ČEZ navrhuje dividendu 52 korun na akcii

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Stát by ale mohl žádat až dvojnásobek, i když preferuje pokračování mimořádně daně.

ČEZ navrhuje dividendu za loňský rok ve výši 52 korun na akcii. Druhý nejvyšší zisk za deset let i přes mimořádnou daň a odvody stále umožňuje i podle samotného ČEZ vyplácet dividendu právě v takové výši. To by byla druhá nejvyšší úroveň dividendy rovněž za uplynulých deset let. Vyšší dividendu, 145 korun na akcii, vyplácel podnik jen loni. Stejnou dividendu, 52 korun na akcii, pak v roce 2021. Ve všech ostatních z uplynulých deseti let byla dividenda nižší.

Pokud by ale stát na ČEZ zatlačil, může být dividenda ještě vyšší než návrh ČEZ, tedy než 52 korun za akcii. Energetický podnik totiž disponuje z uplynulých let značným nerozděleným ziskem, v řádu stovek korun na akcii. I letos by tak dividenda mohla překračovat úroveň 100 korun na akcii. Vzhledem k tomu, že je většinovým akcionářem ČEZ, má stěžejní slovo při určování výše dividendy.

Z vyšší dividendy by ale samozřejmě těžili také menšinoví akcionáři. Pro stát ale zjevně zůstává výhodnější, aby mimořádné peníze zůstaly plně „u něj“, nikam se nerozkutálely, takže dává přednost ne zcela logickému – vzhledem k výraznému poklesu a zklidnění burzovních cen energií – letošnímu pokračování mimořádné daně před vyšší dividendou.

Měď a zlato jsou dnes historicky rekordně drahé. Proč přesně?

„Investovat teď mědi je ta nejlepší investice, kterou jsem za třicet let viděl,“ říká matador komoditních trhů Jeff Currie, jejž cituje agentura Bloomberg. Cena mědi je přitom na historickém rekordu. Na rekordu je přitom také další kov, zlato. Co stojí v pozadí mánie po těchto kovech?

Začněme mědí. Ta dnes na burze v Londýně překonala úroveň 11 tisíc dolarů za tunu, a to tedy vůbec poprvé v historii.

Mědi je třeba v lecčems, od vojenské techniky a elektroaut přes elektrizační soustavy umožňující větší zapojení zelených zdrojů po datová centra, potřebná pro rozvoj umělé inteligence (AI). Meď tak podle zmíněného investora Currieho poroste už jen díky masivním státním dotacím na ozeleňování. A také ovšem kvůli větším armádním výdajům v éře deglobalizace.

Přitom nabídka mědi je omezená, protože otevřít nový důl není vůbec snadné, ani levné. A v éře deglobalizace to bude ještě obtížnější než dosud i z politických důvodů a kvůli rostoucímu napětí mezi Západem a zbytkem světa.

Ostatně proto teď největší těžař světa, australský BHP, tolik stojí o převzetí britského konkurenta Anglo American, jenž má ve svém portfoliu vysoce ceněné měděné doly.

Vždyť společnosti Anglo American jsou její měděné doly natolik drahé, že se radši zbaví legendární firmy De Beers, která svého času, ve 20. století, představovala de facto světový diamantový monopol a která stojí za jedním z nejúspěšnějších marketingových hesel historie – „Diamaty jsou věčné.“

Anglo American přitom drží v De Beers většinu takřka sto let, už od roku 1926. Nyní se ale schyluje k prodeji De Beers, neboť Anglo se potřebuje ubránit převzetí ze strany zmíněné BHP. Tudíž musí zeštíhlit svůj záběr. Hodlá už se proto dále soustředit pouze na těžbu mědi (a železné rudy). Diamanty jsou sice věčné, ale měď zjevně vynáší víc.

Je přitom tedy evidentně pořád levnější koupit již fungující doly než budovat úplně nové. Proto BHP o Anglo American tolik stojí. A proto se Anglo radši zbaví diamantů, jen aby si kontrolu nad měděnými doly udržela.

To vše navíc v době, kdy se podstatná část světa snaží omezit svoji závislost na dolaru, zejména pak země typu Číny, Indie a samozřejmě Ruska. Své příjmy z prodeje komodit tudíž více než v minulosti ukládají nikoli do dolaru, resp. dolarových dluhopisů americké vlády, nýbrž do zlata. Proto je na historickém maximu také právě zlato, jak si dále přiblížíme.

Tento pokles poptávky po amerických dluhopisech vede – a povede – k tomu, že úrokové sazby na dolaru už nebudou klesat tak nízko jako dříve. Budou vyšší. Tím pádem i dolar silnější. A protože měď se v dolaru obchoduje, pevnější dolar znamená trvaleji vyšší cenu mědi. A samozřejmě i dalších komodit, zlata ostatně také.

