Uspávací tento lék je tak obecně známý, že byla by kniha naše vskutku neúplnou, kdyby o něm aspoň stručně nebylo pojednáno. Za posledních let rojí se tolik nových léčiv, že jednotlivé ty prostředky nedojdou ani pozornosti širšího obecenstva a také v lékařství udrží se jich jenom něco málo, neboť mnohé z nich jsou bez toho jenom výsledek spekulace dotyčného fabrikanta, jemuž nějaký vedlejší produkt jiných léčiv zůstal nezužitkován ležeti.
Když chlorálhydrát do lékařství uveden, nebyla fabrikace léčiv tak rozsáhlá jako za našich časů. Mnoho dobrých léků nebylo, tehdáž jediný takřka uspávací prostředek – morfium není neškodný a v mnohých případech nebylo možno ho upotřebiti. Byl tedy nový prostředek, chlorálhydrát uvítán lékaři s otevřenou náručí, když první zprávy o jeho upotřebení v lékařství zněly příznivě.
Chlorálhydrát tvoří bezbarvé, průhledné, na vzduchu se neměnící hranolky nebo jehličky, chuti palčivě hořké a zvláštního zápachu aromatického, jež ve vodě a v lihu snadno se rozpouští. Ač byl připraven již r. 1832, slavným Liebigem, uveden do lékařství teprve r. 1869. Teplem rozkládá se na chlorál a vodu. Vodný roztok podán vnitřně rychle se v žaludku a střevě vstřebává a z části z organismu odchází močí beze změny, z části pozměněn (jako kyselina urochlorálová). Koluje v krvi ústrojím lék tento působí nejprve na mozek, jehož úkony obmezuje ba i ochromuje, pak na míchu, po té na prodlouženou míchu a na srdce.
Podá-li se člověku obyčejná dávka léku toho, povstává již po několika minutách, zřídka až za půl hodiny, únava, ospalost a pak klidný, přirozenému zcela podobný spánek, který může trvati 2 až 6 hodin. Při tom je citlivost zachována, srdeční činnost poněkud uvolněna, dýchání pravidelné – zkrátka spánek takový nečiní dojem chorobného spánku, jak jej po některých jedech pozorujeme, nýbrž zcela přirozeného, neboť lze spícího vzkřiknutím nebo šťouchnutím ze spánku probuditi. Po procitnutí nepozoruje normální člověk zpravidla žádných obtíží, jen tu a tam nastává bolení hlavy, kormoucení a dávení.
To jsou však odchylky právě takového významu, jaké mohou nastati někdy podání chlorálhydrátu i před usnutím a jež se jeví rozčilením různě dlouho trvajícím.
K odchylkám těm čítáme i případy, kde místo spánku nastává blouznění nebo stav opilosti podobný. Příčinou těchto odchylek je buďto zvláštní choulostivost některých osob vůči určitému léku (idiosynkrasie) nebo chorobné stavy všeliké, někdy nepřiměřená dávka. Praví se, že zvláště osoby nervosní již po malých dávkách jeví podráždění takové. Tak se pozoruje při hysterii, u dnavých, choromyslných, pijáků.
Naproti tomu lidé chudokrevní, slabí a děti snáze podléhají uspávacímu vlivu chlorálhydrátu.
Je málo léků, při kterých musí býti lékař u osob, které ještě dobře nezná, s dávkami tak opatrný, jako u chlorálhydrátu. Proč, vysvítá z vět právě uvedených, v nichž pověděno o nestejnosti účinků. Větší dávka vyvolává hlubší a delší spánek, ale ten už postrádá známek spánku normálního, neboť citlivost je seslabena a může úplně vymizeti, ovšem na čas, svalstvo je ochablé. Dávky ještě větší snižují nápadně teplotu, činí dýchání velmi volným, činnost srdeční velmi slabou a může se i srdce zastaviti a nastati smrt v hluboké mdlobě.
Pokusy na zvířatech i pozorováním nemocných bylo zjištěno, že chlorálhydrát snižuje tlak krevní a tím i výživu srdce, které je takto seslabeno.
