Česko míří do krize, jakou nepamatuje

Komentář Lukáše Kovandy

Tady je jednoduchý „manuál“ pro Fialovu vládu, jak takové krizi čelit.

Lidem v Česku letos klesne životní úroveň nejvýrazněji od vzniku republiky v roce 1993. Potvrzují to dnes zveřejněná čísla ČSÚ k vývoji reálných mezd v letošním prvním čtvrtletí. Frustrace a nespokojenost obyvatelstva, zejména sociálně zranitelných skupin, narůstá každým dnem. Výhledově hrozí vážný společenský a politický rozkol.

Fialova vláda proto musí jednat aktivněji než doposud. Součástí jejích kroků by měla být intenzivní vnímavá komunikace směrem k sociálně nejzranitelnějším. Důležité jsou také symboly. Vláda by je neměla podceňovat. Stojí proti ní poměrně zdatná a „sehraná“ opozice, jež s marketingem a médii umí dobře a aktivně pracovat. Takže pokud se například v poslanecké kantýně servírují jídla za cenu výrazně pod běžným průměrem, vláda musí počítat s tím, že to média „rozmáznou“ a že se to v této citlivé době obzvláště obrátí proti ní samotné.

Jen se slovy a marketingem ale vláda ani tak nevystačí. Musí rozhodněji přejít k činům.

Co by tedy měla teď ideálně dělat? Tři věci.

Zaprvé, sestavit tří- a desetiletý plán rozpočtových úspor, v řádu stovek miliard. Takové úspory ostatně slibovala před volbami.

Zadruhé, díky úsporám ulevit lidem plošně od inflace trvalým snížením daní a, zatřetí, navýšením sociální podpory 25 procentům nejpotřebnějších.

Není třeba, aby zmíněné rozpočtové úspory a škrty uskutečňovala hned teď. Ani to není prakticky možné. Proto právě ony víceleté plány. Už ty ale ratingové agentury uklidní. Pokud ulevovat plošně, pak jedině trvale, na základě právě realistického plánu úspor a škrtů.

Dokáže-li vláda v rámci víceletého plánu seškrtat stovky miliard, jak její strany slibovaly před volbami, pak ve spojení s budoucím ekonomickým růstem je realistické navýšení zacílených podpor. Ty též slibovala.

Neví-li si rady se zacílením a postupným seškrtáním stovek miliard, neměla to slibovat.

Pokud tedy její sliby byly plané a nedokáže je naplnit, bylo by korektní, aby co nejdříve předstoupila s tímto přiznáním před voliče. A komunikovala s nimi o tom. Aby řekla, jak tedy situaci bude řešit jinak, už ovšem v rozporu s předvolebními sliby. Tedy například navýšením daní, včetně třeba částečného zvýšení daně z příjmu fyzických osob, k jejímuž snížení došlo v souvislosti s takzvaným zrušením superhrubé mzdy.

Vládní strany ve volbách uspěly, neboť se jim podařilo veřejnosti vsugerovat, že veřejné finance ČR jsou v rozvratu. To ale nebyla pravda, jak potvrzuje třeba i ratingová agentura Moody’s. Voliči vládních stran ale čekají nápravu rozvratu, protože stále míní, že rozvrat existuje. To vládu omezuje v pomoci skutečně potřebným.

Protože veřejné finance v rozvratu nejsou, postačí vládě pouze pozvolné, postupné ozdravování veřejných financí, v rámci zmíněného až desetiletého plánu. Jedinou daní za tuto pozvolnost bude to, že se Česko připraví o možnost přijmout euro dříve něž kolem roku 2030. Ač totiž veřejné finance nejsou v rozvratu, ještě to automaticky neznamená, že Česko hned plní kritéria pro přijetí eura. Neplní. A plnit jen tak nebude.

To, že Česko nebude mít brzy euro, ale vládním stranám u voličů převážně neuškodí. Pokud navíc budou obratně s veřejností komunikovat, i zavilí zastánci přijetí eura pochopí, že udržení sociálního smíru je přednější.

Řidiči zřejmě již dnes tankují benzín dráže než před snížením spotřební daně před týdnem

Fialova vláda „kopíruje“ vládu Babišovu, i proto tedy vyhlíží velký schodek skoro 300 miliard pro rok 2023.

Už dnes může dojít ke „smazání“ efektu týden starého snížení spotřební daně v případě benzínu. Fialova vláda rozhodla s platností od 1. června o snížení daně z pohonných hmot o 1,50 koruny na litr. Předpokládala, že pohonné hmoty v důsledku opatření zlevní o 1,80 koruny na litr, neboť se bude platit i nižší DPH, která se vypočítává až po zohlednění právě spotřební daně.

Jenže benzín včera byl podle dat CCS už jen o 36 haléřů na litr levnější než poslední den před snížením daně, tedy 31. května. Vzhledem k vývoji cen ropy na světových trzích i vzhledem k vývoji velkoobchodních cen paliv na Rotterdamské burze mohou už dnes, přesně týden po zavedení snížení daně, řidiči platit za benzín více než před snížením daně (dnešní cenu se dozvíme zítra ráno). Efekt snížení daně by tak byl v případě benzínu opticky „smazán“ za jediný týden.

V případě nafty je situace poněkud jiná. Nafta včera byla levnější o 86 haléřů na litr v porovnání s její cenou z 31. května, takže v jejím případě je efekt snížení spotřební daně znatelnější.

Cena velkoobchodně prodávané nafty na surovinové burze v Rotterdamu se však stále drží poblíž svých historických maxim, vykazuje v přepočtu cenu přes 30 tisíc korun za tunu. To znamená, že nafta u českých čerpacích stanic bude dále zdražovat. A benzín také. Ropa Brent je také stále vysoko, kolem 120 dolarů za barel.

Čtyřměsíční snížení spotřební daně z pohonných hmot, které vládu vyjde na miliardu korun měsíčně, tak naráží na svůj klíčový koncepční problém. Je příliš malé na to, aby jej řidiči trvaleji zaznamenali, neboť může – a také je, jak vidíme – být překryto jen několikadenním pohybem cen ropy, od nichž se odvíjejí ceny na burze v Rotterdamu.

Čtyři miliardy korun, které vládu opatření bude přes léto stát, přitom představují dvojnásobek roční úspory plynoucí ze snížení slevy na jízdném na veřejnou dopravu pro studenty a důchodce. Toto snížení slevy platí od letošního dubna.

Fialova vláda slevu na jízdném, která platila za Babišovy vlády, nezrušila, ale jen snížila. Snížením spotřební daně z pohonných hmot zase svým způsobem navazuje na krok předchozí Babišovy vlády, která o jednu korunu na litr snížila spotřební daň z motorové nafty, a to se začátkem roku 2021.

V řadě kroků v ekonomické oblasti tak Fialova vláda víceméně navazuje či pokračuje v opatřeních Babišova kabinetu. Dalším příkladem je plošný a nesystémový mimořádný příspěvek 5000 korun na dítě, který nese řadu rysů „rouškovného“ Babišovy vlády z roku 2020.

Varovným výsledkem nedostatečného odpoutání se od hospodářské politiky Babišovy vlády jsou plánované deficity. Ten letošní nakonec podle všeho citelně přesáhne 300 miliard. V příštím roce to podle ministerstva financí nemá být o moc lepší – počítá se schodkem bezmála 300 miliard. To jsou však objektivně málo ambiciózní čísla, navíc zatím bez náznaku tolik žádoucí dlouhodobé koncepce škrtů a úspor veřejných výdajů. (8.6.2022)