Vedle mědi je zlato tedy dalším kovem, který dnes překonal historický cenový rekord. Poprvé v historii dnes cena troyské unce zlata dosáhla úrovně 2450 dolarů.

Zlato mocně žene vzhůru poptávka oněch zemí, jež se snaží omezit svoji závislost na dolaru. Činí tak v souvislosti s válkou na Ukrajině a obavou, že by Spojené státy mohly eventuálně přistoupit ke zmražení jejich devizových rezerv podobně, jako je zmrazily Rusku.

Nejvíce zlata proto nyní nakupují země, které v kontextu války na Ukrajině zachovávají neutrální postoj a mohly by se s USA dostat „do křížku“ – letos v prvním čtvrtletí šlo konkrétně o Čínu, Turecko, Indii a Kazachstán.

Ovšem Česko se v nákupech zlata letos v období od ledna do března umístilo v celosvětovém pořadí v první pětce, s uvedenými čtyřmi zeměmi. Česká národní banka totiž v daném období nakoupila hned pět tun zlata; zejména v rámci diverzifikace svých devizových rezerv, které po přepočtu na hrubý domácí produkt jsou největší v EU a patří k jedněm z největších na světě.

Cena zlata v majetku České národní banky v posledním zhruba roce proto raketově a historicky bezpříkladně stoupá. Za uplynulý zhruba rok o více než 300 procent.

Za příkrým nárůstem ceny zlatých rezerv ČNB jsou jak její zmíněné nákupy drahého kovu, tak výrazný vzestup jeho ceny – vzestup až na dnešní zmíněný nominální historický rekord.

Hodnota zlata v majetku ČNB je nominálně rovněž na rekordu. Koncem letošního dubna činila takřka 65,9 miliardy korun. To je přibližně šestinásobek průměrné hodnoty zlata v majetku ČNB v celém období od vzniku samotné ČR v roce 1993 do letoška.

Výrobní ceny v průmyslu v dubnu rostly, letos poprvé – kvůli dražší ropě

Zemědělci pokračovali ve výrazném zlevňování, které však není tolik patrné na pultech obchodů.

Ceny průmyslových výrobců v dubnu poprvé v letošním roce vykázaly meziroční nárůst, a to o 1,4 procenta. Takový nárůst je zhruba v souladu s očekáváním. Klíčovým důvodem je růst cen ropy na světových trzích a související vzestup cen paliv coby výrobního faktoru, který svým rozsahem převyšuje vliv poklesu cen energií typu elektřiny či plynu.

V dražší ropě se odráží také slabší úroveň koruny vůči dolaru. Zatímco v dubnu 2023 se barel ropy Brent prodával na světových trzích v průměru v přepočtu za necelých 1800 korun, letos v dubnu to bylo za takřka 2100 korun. To představuje nárůst o sedmnáct procent, v němž se zrcadlí právě jak vyšší dolarová cena ropy, tak také slabší úroveň kursu koruny k dolaru.

Tlaky v oblasti cen průmyslových výrobců ale zatím rozhodně nejsou takové, aby jakkoli zneklidnily Českou národní banku. Ta tak nemá po jejich zveřejnění důvod přehodnocovat svoji měnovou politiku. Trh předpokládá, že ČNB letos sníží svoji základní úrokovou sazbu z 5,25 na 4,5 procenta. Nejspíše na třech ze zbývajících pěti zbývajících letošních řádných měnověpolitických zasedání její bankovní rady. Ta by tak redukovala sazbu vždy ve standardním rozsahu 0,25 procentního bodu.

Ceny producentů v zemědělství pokračovaly dvanáctým měsícem v řadě v meziročním poklesu. Pošesté v řadě se jednalo hned o dvojciferný pokles. V dubnu činil stále výrazných 13,4 procenta. Potravináři zlevňovali meziročně o 4,5 procenta. Za takových okolností by bylo možné čekat výraznější pokles cen potravin v obchodech, než jaký ve skutečnosti nastal. To svědčí o tom, že obchodníci, zejména řetězce, hlavně v období po letošních Velikonocích, nepromítají redukci nákladů v zemědělství a potravinářství plně do koncových cen pro spotřebitele.

K redukci nákladů v zemědělství a potravinářství dochází zejména kvůli poklesu cen energií. Výrazný pokles cen zemědělců představuje vyvažující faktor v oblasti inflačních tlaků ve výrobě. I vzhledem k růstu cen průmyslových výrobců nemá ČNB důvod nijak zvláště upravovat svoji měnovou politiku jen na základě právě mimořádně silně deflačního vývoje cen v zemědělství. (20.5.2024)