Česko letos dováží nejvíce ruské ropy minimálně od roku 2012

Komentář Lukáše Kovandy

Částka, kterou za ni Rusku platí, přes 20 miliard, letos výrazně převyšuje víceletý průměr i přesto, že ruská ropa je kvůli válce ve značné slevě.

Suma, kterou Česko platí Rusku za dováženou ropu, letos výrazně překonává průměr posledních tří let. Vyplývá to z dat Českého statistického úřadu. Hodnota dovozu ruské ropy do Česka letos v prvním pololetí mírně překonala 20 miliard korun. Průměr prvních pololetí let 2020 až 2022 přitom odpovídá jen 15,6 miliardy korun.

Nárůst hodnoty dovážené ruské ropy je přitom dán růstem její ceny na světových trzích jen částečně.

Například v letošním prvním pololetí se ropa Brent s okamžitým datem dodání prodávala v průměru za necelých 80 dolarů za barel, přičemž v prvním pololetí roku 2021 to bylo za mírně více než 65 dolarů za barel. To tedy odpovídá ceně nižší o necelých 15 dolarů na barel.

Jenže v důsledku invaze Ruska na Ukrajinu loni v únoru a v důsledku souvisejících západních sankcí dramaticky vzrostla sleva ruské ropy Ural oproti ceně ropy Brent, jež představuje světovou referenční cenu. Tato sleva se v prvním pololetí roku 2021 pohybovala průměrně kolem jednoho dolaru na barel, ale letos v prvním půlroce už činila zhruba 23,50 dolaru za barel.

I když tedy ropa Brent letos v prvním pololetí oproti prvnímu pololetí roku 2021 zdražila, v průměru o patnáct dolarů na barel, ruská ropa Ural naopak zlevnila. A to ze zhruba 64 dolarů za barel v prvním pololetí roku 2021 na nějakých 56,30 dolaru za barel – tedy takřka o osm dolarů na barel.

Loni v prvním pololetí vyskočila cena barelu Brentu průměrně na necelých 105 dolarů. Sleva Uralu oproti Brentu však tehdy představovala průměrně necelých devatenáct dolarů na barel, takže barel Uralu byl k mání průměrně za nějakých 86 dolarů za barel. Ropa Ural tak letos v prvním pololetí meziročně zlevnila o zhruba 34 procent. Přesto hodnota ropy dovážené z Ruska do Česka letos v prvním pololetí klesla meziročně pouze o přibližně 20 procent.

Ruská ropa Ural se ve výrazné slevě oproti Brentu prodává zhruba od začátku ruské invaze na Ukrajinu, avšak tato sleva se postupně snižuje. Loni v červnu ocitla na svém maximu, až kolem 35 dolarů na barel, letos v srpnu ale klesla jen na dvanáct dolarů na barel, tedy na své minimum za celé období od zahájení ruské invaze, vyplývá z dat Bloombergu.

Za růstem hodnoty ropy dovážené z Ruska do Česka tak stojí zejména citelný nárůst jejího podílu na celkovém ropném dovozu do ČR. V prvním letošním pololetí dováželo Česko ropovodem Družba ropu z Ruska v objemu odpovídajícím kolem 65 procent celkového ropného dovozu. Loni to bylo 56 procent a v předchozích letech ještě méně. Podíl ruské ropy je nyní nejvyšší minimálně od roku 2012, vyplývá z údajů společnosti Mero.

Česko se tak zatím od ruské ropy ani v nejmenším fakticky neodstřihává, naopak, svůj ropný dovoz z Ruska zvyšuje. Podniká však kroky k odstřižení od ruské ropy, k němuž by mohlo dojít v roce 2025.  A to zejména v důsledku loni dojednaného navýšení kapacity transalpínského ropovodu TAL, jenž vede ropu z italského přístavu Terst do Bavorska. Odtamtud pak další, navazující ropovod, IKL, vede surovinu až do Česka.

Česko bez imigrantů vymírá, byť počet jeho obyvatel se blíží 11 milionům

Český průmysl ale spíše než pracovníky třeba z Mongolska potřebuje roboty a modernizaci, Mongolové vyšší přidanou hodnotu nezajistí.

