Dopady nekontrolované výroby plastů na životní prostředí už není možné nevidět. Jejich vliv na lidské zdraví je méně známý – ať už jde o kteroukoli fázi, od dobývání surovin po zpracování odpadu.
Většina plastových výrobků začíná svůj život ve formě ropy nebo zemního plynu. Při dobývání ropy či plynu ze země, zvlášť pomocí kontroverzní metody hydraulického štěpení (frakování), unikají do vzduchu a vody toxické látky. O více než 170 z látek používaných při frakování se ví, že způsobují rakovinu, poruchy reprodukční soustavy a vývojové poruchy a poškozují imunitní systém.
Lidé žijící v okolí frakovacích vrtů jsou těmito látkami zvlášť ohroženi, stejně jako znečištěním z velkého množství dieselových nákladních vozidel, která se v těchto oblastech používají k přepravě. K vybudování frakovacího vrtu a okolní infrastruktury je třeba až 6000 náklaďáků vybavení, vody a chemikálií. Z výzkumů provedených ve Spojených státech vyplývá, že nastávající matky žijící v okolí míst, kde se frakuje, trpí zvýšeným rizikem komplikací v těhotenství a předčasných porodů.
Přeměna ropy na plast začíná její rafinací a rozdělenímna menší molekuly. Ty se pak za použití různých chemikálií, tepla a tlaku spojí do polymerů s delšími řetězci. Přidají se další přísady, které materiálu dodají požadované vlastnosti. Plastifikátory (změkčovadla) udělají z tuhého PVC měkký materiál, ze kterého se vyrábějí třeba dětské nafukovací bazénky. Nepromokavé bundy se impregnují fluoridovými sloučeninami. Jako zpomalovače hoření v domácích spotřebičích i nábytku slouží látky s příměsí bromu. V průměru tvoří takové příměsi přibližně sedm procent hmotnosti plastových výrobků. U míče vyrobeného z PVC můžou být změkčovadla až 70 % jeho celkové hmotnosti.
Mnoho z těchto aditiv je zdraví škodlivých. Pomalu se uvolňují a hromadí se v potravinách, vzduchu v interiéru i v domácím prachu. Jedna americká studie ukazuje, že děti, které si denně nosí do školy obědy, jsou více vystaveny ftalátům, tedy změkčovadlům používaným v krabičkách na jídlo, než děti, které si obědy nenosí. Rozbory krve u těhotných Američanek odhalily přítomnost průměrně 56 různých průmyslově používaných chemikálií, z nichž mnoho pochází právě z plastových výrobků nebo z jejich výrobních procesů. A je možné, že byly přítomny ještě další látky, jejichž výskyt vědci v této studii nezkoumali. Němečtí vědci zase zjistili, že děti jsou obzvlášť často vystaveny změkčovadlům, která mohou poškodit jejich reprodukční zdraví. Děti totiž oproti dospělým vdechují více vzduchu v poměru ke své tělesné hmotnosti a mají rychlejší metabolismus. Zároveň jsou blíž k zemi, často si hrají na podlaze, a tím jsou vystaveny většímu znečištění.
Zvlášť problematické jsou takzvané endokrinní disruptory; do této skupiny patří i řada změkčovadel. Tyto sloučeniny napodobují přirozeně vytvářené hormony, a narušují tak pečlivě vyvážený endokrinní systém lidského těla. S hormonálně aktivními látkami souvisí velké množství onemocnění a poruch včetně rakoviny prsu, neplodnosti, předčasné puberty, obezity, alergií a cukrovky.
Skutečné množství a druhy chemikálií, jimž nás spotřební zboží vystavuje, nikdo nezná. Pro spotřebitele je prakticky nemožné identifikovat ve složení výrobků nebezpečné látky. Většina prodejců nemá potuchy, co jimi nabízené výrobky obsahují: informace se po cestě dlouhými a spletitými dodavatelskými řetězci jednoduše vytrácí, případně je výrobci dokonce schválně skrývají jako „obchodní tajemství“. Je nutné, aby informace o chemikáliích používaných v plastech a o přesném chemickém složení hotových plastových výrobků byly veřejně dostupné.
I oběhovému hospodářství by větší transparentnost prospěla. V současnosti se v průmyslu opětovně využívají materiály, které nejsou ošetřeny tak, aby byly nezávadné pro lidské zdraví či životní prostředí – a přesto se z nich vyrábějí hračky nebo krabičky na jídlo, kterým tak hrozí vysoká kontaminace. Výzkum provedený environmentálními organizacemi z 19 evropských zemí ukázal, že každý čtvrtý výrobek z recyklovaných plastů obsahuje zdraví nebezpečné zpomalovače hoření. Toxiny v recyklovaných výrobcích pocházejí především z recyklovaného elektroodpadu.
Zvlášť závažné dopady má recyklování na pracovníky, kteří kontaminované materiály rozebírají. Tento toxický začarovaný kruh je možné přerušit jedině tak, že odpovědnost za zpracování odpadů bude přesunuta na výrobce. Obecný princip je takový, že co do procesu na jednom konci vstoupí, na druhém z něj zase vyjde. Používání toxických příměsí v plastech by mělo zcela skončit.
Obr. Řada chemikálií obsažených v plastech ovlivňuje lidské zdraví. Dopady mohou být vážné a trvalé.
Z globálního pohledu hraje recyklace plastů jen malou roli. Skutečná recyklace plastů dnes vlastně neexistuje – probíhá pouze recyklování v otevřené smyčce nebo downcycling: pokaždé, když se kus plastu recykluje, ztrácí na kvalitě. Plasty tak mohou projít jen omezeným počtem cyklů, než skončí na skládce nebo ve spalovně. To, čemu říkáme recyklace plastů, je ve skutečnosti jen odkládání jejich konečného znehodnocení a vyhození.
Města a vlády v boji proti stále narůstajícímu množství plastového odpadu sahají po spalování. Tím se ale problém pouze přesouvá jinam. Spalování produkuje mimo jiné emise dioxinů nebo jedovatých kovů, jako je rtuť, olovo a kadmium. Pracovníci spaloven a okolní obce jsou jimi zasaženi nejvíce, toxiny ale mohou urazit i dlouhé vzdálenosti a ukládat se v půdě a vodě i velmi daleko od nich. Spalování plastů přispívá ke vzniku vysoce jedovatých vedlejších produktů, které končí ve škváře nebo popílku; ty vytváří další problémy s jejich uložením. Škvára a popílky končí na skládkách, na zemědělské půdě, ve starých dolech nebo odkalištích, kde dlouhodobě poškozují životní prostředí i lidské zdraví. Opakovaně se objevují pokusy škváru používat jako stavební materiál. Ještě problematičtější je spalování otevřeným ohněm. K němu často dochází v rozvojových zemích a venkovských oblastech, které nemají přístup k organizovanému systému zpracování odpadů. Řešení zdravotních dopadů produkce, používání a likvidace plastů bude vyžadovat opatření ve všech fázích řetězce. Jedno je jisté: klíčem k úspěchu bude transparentnost.
Zdroj: Atlas plastů (26.9.2020)
