Při provozování různých živností jest řemeslník vystaven nejrozmanitějším škodlivinám, kterých nemůže se přese všecku opatrnost uvarovati a které způsobují různé vleklé choroby podivných často rysů. Rozhoduje při tom jednou látka, se kterou řemeslník pracuje, jindy způsob jeho práce. Se stoupajícími požadavky přepychu přišly v užívání látky, kterých se dříve neužívalo, které jsou nebezpečny. I potřeby dělnictva nyní značně stouply; aby byly uhrazeny, musí řemeslník přes míru pracovati, což je zdraví jeho na škodu. Také nezdravá soutěž hraje tu jistou úlohu. Nejvíce ovšem ohroženo je zdraví dělníků zaměstnaných v továrnách a ze statistických výkazů vysvítá, že právě tyto vrstvy poskytují nápadně málo mužů k vojenské službě schopných.
Škodliviny rozmanitých živností lze zařaditi ve více skupin.
Jsou to.
1. Přílišné namáhání, při němž svalstvu ukládá se práce příliš velká, nošení těžkých břemen, bušení těžkými perlíky, pohybování stroji, které vyžadují veliké síly, jednostranné unavování jednotlivých svalů apod.
2. Stálé sezení nebo státní, nebo stálé setrvávání v jisté poloze těla, při níž tísní se některé ústroje a překáží se dýchání, oběhu krevnímu a trávení.
3. Noční práce, kde přistupuje ke škodlivině, kterou přináší živnost, ještě noční bdění.
4. Přílišné namáhání očí.
5. Velké horko, např. v hutích, slévárnách, sklárnách apod.
6. Prach, který se při práci zvedá (u mlynářů, kameníků, soustružníků, dělníků v továrnách chemických, na barvy apod.). Prach takový obsahuje často součástky, které působí přímo jedovatě.
7. Vdechování jedovatých plynů, par a výparů.
8. Nehody způsobené mechanickou silou (pád, rozdrcení, rozmanité poranění apod. u pokrývačů, zedníků, lodníků, krasojezdců, provazolezců, strojníků atd.).
Škodliviny, o nichž zmiňujeme se v rubrice 7., podrobněji vyličujeme ve článcích pojednávajících o jednotlivých jedech; zde chceme všimnouti si blíže ostatních i promluviti o tom, jak možno jich se uvarovati.
Přílišné namáhání.
Spotřeba sil v organismu musí býti kryta výrobou sil, kterou podmiňuje řádná výživa a neporušená činnost všech funkcí. Práce i odpočinek musí se v náležitém poměru střídati. Umdlení jednotlivých svalů nebo svalstva všeho vyžaduje přiměřený odpočinek, správnou výživu a řádný zřetel na plíce, srdce a mozek, kteréžto ústroje při těžké práci bývají přeplněny krví. Zvedáním a nošením těžkých břemen způsobeny bývají často kýly a vykloubení. Mužové a ženy, které musí mnoho a těžce pracovati, stárnou velmi záhy; ženy pozbývají svěžesti a plnosti forem. Každý, kdo svým svalstvem musí hojně, dlouho a usilovně pracovati, varuje se pozvedati znavené síly své kávou nebo dokonce kořalkou. Lépe jest, když lidé tací v době oddechu dobře se živí (masem, vejci, mlékem, luštěninami, a je-li už lihovina nezbytna, tedy dobrým pivem v malém množství). Chvějí-li se svaly, buší-li tepny a je-li hlava nevolna, nechť dělník ulehne a chvíli odpočívá. Prázdného času budiž použito k mírnému pohybu na čerstvém vzduchu, koupání za leta, teplým lázním v zimě a náležitému spánku.