Co se otrav chlorálhydrátem týče, vysvítá z pověděného, jak při nestejné účinnosti léku u různých osob snadno může k otravě dojíti a jak je radno lék ten přijmout jen z rukou zkušeného lékaře domácího, nikdy nebrati jej o své újmě.
Otravy přihodily se především dávkami příliš velkými, které vzali lidé o své újmě, nikoli na radu lékařskou neb omylem (v jednom případě místo hořké soli) a zřídka i z úmyslu sebevražedného. Dýchání a činnost srdce je nedostatečná, teplota klesá (jednou klesla až na 33o), bezvědomí je hluboké, citlivost úplně vzala za své. V některých případech pozorována tzv. srdeční mrtvice, tj. otrávený klesl náhle za ¼ hodiny mrtev v zemi. Zajímavé jsou případy, kde místo omámení nastalo rozčilení: smích, křik, pomatené počínání, přeludy, pobíhání, ba i křeče.
Smrtnou dávku nelze určitě stanoviti. Byly pozorovány případy, kde otrávený přestál dávku 30 g, a jiné, kde už 2 g způsobily smrt.
Z nevítaných účinků chlorálhydrátu zasluhují zmínky tzv. vedlejší účinky. Bývají to častěji osutiny, z pravidla lehkého rázu a pomíjející, dále otok víček, zrudnutí spojivky, jindy záchvaty dušnosti, jindy zase žloutenka a jiné.
Zvláštní zmínky zasluhují otravy chronické. Po delším užívání léku vystupují nejrozmanitější poruchy. Vinu na tom nese, že chlorálhydrátu se pomalu přivyká, a že třeba proto znenáhla dávek větších a větších. Ale to není pravidlem. Mnozí docilují dlouhý čas stejnou dávkou stejného účinku a nejeví obtíží, když léku nevezmou, jako u morfia. Ale jsou jiní, kteří nenáhlým stupňováním dávek dostoupili veliké výše, tu pak, když se od užívání náhle upustí, dostavuje se skleslost, průjmy, blouznění, pocit úzkosti, nespavost a jiné příznaky abstinenční.
Dlouhým užíváním chlorálhydrátu trpí z pravidla trávení a pak všecka výživa. Protože, jak jsme výše pověděli, lék ten oslabuje srdce, způsobuje delší jeho užívání slabost srdeční a obtíže z toho vyplývající, např. dušnost. Také nejsou zrovna vzácné případy srdeční mrtvice u takových chloralismu oddaných osob.
Změny kůže jsou při chloralismu časté. Bývá to přeletavá červeň obličeje, jako při návalu krve ke hlavě, ale i lišej, ba i úmrť kůže (sněť); změny na nehtech několikráte pozorovány. Od nervstva ohlašuje se chvění, jako u pijáků, křeče upomínající na padoucí nemoc a konečně i poruchy duševní, z počátku po procitnutí (rozladěnost, nechuť k práci, zvláště duševní, která je patrně stížena, neboť schopností ubývá, při delším užívání léku toho sklíčenost), později i mimo tuto dobu. Také se pozoruje rozčilení, blouznění (jako u pijáků), úzkosti, přeludy.
Jak je lék tento v některých případech povážlivý (poškozuje krvinky a cevy) a jak je radno jen na případy nejnezbytnější užívání jeho omeziti a ne dlouho jej bráti, vysvítá z velmi poučného případu tohoto. Jistý lékař (dr. A. Model ve Weissenburgu) bral proti nespavosti po týfu chlorálhydrát v malé poměrně dávce (1,2 grammů) a nepříliš často (asi dvakráte za měsíc), ale dlouhý čas, už od r. 1873. R. 1892 nastalo u něho těžké krvácení žaludeční a rok po té při cestování v horách silné krvácení z konečníku, později ještě dvakrát silné krvácení z nosu. Pojav podezření proti chlorálhydrátu, že krvácení to způsobuje, přestal ho bráti, a po 4 leta ani při sebe větším namáhání tělesném nepozoroval žádných takových obtíží, ačkoli trpěl zřejmým zkornatěním tepen. R. 1898 vzal však zase trochu chlorálhydrátu – a hle! Po malé tuře v horách nastalo zase nebezpečné krvácení z nosu. Pacient tentokráte jen stěží ušel smrti. Od té doby by za žádnou cenu nevzal chlorálhydrát – a krvácení, ačkoli s oblibou koná namáhavé cesty v horách, již se nedostavilo.
