Česko zůstává poslední zemí Visegrádské čtyřky, která dosud nezakázala dovoz ukrajinského obilí

Komentář Lukáše Kovandy

A dalších tamních zemědělských produktů. Čeští zemědělci tak zřejmě stupňují svůj tlak, aby česká vláda učinila totéž, obávají se totiž, že neprodají a padnou do ztrát.

Už všechny země Visegrádské čtyřky kromě Česka rozhodly pozastavit dovoz ukrajinského obilí a další tamní zemědělské produkce. Polsko tak učinilo již předminulý týden, Maďarsko nyní o víkendu a Slovensko včera.

Čeští zemědělci tak získají další argument pro to, aby i česká vláda o něčem podobném uvažovala. Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR upozorňují na to, že čeští zemědělci mají kvůli dovozu ukrajinského obilí na evropský trh problém prodat část loňské úrody. Nyní může být příliv ukrajinské zemědělské produkce do Česka ještě výraznější, což pro tuzemské zemědělce znamená další zhoršení podmínek.

Podle maďarské vlády, jež rozhodla pozastavit bezcelní dovoz zemědělské produkce z Ukrajiny v období do konce letošního června, totiž takovýto dovoz představuje ohrožení pro maďarské farmáře. Přední polští politici zase své rozhodnutí zdůvodňují obavě ze „zemědělské krize“.

Slovensko argumentuje, že musí svůj trh chránit před dumpingovými cenami. Zakazuje dovoz jedenácti různých zemědělských produktů, nejen obilnin, ale též třeba sušených krmiv, cukru, chmele, vín či medu.

Původně, v loňském roce, Polsko, Maďarsko i Slovensko a další země východní části EU souhlasily s tím, že umožní Ukrajině přeorientovat své dodávky obilí a další agrární produkce tak, aby i po ruské blokádě ukrajinského vývozu tradiční cestou, zejména černomořskou, mohly mířit na světové trhy. Jenže ukrajinská zemědělská produkce, zbavená cla, nyní zaplavuje zejména právě trhy zemí východní části EU, kde konkuruje místním zemědělcům.

Varšava, Budapešť i Bratislava tedy na protesty místních farmářů již zareagovaly zákazem. Nejen zákazem dovozu obilnin. Levná ukrajinská produkce ohrožuje tak třeba maďarské producenty drůbeže, vajec, medu nebo olejnin, takže zákaz se v Maďarsku týká i těchto produktů.

Pozastavení dovozu ukrajinské produkce bude bezprostředně tlačit cenu obilí, případně i mouky a pečiva, nahoru také v Česku. A také další agrární produkce. Tuzemští zemědělci se totiž nyní potýkají s citelně klesajícími výkupními cenami obilí.

Jedním z důvodů je to, že do Česka míří obilí z Polska, které pro změnu zaplavuje obilí ukrajinské. A když bude v Polsku nebo Maďarsku méně obilí z Ukrajiny, snáze tam své přebytky uplatní čeští zemědělci, v rámci jednotného trhu EU. Což ale může tlačit nahoru ceny v Česku.

Polské pozastavení dovozu ukrajinského obilí, které by mělo být v platnosti minimálně do července, alespoň přechodně omezí export ukrajinského obilí do zemí EU, což by mělo vytvořit tlak na růst jeho ceny nejen v Polsku, ale skrze slabší dovoz z Polska do ČR také v Česku. Případně alespoň zbrzdit dosavadní pokles jeho výkupních cen, tedy následně také cen mouky a pečiva. Po nějaké době je ale možný ještě výraznější pokles cen, až si export ukrajinského obilí najde náhradní odbytiště, právě za Polsko, Maďarsko či Slovensko. A to potenciálně tedy i odbytiště v Česku.

To samé pak ve vztahu k situaci v ČR platí pro nynější pozastavení dovozu ukrajinské zemědělské produkce do Maďarska a na Slovensko.

Výrobní cena tuny potravinářské pšenice letos v únoru klesla na 7221 korun, vyplývá z nejnovějších dostupných údajů ČSÚ. To je nejnižší cena od března loňského roku. Cenového vrcholu dosáhla potravinářská pšenice loni v červnu, kdy výrobní cena jedné její tuny vystoupala na 8654 korun, zejména v důsledku omezení vývozu obilí z Ukrajiny. Tu napadlo Rusko loni koncem února. Růst cen pšenice v Česku loni podporovaly také další důsledky ukrajinské války, zejména protiruské sankce a rapidně rostoucí ceny energií.

Výrobní cena pšenice však od loňského června do letošního února klesla v ČR o bezmála sedmnáct procent. A lze očekávat další citelný pokles. I čeští zemědělci se tak nyní potýkají s rapidně klesajícími výkupními cenami obilí. Pokles přiživuje právě zahlcení polského a obecně evropského trhu ukrajinským obilím. Rozhodnutí Varšavy pozastavit dovoz ukrajinského obilí tak bezprostředně umožní i českým zemědělcům žádat vyšší ceny, než na jaké by mohli pomýšlet nebýt daného polského rozhodnutí. Relativně dražší tak v tom důsledku bude v ČR také mouka a pečivo. Případně i další výrobky typu masa. V posledních měsících v ČR klesá totiž také cena krmné pšenice.

