Slovem tím zove se dýchání ústy za spánku, provázené hlučným pohybem měkkého patra. Zjev ten je mnohdy zcela bezvýznamný u lidí jinak zdravých, leží-li ve spánku na zádech, při čemž ochabnutím svalů zvedajících dolní čelisti zláště pak žvýkačů se ústa otvírají a proudem vzduchovým jimi prostupujícím nastává hlučné chvění měkkého patra při vdechu i při výdechu. U lidí takových chrápání ihned přestává, lehnou-li si na příklad na bok. Jindy však a to velmi často je chrápání známkou neprostupnosti hlavně nosu a nosohltanu a zasluhuje proto zvláštní pozornosti.
K nejčastějším příčinám neprostupnosti nosní náleží rýma prudká i počasná. Okolnost ta, jak by se na první pohled zdálo, nemá valné důležitosti, leč přihlédneme-li k věci blíže, seznáme pravý opak, zejména trvá-li stav takový delší dobu. Za spánku totiž následkem vodorovné polohy těla a většího přítoku krve k hlavě nastává překrvení a zduření sliznice nosní, chorobným pochodem dráždivější, v dutině nosní mimo to nahromadí se hlen, a výsledkem jest ucpání nosu. Člověk takto nemocný spí s otevřenými ústy, chrápe, mívá děsivé sny, těžký dech a tlak na prsou a často probouzí se ze spánku s pocitem hrůzy ve hrudi, se suchem v krku, s okoralým jazykem a protivnou chutí v ústech. Stav ten opakuje se i několikráte za noc a proto lidé takoví obávají se usnouti, stávají se nevyspalými, za dne pak malátnými, až posléze i nervstvo jejich bývá otřeseno. Z dalších častějších příčin chrápání hlavně u dětí se vyskytujícího jsou tzv. adenoidní vegetace tkáň to nosohltan vyplňující. Mimo to je celá řada jiných chorob nosu i nosohltanu, kde dýchání touto cestou je porušeno, nač chrápání ve spánku poukazuje. Předpověď i léčení závislé je na příčině základní, léčení pak samo přísluší pouze lékaři.