Jak při otravě chlorálhydrátem pomáhati?
Otrava náhlá vyžaduje především odstranění jedu vypláchnutím žaludku neb davidlem. Umělé dýchání celé hodiny trvající v těžkých případech je nezbytno. Co by činnost srdce vzpružilo (klystéry teplé se slanou vodou, zaobalení těla do prohřátých prostěradel), nebudiž opomenuto. Lékař podá protijed (atropin) a uzná-li toho potřebu, vstřikne pod kůži éter nebo kafr.
Při vleklé otravě je nutno především škodlivý lék vypustiti a pak hleděti znenáhla, co zlého v těle způsobil, napravit, což je věcí lékaře.
Po této průpravě, která čtenáře, jenž ji pročetl a uvážil, jistě odradí do lehkomyslného sebeléčení chloralhydrátem, možno se zmíniti stručně, jak a kdy se chloralhydrátu v lékařství užívá. Slouží (dnes v dávkách mnohem opatrnějších) jako prostředek uspávací proti nespavosti z různých příčin, ač zde každý lékař bude se především snažiti tu vypátrati a odstraniti. Také jako utišující lék proti křečím u božce, strnutí a v jiných chorobách podáván. Také zevně sloužil roztok k obkladům na bolestivé, nehojící se, rozlízavé vředy, při nočních potech, pocení nohou, na bolavé zuby (roztok ve vatičce do vykotlaného zubu zavedené), ač je rozumnější zub, lze-li ho zachrániti, dát plombovati, a nedá-li se zachrániti, odstraniti. Vnitřně dospělým v dávce 1 g podává se.
Chlorálhydrát se v novějších dobách vyrábí v míře neobyčejné, mnohem větší, nežli je spotřeba v rukou lékaře. Zdá se, že tohoto uspávacího léku, který je pro nemocné, trpící mučivou nespavostí, někdy pravým dobrodiním, užíváno bývá i za jiným účelem – účelem nemravným.
Za našich dob, kdy vědecký svět i čtoucí obecenstvo ukládá popularizujícímu lékaři tisíceré ohledy, snad některý čtenář pozastaví se nad tímto článkem, i bude mu nevysvětlitelno, proč uvádíme tu dávky a způsob užívání. Svěřovati obecenstvu některé léky, jest ovšem valně nebezpečno a někdo přirovnal to ke známému břitkému noži v rukou dítěte. Naše obecenstvo není však dítětem a dovede si vždy zaopatřiti věc, po které baží. Máme za to, že je zde vždy rozumné poučení přiměřenější, nežli naprosté mlčení, které je mnohem nebezpečnější, an laik, nemaje potřebných vědomostí, dopustí se snadno všeliké neopatrnosti, která může býti osudna.
O věci té, která jest – nelze popříti – dosud sporna a v různých státech, kde podlehá prodej léků různým nařízením, třeba ji také samostatně řešiti, promluvíme obšírněji ve článku „Léky a obecenstvo“, k němuž tedy čtenáře odkazujeme.
Příbuzna chlorálhydrátu je tzv. chloralosa, kdysi s pochvalou z Paříže doporučená, však nyní pro některé závažné příznaky, jež vyvozovala (kašel, chvění, křeče), již málo užívaná. Dávky jsou desetkráte menší (1 – 2 decigrammy). Je to sloučenina chlorálu s glykosou (cukrem hroznovým); tvoří bílý prášek. Otravy přihodily se s chloralosou již vícekráte; také vyvozuje nepříjemné vedlejší účinky.
