Ještě na začátku roku firmy nabádal, aby se nebály investovat a připravily se tak na možnou ekonomickou recesi. Pak přišla celosvětová pandemie způsobená šířením nového typu koronaviru a průmysl zasáhla rozsáhlá krize. Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, si za svým původním výrokem přesto stojí. „Pořád platí, že cesta k úspěchu se dá jedině proinvestovat. To se pak v budoucnu vyplatí,“ prozrazuje recept na cestu z krize.
Jak český průmysl proplul koronavirovou krizí?
Z pohledu podnikatelského, ale i z působnosti Svazu průmyslu je překvapivé, jakou silou krize i vinou vládních opatření dolehla například na oblast horecy – hotely, restaurace, lázeňství. Těm ze dne na den skončilo jejich podnikání. Automobilovému průmyslu chyběly součástky z Číny a také odbyt, stejně tak ve strojírenství. Některé podniky se s tím ale vyrovnaly. Těším se, že to bude vidět na Mezinárodním strojírenském veletrhu. Věřím, že vláda bude rozumná a veletrh brzy povolí, abychom se na něj mohli připravit a viděli tam české i zahraniční firmy. Těším se, že bude zase o něco více posunutý směrem k digitalizaci a Průmyslu 4.0. Bude to nezbytný vzkaz, že česká ekonomika krizi zvládla.
Kterému odvětví současná situace naopak pomohla?
Velkoobchodu. Prodej potravin, drogistického zboží, to všechno běželo úplně v pohodě. Překvapivě rychle se otevřely i hobbymarkety. Jsme země chatařů a zahrádkářů, tak i tato oblast si díky tomu určitě udržela své příjmy. A nepochybuji ani o tom, že se dobře držela celá oblast IT technologií a různých startupů. Tam nebyl důvod, aby nepokračovaly ve své činnosti.
Dělala vláda během pandemie nového typu koronaviru dost pro to, aby zachránila českou ekonomiku?
Začátky vláda nezvládala. Ty rychle za sebou jdoucí tiskové konference, kterými byla řízena země, chyba v určení šéfa krizového štábu, to nebylo dobré. Já osobně si vzpomínám na souboj s předsedou vlády Andrejem Babišem 10. března. Nebylo mi dobře, měl jsem vysokou teplotu a telefonem a smskami jsem bojoval, aby dal výjimku pro export a přepravci mohli dál jezdit i přes zavřené hranice. Nakonec se to povedlo. A to byl teprve začátek, jedno z prvních opatření, protože se zavřely hranice. Pak už běželo jedno za druhým.
Která opatření na pomoc firmám pomohl Svaz průmyslu prosadit?
Na zavedení kurzarbeitu, resp. programu Antivirus, máme obrovský podíl. Režimy A a B, které od začátku fungovaly velmi dobře, se vytvořily i naší zásluhou. Mám osobní příklad. V naší dopravní firmě jsme žádnou vládní pomoc nepotřebovali. Pouze u jedné zaměstnankyně, která pracuje v cestovním ruchu a byla najednou bez práce, jsme využili Antivirus. A můžu potvrdit, že do tří dnů od chvíle, co jsme odeslali žádost, jsme měli peníze na účtu. Takže Antivirus byl fakt vynikající. Udržel přes 550 000 pracovních míst, pomoc obdrželo 53 000 firem. Osobně jsem čekal, že úspěšné budou i všechny záchranné programy COVID. Ale bohužel, COVID I a II byly příliš byrokratické, administrativně náročné, málokdo se k té pomoci dostal. Naopak si myslím, že velice dobrá pomoc, o kterou bojoval viceprezident Jan Rafaj, je program Nájemné. Ten obrovsky pomůže hotelům, restauracím a dalším obchodům.
Lze nějak rozdělit firmy, podle toho, jak se s krizí vypořádaly?
Obecně by krizi měly lépe zvládnout podniky, které byly v letech 2018 a 2019 úspěšné. Ale ty, které už v té době měly nějaké potíže, budou mít problém s likviditou a druhotnou platební neschopností. Především jim by měly hodně pomoci programy Covid. Kvůli nim také považujeme za nutné, aby program Antivirus i ve zbytku roku pomáhal všem firmám postiženým krizí, bez ohledu na jejich velikost.
