Hranice mezi Československem a Maďarskem byla prozatímně stanovena 28. XI. 1918 frc. ppl. Vixem; tvořila ji ř. Ipola až k Lučenci a odtamtud demarkační čára vedená přes Rim Sobotu do Užhorodu. Ježto ČSR s touto čarou nebyla spokojena, žádala za její rektifikaci a bylo v únoru 1919 Dohodou svoleno k tomu, aby čsl. vojska obsadila čáru mnohem jižnější, vedoucí od Ostřihoma přes Mátru na Šar. Potok a k Čopu. Proti tomu protestovala maďarská vláda a když poč. března se spojili soc. demokraté (Kúnfi) s komunisty (Béla Kun), byla 21. III. v Pešti dosavadní republika změněna na republiku komunistickou (pres. Alex. Gárbai, zahr. min. Kun) a vláda začala silně zbrojiti, aby si vynutila úpravu hranic podle svého. Vrchním velitelem armády jmenován komisař Vil. Böhm, jemuž jako náčelník gen. štábu stál po boku býv. rak. Plukovník Stromfeld; z armády čítající asi 120 tisíc mužů a skládající se z býv. honvédských divisí se značným dělostřelectvem (ukořistěná dělá z části Mackensenově armádě) postaveno proti Čsl. asi 80 tisíc mužů pod velením Landlerovým. Ježto zakročení gen. Smutse, vyslaného Dohodou do Budapešti, nemělo 4. IV. mijakého výsledku, ponechala Nejvyšší rada oběma ohroženým spojencům, Rumunsku a Československu, volnou ruku, aby se hájili. Rumunsko (gen. Mardarescu) se hned uchopilo ofensivy a začalo postupovat na Budapešť; kdyby Dohoda nebyla zakročila, byla by rumunská vojska udělala rychlý konec komun. republice a k bojům na Slovensku by sotva bylo došlo; Rumunům však nařízeno, aby se zastavili na Tise, a Maďaři měli pak možnost obrátit se proti Čsl. Armáda čsl. byla v tu dobu ve stadiu reorganizace neb spíše desorganisace; jednotky domácího vojska neměly válečného materiálu, ježto jeho výroba byla po převratu zastavena, a formací legionářských, přišlých z ciziny, bylo v zemi málo a velitelství nebylo unifikováno; vrchním velitelem na Slovensku byl zprvu gen. Piccioni, jenž měl k disposici sotva 54 praporů. Přes to čsl. vojska zahájila koncem dubna postup a obsadila do 9. května posice u Sečan, Monošbelu, Miškovce, Šar. Potoka a u Záhoně. Maďarská koncentrace provedena ve třech hlavních oblastech: u Ostřihoma, jižně od Šalgó Tarianu a v okolí Tokaje; vojska dají se na pochod koncem května a jejich úmysl jest odtrhnouti východní Slovensko od západního tak, aby aspoň východní část zůstala v rukou maďarských. Maďarská ofensiva se uplatní v těchto hlavních linií: na západě směrem na Nitru a Hron; ve středu v údolí Rimavy a Slané, na východě směrem na Prešov a Michalovce. Slabé čsl. posádky byly napadeny většinou a nuceny rychle ustupovat; Maďaři obsadí 2. VI. Vráble, Zl. Moravce, 5. VI. Krupinu, Detvu a Turňu; 6. VI. Baňskou Šťávnicu a Košice, 7. VI. Zvolen a Sečovce, 8. VI. Michalovce a dospějí 14. VI. k Polhoře a Dobišné, takže mají v rukou celý bassin ř. Hronu. Mimo to se jim vskutku podaří roztrhnouti čsl. vojska ve dví, neboť jejich kolona, postupující údolím Hernadu, dospěje 10. VI. do Prešova a pronikne 11. VI. do Bardiova, téměř ke hranici Polska.
Vláda čsl. konečně pochopí vážnost situace a president republiky jmenuje gen. Pellé, chefa francouzské vojenské misse, náčelníkem gen. štábu (26. V.) a svěří mu (6. VI.) vrchní velitelství. Tím konečně uvedena jednota v operace; nový generalisimus rozdělí vojska na Slovensku ve dvě skupiny, západní pod gen. Mittelhausserem (div. Chouler a Šnejdárek) a východní pod gen. Hennocquem (div. Rossi a Destremeau); vedle toho arm. sbor gen. Podhajského a divise gen. Rady tvoří reservu. Dne 6. VI. nařízen čsl. postup. Skupina Mittelhausserova postoupí na západě na čáru Kürt-Nová Baňa-Štiavnica-Zvolen, je však nucena zastaviti další postup na rozkaz Dohody, takže Maďaři ještě 18. VI. obsadí Nové Zámky; ježto Maďaři na východní straně pokračují v postupu, jak již řečeno, vidí se Poláci nuceni obsaditi Javorinský úsek až k Popradu (11.-15. VI.). Když Maďaři nerespektují příkazů Dohody, dá Pellé 11. VI. pokračovati v čsl. ofensivě; Chouler obsadil 9. již Levici, Šnejdárek 12. VI. N. Baňu a dospěje rovněž k Levici, 11. VI. k Baň. Štiavnici a 15. ke Krupině. Dne 17. VI. vzata Rimavská Baňa, Jelšava a Rožňava, takže i střední maďarská skupina přinucena k ústupu. Nejobtížnější byla situace na východě, kde div. Chabordova sice 16. VI. obsadí Sabinov a ve dnech 17.-21. VI. pronikne na západ od Košic k Medzevu a Jasovu, je však 21. Maďary přinucena zase ustoupit; od Bardiova zahnáni Maďaři až 19. VI. Destremeau obsadí Michalovce již 12. VI. a Trebišov 18. VI.; je tedy situace maďarské kolony na Hernadu nadále beznadějná. Také u Levice bylo vše připraveno k rozhodné bitvě (kol 20. VI.), když 24. VI. Maďaři podepíší příměří a přivolí do 30. VI. vykliditi obsažené území, až k nynější státní hranici, již obsadí čsl. vojska 6. VII. Ježto Rumuni 3. VIII. stojí u Budapešti, uteče se komunistická vláda do Vídně a rumunskou okupací Pešti (4. VIII.) válečné operace skončeny. Čsl. vojska ještě 14. VIII. obsadí předmostí u Bratislavy. (Text je z roku 1932)
K foto: Odpočinek vojáků a čištění zbraní v době bojů proti maďarské Rudé armádě - květen 1919