Počet obyvatel České republiky se nezadržitelně blíží hodnotě jedenácti milionů. Ke konci letošního června mělo Česko přesně 10 873 553 obyvatele. To je meziročně o zhruba 114 tisíc osob více. Rozsah přírůstku obyvatelstva se však v letošním prvním pololetí citelně snížil. Zatímco loni v prvním pololetí Česku přibylo takřka 243 tisíc obyvatel, letos už to bylo jen přibližně 46 tisíc osob.

Za uplynulých deset let přibylo Česku zhruba 360 tisíc obyvatel. Bez imigrantů ze zahraničí, zejména z Ukrajiny, by ovšem Česko nadále vymíralo. Přirozený přírůstek byl totiž letos v prvním pololetí záporný, jako loni.

Loni v prvním pololetí Česko vykazovalo výrazný nárůst imigrantů z důvodu války na Ukrajině. Letošní meziroční pokles přistěhovalých o takřka 200 tisíc osob je projevem postupné stabilizace migračních toků souvisejících s válkou a také „zamrznutí“ tamní války s ruským agresorem. Podstatná část ukrajinských imigrantů, zřejmě čtvrtina z nich, se v Česku zamýšlí usadit trvaleji, jak plyne z příslušných průzkumů mínění mezi nimi.

Letos začátkem září ministerstvo vnitra evidovalo takřka 366 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, zejména se ovšem jedná o ženy a děti. Sedm s deseti z nich se potýká s chudobou a pokud již Ukrajinci obsazují pracovní pozice v Česku, tak často neodpovídají jejich kvalifikaci. Ovšem například české stavebnictví je na ukrajinských pracovnících silně závislé, pročež jak pandemie covidu, tak nynější válka, kdy se ukrajinští muži museli či musejí vracet do vlasti, představuje výzvu pro celou tuzemskou ekonomiku.

Tuzemský průmysl nyní žádá více zahraničních pracovníků, a to například ze zemí, jako je Mongolsko, protože jinak nezvládá vyřizovat zakázky. Je ovšem otázka, zda více pracovníků ze zahraničí typu Mongolska pouze nekonzervuje stav české ekonomiky jako hospodářství s poměrně nízkou přidanou hodnotou. Tuzemský průmysl by se měl spíše než po Mongolech poohlížet po robotech a celkové modernizaci své výroby tak, aby dokázal zajistit vyšší přidanou hodnotu. Mongolští pracovníci bohužel nezajistí, aby se Česko vysmeklo z pasti středně rozvinuté ekonomiky, v níž v uplynulém desetiletí uvízlo.

Inflace klesá už jen nepatrně

Stále je čtyřikrát vyšší než cíl České národní banky a letos už výrazněji neklesne. Nahoře ji drží vysoké ceny energií a odeznívající efekt vysoké srovnávací základny loňského roku.

Spotřebitelské ceny v Česku v srpnu rostly – dle očekávání – meziročním tempem 8,5 procenta. Tuto úroveň očekával jak trh, tak Česká národní banka ve své aktuální prognóze. Jedná se o nejnižší úroveň meziroční inflace za celé období od prosince 2021. V meziměsíčním pohledu však inflace v srpnu vykázala o něco vyšší úroveň, než se obecně čekalo. Ceny během srpna totiž poskočily o 0,2 procenta, zatímco tuzemští i zahraniční analytici oslovení agenturou Bloomberg čekali, že to bude nejpravděpodobněji jen o 0,1 procenta.

Rychlejší než očekávaný meziměsíční růst inflace měly v srpnu na svědomí zejména pohonné hmoty. Jejich cena v porovnání s červencem vzrostla o bezmála osm procent. Na tomto růstu se z nemalé míry podílelo ukončení snížení spotřební daně z motorové nafty. Daň z motorové nafty se k 1. srpnu zvýšila o 1,50 koruny na litr, což při zahrnutí DPH odpovídá 1,80 koruny na litr. Nafta během srpna zdražila o bezmála pětikorunu na litr, benzín zdražoval zejména vlivem vývoje světového trhu s ropou také, byť jen o necelé dvě koruny na litr. Proti efektu zdržujících pohonných hmot ovšem působil efekt zlevňujících potravin, zejména zeleniny, brambor a vajec. Meziročně jsou ale zelenina, brambory či vejce nadále dražší. O takřka třetinu je ale meziročně levnější například máslo.