Stálá práce v stoje (u sazečů, tiskařů, kovářů, zedníků, pradlen, truhlářů) vede ke městkám (strženým žilám) na nohou, otokům dolních končetin, dále ruší trávení, ač neodmítá chuti k jídlu, což opovídá se říháním a ošklivosti po jídle. V těchto případech nesmí býti šat při oddechu příliš těsný. Také prospívá tření nohou (na př. pálenkou). Gumové punčochy, ač byly proti městkám doporučeny neprospívají, protože tvoří se pak městky výše, kam punčochy nedosahují: mimo to zabraňují volný odchod výparům kožním.
Při stálém sezení trpí útroby břišní, vrátnice je krví přeplněna, vzniká zlatá žíla a jinaké všelijaké obtíže, zvláště žaludeční: hypochondrie tu nebude daleko a nervosnost, známá nemoc našeho věku, nebude scházeti. Krom toho povstávají tu ráda různá znetvoření kostry, zvláště hrudníku, páteře a pánve. Ženy trpívají obtížnou čmýrou, těžkými porody, bělotokem a hysterií. U obuvníků a tkalců, kde je sezení spojeno ještě s tlakem na žaludek, trpí zvláště tento ústroj a některé jeho funkce. Tu platí pravidlo, zaujímati při oddechu takové polohy, jakých nedovolovalo sezení při práci. Kromě toho musí se pracující pečlivě varovati všeho, co by mu překáželo při práci, co by ho tísnilo, např. pásů, těsných límců, přiléhajícího šatu. Při tom požívána budiž strava lehká, výživná, žádné tučné pokrmy, žádná vepřovina, knedlíky, zelí. Budiž dbáno o pravidelnou stolici. Káva, pivo a kořalka není dovolena. Nápoje horké píti se nesmějí. Nejlepší je čerstvá chladná voda. O kůži budiž pečováno koupáním, mytím a čerstvým prádlem.
Osoby, které musí pracovati ve velkém horku, nejspíše tehdá vlivu jeho podléhají, jsou-li jen některé části těla horku vystaveny. Do těchto míst stéká krev a tak vznikají v nich kongresce. Je-li vzduch v dílně parný a suchý, trpějí plíce a vzniká tlak na prsou, dýchavičnost a všecky následky nedostatečného dýchání. Působí-li horko na hlavu, nastává závrať a vznikají všeliké choroby sluchu nebo dokonce podráždění mozku, při čemž trpí nervstvo všecko. Kůže stává se ustavičným vlivem horka choulostivější proti nastuzení, takže snadno v takovéto půdě vyvíjí se to, čemu lidé říkají revma. Dělníci, kteří pracují s ohněm, trpívají chorobami jater, jež prozrazují se průjmy, zácpou nebo žloutenkou. Každý, kdo musí dlíti v ovzduší příliš horkém, nechť dbá, aby ve chvílích odpočinku, které musí býti častější, docílil opětné rovnováhy. Dělník nechť dbá, aby po práci vychladl, načež nechť v teplejším oděvu prochází se na čerstvém vzduchu. V létě doporučují se studené koupele, v zimě opatrné sprchy. V dílnách buďtež pracující lidé oděni volně a lehce, nejlépe bavlněnou nebo flanelovou košilí. Žízeň nechť hasí vodou. Káva a pálenka je zapovězena, protože sesiluje jenom účinek škodlivého horka. Výživnou a snadno ztravitelnou dietou bude dělník nahrazovati ztrátu prací zaviněnou.
