Česko letos čeká recese, i když jen mělká

Komentář Lukáše Kovandy

Platíme účty za pandemii.

Lednové prognózy letošního výkonu české ekonomiky hovoří poměrně jasně: letos skončí v recesi. Americká banka Morgan Stanley jí předpovídá pokles o 0,9 procenta, italská banka UniCredit o 0,6 procenta a třeba švýcarská Credit Suisse nebo americká Citi o 0,7 procenta. Neměla by to však být žádná hluboká recese. Půjde spíše o pokračování technické recese, do níž Česko velmi pravděpodobně (čísla se teprve ještě dozvíme) zabředlo už v loňském druhém pololetí.

Recese je vlastně částečné splácení účtu za pandemii. Tehdy centrální banky srazily úroky, čímž umožnily se vládám nebývale zadlužit. Na tento dluh se lidem platilo, i když nepracovali. Vlastně poprvé v lidských dějinách v tak plošném měřítku.

Mladí lidé, kteří za poslední skutečné krize, té z let 2012 a 2013 byli ještě dítka, si tak upevnili svůj pocit, že peníze padají z nebes a jsou kvůli tomu ještě „nárokovější“ generací, než byla jakákoli předchozí. Mají pocit, že se jejich generace má nejhůře v historii, ačkoli se má naopak nejlépe. Žádají tak ještě více soft-socialismu, jak monetárního, tak fiskálního. Ještě více tištění peněz v podání centrálních bank a ještě více rozhazování v režii vlád. Módně nyní často vzývaný přístup k životu „work – life balance“ tak přetvářejí v „no work – just give money balance“.

Bohužel, zatím nemá nikdo moc odvahu – a politici už vůbec ne –, jim říct, že vznikající závratný dluh, a nejen ten pandemický, bude splácet hlavně jejich generace. A že tedy budou muset jednou pořádně pracovat, a to na sebe sama, ale i na naše dluhy, tedy na dluhy starších generací, včetně dluhu pandemického. Rapidní inflace, která představuje klíčový důvod pravděpodobné letošní recese, jim mezitím reálně část dluhu umaže. Takže mladí lidé by vlastně inflaci mohli vítat. Neboť je to způsob, jak se na splácení velkého dluhu, který budou splácet převážně oni, už nyní podílí alespoň zčásti právě i starší generace.

Koruna prolamuje hranici 23,90 za euro

A to poprvé od listopadu 2008. Do konce června ale oslabí, takže je teď vhodná doba na nákup deviz.

Česká měna dnes odpoledne prolomila kursovou hranici 23,90 koruny za euro. Stalo se tak poprvé od 3. listopadu 2008, vyplývá z dat agentury Bloomberg (viz graf níže).

To mimochodem jen demonstruje, jak je ze světodějného hlediska česká prezidentská volba vlastně bezvýznamnou věcí. Momentálně jde zřejmě o místně nejpřeceňovanější událost na světě. Pokud by volba měla mít nějaký zásadnější vliv na tuzemskou ekonomiku nebo dokonce další osud České republiky či její státnosti, ať už z krátkodobého nebo dlouhodobého hlediska, související nejistota by se nutně projevila oslabováním koruny.

Koruna sílí díky částečnému návratu optimismu na světové trhy. Ten souvisí zejména s otevíráním čínské ekonomiky. Peking na konci loňského roku upustil do drakonických covidových restrikcí, což dává dobrou naději, že druhá největší ekonomika světa by letos měla růst rychleji, než se čekalo. Význam čínské ekonomiky je tako zásadní, že se její vyšší růst odrazí také lepším výkonem světové ekonomiky, což svědčí i české koruně.

Další příznivou zprávou je pro korunu pokles burzovních cen plynu v EU. Ty jsou v těchto dnech nejníže od září 2021, což dává dobrou naději, že Evropu mine závažná recese, plynoucí z nezvládnuté energetické drahoty. I tento příliv optimismu žene korunu výše.

Navíc je Česká národní banka i nadále připravena intervenovat prodejem deviz za silnější a stabilnější kurs české měny, což rovněž podporuje její zpevňování.

Sázky na další významné posílení koruny jsou však v tuto chvíli odvážné. Spíše je třeba počítat s tím, že česká měna část svých zisků odevzdá. Koncem letošního března by měl být její kurs vůči euru na úrovni 24,20, a koncem června pak dokonce 24,35, vyplývá z analytického konsensu, jak jej zachycuje Bloomberg. Na konci letošního roku by mělo euro stát dokonce 24,50 koruny. (20.1.2023)