Tuna krmné pšenice, sloužící například k výkrmu skotu a jiného chovaného dobytka, se letos v únoru propadla pod úroveň 7000 korun za tunu, poprvé od loňského března. Přitom loni v červnu se prodávala i za více než 8000 korun. Od té doby ale zaznamenala již 16procentní pokles. Se zlevněním výkrmu klesá cena produkce třeba právě hovězího.

Citelný pokles výrobních cen, z červnových 7185 korun za tunu na letošních únorových 5738 korun za tunu, je patrný v případě krmného ječmene. A oproti loňským maximům znatelně klesá v ČR také třeba výrobní cena potravinářského žita.

Koruna do konce roku oslabí

Ale její nynější síla ještě nějaký čas přetrvá. Kdo a co za ni může?

Ve světě je pouze pět význačnějších měn, které od předvečera ruské invaze na Ukrajinu (tedy od 23. 2. 2022) až do závěru minulého týdne posílily jak vůči dolaru, tak euru. Jen dvě z těchto měn jsou měny evropských zemí: česká koruna a švýcarský frank.

Česká koruna je navíc jedinou evropskou měnou, která od začátku invaze dokázala naráz zpevnit vůči dolaru, euru i švýcarskému franku. A je jednou ze dvou měn ve světě, které se něco takového povedlo.

Jedná se o nedoceněný úspěch české měny, když uvážíme, že Česko před invazí patřilo k zemím vůbec nejvíce závislým na dovozu ruských energií, navíc k zemím geograficky Ukrajině poměrně blízkým. Koruna se v době války na Ukrajině nečekaně stala „bezpečným přístavem“, když svým zpevněním dokonce předčila tradiční „bezpečné přístavy“ typu amerického dolaru, švýcarského franku nebo japonského jenu.

Koruna přitom dále zpevňuje. V pátek vylepšila svůj takřka patnáctiletý rekord vůči euru, když zpevnila na 23,207 koruny za euro, jak plyne z dat Bloombergu. V celé historii vzájemného obchodování obou měna byla koruna silnější pouze v pěti obchodních dnech, a to v období od 16. do 22. července 2008.

České měně bezprostředně pomáhají náznaky světově významných centrálních bank, amerického Fedu i Evropské centrální banky, že utahování měnové politiky zmírní či se blíží ke konci, a to i pod vlivem březnových pádů a otřesů bank euroamerického prostoru.

V nadcházejících měsících trh předpokládá určité, „korektivní“ oslabení koruny, přestože v nejbližších dnech a týdnech může ještě posilovat, a dokonce pokořit svůj absolutní rekord, odpovídající 22,88 za euro. Ke konci června by měl kurs koruny k euru odpovídat 23,75, jak plyne z konsensu analytiků, ale i Bloombergu. Koncem letoška by pak euro mělo podle téhož konsensu vyjít na rovných 24 korun. Koncem roku 2025 by kurs měl činit 23,70 a koncem roku 2026 pak 23,60. Tyto prognózy už jsou ale zatíženy značnou dávkou nejistoty. Každopádně trh v tuto chvíli nečeká pro příští léta žádné výraznější oslabení koruny, takže její současné mimořádné posílení zjevně nepovažuje jen za náhodnou, mimořádnou souhru „měnu posilujících“ okolností.

Trvaleji české koruně ke zpevnění dopomáhá pochopitelně také mimořádně vysoká inflace, resp. nutnost boje s ní. Inflace v Česku i přes svůj pokles, zatím jen mírný, stále zůstává nebetyčná. V březnu vykázala úroveň patnácti procent v meziročním vyjádření, takže předčila prognózu České národní banky. Rapidní inflace způsobuje, že ČNB drží – a držet bude i v příštích měsících – svoji základní úrokovou sazbu na relativně vysoké úrovni sedmi procent. Jde například o dvojnásobný úrok, než jaký momentálně jako základní nastavuje Evropská centrální banka – 3,5 procenta. To stále způsobuje příliv mezinárodní kapitálu do relativně atraktivně úročené – a přitom celkem bezpečné – koruny a korunových aktiv. A tento příliv korunu zpevňuje.

ČNB vytrvale upozorňuje, že jedním ze zdrojů inflace, s níž bojuje vysokými úroky a také podporou silné koruny skrze devizové intervence, jsou obří rozpočtové deficity. Ministr financí Zbyněk Stanjura v minulém týdnu naznačil plán seškrtat dotace o desítky miliard korun. Takovému záměru lze jedině zatleskat.

Zároveň nová čísla ministerstva financí potvrzují, že ukrajinští uprchlíci a výdaje na ně žádné výrazné prohloubení deficitu nezpůsobují. I když to někteří kritici vlády, zejména z řad politického extrému, naznačují. Jenže celkové výdaje na ukrajinskou uprchlickou krizi od začátku ruské agrese loni v únoru do konce letošního března činili 33,5 miliardy korun.