Prach, který při mnohé živnosti bývá vdechován a vniká do očí, může býti sliznici hrtanu a jemným větvičkám průdušek velmi na škodu. Je všeobecně známo, že plíce jistých dělníků (kameníků, mlynářů, sochařů, dělníků, kteří pracují s vlnou, bavlnou, konopím, žíněmi atd.), podléhají zvláštní chorobě, která je zaviněna pouze vdechováním jemného prachu. Tuberkulosa a vleklý katar plic není v takovýchto třídách nijakou zvláštností, zvláště vedou-li život nuzný nebo jsou-li už od dřívějška chorého organismu. Asthma jest obyčejná nemoc u kameníků, sochařů apod. Dělníci, kteří pracují se železem, trpívají tzv. siderosou plic, při níž jsou plíce prostoupeny jemnými částečkami železa. Každý prach, ať se již skládá z jemných částeček pískovce, mouky nebo železa, či rostlinných drobounkých dílků lnu, vlny, konopí, usazuje se pevně v řasách sliznice průdušek a průdušinek, ba vniká i do sklípků plicních, ucpává je, dráždí a způsobuje zánět. Čím je dělník mladší a čím výstřednější vede život, tím dříve a snáze podléhá následkům této choroby. Prach z uhlí a tabáku zdá se býti ještě nejméně škodlivým, protože nalézáme u osob zaměstnávajících se s těmito látkami, poměrně málo případů plicních chorob. Dle zkušeností továrních lékařů rakouských je tuberkulosa u dělnic tabákových zjevem častějším, ale hlavním činitelem je tu prý nepořádný život. Ruská lékařka Valičkova shledala u 1000 dělníků poruchy nervové (závratě, křeče, bolení hlavy) častěji.
V každé dílně, kde materiál, s nímž se pracuje, poskytuje mnoho prachu nebo škodlivých výparů a plynů, je dokonalá ventilace nezbytně nutna. K tomu měla by zdravotní policie především přihlížeti. Za tím účelem sestrojil Arcet zvláštní přístroj, který nepostačuje však, kde prach je metalický, jedovatý. Dílny musí se několikráte denně větrati, dvéře a okna musí býti při tom zotvírána a prostor veškerý co možná dokonale vyčištěn. Různá ochranná opatření, která byla doporučena, olejované masky, navlhčený závoj apod., mohou býti dosti prospěšna, kde toho dovoluje způsob práce, při tom je však nezbytno častěji kropiti dílny, v nichž se pracuje s organickými látkami, které se při různých manipulacích ve způsobě jemného prášku rozptylují do vzduchu. Také buďtež v takových místnostech pohotově kádě naplněné vodou nebo přiměřené nádržky. Vypařující se voda zachycuje prach a svádí ho k zemi. Kameníci nejlépe učiní, zaujmou-li při své práci dle možnosti takové místo, kde vítr nebo proud vzduchu jemný prach odnáší. To platí i o jiných živnostech, kde toho poměry dovolují. Také se radí, aby dělník z hluboka dýchal. Silnější výdech odhání pak prach. Dobře se osvědčuje dlouhý knír, kterým zachycuje se prach při vdechu do plic se deroucí. Kromě toho je třeba, aby dělník žil střídmě, aby častěji vyplachoval si ústa vodou, pil mléko, požíval moučné pokrmy, varoval se pálenky, v noci řádně spal a při oddechu na čerstvém vzduchu z hluboka dýchal. Sestrojeny různé respiratory, které prach zadržují, dále se odssává prach ze samého zřídla proudem vzduchovým a odvádí na místa, kde je neškodný. Aby prach nemohl škoditi očím, byly doporučeny zvláštní brejle, jejichž okraje vroubeny jsou navlhčenou houbou. Při tom třeba zachovati zvláštní polohu hlavy a vymývati si pilně oči vlažnou vodou. Škodlivému vlivu prachu na kůži předejdeme pilným koupáním a mytím. Velice škodlivý jest jemný kopt, který se usazuje v řasy šourku u kominíků, jakož i jemný prášek uhelný, který se usazuje u nečistých uhlířek na kůži zevních rodidel. Takovýto prach je velmi škodlivý, dráždí neustále a způsobuje ošklivou nemoc (rakovina kominíků). Tu prospívá jen pilné, každodenní mytí vodou a mýdlem.
Základní pravidlo všeobecně zde platné zní: „V takovém prostoru nesmí se nikdy jísti“.
Proti neštěstí, které často přihází se v továrnách (pád, rány apod.), možno doporučiti ovšem pouze náležitou opatrnost. V továrnách pokročilejších bývají pak příslušné pomůcky pro první obvaz.