Je krize z roku 2009 v něčem podobná současné situaci?
Tahle krize byla trochu jiná. Byla zdravotní a vláda ji řešila razantně. Nepamatujeme si, že by nás v letech 2008 a 2009 někdo zavřel doma, k tomu zavřel hranice a dal nám roušku přes pusu. Teď to mělo razantnější dopady na podnikatele. Možná i proto, že tenkrát se krize týkala hlavně bank, kdežto teď skoro každého včetně omezení osobní svobody.
Jak dlouho může trvat, než se česká ekonomika vrátí zpátky do normálu?
Letošní rok bude ve výsledcích podle mě mnohem horší, než předpokládá předseda vlády a ministryně financí. Myslím si, že schodek bude výrazně větší než odhadovaných 300 miliard, které pak ministryně navýšila 500 miliard. A přiblížit se k tomu objemu vývoje HDP a k dobrému podílu nezadluženosti vůči HDP bude nepředstavitelný problém. Může trvat i několik let, než se to narovná.
Co bylo na jednáních s vládou nejsložitější? Byli ministři ochotni naslouchat potřebám firem?
Nemám problém jednat s kýmkoliv z vlády. Samozřejmě s předsedou vlády jsou jednání vždy nejtěžší, ale to už tak bývá. S ostatními ministry nebyl problém. To určitě potvrdí i naši viceprezidenti Radek Špicar a Jan Rafaj, kteří kromě mě nejčastěji jednali s vládou. Ochota jednat byla docela dobrá. Samozřejmě ne všechny požadavky se podařilo prosadit. Ale co jsem poznal během této krize, že je stále velká rivalita a soutěživost mezi hnutím ANO a ČSSD, a rivalita mezi jednotlivými ministry uvnitř politických stran. Každý chce něco jiného. Z toho vzniká seskupení složitostí, které bylo vidět třeba při vyjednávání programu Antivirus C. Výsledek pak logicky nemůže stát za nic. Také mi vadil způsob, jak vláda během krize prezentovala výsledky své práce. Zbrklé tiskové konference, nepřesná vyjádření. Pro podnikatele zkrátka hodně nepřehledné.
Kdo z viceprezidentů a členů představenstva Svazu průmyslu se do mírnění dopadů krize nejvíce zapojoval?
Zmiňoval jsem už Radka Špicara a Jana Rafaje, ale zapojili se pochopitelně i další. První viceprezident Daniel Beneš pracoval v Národní ekonomické radě vlády, kde má na starosti tu nejtěžší ekonomickou agendu. V NERVu máme i další členy představenstva Petra Jonáka a Bohdana Wojnara. Velký kus práce udělala také Milena Jabůrková v oblasti digitalizace. Velmi dobrým krokem byl i náš seriál online konferencí, kde členové představenstva Svazu průmyslu řešili s různými odborníky, jak českou ekonomiku a průmysl co nejlépe nastartovat.
Na začátku roku jste radil firmám, aby investovaly a připravily se tak na možnou recesi. Co byste jim ale poradil teď, aby návrat do normálu po pandemii koronaviru co nejlépe ustály?
Jestli si sáhnou na půjčky od státu, tak pořád platí, že cesta k úspěchu se dá jedině proinvestovat. Já jiný názor nemám. Děláme to pro budoucnost. Takže investovat, investovat, investovat, nejen do strojů a mechanizace, ale i do lidí a jejich vzdělání. Peníze neprojíst.
Můžeme si ze současné situace vzít i něco pozitivního do budoucna?
Strašně důležité bylo, jak si firmy dokázaly zorganizovat svůj vnitřní život. Jednak hygienické podmínky, což nebylo jednoduché, vím to ze své firmy. Ale i další nezbytné věci. Rozdělit správně kompetence, pořídit nové počítače, aby všichni zvládali home office, přeorganizovat směny, aby se lidé mezi sebou na pracovištích nepotkávali, to vše nebylo jednoduché, ale firmy to dokázaly. Z toho bychom si měli vzít příklad.
Rozhovor vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum číslo 3/2020
