banky, tedy stabilizace cenového vývoje v Česku, a související pokles cen potravin a energií. To vše při setrvání míry nezaměstnanosti na nejnižší úrovni v rámci EU. Vzhledem k tomu, že tuzemská ekonomika jako celek by letos měla vykázat mírný růst, lze konstatovat, že Česko pomalu, ale jistě dokonává kýžený manévr „měkkého přistání“. Ten je přitom historicky vzácný. Krocení inflace si totiž zpravidla vyžádá hlubší recesi a citelnější vzestup míry nezaměstnanosti, tedy souhrnně „tvrdé přistání“

Souhrnný indikátor důvěry v ekonomiku však i v dubnu přes výrazné zlepšování spotřebitelské nálady zůstává na dlouhodobě podprůměrné úrovni, kam jej stahuje dlouhodobě podprůměrný sentiment podnikatelů. Nicméně i nálada podnikatelů, resp. firemní sféry se v porovnání s březnem zlepšila.

Na podnikatele doléhá skutečnost, že letošní ekonomický růst Česka má být stále jen poměrně slabý. Potýkají se s nadále poměrně vysokými úrokovými sazbami a s dopady dýchavičného výkonu německé ekonomiky. I tak je nálada podnikatelů nyní v dubnu nejlepší za uplynulý rok. Zejména kvůli vyhlídce na další snižování úrokových sazeb a rovněž zlepšení stavu německé ekonomiky. Znatelně se zlepšila nálada podnikatelů ve službách. Právě ve službách přitom přetrvávají poměrně výrazné inflační tlaky. Zlepšení nálady spotřebitelů je však tak výrazné, že i přes navýšené ceny služeb po nich vykazují sílící poptávku, jak dokazuje právě lepšící se nálada podnikatelů ve službách, která je nejlepší od července 2022.

Pokračující příznivý vývoj cen potravin a energií a další pokles úrokových sazeb by měly v příštích měsících letošního roku zásadně přispět ke zvýšení souhrnného indikátoru celkové důvěry v ekonomiky do kladného pásma, tedy do pásma, jež odpovídá dlouhodobě nadprůměrné úrovni. (26.4.2024)