Pro představu, částka 33,5 miliardy představuje jen zhruba jednu dvacetinu sumy, které byla od konce loňského února do konce letošního března vyplacena z tuzemské veřejné kasy na důchody. Tato suma totiž činí takřka 654 miliard korun. Drtivou většinu dané sumy pokrývá částka vyplacená na starobní důchody. Starobních důchodců je v Česku zhruba 2,2 milionu.

Dočasnou ochranu udělilo Česko od začátku invaze zhruba půl milionu ukrajinských uprchlíků, nyní jich v Česku je přibližně 325 tisíc. To ale znamená, že za dobu války šlo z veřejných peněz v průměru zhruba čtyřikrát více peněz na jednoho tuzemského příjemce důchodové dávky, než kolik ve stejné době šlo na jednoho ukrajinského uprchlíka.

Nepotvrzují se tak právě názory politického extrému, že český stát ve své výdajové politice upřednostňuje ukrajinské uprchlíky před českými občany.

Ba ne, za deficit, jeden ze zdrojů inflace, uprchlíci nemohou. Ale buďme objektivní, pochopitelně ani důchodci ne. Ti by si naopak zasloužili červnovou mimořádnou valorizaci bez krácení. Čistě proto, že už jim tak byla přislíbena.

Vláda deficit redukovat musí. Ale ne zásahy šitými horkou jehlou, jakým je krácení mimořádné valorizace. Oponenti by zase vláda neměli vytýkat, že nadmíru utrácí za uprchlíky, když to není pravda. Dokud vláda nesníží deficit – třeba skrze zamýšlené seškrtání dotací – a dokud se nepodaří zkrotit inflaci, může nás těšit alespoň to, že boj s ní je jedním z klíčových zdrojů mimořádné síly české měny.

Zbavte se akcií ČEZ, radí svým klientům velké americké banky

Třetí největší americká banka Citigroup dnes vydala novou prognózu vývoje ceny akcií české energetické společnosti ČEZ. V následujících dvanácti měsících by měly zlevnit z nynějších zhruba 1200 korun za akcii na 790 korun. Svým klientům proto doporučuje se akcií ČEZ zbavovat (viz tabulka agentury Bloomberg níže).

Minulý týden přitom svoji podobně pesimistickou prognózu zveřejnila jiná významná americká banka, Morgan Stanley. Její analytici míní, že „do roka a do dne“ spadnou akcie ČEZ na 830 korun (viz opět tabulka níže).

Zatímco tedy Američané nevěří akciím ČEZ, Češi ano; ale nestačí to.

Finanční profesionálové tak v souhrnu v nadcházející době čekají prudký propad akcií ČEZ. Jedná se přitom doslova o anomálii.

Zmíněné nejnovější doporučení Citigroup totiž jen podtrhuje již tak dramatický rozdíl ve výhledu profesionálních analytiků na jedné straně a širokého trhu na straně druhé. Tento rozdíl je právě teď prakticky nejpropastnější minimálně od roku 2008 (viz graf agentury Bloomberg níže: spodní část).

Aktuální cena akcií ČEZ totiž překonává jejich cílovou cenu (čili konsensus odhadů profesionálních analytiků stran toho, kolik budou akcie stát za dvanáct měsíců) s takřka největším náskokem minimálně právě od roku 2008. Jde vskutku o anomálii.

Zpravidla je totiž tomu tak, a nejen v případě akcií ČEZ, ale obecně, že profesionální analytici jsou optimističtější než trh. Optimismus totiž mají tak trochu „povinný“ a v popisu práce. Aby zejména drobné, často nepříliš zkušené investory přílišnou mrzutostí neodrazovali od investování a nepřipravovali tak své zaměstnavatele, třeba makléřské firmy či banky, o poplatky za obchodování.

O to pozoruhodnější je tedy nyní to, že profesionálové jsou o tolik pesimističtější než trh jako celek. Zejména ovšem profesionálové zahraničních, zejména právě amerických bank.

České banky a finanční domy jsou ohledně akcií ČEZ optimističtější.

Ani „home bias“ tuzemských bank a finančních domů ale nestačí na to, aby vrátil obvyklý „optimism bias“ do celkového profesionálního hodnocení akcií ČEZ pro příštích dvanáct měsíců.

Kdo s koho?

Zahraniční finanční instituce, zejména americké, v příštích dvanácti měsících očekávají citelný propad akcií ČEZ, zatímco ty české naopak vyhlíží další růst (zdroj: Bloomberg).

Názor zejména zahraničních finančních profesionálů se nyní rozchází s názorem trhu jako celku, tedy včetně nepříliš zkušených drobných investorů, skoro nejpropastněji v historii.

Trh jako celek (žlutá křivka) je nyní ohledně akcií ČEZ naladěn dramaticky optimističtěji, než jaká jsou očekávání profesionálních analytiků (bílá křivka), jak zachycuje i spodní graf (zdroj: Bloomberg). (18.4.2023)