České zemědělství v krizi: O dotace tu již dávno nejde, glosují odborníci

Mediální prostor aktuálně zaplňují zprávy a fotografie z proběhlých stávek zemědělců. Informace o tom, jaké problémy však skutečně řeší čeští zemědělci, jsou velmi kusé. Zemědělce momentálně nejvíce trápí extrémní pokles příjmů, a to z důvodu propadu cen na burze komodit, která určuje výkupní ceny zemědělské produkce. Například výkupní cena krmné pšenice klesla na běžném trhu o cca 60 % na 2 500 Kč za tunu, náklady na produkci jsou však přibližné dvojnásobné. Tuzemští zemědělci se tak dostávají do likvidační ztráty. Protesty jsou tak výsledkem frustrace z opomíjení tohoto sektoru ve vztahu ke konfliktu na Ukrajině. Čeští, ale i další evropští zemědělci, tak mají plné sklady plodin, které nikdo nechce. Důvodem je levná konkurence z Ukrajiny a Ruska, která tlačí výkupní ceny dolů. Společnost Varistar, přední dodavatel softwaru pro zemědělství, proto vyjadřuje znepokojení nad kritickou situací českých zemědělců.

“Máme potřebu vyjádřit se k aktuální situaci zemědělců, která je velmi nešťastně a nesrozumitelně komunikovaná v médiích. Namísto podstaty problému, kterou je hrozba okamžitého krachu řady malých a středních českých zemědělců, se veřejnost dozvídá politicky zohýbané informace o dotacích. Přitom se právě teď rozhoduje o tom, zda vůbec české zemědělství přežije,” komentuje Martina Semrádová ze společnosti Varistar.

Nízké ceny a vysoké náklady ohrožují přežití českých farmářů

Nejedná se však o problém pouze Česka, ale celé Evropy. Situace nabrala tento směr s vypuknutím války na Ukrajině, kdy Evropská unie ve snaze nabídnout válkou zasažené zemi pomoc, a zrušila tak clo na dovoz ukrajinského zboží do evropského prostoru. Tyto úlevy se vztahují i na zemědělské plodiny. To způsobilo silný tlak na výkupní ceny komodit, které začaly strmě klesat. Zemědělci se tak rychle dostali do situace, kdy výkupní ceny jsou nižší než náklady produkce.

Tento stav však zapříčinila i další levná konkurence, která zaplavila Evropu, a to například pšenice původem z Ruska, (na dovoz zemědělských komodit v současnosti neexistují restrikce a o jejich zavedení bude teprve nyní jednat rada ministrů EU), část ruské produkce se reexportuje například i přes Turecko či Kazachstán. „Problém je, že naši zemědělci musí dodržovat mnoho environmentálních  omezení a restrikcí v oblasti biodiverzity. Všechna tato opatření výrazně prodražují produkci a tím dělají naše komodity nekonkurenceschopné dováženým produktům,” doplňuje Martina Semrádová.

Situace je podobná jako dopad energetické krize na firmy, ale pomoc zatím chybí

Evropští zemědělci se tak ocitli v krizi podobně jako například průmysl, který se v souvislosti s konfliktem na Ukrajině naopak potýkal s výpadky dodávek výrobních surovin a nárůstem cen energií. Situaci však politici řešili rychle, a to ve formě zastropování cen energií a dalších mechanismů. Zemědělství se však zatím pomoci nedočkalo a zoufalí farmáři volají o pomoc.

„Pokud chceme mít v Evropě zdravé potraviny i zdravou půdu, měli bychom začít více naslouchat potřebám zemědělců i přesto, že forma jejich sdělení je občas nešťastná a provokující. Je potřeba říci, že mediální propojení s tematikou zemědělských dotací je v tomto případě mylná, respektive dotace nemohou tento akutní problém efektivně řešit. Je třeba zamyslet se nad tím, jak může Evropa pomoci svým politickým partnerům, jakým je například Ukrajina, ale zároveň tím nelikvidovat vlastní zemědělce a producenty,” komentuje souvislosti Semrádová z Varistaru.

A jaké je řešení?

Zastropování nebo garance výkupní ceny může být cestou, jak zemědělcům v tomto hospodářském roce pomoci rychle a cíleně. Politici však prozatím nabídli varianty například v podobě snížení záloh na sociální pojištění zaměstnanců nebo úpravu zemědělských dotací. Tyto mechanismy ale nejsou rychlým řešením pro aktuální vysoké ztráty zemědělců.

Nejhůře jsou na tom v tuto chvíli zemědělské podniky střední velikosti, tedy obhospodařující zemědělskou půdu o rozsahu 150 – 2000 ha. Ty tvoří více jak 50 % obhospodařované zemědělské půdy v České republice. Tyto podniky jsou největšími zaměstnavateli na malých obcích, ale nestojí za nimi silné finanční skupiny, jsou tak nejvíce ohroženi propadem cen komodit. Přitom mnohdy pečují o komunitní a kulturní život v místech svého působení a snaží se dbát také na zodpovědnou péči o půdu, kterou vlastní a šetrné hospodaření v lokalitě kde dlouhodobě žijí.

„Naproti tomu levná konkurence mimo Evropu tyto normy nesplňuje. V podstatě se tak nyní rozhoduje o tom, jaké potraviny tu chceme konzumovat, v jaké kvalitě a s jakým vlivem na naše zdraví a život na venkově,” dodává závěrem Semrádová. (20.3.2024)