Meziroční inflace v prvním pololetí roku klesala zejména z důvodu vysoké loňské základny meziročního srovnání, tento efekt však nyní již odeznívá. Patrné je to ostatně i z poměrně malého rozsahu snížení meziroční inflace mezi červencem a srpnem. V červenci meziroční inflace činila 8,8 procenta, v srpnu, jak víme, 8,5 procenta. To představuje pokles o 0,3 procentního bodu. Jedná se o letošní dosud nejslabší pokles meziroční inflace mezi dvěma měsíci v řadě, což právě demonstruje, že letošní dynamika poklesu inflace ztrácí na síle. Po celý většinu zbytku letošního roku už bude tato dynamika slabá či pražádná, pročež je třeba počítat s tím, že meziroční míra inflace s v příštích měsících, a až do konce roku, bude pohybovat kolem hodnoty osmi procent. K výraznější snížení inflace pak dojde až v příštím roce, kdy lze z toho důvodu očekávat také celkem razantní snížení klíčových úrokových sazeb České národní banky.

Na meziročně nadále poměrně vysoké inflace, stále více než čtyřikrát převyšující cíl ČNB, se nejvíce podílí výrazné meziroční zdražení energií, zejména zemního plynu, elektřiny a tepla.

Meziroční inflace se bude do konce letoška pohybovat kolem nynější úrovně či jen mírně pod ní, za celý rok pak vykáže hodnotu 10,8 procenta. V příštím roce pak inflace klesne do blízkosti inflačního cíle České národní banky ve výši dvou procent.

Ve zbytku letošního roku už meziroční inflace příliš klesat nebude i z důvodu srpnového zásahu České národní banky. Centrální banka formálně ukončila svoji takřka patnáct měsíců trvající intervenci za silnější korunu, což například podle americké banky Goldman Sachs může zásadně přispět k oslabení koruny až k úrovni 24,75 za euro, přičemž podle dalších expertů nelze vyloučit oslabení až k hodnotě 25 korun za euro. Takové oslabení koruny, vykazující nyní kurs pod 24,40 za euro, by mělo proinflační dopad, neboť by zvýšilo třeba cenu dovážené ropy a ropných produktů nebo importovaného zemního plynu.

Vláda by měla daň z mimořádných zisků už ukončit

Prospěje to pražské burze i celé české ekonomice.

Konsolidace veřejných financí dosud neodpovídá tomu, co vládní strany slibovaly před volbami či ještě loni. Když ještě připočteme, že slibovaly konsolidaci bez zvyšování daní, je to na pováženou hned dvakrát. Protože i přesto, že vláda v rozporu se sliby zvyšuje hned celou řadu daní, konsolidace nadále zaostává za tím, co slibovala. To je prostě suché konstatování faktů.

Podstatná část veřejnosti je vládě dvojí porušení slibu ochotna tolerovat jen proto, že její strach z návratu Babiše k moci je ještě intenzivnější než rozhořčení právě nad porušením slibů současné vlády. Současná vláda se do značné míry spoléhá právě na to, že strach z Babišova návratu bude i nadále značný. Tato sázka jí zatím víceméně vychází. Což je patrné z průzkumu preferencí, v nichž strany vládní koalice nijak výrazně nepropadají, přičemž Babiš současně nijak výrazně neposiluje.

Samozřejmě, že ministerstvo financí si svůj postup vždy nějak obhájí. Nakonec vládní politici vždy mohou říci, že v rámci koalice pěti stran je třeba hledat kompromis, leckdy bolestivě. Co se na to dá říct? Samozřejmě, do určité míry je to pravda. Stejně jako to, ovšem, že vládní partaje měly už před volbami počítat s tím, že budou vládnout v koalici více stran a neslibovat vzdušné zámky.

Daň z mimořádných zisků by se měla zrušit, neboť to byl od počátku nesmysl. Vláda si už loni měla říci o vysokou dividendu ČEZ, podobně jako letos. Pak by se žádná daň z navátých zisků nemusela zavádět. Takže nyní by bylo optimální ji zrušit a rozpočet by s ní tudíž počítat neměl. Pokud s ní rozpočet počítá, tak ji zřejmě vláda rušit nehodlá – měla by to ale říct jasně. Závisí na tom třeba i kondice pražské burzy; dobré zdraví kapitálového trhu je přitom základem úspěšné a výkonné tržní ekonomiky.

