Proč země, jež sama ropou oplývá, náhle tak dramaticky navyšuje její dovoz?
Své vlastní potřeby ropy a paliv z ní Ázerbájdžán pokrývá v rostoucí míře ruským dovozem, aby mohl svoji vlastní ropu v rostoucí míře vyvážet. A to i do Česka. Není totiž sankcionovaná, ani jinak politicky či morálně zatížená.
Česko od ledna do dubna 2022 dovezlo ropu z Ázerbájdžánu v hodnotě 6,1 miliardy korun, letos za první čtyři měsíce roku to už bylo za bezprecedentních 13,1 miliardy korun, vyplývá z dat ČSÚ. To značí nárůst o více než 100 % za pouhé dva roky.
Tedy i peníze, které Ázerbájdžán obdrží za ropu z Česka, mu umožňují poslat je dále do Ruska a platit tak za jeho ropu.
Česko se snaží navyšovat dovoz ropy z Ázerbájdžánu v rámci úsilí o diverzifikaci, které zintenzivnilo po ruském vpádu na Ukrajinu koncem února 2022. Od té doby do konce letošního dubna dovezlo ruskou ropu dohromady za zhruba 107 miliard korun, vyplývá dále z dat ČSÚ.
Z Ázerbájdžánu ve stejné době dovezlo ropu za přibližně 72 miliard korun.
Ve stejně dlouhém období zhruba 26 měsíců, které invazi předcházelo, tedy v období od začátku roku 2020 do invaze, dovezlo Česko z Ruska ropu za přibližně 67 miliard korun a z Ázerbájdžánu za nějakých 30 miliard. Je tedy zřejmé, že v důsledku invaze se relativně navýšil podíl ázerbájdžánské ropy dovážené do ČR ve vztahu k dovozu objemy ropy z Ruska. Jistá diverzifikace tedy probíhá.
Je třeba však mít na paměti, že dovážená ázerbájdžánská ropa může být v rostoucí míře z hlediska příslušných finančních toků fakticky též „ropou ruskou“, neboť daný navýšený ázerbájdžánský vývoz do ČR je více či méně pokryt navýšeným vývozem ropy z Ruska právě do Ázerbájdžánu.
Skutečně politicky či morálně nezatíženou ropou je tedy například ta z USA. Její dovoz ovšem po invazi poklesl. Hodnota ropy dovážené do Česka z USA činila od ledna 2020 do února 2022 přes 16 miliard korun, v 26 měsících po invazi, od března 2022 do letošního dubna, to bylo ale jen necelých 11 miliard korun.
V letech před invazí byly Spojené státy s přehledem největším dovozcem ropy do ČR ze zemí mimo státy bývalého Sovětského svazu. Po invazi už ale toto své postavení Spojené státy ztrácejí.
V Dybovi Česko ztrácí špičkového, liberálně orientovaného ekonoma s mezinárodním přesahem
Zesnulý Karel Dyba představoval po roce 1989 jednoho z průkopníků západního ekonomického myšlení v českém prostředí. Snažil se o takové průkopnictví – v rámci tehdejších možností a omezení – dokonce již před rokem 1989, zejména v Prognostickém ústavu ČSAV. Na jeho doporučení ostatně byl do ústavu přijat také pozdější „otec české ekonomické transformace“ Václav Klaus. S Klausem Dyba sdílel podobný přístup k ekonomickým otázkám a stal se i proto po roce 1989 nejen členem ODS, leč též ministrem hospodářství Klausovy vlády z let 1992 až 1996. Oba ekonomové tíhli ke klasicky liberálnímu pojetí ekonomie, jejíž základní principy se snažili prosazovat také v praxi. Položili tak základy současného českého ekonomického modelu a podoby českého cesty transformace, včetně kuponové privatizace. Dyba se z vrcholné tuzemské politiky stáhl dříve než Klaus, ještě v 90. letech, a působil v roli konzultanta a na akademické půdě. V Dybovi Česko ztrácí špičkového, liberálně orientovaného ekonoma s mezinárodním přesahem, jejž podpořilo jeho angažmá v roli českého velvyslance u OECD.
Důvěra v českou ekonomu klesá, jak mezi průmyslníky, tak spotřebiteli
Výrazně narůstá počet domácností, které svoji finanční situaci hodnotí hůře než v uplynulých měsících
Důvěra v českou ekonomiku se v červenci poměrně výrazně zhoršila. Její souhrnný ukazatel poklesl z červnové hodnoty 98 bodů na 95,1 bodu. Přitom hodnota 100 bodů odpovídá dlouhodobému průměru let 2003 až 2023. Zhoršila se jak nálada spotřebitelů, tak především podnikatelů, zejména těch v průmyslu. Průmyslníci si stěžují zejména na nedostatečnou poptávku. Tento faktor palčivě pociťuje hned přes 44 procent z nich, což je nejvyšší údaj za poslední čtyři roky, od doby, kdy udeřila první vlna covidové pandemie. Pandemie celosvětově výrazně oslabila poptávku po průmyslovém zboží z důvodu tehdejších pandemických restrikcí. Za současnou slabší poptávkou stojí dozvuky inflační vlny uplynulých let, nadále poměrně vysoké úrokové sazby či problémy německé ekonomiky.
Za zhoršením nálady spotřebitelů stojí zejména výrazný nárůst počtu domácností, které svoji současnou finanční situaci hodnotí hůře, než tomu bylo v uplynulých dvanácti měsících. Spotřebitelé se také obávají dalšího růst cen. Poměrně citelný nárůst cen pociťují v sektorech typu stravování či ubytování, které jsou v letních měsících poněkud exponovanější, což řadu spotřebitelů staví před chmurnou realitu dalšího cenového nárůstu. Pokud například lidé přes léto, v rámci dovolené zavítali na stejné místo jako loni, například do stejných restaurací či kempů, mohou vnímat silný meziroční „skok“ v cenách. Ten vyvolává dojem, že se inflace vrací, i když obecně tomu tak být nemusí. Červencová čísla k důvěře spotřebitelů tak mohou představovat jednorázový výkyv. (26.7.2024)
.jpg?s3=1)
