CzechIndustry > CGTN: Pětileté plány mapují budoucí rozvoj Číny
CGTN: Pětileté plány mapují budoucí rozvoj Číny
Systém čínských pětiletých plánů (pětiletek) představuje plány hospodářského a sociálního rozvoje Číny v následujících pěti letech. Společnost CGTN nedávno spustila interaktivní stránku, která shrnuje tyto pětiletky od roku 1953. Přístup na interaktivní stránky společnosti CGTN o pětiletých plánech: Designing the Future - https://news.cgtn.com/event/2020/Designing-The-Future/index.html
První pětiletka začala v roce 1953. Celkem bylo vytvořeno a realizováno 13 pětiletých plánů, kromě období ekonomických úprav mezi roky 1963 a 1965. Letošní rok 2020 je posledním rokem 13. pětiletky. V současné době připravuje Čína dokumentaci 14. plánu. Pozornost všech se soustřeďuje k výroční schůzi vládních orgánů Číny koncem května, kde budou zveřejněny podrobnější informace.
Společnost CGTN analyzovala a vizualizovala čínské pětiletky z hlediska jejich délky, hlavních cílů a plánů pro průmysl, zemědělství, zdravotnictví, vládu, vědu a technologii, životní prostředí, zahraniční obchod a národní obranu. Projekt nastínil podrobné cíle a pokyny zahrnující otázky ekonomiky, sociální sféry, vzdělání a životního prostředí. Primárně se zaměřil na cíle ekonomického rozvoje, ekonomické reformy a restrukturalizaci průmyslu.
Od první po třináctou pětiletku
Po založení Čínské lidové republiky v roce 1949, prošla čínská ekonomika obdobím obnovy. V roce 1953 spustila vláda první pětiletku (1953-1957), jejímž cílem bylo, aby se ze zemědělského státu stala vyspělá průmyslová země zaměřená na rozvoj těžkého průmyslu.
Několik dalších pětiletek kladlo důraz na rozvoj zemědělství a průmyslu. Druhá pětiletka (1958-1963) pokračovala v rozvoji průmyslu se zaměřením na těžký průmysl. Hlavními úkoly třetí pětiletky (1966-1970) byl rozvoj zemědělství a posílení základních průmyslových odvětví. Čtvrtý plán (1971-1975) vytyčil cíle pro výsledky v zemědělství a průmyslu a investice do infrastruktury. Pátá pětiletka (1976-1980) stanovila za cíl vybudovat nezávislý a relativně kompletní systém průmyslu.
V období od druhé do páté pětiletky procházela čínská vláda obdobím vytváření a zavádění vlastních pokynů pro středně až dlouhodobý rozvoj. V souvislosti s rozšiřováním znalostí a zkušeností byly cíle neustále upravovány.
První pětileté plány stanovovaly kvóty pro specifická výrobní odvětví, jako například ocel a obilí. Od začátku osmdesátých let byla Čína v procesu zavádění socialistické tržní ekonomiky v rámci socialismu s čínskými rysy, povaha plánů byla uvolněnější a většina stanovených cílů byla zrušena.
Šestá pětiletka (1981-1985) se zaměřila zejména na úpravy a řešení problémů předchozích plánů.
Interaktivní projekt analyzoval textovou dokumentaci první a sedmé až třinácté pětiletky, neboť znění od druhé do šesté nebylo k dispozici. Osm oficiálních dokumentů obsahovalo 360 000 čínských znaků.
Pokud jde o délku jednotlivých pětiletek, dokumentace první je nejdelší a představovala základ pro následující plány.
Sedmá pětiletka (1986-1990) byla zaměřena na vytvoření základů nového socialistického hospodářského systému s čínskými rysy.
Osmá pětiletka FYP (1991-1995) dala prioritu restrukturalizaci průmyslu a dále podpořila rozvoj technologií, vzdělávání a zahraničního obchodu.
Hlavní cíle deváté pětiletky (1996-2000) zahrnovaly předběžné založení ekonomiky socialistického trhu a další zlepšování struktury průmyslu.
Desátá pětiletka (2001-2005) si kladla za cíl vytvořit relativně kompletní systém sociálního zabezpečení a pokročit významně v zavádění moderního systému podnikání firem ve vlastnictví státu.
Jedenáctá pětiletka (2006-2010) navrhla optimalizaci a zdokonalení struktury průmyslu a zlepšování využívání zdrojů.
Záměrem dvanácté pětiletky (2011-2015) bylo zvýšení vstupů do vzdělání, vědy a technologií a stanovení sílů v ochraně životního prostředí.
Třináctá pětiletka (2016-2020) posiluje využití modernizací pro další rozvoj.
V posledních letech se plány netýkají jen ekonomiky. Větší pozornost je věnována rovněž širší řadě priorit, jako je například ochrana životního prostředí, snižování emisí uhlíku a optimální využívání energie a na sociální programy, jako je zdravotní zabezpečení a tvorba pracovních míst.