Západ se snaží naklonit si Indii

Summit G20: Západ se snaží naklonit si Indii a získat zpět ztrácený vliv na Blízkém východě, chystá obří infrastrukturní projekt. Je za pět minut dvanáct.

Západ se snaží znatelně prohloubit ekonomickou spolupráci s Indií a získat ji tak více na svoji stranu. I tak by se dala shrnout dosavadní jednání na summitu skupiny G 20, který právě probíhá zrovna v Indii (10.9.). Zmíněná snaha Západu je v době rapidně vzrůstajícího globálního hospodářského významu hostitelské země a silného a sílícího geopolitického napětí ve vztahu Západu a Ruska a Západu a Číny důležitější než kdy jindy.

„Vlajkovou lodí“ prohlubující se ekonomické spolupráce Západu a Indie by měl být společný obří infrastrukturní projekt, který zahrne jak Spojené státy a EU, tak Indii a blízkovýchodní země. V jeho rámci by mělo postupně dojít k propojení Evropy, Blízkého východu a Indie prostřednictvím sítě železnic a námořních cest. Plán tak má evidentně minimálně vyvažovat rostoucí vliv Číny v celé dané oblasti, tak bohaté zejména na ropu a zemní plyn. Nejde jen o plán budování standardní dopravní a přepravní infrastruktury, neboť součástí záměru je také budování telekomunikační a datové infrastruktury.

Plánovaná železniční síť by měla zrychlit tempo obchodu mezi Evropou a Indií o nějakých 40 procent. Zároveň Západ doufá v opětovné naklonění si zemí typu Saúdské Arábie či Spojených arabských emirátů. Tyto státy, jakož i některé jiné na Blízkém východě se v poslední době se Západem zájmově spíše rozcházejí, čehož využívá právě Čína.

Například aktuální růst cen ropy na světových trzích má na svědomí koordinovaná spolupráce Ruska a Saúdské Arábie spočívající v omezování těžby ropy. Tento tandem tak může svojí spoluprací opětovně zesílit inflační tlaky na Západě. Geopolitický význam Blízkého východu je značný dlouhodobě, nyní, zdá se však, tento jeho význam po nějaké době opět ještě dále narůstá. I přesto, že Spojené státy disponují díky břidličné revoluci značnými zásobami vlastní ropy a zemního plynu, uvědomují si poslední dobou stále zřetelněji nástrahy výraznějšího vyklizení blízkovýchodního regionu a ponechání Indie bez těsnějších vazeb na Západ. Zároveň vnímají hrozbu čínského ekonomického podmanění si nejen Blízkého východu, ale i Afriky. Získání Blízkého východu a Indie více na svoji stranu tak může Západu pomoci poněkud Čínu od Afriky odstřihnout.

Je za pět minut dvanáct a je dobře, že Západ se takto snaží.

Vždyť Indie představuje zemi, která – na rozdíl třeba od EU – už létá na Měsíc. Britský premiér (Rishi Sunak) a brzy možná i americký prezident (Vivek Ramaswamy nebo Hirsh Vardhan Singh) mají indické kořeny. Indickými rodáky jsou generální ředitelé takových firem, jako je Microsoft (Satya Nadella) nebo Alphabet, tedy matka Googlu (Sundar Pichai).

Bohužel, EU při nynějším dojednávání velké obchodní úmluvy s Indií kontraproduktivně lpí na svých zelených pravidlech, která ve světě tolik nerezonují a která sama o sobě nemají šanci zbrzdit, natož zastavit proces klimatických změn. EU je zkrátka už nyní příliš malým globálním emitentem škodlivin, aby další, byť sebevýraznější snížení jejích emisí samo o sobě mohlo cokoli stran klimatu zlepšit. Brusel ale hlavně ještě pořád žije ve 20. století a nepochopil, že teď už EU už teď potřebuje pomalu více Indii než Indie Unii.

Předlužená a stárnoucí EU pokrývá jen západní výběžek Eurasie a středobodem světa už není a nebude. Měla by usilovat hlavně o to, aby zpomalila nynější dramatický propad svého ekonomického a geopolitického významu ve světě; k čemuž jí a celému Západu třeba právě i mocně ekonomicky sílící Indie může výrazně dopomoci. Dokud bude Brusel přemýšlet a jednat v zajetí překonaných schémat 20. století, západním ekonomikám hrozí, že se budou spíše jen potácet. (12.9.2023)